(Předsedající předseda SL R. Battěk:
Pane poslanče, máte jednu minutu.) Ale mnoho bylo
řečeno, co ve mně muselo vyvolat opovržení,
že se někdo k něčemu podobnému
sníží, aby povýšil sám sebe,
potřebuje ponížit jiné, aby dokázal,
že sám má pravdu, musí přesvědčit
svět, že on je ten, který svět spasí.
Já osobně bych závěrem chtěl
říci: Mnozí z těch, kteří
se tváří teď jako takoví radikální
pravičáci, radikální lidé,
kteří vědí, jak spasit tuto zemi,
jak všechno řešit, by se měli malinko
zamyslet nad svou minulostí, zda svůj antikomunismus
současný neskrývají za svoji předchozí
zbabělost, a pokud to není celkem zjevná
kompenzace za to, když s minulým režimem spolupracovali
jako občané, jak napsal jeden poslanec asi před
čtyřmi měsíci v Lidových novinách,
o tom kdo s minulým systémem obcovali, přitom
mnozí vystudovali vysoké školy, učili
se marxismus-leninismus, skládali z něj státnici
a nikdy se tehdy nepostavili proti tomu, k čemu bych tzv.
donucováni. To myslím vážně.
(Předsedající předseda SL R. Battěk:
Váš čas vypršel.) Teď by se měli
také zamyslet nad tím, zda to je v souladu s tím,
co celá léta před tím dělali.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já také děkuji. Dalším přihlášeným
je pan poslanec Adámek, připraví se pan poslanec
Bohumil Tichý.
Poslanec J. Adámek: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
předložená zpráva o událostech
17. listopadu je v důsledku detailního popisu značně
obsáhlá a mimoděk se při jejím
pročítání navozuje myšlenka,
zda méně by zde nebylo více. Je kontroverzní
k závěrům předchozí komise
jež se snaží zpochybnit.
Vlastní výklad událostí podává
ve formě kategorického imperativu dopředu
vylučujícího možnost jakýchkoli
pochyb či nejasností. Nakolik reálně
postihuje politické dění tohoto významného
okamžiku, je těžko určit.
Vzhledem k tomu, že jsem o těchto událostech
informován jen z oficiálních zpráv,
nemám možnosti se vyjadřovat na způsob,
co ve zprávě o událostech 17. listopadu nebylo.
Na jedno bych si však dovolil ve všeobecné rovině
upozornit. Jedině hodnocení s určitým
odstupem, a to dvojnásob platí o politickém
hodnocení, umožní nestranný pohled.
Přímí účastníci událostí
nemusí být při jejich hodnocení vždy
objektivní, nelze vyloučit subjektivní náhled
na věc.
Z konkrétních připomínek ke zprávě
uvedu dvě, dokladující určitou pochybnost
k předloženým závěrům.
Důvěryhodnost některých faktů
není zdaleka jednoznačná, viz např.
nejasnosti kolem osoby Dražské, které je přisuzována
činnost neodpovídající hodnocení
jejích osobních schopností. To za prvé.
Za druhé: Zaráží množství
nedostatků a organizačních hrubek v rutinním
jednání pořádkových sil, což
je vzhledem k jejich praxi dost těžko pochopitelné.
Dovolím si zde ocitovat dvě ukázky dokladující
předchozí tvrzení. První citát:
"Pohyb pohotovostního pluku proti demonstrantům
se nepodařilo uspokojivě vyřešit."
Druhý citát: "Lze věrohodně soudit,
že si velení pořádkových sil
SNB skutečného průběhu zásahu
na Národní třídě nebylo ani
po jeho provedení vědomo."
Zprávě na kvalitě nepřidávají
zbytečné historické rozvláčnosti
a mnohdy nepochopitelné návraty do minulosti, viz
zmínka o Sachalinu a Kurilách, které nemají
žádný vztah k událostem 17. listopadu.
Tyto a další zmínky zatěžují
zprávu a nadměrně zvětšují
její rozsah.
Na závěr bych chtěl poznamenat, že mne
zpráva zcela neuspokojila. Otazníků neubylo.
Určitě to není poslední zpráva
o těchto událostech, ale vzhledem k chystanému
předání materiálů komise do
archívu Federálního shromáždění
budou další hodnocení a rozbory provádět
archiváři a historici, takže na definitivní
soudy si budeme muset ještě nějaký čas
počkat. Tolik ke zprávě.
Jinak bych se chtěl ohradit proti, jak se dodatečně
ukázalo, neodůvodněnému výpadu
vůči archívu Federálního shromáždění
a požadavku na uložení písemností
na jiné místo. Archívy jsou tu pro to, abychom
do nich ukládali písemnosti, a neměli bychom
jim tuto funkci brát. Jsou to "testes temporum"
- svědkové časů, neboli historie,
a kdo má úctu k historii, musí mít
i úctu k archívům a respektovat jejich postavení.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Prosím teď pana poslance Tichého
a připraví se pan poslanec Marián Farkaš.
Pan kolega Stome prosím.
Poslanec SN K. Stome: Já se cítím, vážené
shromáždění, povinen reagovat na předřečníka
a na to, co zde bylo řečeno panem profesorem Jičínským.
Já jsem toho názoru, že než toto shromáždění
rozhodne o tom, že tyto materiály mají být
uloženy do archívu, že není druhou věcí
dodatečně zajišťovat, jak budou tyto materiály
uloženy, ale že musíme nejdřív
vědět, jak tyto materiály budou uloženy,
než rozhodneme o tom, že zde uloženy vůbec
budou.
Já navrhuji, aby tyto materiály byly uloženy
systémem trezoru, od něhož bude několik
klíčů a tyto klíče bude mít
několik osob, takže jinak než ve skupině
nebude možno učinit přístup k těmto
materiálům. Takto, prosím, aby byly vykládány
mé námitky proti navrhovanému usnesení.
Já jsem navrhoval námitky a své obavy a cestu
k řešení proti navrhovanému usnesení,
ne proti uložení do archívu. Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Také děkuji.
Ještě faktickou pan poslanec Wagner.
Poslanec SL J. Wagner: Dámy a pánové, chápu
inspiraci pana poslance Stomeho ve způsobu správy
korunovačních klenotů země České,
nicméně nesdílím jeho názor
a předkládám Federálnímu shromáždění
jiný návrh.
Doporučuji přijetí tohoto usnesení.
Je širší, vztahuje se k jiným věcem:
Federální shromáždění
považuje za nejvhodnější způsob
likvidace materiálů Státní bezpečnosti
jejich předání těm občanům,
o nichž jsou vedeny. Federální shromáždění
žádá vládu České a Slovenské
Federativní Republiky, aby v tomto smyslu předložila
Federálnímu shromáždění
do 30 dnů návrh zákona, který by podrobně
upravil postup podle tohoto návrhu.
Federální shromáždění
žádá, aby v návrhu zákona byla
stanovena lhůta, ve které občané mohou
o příslušné spisy požádat
a obdržet je, dále aby spisy, které nebudou
ve lhůtě občanům předány
či další spisy vztahující se
k této otázce, byly komisionálně skartovány.
To se vztahuje i na spisy, o nichž zde hovořil pan
poslanec Stome.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Takže žádné klíče nebudou.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec SN B. Tichý: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
ve svém krátkém příspěvku
chci hovořit o tom, o čem zde už byla řeč
včera a sice ze strany pana poslance Jičínského,
popř. pana poslance Kučery s tím, že
podám také krátký pozměňovací
návrh do usnesení FS ke zprávě komise
17. listopadu. Mám na mysli ty nedostatky, které
byly zjištěny v zadání pro práci
komise a popř. ve formulaci usnesení předsednictva
o odtajnění materiálů pro poslance
tohoto Federálního shromáždění.
Chci upozornit na jednu podstatnou okolnost, podle níž
vlastně všechny brilantní soudy a dedukce,
které zde předvedl pan poslanec Kučera, jsou
sice formálně platné, ale postrádají
výčet podmínek, za nichž tato logika
platí. Domnívám se, že bez těchto
podmínek tuto platnost nemůžeme u současného
právního řádu nárokovat. Konkrétně
pojďme tedy k problému.
Chci upozornit na posun v chápání toho, co
v případě tajných spolupracovníků
StB bylo smyslem státního tajemství minulého
režimu a co je smyslem utajování materiálů
těchto spolupracovníků StB v režimu
dnešním. Dřívější
strana a vláda utajovala své tajné donašeče
proto, že to bylo v jejím vlastním zájmu,
že to bylo v zájmu vládnoucího režimu.
Naproti tomu nyní utajujeme údaje o tajných
spolupracovnících StB proto, aby nebylo ublíženo
těmto tajným spolupracovníkům StB
ze strany veřejnosti a ze strany těch lidí,
na něž donášeli. Důvod tohoto názorového
nebo obsahového posunu smyslu utajování pro
mě bylo jen velmi obtížné pochopit.
Pokud skutečně stojíme na zásadách
presumpce neviny, tak proč již předem možné
zavinění přisuzujeme těm lidem, na
které bylo donášeno, proč jim přisuzujeme
snahu případné donašeče potom
poškodit? Chráníme tedy donašeče.
Kladu však vážnou otázku, zda jsme my,
byť jsme zákonodárci, skutečně
těmi, kteří mohou vlastně těmto
tajným spolupracovníkům - snad se lépe
hodí to slovo donašečům - odpustit.
Domnívám se, že těmi, kteří
těmto lidem mohou odpustit, jsou právě a
pouze ti lidé, na které bylo donášeno.
Někdo také může říci,
že odpustit může Pán Bůh. Může
to říci ten, kdo věří.
Návrhy na řešení situace jsou předneseny
dva. Tím prvním návrhem je celoplošné
zveřejnění jmen agentů. Podle mne
je to návrh příliš široký
a skutečně by mohl zahrnovat i případy,
kdy byli zapsáni agenti bez svého vědomí,
i když samozřejmě nevěřím
tomu, co je nám presentováno, že 70 procent
těch tajných spolupracovníků zaznamenaných
v registrech se tam dostalo bez svého vědomí.
Tomu jistě nevěří žádný
z nás.
Ovšem stejná nedostatečnost platí i
pro ten druhý návrh, podle něhož má
mít každý občan možnost do svého
svazku nahlédnout. Jen do toho svého, který
je o něm veden. Závadu tohoto návrhu vidím
v tom, že by to přišlo vhod právě
těm spolupracovníkům StB, kteří
jimi byli a kteří by se tak dověděli,
co vlastně se o nich ví. Naproti tomu by se nic
nedověděli ti, na něž bylo donášeno.
Domnívám se, že tuto situaci bychom mohli řešit
tak, že neuveřejníme jména spolupracovníků
StB, nýbrž dáme možnost všem, jejichž
jména se vyskytují v těch agenturních
svazcích jako sledovaných objektů, na něž
bylo donášeno, že těmto lidem odtajníme
tyto svazky. Aby se mohli podívat, v jaké souvislosti,
proč a kdo tam jejich jméno uvedl.
Z tohoto faktu, který mi budou asi někteří
vytýkat, že jeho realizace je poněkud složitá,
vyplývá i můj pozměňovací
návrh:
1. FS ukládá předsednictvu Federálního
shromáždění zajistit odtajnění
agenturních nebo objektových svazků tajných
spolupracovníků StB, a to pro ty občany,
na něž zmínění agenti či
spolupracovníci StB podávali zprávy, pokud
takové svazky existují.
2. Federální shromáždění
žádá vládu ČSFR, aby zpracovala
a uveřejnila seznamy těch občanů ČSFR,
na které všichni ti registrovaní spolupracovníci
StB prokazatelně donášeli tak, aby postižení
občané měli právo a možnost do
těchto agenturních svazků nebo objektových
svazků, v nichž jsou jejich jména uvedena,
nahlédnout. Děkuji vám.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Tichému. Prosím teď
pana poslance Farkaše, má slovo. Další
přihlášený je pan poslanec Zavřel.
Poslanec SN M. Farkaš: Vážený pán
predsedajúci,vážené Federálne
zhromaždenie, vzhľadom na to, že v priebehu včerajšej
rozpravy bol priamo oslovený a vyzvaný pán
kolega Bačinský a dnes je služobne mimo Prahu,
požiadal ma, aby som v jeho mene predniesol jeho stanovisko
k meritu tejto výzvy. Dovoľte mi, prosím, moju
reprodukciu a citujem z písomného vyjadrenia:
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, ospravedlňujem sa vám za toto vyjadrenie
v zastúpení, avšak zo závažných
služobných dôvodov som mimo Prahu a tak musím
na výzvu voliť túto cestu - je najrýchlejšia.
Na výzvu pána poslanca Kučeru pri včerajšom
rokovaní som nereagoval preto, že som od 15.57 hodiny
bol mimo parlament, samozrejme služobne. Asi o 18.00 hodine
som sa vrátil reagovať, ale do ukončenia som
nedostal prepis stenografického záznamu. Toto bolo
realizované až pomerne neskoro a o 20.42 hodine vďaka
vedúcej stenoslužby paní Dvořákovej.
Aj keď záznam pán poslanec Kučera neautorizoval,
budem sa o jeho text opierať.
Najskôr teda citujem: Pohŕdanie právom je
dvojnásobne nebezpečné, keby sa týkalo
tak exponovej, akou je riaditeľ FBIS. Opäť sa pýtam,
kto iný by mal zachádzať s utajovanými
informáciami v súlade s právnou úpravou
starostlivejšie, ako šéf informačnej služby?
(Koniec citátu.) Keď pán poslanec povedal -
keby sa týkalo - budem, stručný a použijem
jeho slová - keby sa týkalo a komentár naviac.
Mám dojem, že slová prezumpcie viny odzneli
v tomto parlamente najviac, počítam, práve
od jeho osoby.
Nerád zneužívam váš vzácny
čas, ale opäť musím citovať: Obraciam
sa na pána poslanca Štefana Bačinského,
aby vysvetlil svoje chovanie pri nakrúcaní záberov
amerického televízneho tímu v miestnostiach
vyšetrovacej komisie. Mal by presvedčivým spôsobom
zdôvodniť, prečo tomuto počínaniu
nezabránil, prípadne aké kroky podnikol po
tom, čo zistil, že došlo k nezákonnému
nakladaniu s utajovanými materiálmi. Keď pán
poslanec Bačinský uspokojivo nevysvetlí svoje
chovanie, stane sa vo svojej funkcii riaditeľa FBIS osobou
prinajmenšom nežiadúcou. Obrátim sa na
Federálne zhromaždenie, aby navrhlo jeho odvolanie
z funkcie. (Koniec citátu.)
Budem teda čo najstručnejšie vysvetľovať
svoje chovanie. Bol som na určenom pracovisku, z ktorého
som práve odchádzal za svojimi povinnosťami.
Žiadnemu počínaniu som nezabránil z
jednoduchého dôvodu. Nebol som tam prítomný
pri nijakom počínaní. Kroky, ktoré
som podnikol, boli kroky mimo budovu v Škrétovej ulici.
Že došlo k nezákonnému nakladaniu s utajovanými
materiálmi, som doteraz nevedel. Nakoľko to žiaden
na to oprávnený orgán nekonštatoval.
Nerád sa zaoberám detailami, ale opäť
citujem: Pri nakrúcaní reportáže ČST
o tejto záležitosti atď. (Koniec citátu.)
Budem rád, keď sa objasnia skutočnosti, za
ktorých televízny šot v ČST vznikol
a kto sa na jeho réžii a strihu podieľal. Že
som bol na začiatku a šikovným strihom zasadený
do deja. Som toho názoru, že na šote ČST
som bol dlhší čas ako na videozázname
amerického novinára. A teda, že tzv. komisia
GATE bola účelovo cielená.
Aj cez tento útok, ubezpečujem vás všetkých,
že informácie zo služby nebude dostávať
žiadna politická strana či hnutie a ani jej
predstavitelia, ale len orgány a činitelia, ktorí
sú adresátmi výstupov z FBIS určené
zákonom číslo 244/91 Zb. Ďakujem vám
za pozornosť. Štefan Bačinský v. r.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Farkašovi. Prosím teď
pana poslance Zavřela. Připraví se poslanec
J. Dienstbier. Faktickou připomínku má pan
poslanec Kováč.
Poslanec SN Marián Kováč: Je to skôr
podnet pre kompetentných. Začína mi byť
v poslednej dobe pána Bačinského "ľúto"
vzhľadom na jeho vyťaženosť. Minule v branných
a bezpečnostných výboroch sme sa nemohli
venovať príslušnej problematike, pretože
mal byť na Predsedníctve. Na Predsedníctve
nebol, pretože bol niekde inde. Dnes teda nie je. Nezdá
sa mi, že kumulácia funkcií poslanca a riaditeľa
FBIS je tou najvhodnejšou. Ďakujem.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Ano, děkuji.
Prosím, pan poslanec Zavřel.
Poslanec SL M. Zavřel: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, atmosféra, která
ovládla zasedací síň včera
a dnes při projednávání závěrečné
zprávy komise 17. listopadu, je směsicí reakcí
na obsah vlastní zprávy, ale i na zákon,
jehož dopad se sice nás, poslanců, přímo
nedotýká, přesto některé z
nás ale udržuje v neklidu. A to je zákon lustrační.
Vyšetřovací komisi 17. listopadu jsme zvolili
s naším svobodným rozhodnutím. Byl to
ohlas na spontánní požadavek těch občanů,
kteří se nechtěli spokojit s tím,
že pád totalitního režimu je totéž
jako přechod ničivé vichřice, jejíž
důsledky jsou sice katastrofální, ale nelze
proti ní nic podniknout, neboť se ovzduší
mezitím uklidnilo.
Neblahé zkušenosti s první parlamentní
komisí infiltrovanou třemi agenty StB, jak předložená
zpráva na straně 3 konstatuje, a tomu odpovídající
výsledky tím více podnítily zájem
veřejnosti o objasnění skutečných
událostí souvisejících s obdobím
okolo 17. listopadu 1989.
Většina z nás proto s plnou důvěrou
přistoupila k volbě jejích členů.
Tlak veřejnosti bezprostředně po 17. listopadu
směřoval k co nejrychlejšímu, ale přitom
pravdivému podání zprávy o tom, co
událostem 17. listopadu předcházelo, o celé
režii pohnutých dnů a podílu zodpovědných
osob, představitelů bývalé státní
moci a represích, ale i na jednáních s opozicí.
Z výsledků podané zprávy se žel
zatím nedovídáme všechno podstatné.
Větší naději na informace o podrobnostech
má asi dosud nenarozená generace, neboť i na
Západě se výsledky některých
šetření odtajňují až po
50 letech.
Druhá komise 17. listopadu s časovým odstupem
10 měsíců od skutečných listopadových
událostí dostala do vínku úkol, k
jehož vyřešení měla k dispozici
hlavně svůj poctivý úmysl dobrat se
pravdy.
Občané od této komise mylně očekávali,
že bude suplovat roli prokuratury a soudů. Toto jejich
domnění bylo a je odrazem zklamání
z toho, že až na několik málo případů
nebyl pohnán k odpovědnosti nikdo, pro koho dříve
prokuratura a soudy pracovaly v takových časových
dimenzích, že soudily a zavíraly občany
ne pro jejich činy, ale preventivně i za jejich
úmysly.
Činnost komise a výsledky její práce
překážejí dnes nejvíce těm,
kteří se dosud nedokázali vyrovnat se skutečností
ztráty vedoucí role ve společnosti. Komise
nikoho neměřila měřítkem viny.
Komise na základě našeho pověření
pouze splnila úkoly, které jsme jí uložili.
Nebýt zprávy komise, ve které nás
a veřejnost seznámila se jmény spolupracovníků
StB, kteří odmítli odejít z této
sněmovny bez zveřejnění, bylo by projednávání
závěrečné zprávy stejně
bezproblémové jako projednávání
zákonů o metrologii či zákona o organizaci
tělesné výchovy.
Zpráva o výsledcích lustrací poslanců
spolu s trestním zákonem se stala indikátorem,
který velmi přehledně a vcelku přesně
nás dělí na dvě názorově
rozdělené skupiny.
Jedna skupina - lze ji označit od středu napravo
- hodnotící práci komise pozitivně,
považuje současný stav v oblasti informací
o agenturní síti StB za neudržitelný.
Právem kritizuje skutečnost, že donašeči
minulého režimu bezostyšně zastávají
místa, která si vysloužili za minulého
režimu, mnohdy k neštěstí druhých.
Jedná se o ty, na něž se lustrační
zákon zamítnutím pozměňovacích
návrhů na plošné zveřejnění
nevztahuje.
Druhá skupina podrobuje práci komise 17. listopadu
tak ostré kritice, že neinformovaný host sledující
naše jednání z balkónu má právo
se divit, jak je možné, že většina
členů této komise je dosud na svobodě.
Obzvláště dojímavě působilo
barvité líčení kolegy Mariána
Kováče, který nás včera seznamoval
s případem mladého odborníka, který
se před vyloučením ze strany zachránil
tím, že založil odbočku Svazu československo-sovětského
přátelství a vstoupil do Lidových
milicí. Zapomněl ale dodat, kdo ho k tomu donutil,
zda strana. Snad ne církev, na kterou se svádělo
v minulosti ledacos?
Lustrační zákon není zákonem
trestním. Na rozdíl od § 45 odst. 1 písm.
a) bývalého zákoníku práce,
který v minulém režimu zakazoval výkon
povolání za politické smýšlení
bez časového omezení, lustrační
zákon omezil po dobu pěti let vykonávat nejvyšší
funkce těm, kteří se aktivně podíleli
na praktikách, potlačujících demokratická
práva občanů.
Varování před tím, že ze svých
míst odejdou odborníci, není přesvědčivé,
neboť pak bychom občany charakterní, kteří
se měsíčně nevykupovali členskými
příspěvkovými známkami, nutně
zařadili mezi občany druhořadé.
Řada řečníků útočila
na dílčí výsledek práce komise
pro její zásadový postoj ve zveřejnění
spolupracovníků StB. Když jsem se jednoho ze
zastánců těchto názorů zeptal,
zda se s písemnostmi o lustracích seznámil,
odpověděl mi, že nikoliv. Připadá
mi to jako přežívající zvyklost,
kdy komunistická stranická disciplína nedovolila
pochybovat o něčem, co sice strana odsoudila, ale
nezveřejnila. Tak soudruzi organizovali protesty občanů
proti výzvě Dva tisíce slov, proti Chartě
77, proti výzvě Několik vět, aniž
by občané věděli, proti čemu
protestují. V tomto případě ale nepostřehli,
že materiál, se kterým se neztotožňují,
se jim předložil k seznámení.
V řadách opozice, která vyvíjí
velkou snahu práci komise zlehčit, jsou poslanci
s právnickým vzděláním. Pokud
se oni v období totality stavěli na stranu obrany
opravdového práva občanů, pak jim
mohu důvěřovat, že i jejich dnešní
postoj je veden snahou neukřivdit pravdě. Zatím
mne o tom, bohužel, nepřesvědčili.
Současné projevy opozice vzbuzují také
dojem, že poctiví a čestní byli ti,
kteří se ze strachu o svou existenci podvolili nátlaku
ke vstupu do Lidových milicí a agenturní
sítě StB, zatímco hazardéři
s osudem svých rodin o tyto výsady nestáli.
Nedejme se ukolébat bajkami o milicionářích,
kteří oblékali stejnokroj a brali do rukou
zbraně jen proto, aby mohli na pionýrském
táboře dětem dělat radost střelbou
slepými náboji. Jejich přísaha je
zavazovala k něčemu zcela jinému. Důkazem
toho byla i jejich aktivní účast na represích
vůči demonstrujícím občanům.
Komise předložením své závěrečné
zprávy splnila úkol, ke kterému měla
dostupné prostředky. Mnozí z nás očekávali
od závěrečné zprávy více.
Jsem přesvědčen, že nevynechala jedinou
příležitost seznámit nás co nejobšírněji
a naprosto objektivně se všemi fakty, která
během svého šetření zjistila
a o nichž usoudila, že jejich sdělení
je pro nás přínosem. (Předsedající
předseda SL R. Battěk: Pane poslanče, máte
ještě jednu minutu.)
Pan kolega Tomis označil komisi jako brzdu. Buďme
rádi, že účinkovala, že zabrzdila
aktivitu těch, kteří chtěli hrát
roli kapitánů na lodi plující kursem
dříve pro ně cizím.
Padla zde silná slova o prvních obětech a
tragédiích lustračního zákona.
Ani jednou jsem z úst šiřitelů těchto
tezí neslyšel o posledních opravdových
obětech režimu minulého. Je-li pro pana poslance
Bartončíka obětí ředitel největšího
průmyslového podniku okresu a tragédií
to, že svou funkci musí opustit pro své členství
v Lidových milicích, ale není mu bráněno
ve výkonu funkce o dva stupně nižší,
pak si troufnu zapochybovat, zda pro výklad pojmů
"oběť a tragédie" použil správného
slovníku.
Jako jediný zástupce klubu angažovaných
nestraníků v tomto parlamentě se připojuji
k návrhu poslance Michala Malého na plošné
zveřejnění pracovníků a spolupracovníků
Státní bezpečnosti v co možná
nejkratší době.
Dovolte mi, abych členům komise jménem svým,
ale i jménem početné skupiny poslanců
za jejich nelehkou, ale poctivou práci vyjádřil
upřímný dík. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Zavřelovi. Jako poslední
před polední přestávkou vystoupí
pan poslanec Jiří Dienstbier. Než mu udělím
slovo, přečtu zde ohlášení, o
které mne požádala paní poslankyně
Čejková. Zní takto:
Prosím členy skupiny poslanců skautů,
aby se sešli hned po vyhlášení polední
přestávky na červeném koberci ve vestibulu.
S technickou poznámkou se hlásí poslanec
Kováč.
Poslanec SN M. Kováč: Otázka, kto poslal
vtedy dotyčného do ZČSP a do Šudových
milícií, nerieši to, čo bolo pointou
v tomto prípade. Mňa však trápi to,
že niekorí dobrovoľne vstupovali do ZČSP
a dnes sa hrajú na veľkých lustrátorov
a moralistov.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji.