Následující den plk. Bytčánek odjíždí mimo Prahu k předem smluvené účasti na svatbě. Až do odpoledních hodin, kdy má být zachyceno v odposlechu pravděpodobně Dr. V. Bendy diskutování o svědkyni údajného usmrcení studenta Šmída, S StB aktivitu nevyvíjí.

Podobně i na II. S SNB panuje klid. Pouze náčelník II. S SNB plk. Vykypěl obdrží informaci o tom, že zákrok pořádkových jednotek SNB byl podstatně tvrdší, než dosud předpokládal. Po příjezdu na letiště, kde se společně s genpor. Lorencem loučí se sovětskou delegací gen. KGB Gruška, tuto informaci podává překvapenému genpor. Lorencovi.Ten potom odlétá do Bratislavy, plk. Vykypěl se vrací domů.

Na základě odposlechnutých informací a neklidu v Praze se plk. Vykypěl vrací pozdě odpoledne zpátky na pracoviště. Konzultuje vzniklou situaci telefonicky s genpor. Lorencem, který mu ukládá zabezpečit maximální informovanost a zdržet se jakéhokoliv zásahu do vývoje. Okolo půlnoci informuje Vykypěl také Ing. Kincla.

Prověření okolností vzniku a šíření smyšlenky D. Dražské o usmrcení studenta Šmída byla dohodou mezi II. S SNB a pražskou S StB přenechána tato záležitost k řešení posledně jmenované složce. Informovanost StB jako celku byla evidentně lepší, než Ing. P. Uhla, neboť již v 21.00 hod. je prověřován stav obou Martinů Šmídů, studujících MFF, příslušníky místních oddělení VB, evidentně na žádost příslušníků StB. Přístupu příslušníků pražské Správy StB však plně odpovídá možnost, že úmyslně nezabránili ing. P. Uhlovi vydat nepravdivou zprávu VIA, aby ho vystavili trestnímu stíhání. Podobné úvahy jsou však pouhou spekulací, přičemž objasnění této otázky uvázlo na malé ochotě svědků, bývalých příslušníků S StB Praha, vypovídat.

Dopad této zprávy nebylo možno předem předvídat. Nepřiměřené násilí, ke kterému na Národní třídě došlo, se zásadně neodlišovalo od průběhu např. zásahu 19. ledna 1989, kdy došlo ke značným újmám na zdraví zejména starších osob, a reakce veřejnosti nebyly nijak otevřeně odmítavé.

Účast pražské správy StB na vzniku dezinformace o usmrcení studenta Šmída vyvrací skutečnost, že následující neděli 19. 11. 1989 zadržují všechny osoby, které navštíví byt dr. V. Bendy, neboť mají z odposlechu informace, že se tam má dostavit svědkyně údajného usmrcení. Osobu D. Dražské však neznají, proto zadržují všechny, kteří během dopoledne rodinu Bendových navštíví.

Současně znemožňují tiskovou konferenci u D. Němcové, na které má být po oficiálním dementi vysvětleny okolnosti vzniku zprávy ing. P. Uhla. Ten je potom při odchodu z bydliště zadržen a po zahájení trestního stíhání je na něj uvalena vazba. Ještě předtím je součinností StB s masmédii požádán o rozhovor pro Televizní noviny, který odmítne.

StB se snaží pomocí tohoto omylu ing. P. Uhla diskreditovat opozici. Současně však projevuje obavy z možnosti, že by na skutečného M. Šmída, studenta MFF, žijícího v Praze, mohl být podniknut nějaký útok. Tutéž obavu projevují i další funkcionáři FMV, takže bydliště rodiny Šmídů je během neděle 19. 11. 1989 sledováno celkem čtyřmi různými skupinami příslušníků SNB, vyslanými nezávisle na sobě svými veliteli.

Genpor. Lorenc v neděli ráno odlétá do Prahy. Jeho rozkaz, vydaný ještě v noci ze soboty, podle nějž složky StB nesmějí aktivně zasáhnout do vývoje situace, není odvolán. V důsledku toho se na pracoviště spěšně svolávaní příslušníci StB neprojevují žádným zásahem, kterým by se pokusili běh věci změnit. Výjimku tvoří pouze zadržení ing. Uhla, proti kterému je během neděle vzneseno obvinění z tr. činu a je vzat do vazby.

Ing. Lorenc odůvodňuje svůj rozkaz tím, že se obával, že jakékoliv zatčení by mohlo vyvolat střet SNB s rozhořčenými občany. Pak by SNB nezbylo, než prosadit splnění úkolu i za cenu dalšího pobouření obyvatelstva. Vytvořila by se tak ve společnosti propast, kterou by mohly oddělovat skutečné barikády.

A ing. Lorenc, který si po pádu berlínské zdi uvědomoval své ošidné postavení, je dnes svým způsobem rád, že je trestně stíhán "jen" za skartace.

III. 4) ÚLOHA OPOZICE

ÚLOHA OPOZICE V PŘÍPRAVĚ MANIFESTACE 17. LISTOPADU 1989

Hovoříme-li o opozici v Československu před listopadem 1989, rozumíme tím celou řadu nejrůznějších seskupení, které samotné materiály StB charakterizují jako nesourodou směs nejrůznějších názorů, od konzervativně-křesťanských po extrémně levicové. Pod tlakem totalitního režimu a jeho represivních orgánů však tyto opoziční síly projevují silnou vzájemnou soudržnost, vyjádřenou zejména platformou Charty 77, ačkoliv jsou jinak jejich názorová východiska často zásadně rozporná. Jako příklad lze uvést právě úzkou spolupráci představitelů výše zmíněných proudů, tedy dr. V. Bendy a Ing. P. Uhla. Období r. 1989 je navíc charakteristické tím, že dochází k geometrickému nárůstu celé řady dalších opozičních seskupení a platforem, na kterých projevovali svou nespokojenost s daným politických uspořádáním ČSSR mnozí další, zejména mladší občané. Jsou to např. NMS, HOS, SVS a další. Tato nová seskupení se v životě ČSSR projevují často výraznějšími a zjevnějšími akcemi než samotná Charta 77, omezující se na vydávání prohlášení k různým příležitostem a událostem, což byla forma, která vzhledem k represivním opatřením proti šíření obsahu těchto prohlášení neměla větší dopad, než odvysílání v zahraničních stanicích. Nově uvedené platformy však inklinují spíše k organizování konkrétních veřejných projevů či k rozsáhlým petičním akcím.

K tomu přistupuje skutečnost, že i v samotné Chartě 77 se začíná v období posledních let před listopadem 1989 projevovat vliv mladších aktivistů, kteří chápou svou účast v Chartě 77 jako součást aktivity, pojímané jako zásadně odbojová. Tento mladší proud v Charty 77 nepředstavují natolik světoznámé osobnostmi, jako např. dr. Jiří Hájek a V. Havel, a odlišuje se od starších představitelů disentu zejména neochotou vést se stávající mocí jakýkoliv dialog, uzavírat jakékoli kompromisy a v jakémkoli směru s představiteli tehdejšího režimu jednat u podobných kulatých stolů, jako tomu bylo v Polsku, nebo napomáhat k vývoji, složeném z řady vzájemných ústupků, jako tomu bylo v Maďarsku. Cílem tohoto proudu je bezprostřední odstranění hegemonie KSČ a odstoupení jejích zkompromitovaných představitelů.

Vliv tohoto mladšího proudu, na který se ostře zaměřují represivní akce bezpečnostních orgánů, spolu s celkovou radikalizací vývoje ve společnosti, způsobuje zvýšenou aktivitu opozičních seskupení jako celku a jejich přípravu na okamžik, kdy v důsledku politického vývoje bude muset stávající mocenská garnitura akceptovat opozici jako součást politického života.

Známky blížícího se okamžiku politického zlomu vedou opozici k vytváření různých koncepcí spojení opozičních aktivit do jednoho centra, které by jejich aktivitu koordinovalo a soustředilo. Tyto snahy se datují přibližně polovinou r. 1989. Poznatky o nich jsou zachycovány StB a vyhodnocovány v rámci této složky jako nebezpečný faktor, jehož uskutečnění je třeba bránit. To se za pomoci celkové taktiky, spočívající v prohlubování rozporů mezi jednotlivými proudy opozice, v podstatě daří, ale hlavní překážkou není ani tak opatření StB, jako nepraktičnost a politická neschopnost samotného disentu.

Za této situace dochází ke snaze sdružení studujících pražských vysokých škol, nazývajících se Nezávislí studenti (později STUHA), uspořádat pietní manifestaci k 50. výročí 17. listopadu. Tato občanská iniciativa se do doby, kdy se snaží zlegalizovat zmíněnou akci, v veřejném životě výrazněji neprojevuje a svou aktivitu koncentruje pouze do prostředí vysokoškolské mládeže. Nejedná se ani o významnější seskupení z hlediska celkové struktury opozice. I když mezi jeho členy nacházíme rodinné příslušníky významných signatářů Charty 77 (Benda, Dienstbier), nesnaží se tato platforma o výraznější propojení ani o spolupráci v tomto směru. Projevuje se zde určitý "generační konflikt" v prostředí disentu.

Tato úmyslná izolace na vlastní platformu však způsobuje nezávislým studentům určité potíže při propagaci jimi připravované pietní akce. V důsledku toho přijímají pomoc některých významnějších představitelů disentu, ale zároveň při této příležitosti výslovně odmítají jejich větší angažovanost v organizaci a přípravě akce, jak dosvědčují dr. V. Benda, L. Lis a R. Battěk.

Výsledkem této vyšetřováním potvrzené skutečnosti potom je, že příprava pietní manifestace probíhá mimo hlavní kruhy disentu. Státní bezpečnost, která se intenzivně sbírá informace z prostředí disentu, nezískává odtud žádné signály o přípravě studentské manifestace, které by ji charakterizovaly jako jedno z řady jiných vystoupení, ke kterým docházelo v předchozích měsících. Disent sám sleduje aktivity studentů se sympatiemi a porozuměním, nicméně jako nezainteresovaný divák. Jelikož StB přikládá význam pouze aktivitám disentu a jeho čelných představitelů, nepokládá připravovanou veřejnou akci za hodnou zvláštní pozornosti. Důsledkem tohoto přístupu je absence dlouhodobě připravovaných opatření, jak tomu bylo při všech předtím konaných demonstrací (zadržovaní osob, prokurátorské výstrahy apod.).

Hlavní síly opozice se koncentrují místo na 17. listopad na termín 10. prosince 1989, Den lidských práv, kdy chtějí uskutečnit své vlastní vystoupení. Zájem o 17. listopad projevují pouze někteří, např. L. Lis, ovšem tyto aktivity na základě požadavku studentů končí. Studenti žádají oddělení disentu od manifestace mimo jiné i z toho důvodu, aby tím nevznikla záminka k nepovolení či zakázání akce těsně před jejím začátkem. Tento požadavek je opozicí plně respektován a výjimku tvoří pouze Obroda. Ta měla podle záznamů pražské Správy StB vydat svůj leták, zvoucí k účasti na studentské manifestaci, který byl údajně zachycen na VŠCHT a VŠE.

ÚLOHA OPOZICE V PRŮBĚHU ZÁSAHU NA NÁRODNÍ TŘÍDĚ

Vzhledem k výše popsané situaci se opozice v průběhu studentské manifestace neangažuje a její čelní představitelé, pokud se jí účastní, potom pouze jako soukromé osoby. Týká se to L. Lise, dr. Jičinského a zejména mluvčího Charty Alexandra Vondry, představitele mladší generace, s okruhem jeho přátel. Řada disidentů ignoruje tuto akci s poukazem na spolupořádající SSM. Citovaní představitelé disentu se účastní jen vyjímečně celé manifestace a následného pochodu Prahou, přičemž zde nevystupují nijak aktivně a jejich účast je doložena spíše jejich svědeckými výpověďmi.

Výjimku představuje účast Alexandra Dubčeka. Ten je 17. 11. 1989 v Praze za účelem schůzky s italskými komunisty a v průběhu manifestace na Albertově je vyzván Janem Urbanem (který v době příprav akce nebyl v Praze), aby se zúčastnil této manifestace. Jelikož tento telefonát byl zachycen orgány StB, dochází k informování nejvyšších představitelů FMV a na základě jejich souhlasu k rozhodnutí Alexandra Dubčeka zadržet. K provedení tohoto úkolu dostávají příkaz příslušníci II. Správy SNB, kteří jej na Vyšehradě provedou a zde také A. Dubčeka na MO VB zadržují do 21.00 hod.

Řada představitelů opozice odchází na rozloučení se zástupcem britského velvyslanectví, který byl s nimi v úzkém kontaktu za dobu svého pobytu v Československu a který na den 17. 11. 1989 uspořádal večeři na rozloučenou. Účastníky jsou Petr Uhl s manželkou, Jan Urban a další. O úloze opozice během zásahu svědčí nejlépe zachované záznamy StB, která zaměstnávala celé své odbory sledováním aktivit vedoucích i méně známých osob disentu. Z těchto záznamů nevyplývá žádná zmínka o výraznější aktivitě opozice v průběhu 17. listopadu 1989, kromě konstatování faktu, že se jí několik z nich účastnilo. Řada z nich nebyla orgány StB ani zjištěna. Pakliže vezmeme v úvahu skutečnost, že zájem StB o tyto osoby byl značný, a zjišťujeme, že StB žádné jejich aktivity nezaznamenala, musíme konstatovat, že podíl opozice na událostech, které vyústily zásahem pořádkových jednotek na Národní třídě, nebyl i hlediska dalších důkazů téměř žádný.

ÚLOHA OPOZICE PO ZÁSAHU NA NÁRODNÍ TŘÍDĚ

Vzhledem ke snížené pozornosti studentské manifestaci, kterou představitelé opozice projevovali, musíme i v hodnocení jejich aktivity konstatovat přibližně totéž, co u čelních představitelů tehdejší moci - tedy nezájem a pasivitu. To samozřejmě neplatí úplně, celá řada občanských aktivit a méně známých opozičních proudů vydává následujícího dne svá rozhořčená prohlášení, ve kterých odsuzuje páteční zásah, jehož byli jejich členové účastníky. Paradoxně nejpružněji reagují ty nespokojené složky obyvatelstva, které nepředstavují hlavní opoziční proudy. Jsou to studenti, vyhlašující studentskou stávku, a zaměstnanci a herci pražských divadel, kteří se k nim připojují.

Situaci, jaká během soboty nastává, charakterizuje nejlépe vyjádření Alexandra Vondry, mluvčího Charty 77. Ten uvádí, že pod dojmem zážitků z potlačení studentské manifestace zpracoval v sobotu dopoledne velice ostré prohlášení Charty 77 k této události, ale již krátce na to zjišťuje na odpoledním setkání v Realistickém divadle, jak toto prohlášení svou "ostrostí" rychle zastaralo a stalo se naopak mírným ve srovnání s radikálními požadavky stávkujících divadel.

K úloze Václava Havla v událostech 17. listopadu 1989 je nutno uvést, že celý předchozí týden trávil mimo Prahu na Hrádečku, kde se zabýval uměleckou tvorbou. Jeho poslední významnější opoziční aktivitou byla schůzka 12. 11. 1989 s řadou spolupracovníků (Vondra, Křižan a další), kdy připravovali organizaci manifestace, chystané na 10. prosince 1989. V. Havel přijíždí do Prahy ne proto, aby se stal vůdcem právě propukající revoluce, ale proto, aby shlédl představení Republika II, ve kterém má být použita ukázka z jeho hry. Toto představení se má konat v sobotu večer a V. Havel se proto dostaví do stávkujícího divadla ve společenském obleku.

V následujících hodinách si začínají představitelé disentu uvědomovat, jak napjatá politická situace nastala a jak velký výbuch občanské nespokojenosti zásah pořádkových sil SNB způsobil. Aktivizují svou činnost, scházejí se a hledají možnosti dalšího postupu. Na schůzce u V. Havla v neděli dopoledne je konstatováno, že nastala situace, vyžadující okamžité uskutečnění již dlouho připravovaného sjednocení opozice do společného orgánu, který by mohl v nastávající politické krizi vystupovat jako mluvčí protestujících občanů a protistrana ve snad otvírajícím se dialogu se stávajícími mocenskými orgány.

Jelikož taktika V. Havla spočívá v naprosté otevřenosti (jako obrany před obviněním, že je jakýmsi zakonspirovaným agentem CIA), toto hromadné setkání opozice (tedy akce, které byly v předchozích měsících a letech znemožňována StB) s ohledem na současnou situaci organizuje tím způsobem, že předá svému tajemníkovi Vladimíru Hanzelovi svůj soukromý adresář, aby telefonicky každého pozval. Místem setkání má být Činoherní klub v Praze 1. Tyto telefonáty jsou samozřejmě odposlouchávány StB, která je šokována žertem V. Hanzela, který v souvislosti s vyřizováním jiné záležitosti pozve mj. i Evžena Erbana, člena ÚV KSČ. Pro jistotu se však V. Havel vypraví do Činoherního klubu již v 15.00 hod odpoledne.

Představitelé opozice postupně zjišťují, že nastala poměrně nezvyklá a mimořádná situace. Ačkoliv jindy jsou při prvních známkách nějakého neklidu okamžitě zadržováni nebo vyzývání k opuštění Prahy, k ničemu takovému nedochází. Pokud orgány StB zadrží nějaké osoby, působí na opozici její postup chaoticky. Zadržení jsou po krátké době propouštěni.

Ve večerních hodinách se uskutečňuje ono setkání všech opozičních sil, které se podařilo včas informovat a které měly možnost pozvání využít. Účastní se i představitelé různých reformních tendencí, mj. i členové KSČ. V průběhu setkání je založeno Občanské fórum.

III. 5) DEZINFORMACE O ÚDAJNÉM ÚMRTÍ STUDENTA ŠMÍDA

Dění, spojené se vznikem a rozšířením fámy o usmrcení účastníka demonstrace 17. 11. 1989, lze rozdělit na tři základní úseky:

I) Kdo je to Drahomíra Dražská a jakou úlohu hrála v událostech 17. listopadu 1989

II) Zda byla nebo mohla být ke svému jednání někým navedena

III) Jak došlo k tak rozsáhlému rozšíření její smyšlenky a zda lze za tím vidět něčí úmysl

I) D. Dražská a její úloha

O osobě Drahomíry Dražské rozené Habartové vypovídá psychologický posudek, vypracovaný pro potřeby vyšetřovací trestní věci Bytčánek a spol. na Vojenské obvodové prokuratuře Praha. Podle tohoto posudku je D. Dražská osobou se sníženou věrohodností.

V podstatě každá osoba, která s D. Dražskou přišla do styku, může uvést některé její tvrzení závažného druhu (např. že jí zemřela matka), které je naprosto vylhané a směřuje k dosažení nějakého prospěchu D. Dražské.

K objasnění úlohy Drahomíry Dražské v listopadových událostech roku 1989 je potřebné udělat si časový přehled jejího pohybu a činnosti:

-- listopad 1989

neexistují spolehlivé informace

Pátek 17. listopadu 1989

-- 7:30

Dražská odchází z domova na ranní směnu do zaměstnání

XXX svědek Habancová

- přibližně 14.00

- Dražská se schází u se svědkyní Kadlečkovou a nakupují v centru Prahy. Schůzku navrhla sama Kadlečková ve dnech 11. - 13. 11. 1989. Po nějaké době si vlivem chladu jdou obě sednout asi na 2 hodiny do nově otevřené vinárny v Panské, rozhovor je beze zmínky o manifestaci, která tou dobou probíhá na Albertově.

XXX svědek Kadlečková

-- asi 18.00

Obě odjíždějí od OD Máj tramvají č. 18, která je v průběhu jízdy odkloněna od původní trasy do Vyšehradské, ve které tou dobou probíhá zákrok.

XXX svědek Kadlečková

-- asi 18.30

Dražská a Kadlečková opouštějí tramvaj č. 18, která uvázla na Palackého náměstí, neboť nábřeží je zaplněno pochodujícími demonstranty, a obě se k demonstraci připojují. Iniciativa k tomuto jednání vychází pravděpodobně od Kadlečkové, studentky PedF UK.

XXX svědek Kadlečková

-- 20.30

Začátek zákroku odtrhl Dražskou od Kadlečkové, která s ní byla po celou dobu demonstrace. Nepozorovala na Dražské nic zvláštního.

XXX svědek Kadlečková

-- asi 21.30 až 21.45

Litomiská a Kulhánek potkávají Dražskou v Černé ulici, necelou minutu chůze od posledního zasahujícího příslušníka SNB. Zastavují nákladní taxi a odvážejí ji do nemocnice na Karlovo náměstí, kde je již čekárna zaplněna pacienty, zraněnými během zákroku na Národní třídě.

XXX s. Litomiská, Kulhánek

Sobota 18. listopadu 1989

-- přibližně 0.30 Dražská, Litomiská a Kulhánek odcházejí na I. P. Pavlova na noční autobus, přičemž cestou Dražská prvně hovoří o kamarádovi, který byl, na Národní zbit do bezvědomí, což měl příslušník SNB v červeném baretu komentovat slovy: "To je dobrý, ten už má dost". Jméno Šmíd však dosud nepoužila.

XXX sv. Litomiská, Kulhánek

-- 2.00

Dražská přišla domů k matce a jde spát.

XXX svědek Habancová

-- 10.00

Dražská telefonuje Litomiské na jí poskytnuté číslo, ptá se, zda by ji nedoprovodila na lékařskou kontrolu a říká "že jí musí něco říct". Litomiská, povoláním pečovatelka, svoluje a domlouvá setkání v metru.

XXX svědek Litomiská

-- asi 10.45

Litomiská přistupuje na stanici metra Pražského povstání do soupravy, ve které jede Dražská.

XXX dtto

-- přibližně 11.15

Dražská cestou z náměstí I. P. Pavlova sděluje Litomiské na její výslovnou otázku po osudech kamaráda Dražské, že jí volal bratr Martina Šmída z MFF, který jí sdělil, že ráno bylo rodině Šmídů oznámeno příslušníky VB úmrtí jejich syna. Litomiská uvádí, že nyní prvně užila Dražská jména Šmíd, kdy poprvé použila jméno Martin, si není jista. Pro Mirku Litomiskou znamenalo toto sdělení lehký šok. Dražská dále uvádí, že celou noc nespala (srovnej sv. Habancová).

XXX dtto

-- přibližně 12.00

Dražská je v ordinaci a hovoří tam o mrtvém Martinu Šmídovi, Litomiská se snaží své traumatizování odreagovat psaním, ale nakonec volá z jedné volné ošetřovny svému faráři, Petru Mackovi, kterému sděluje smyšlenku D. Dražské (viz. ROZŠÍŘENÍ FÁMY)

XXX dtto, sv. P. Macek

-- přibližně 13.00

Dražská s Litomiskou odcházejí z nemocnice na Karlovo náměstí do ulice Politických vězňů, kde je sídlo telekomunikací a kde má Dražská nastoupit odpolední směnu.

XXX dtto

-- 14.05

Dražská odchází na pracoviště, Litomiská na autobus a domů na Žižkov, kde je do 16.00 sama. Dražská je do 20.00 na pracovišti, kde svou smyšlenku šíří dále. Je třeba zde připomenout sobotní frekvenci spojů a domýšlet, co asi telefonní manipulantky celé odpoledne dělaly.

XXX dtto, svědkyně z pracoviště Dražské

-- 18.00

Dražskou navštěvuje na pracovišti Petr Payne s Litomiskou. Dražská sděluje, že všichni členové údajné rodiny Šmídů odjeli mimo Prahu. Payne dává Dražské plánek cesty do svého bytu s tím, aby po skončení směny za ním přišla.

XXX dtto, P. Payne

-- 20.00

P. Payne a Litomiská vyzvedávají Dražskou při odchodu z práce a jdou s ní k bytu Paynů.

XXX sv. Litomiská, P. Payne

-- po 20.00

Dražská znovu vypráví svou smyšlenku o M. Šmídovi a je nahrávána s jejím souhlasem na magnetofonovou kazetu. Přítomni jsou Payne Petr, Payne Jan MUDr., Litomiská, Rychvalský Petr a blíže neurčený student bohoslovecké fakulty. Dražská, dotazovaná na podrobnosti své smyšlenky, uvádí, že jí není dobře a odchází.

XXX sv. dtto, Payne Jan

-- 21.30

Dražská přichází domů

XXX sv. Habancová

Neděle 19. listopadu 1989

-- asi 9.30

Dražská uvádí matce, že odchází na směnu do práce

XXX sv. Habancová

-- asi 10.00

Dražská se setkává s Litomiskou podle dohody z předchozího dne v baptistické modlitebně Na Topolce, Praha 4. Přítomna je i A. Šabatová, která přesvědčí Dražskou, aby poskytla své svědectví i štábu americké televize. Do hotelu Fórum za televizním štábem jsou odvezeny Sabatová, Litomiská a Dražská známým Sabatové, která se dotazuje na bydliště údajného M. Šmída a Dražská sděluje, že celá rodina Šmídů odjela k babičce někde u Berouna. Přítomen je i MUDr. Jan Payne, který potvrzuje ujednání z předchozího dne o návštěvě Dražské u něj téhož dne večer.

XXX sv. Šabatová, Litomiská

-- přibližně 11.00

Dražská je natáčena štábem americké TV ABC

XXX sv. Sabatová, Litomiská

-- přibližně 12.00

Dražská a Sabatová odjíždějí metrem z tehdejší stanice Gottwaldova na stanici I. P. Pavlova a odtud cestují do bytu V. Bendy. Přes naléhání Sabatové a přítomných odmítá uvést adresu údajných Šmídů s tím, že bratrovi M. Šmída slíbila adresu nikomu nesdělovat.

XXX sv. Sabatová, Litomiská

- asi 14.00

Při odchodu z bytu V. Bendy jsou Litomiská a Dražská zadrženy příslušníky VB na pokyn příslušníků StB z pražské Správy. Konkrétního příslušníka, dávajícího pokyn, se nepodařilo ustanovit. Obě jsou odvezeny na MO VB Náměstí Míru.

XXX sv. Litomiská, zadržující přísl. VB

-- velmi přibližně 16.00

Dražská je jako jediná odvezena k výslechu do Bartolomějské. U výslechu popírá, že by kdy slyšela o M. Šmídovi i že se účastnila páteční demonstrace.

XXX sv. Sabatová, sv. výpověď Dražské

- asi 19.00

Dražská je orgány SNB propuštěna

-- asi 21.00

Zde je rozpor mezi J. Paynem a A. Sabatovou. Payne uvádí, že k němu přišla Dražská s Sabatovou, ta však uvádí, že kolem 22.00 volal někdo od Paynů, že je Dražská u nich. Nepřesnosti v této otázce obsahuje výpověď Petra Payne. Na naléhání Jana Payne a Sabatové předává Dražská zalepenou obálku, která má údajně obsahovat adresu M. Šmída. Dražská požaduje, aby obálka nebyla otevřena dříve než v pondělí 20. 11. 1989 po poledni. Dražská odchází neznámo kam (čas přibližně 22.00 až 23.00).

XXX sv. Sabatová, Payne Jan a Petr

Pondělí 20. listopadu 1989

-- kolem 12.00

Dražská přichází k Paynům, kde je tou dobou Šabatová, která již ověřovala adresu Šmídů z obálky od Dražské. Na adrese v Topolové ulici nikoho takového nenašla. Dražská, Šabatová a P. Payne odjíždějí na Zahradní Město, kde jim má Dražská bydliště Šmídů ukázat. Zde ukazuje na jeden z panelových domů s tím, že tam ona nepůjde. Šabatová nenachází žádného nájemníka jménem Šmíd. Po jejím návratu k taxíku Dražská uvádí rozzlobené Sabatové, že si Šmída vymyslela, ale na Národní prý skutečně zahynul nějaký student, kterého od vidění zná. Dražská odmítá možnost odvozu zpět do centra a zůstává na Zahradním Městě.

XXX sv. Šabatová, Payne P.

-- přibližně 12.00 až 13.00

Dražská oslovuje Zitu Miklošovou, která agituje u sochy sv. Václava k návštěvě stávkujících divadel, a ptá se jí, zda není v nějakém organizačním výboru. Představuje se a prokazuje se průkazem min. spojů. Miklošová odvádí Dražskou do Činoherního klubu, kde smluví se studenty FAMU dokumentaci "svědectví" Dražské na videozáznam. O. Vetchý posílá Miklošovou s Dražskou mimo Činoherní klub pro nevhodnost její přítomnosti z důvodů nedůvěryhodnosti Dražské, takže obě odcházejí do kavárny Mocca v Žitné ulici.

XXX sv. Miklošová

-- 13.30

Miklošová potkává v kavárně Mocca přítelkyni Schneiderovou. Přichází Vetchý a sděluje, že před kavárnou postává podezřelý muž v civilu, o kterém soudí, že je příslušníkem StB. Schneiderová nabízí jako úkryt Dražské svůj byt, předává Miklošové klíče a umlouvá videonahrávku se studentem FAMU, který poblíž kavárny čeká na Dražskou. Ta mezi tím z kavárny proklouzla a jde s Miklošovou do bytu Schneiderových.

XXX sv. Miklošová, Schneiderová

-- přibližně 14.00

Dražská podává svou smyšlenku studentům FAMU, kteří pořizují videozáznam. Na závěr ukazuje svou legitimaci pracovnice spojů. Nadále zůstává v bytě Schneiderových.

XXX sv. Miklošová, Schneiderová

-- odpoledne a večer Schneiderovi shánějí někoho, kdo by Dražskou umožnil na úkryt. Je diskutována možnost zajistit videozáznam pro VIDEOJOURNAL přes Josku Skalníka. Nic z toho se nerealizuje, Dražská zůstává v bytě přes noc.

XXX sv. Schneiderová

Úterý 21. listopadu 1989

-- dopoledne

Schneiderovou navštěvuje Miklošová, obě se obrací na Doubravku Svobodovou, provozní klubu v Řeznické. Ta chce využít přítomnosti Dražské k zápisu jejího svědectví advokátem JUDr. Lžičařem. Ten však nemá zájem, proto se Svobodová obrací na JUDr. Petrmichla. Dražská si po vyslechnutí zpráv rozhlasu rozstříhává sádru na ruce, neboť se obává, že by to mohlo napomoci její identifikaci.

XXX sv. Schneiderová

-- odpoledne a večer

JUDr. Petrmichlovi se nepodaří zajistit notáře, proto sepisuje prohlášení D. Dražské sám. Pravost potvrzuje Dražská kromě podpisu i otiskem palce. Schneiderovi nemají telefon, Dražská po dobu pobytu u nich mluvila jen omezeným okruhem lidí, který je znám. Stále jevila snahu odejít a jít někam, kde by mohla svou smyšlenku dále šířit. Současně hovořila s obavami o StB. Po celou dobu nic nejedla, pouze pila vodu.

XXX sv. Schneiderová, Petrmichl

-- asi po 23.00

Dražská odchází z bytu Schneiderové

XXX sv. Schneiderová

Čtvrtek 23. listopadu

- večer

Dražská se zastavuje u Paynů se svým sepsaným svědectvím a dotazuje se po možnosti je rozmnožit. Listinu odmítá do druhého dne zapůjčit. Je však pořízen opis, který ona podepisuje.

XXX sv. Payne Petr a Jan

II. Zda byla nebo mohla být ke svému jednání někým navedena

Již byla zmíněna souvislost smyšlenky Dražské s násilným průběhem zásahu na Národní třídě. Z této souvislosti je často vyvozována hypotéza, že Dražská byla agentkou jakýchsi sil v pozadí událostí 17. 11. 1989. na jejichž pokyn ona sama šířila svou smyšlenku.

Pokud budeme zkoumat možnost spojení Dražské s týmiž silami, které mohly iniciovat brutální průběh zákroku na Národní třídě, či jednodušeji s někým, kdo nebyl pouhým objektem událostí 17. listopadu 1989, ale jejich vědomým spolutvůrcem, nacházíme v jejím jednání z hlediska této možnosti řadu rozporů.

StB používala někdy ve vztahu k vnitřnímu protivníkovi drobných kombinací či provokací, které však měly mít pouze preventivní charakter, tj. jejich cílem bylo něčemu spíše zabránit, než nějaký děj iniciovat. Akce tohoto typu pak musejí být promyšlenější a hlavně pod kontrolou, aby nevyvolaly nežádoucí efekt. Nic takového v souvislosti s Dražskou ani při nejpečlivějším zkoumání a zvažování hypotéz, nenacházíme.

Jako nepravděpodobná se jeví možnost, že by Dražská byla vybrána pro spolupráci při tradičním systému práce zpravodajských služeb, kdy verbování agenta předchází jeho důkladná prověrka. Důležité rysy v osobnosti Dražské, jako je její sklon k toxikomanii, lhavost, neserioznost apod., prakticky vylučují, že by si tuto osobu mohl někdo vybrat pro splnění jakéhokoli úkolu. Zejména nepřichází tato možnost v úvahu ve vztahu k StB, kde byl systém výběru a verbování agentů náročný a okleštěn řadou podmínek.

Možnost ovlivňování Dražské jako agentky StB vylučuje konečně skutečnost, že agentkou StB, ať už kterékoliv složky, být nemohla. Toto tvrzení je možné provést díky energické a obětavé akci komise, která shromáždila veškeré registrační materiály agentury StB a provedla jejich počítačový soupis. Tímto nezfalšovatelným materiálem Dražská neprochází. Dalším z faktorů vylučujícím vazby Dražské na StB, je prokázána skutečnost, že byla orgány StB pracně zjišťována a vyhledávána.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP