Poslanec SL P. Bagín: Vážený
pán predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, otázka ústavného zákona
o zmene názvu Československej socialistickej republiky
je veľmi citlivá a verím, že pri nej budeme
postupovať veľmi rozvážne.
Ako poslanec som bol do Federálneho zhromaždenia zvolený
na Slovensku, preto na pôde Federálneho zhromaždenia
musím obhajovať záujmy obyvateľov Slovenskej
republiky. K nim nepopierateľne patrí aj to, aby v
názve spoločného štátu, či
už Federácia Česko-Slovensko, alebo Republika
česko-slovenská bola slovenská státna
a národná svojbytnosť vyjadrená tak,
ako to, reprezentujúc vôľu slovenského
národa, schválila Slovenská národná
rada a navrhla Federálnemu zhromaždeniu.
V dôsledku doterajšej praxe, negatívne sa odrážajúcej
v názve spoločného štátu Čechov
a Slovákov, dnes vo svete málokto vie o slovenskom
národe. Nikto nechce, ani nemôže spochybňovať
veľký význam československého
štátu pre slovenský národ. Ale rovnaký
význam mal tento štát pre český
národ. Veď v akom by bol dnes postavení, keby
bol zostal v nemeckom vrecku bez styku so slovenským svetom
v tyle s Maďarmi. Dejiny nielenže poznajú dynamickejšie
sa rozvíjajúce národy ako je Slovensko, veď
mnohé národy v Afrike, v čase, keď my
sme mali Kollára a Štúra, boli ďaleko
za nami a dnes sú vyspelejšie ako my a nikto im neupiera
právo niesť svoje meno.
A práve tieto dejiny sú i svedectvom toho, že
slovenský národ urobil tento pokrok práve
v boji s oficiálnou ideológiou a politickou praxou.
Názov Československo bez spojovníka je pozostatkom
čechoslovakizmu, ktorý nedokáže pred
svetom existenciu slovenského národa. Zavedenie
tohoto spojovníka nezávisí od toho, čo
si myslí český volič zámerne
v čechoslovakistickom duchu vychovaný, ale je úplne
legitimnou požiadavkou slovenského národa v
boji za vlastnú emancipáciu. Tento spojovník
je historicky jazykovo oprávnený. Nebudem sa odvolávať
na Pittsburghskú dohodu, ako to už bolo spomenuté,
ale na Slovník jazyka českého z roku 1937,
kde sa uvádza česko- s významom český
v zložitých slovách, s poznámkou, že
niekedy sa medzi tieto zložité slová dáva
spojovník, keď sa chce zdôrazniť, že
ide o spojenie dvoch rovnocenných slov. Čiže
boj proti spojovníku, či sa už viedol v Londýne
v čase II. svetovej vojny, alebo dnes, je bojom proti rovnoprávnosti
slovenského národa.
Keď sa zamyslíme nad tým, s akou urputnosťou
sa niektorí českí reprezentanti pustili do
boja proti zavedeniu spojovníka, na čo využívali
všetky masové médiá, nemusíme
ísť s príkladom ďaleko, stačí,
keď si prečítame včerajšie Lidové
noviny a musíme si nutne položiť otázku,
aké naše legitímne záujmy sa nám
ešte podarí presadiť, keď sa nám
nechce ustúpiť ani v tom najzákladnejšom,
aby sme pred svetom vystupovali pod svojím vlastným
menom.
Republika Česko-Slovensko pravdepodobne smeruje k štruktúre,
ktorá nebude kopírovať žiadnu z jeho predchádzajúcich
tvárí. Vzhľadom na to, čo som tu uviedol,
i v zhode s včerajším listom pána prezidenta,
ktorý pochopil takú citlivú otázku
a predložil Federálnemu zhromaždeniu pozmeňujúci
návrh ústavného zákona o zmene názvu
Československej socialistickej republiky na názov
Republika česko-slovenská, odporúčam
všetkým poslancom, aby hlasovali za návrh pána
prezidenta.
Na záver, vážení poslanci a poslankyne,
mi dovoľte jednu poznámku. V čase, keď
zasadal Klub komunistických poslancov, sme ešte nepoznali
obsah listu, ktorý poslal pán prezident Federálnemu
zhromaždeniu. Preto vyzývam všetkých poslancov
zvolených na Slovensku, aby hlasovali za návrh pána
prezidenta a necítili sa byť viazaní Klubom
komunistických poslancov, pretože v tom čase
sme boli mylne informovaní o tom, že návrh
Československá federatívna republika prerokovali
aj iné kluby. Iné kluby v tom čase prerokovali
pôvodný návrh, a síce Federácia
Českej a Slovenskej republiky.
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Prosím
poslance Tomana.
Poslanec SL P. Toman: Vážené kolegyně
poslankyně, vážení poslanci, nejprve
mi dovolte, abych se omluvil za své nevhodné oblečení,
ale bohužel sako, které jsem nechal na jednom z
věšáčků, tam nyní
už nebylo. A bohužel ani na žádném
z dalších věšáčků.
K otázce, kterou nyní projednáváme.
Začal bych otázkou: Kam až jsme se to všichni
dostali? Po 72 letech vzájemného soužití,
po společných prohrách v březnu 1939,
v únoru 1948, po společných vítězstvích
v květnu 1945 a především a hlavně
v listopadu loňského roku se pojednou dostáváme
do vážného sporu. Kdy k tomu dochází?
V době, kdy nás sledují zahraniční
partneři, kdy od samých základů přebudováváme
zanedbaný ekonomický i politický systém.
V této době, kdy měníme ústavu
a nejdůležitější zákony,
se my, důstojné Federální shromáždění,
hádáme o pomlčku, promiňte o rozdělovník,
promiňte o spojovník.
Z vystoupení slovenských kolegů vyplývá
roztrpčení nad 72 letými vzájemnými
vztahy, nad uplatňováním, nebo spíše
neuplatňováním slovenské svrchovanosti
a suverenity. Pokud tento pocit na Slovensku skutečně
existuje, já sám to považuji za velice závažné
a jsem názoru, že tento problém je třeba
urychleně vyřešit, a to zásadně.
Jste však názoru, že vztahy narovná a
suverenitu a svrchovanost skutečně obnoví
čárka, grafické znaménko v názvu?
Tento postup mě napovídá jedno přirovnání:
70 let plují Češi a Slováci na společné
lodi. Někdy je moře klidné, jindy a právě
v této době velice rozbouřené. Jeden
z pasažérů má pocit, a připusťme,
že oprávněný, že se loď potápí.
Co teď? Pasažér však nepožaduje opravu
lodi, rychlé ucpání vzniklých děr,
nýbrž požaduje jiný název lodi.
Ten starý totiž není pěkný a
loď se pomalu naklání. (Potlesk.)
Přijímáme nové zákony, jimiž
upravíme vzniklé nesrovnalosti, jimiž fakticky
uznáme státnost Slovenské republiky, ale
ponechme, prosím, pokud možno název, pod nímž
nás zná celý svět a uznává
nás. Název, který nám dal společně
do vínku pan prezident Masaryk. Vždyť změna
názvu našeho státu je jako změna světoznámého
a uznávaného výrobku. A mění
se pouze značky špatných výrobků.
To myslím není náš případ.
Obracím se proto se vší naléhavostí
k českým poslancům, vyslyšme přání
pana prezidenta a podpořme na jedné straně
tradiční název, ale na druhé straně
název, který vyjadřuje rovnoprávnost
a svrchovanost vzájemných vztahů, tedy Československá
federativní republika. S toutéž prosbou se
obracím i k poslancům slovenským. Slíbit
pak mohu veškerou podporu českých poslanců
při ucpávání děr společné
lodi.
Poslanec SL J. Bakšay: Vážený pán
predsedajúci, dámy a páni. Pre moju osobu
je pán prezident absolútnou autoritou. Je to človek,
ktorý za nás trpel, ktorého čistá
duša a humanito spôsobila, že celý svet
sa na nás díva inak. Máme úctu, máme
vážnosť. Máme konečne nie takzvaných
bratov, ako v minulom režime, ale skutočných
priateľov.
O názve našej republiky vedieme príliš
dlhé spory. Mne ako Slovákovi je jasné, že
identita slovenského národa nebola v minulosti akceptovaná.
Je mi však zároveň jasné, že spojovník
medzi názvami našich republík môže
byť, a život ukazuje, že je, i rozdeľovníkom.
Dokonca môže byť i odrazovým mostíkom
separatistických hnutí, ktoré síce
nesmelo, ale predsa len vystrkujú rožky. Nie preto
sa naši študenti nechali 17. novembra biť, nie
preto trpeli chartisti a slobodne zmýšľajúci
občania tejto republiky.
Dámy a páni! Vstupujeme do Európy, do skutočnej
Európy, ktorá zjednotí všetkých
ľudí dobrej mysle, ktorej humánne zásady
sú zárukou blaha našich detí. Identita
nás, Slovákov, v prvom rade bude podmienená
silnou, efektívnou a produktívnou ekonomikou. Ak
slovenská mamička nebude môcť uspokojiť
potreby svojho syna či dcéry, bude jej v podstate
jedno, či v názve republiky bude spojovník
a ja by som ho osobne teraz nazval sporníkom.
Názov Československá federatívna republika
spĺňa, podľa môjho názoru, i historické
postavenie našej vlasti, ale v pojme "federatívna"
jednoznačne evokuje, že sú tu federatívne
usporiadané národy, Slovenská republika a
Česká republika. To, že Slovensko už nebude
nikdy pociťovať odstrkovanie, že jeho identita
bude nielen iormou, ale hlavne obsahom napĺňaná,
mne v plnej miere zaručuje náš pán prezident.
Tento čistý človek každým svojím
činom a slovom dáva na javo, že sú tu
dva rovnoprávne národy bratov a sestier, Čechov
a Slovákov. Plne sa staviam za návrh iniciatívnej
skupiny poslancov - Československá federatívna
republika. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci
Bakšayovi, slovo má poslanec Fišera.
Poslanec SL I. Fišera: Vážený pane
předsedající, dámy a pánové.
Je mi velkou ctí, že mohu hovořit po poslanci,
který promluvil tak čistým, rozumným
a smířlivým tónem. Chtěl bych
se ale obrátit v této chvíli k panu poslanci
Bagínovi. On citoval a já budu také citovat.
Citoval cosi z roku 1937, českou gramatiku. Já budu
také citovat - Komenského slovník naučný:
"Český jazyk, zvaný též
na znamení kmenové jednotnosti jazykem československým,
náleží k severozápadní skupině
jazyků slovanských a má tedy některé
základní jevy jazykově shodné s polštinou
a lužickou srbštinou. Český jazyk není
jednotný, nýbrž zahrnuje v sobě podle
čtvera krajů také čtveru oblast -
českou, moravskou, slezskou a slovenskou".
Když jsem si tuto větu přečetl, na prostém
příkladě jsem pochopil to, o čem jsem
byl ve škole poučován i jako historik, co to
byl čechoslovakismus. Snažil jsem se procítit
všechno, co mohou pociťovat Slováci za celou
tu dobu, kdy existovala naše republika.
Prosil bych je ale také, aby i oni na chvíli, než
budou hlasovat, se pokusili pociťovat i to, co jsme pociťovali
za tu dobu my. Budeme-li používat slova silná
a hlas mohutný, nenajdeme společnou cestu. To, co
nás mnohdy rozdělovalo, bylo to, že z obou
národů přicházeli k tomu druhému
národu nepraví reprezentanté, že bohužel
ti, kteří skutečně představovali
duchovní elitu obou národů, byli na obou
stranách po dlouhou dobu odstrkováni. Myslím
si, že to je i to, co vyvolává v některých
lidech, kteří mají pocit, že náhle
nejsou reprezentováni přímou demokracií,
že píšou rezoluce a v těch horších
případech naznačují některým
poslancům, že po jejich návratu jim velmi důrazně
- když to řeknu takto až příliš
jemně vyjádří svůj nacionalistický
názor.
Chtěl bych na adresu těch, kterým v této
chvíli hárají v duši vášně,
říci, že i oni tak jako my ostatní bychom
měli na chvíli před hlasováním
si dát onu chvilku rozmyšlení a snahu, vcítit
se do situace toho druhého. Myslím si, že mnohým
z nás to umožní, abychom podali ruku v hlasování
tomu druhému.
Chtěl bych říci, že si velmi vážím
všech poslanců, v jejichž vystoupení zaznělo
něco, co už bylo vyjádřeno v jednom
z nejstarších textů, které určily
morální kodex pro lidstvo vůbec. Jsou to
slova, která jsou velmi dobře známa všem,
a proto nebudu uvádět, odkud jsou citována:
"Blahoslavení ti, kteří přinášejí
pokoj, neboť oni synové boží slouti budou".
My nemáme tuto vysokou ambici, neb myslím si, že
jsme jako lidé skromní. Ale snažme se být
ve chvíli hlasování lidmi, kteří
budou aspoň věrnými syny tohoto státu,
který má být domovem pro nás, pro
všechny. Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci
Fišerovi, slovo má poslanec Mičieta.
Místopředseda FS I. Mičieta: Vážený
pán predsedajúci, dámy a páni, vážení
hostia, v medzinárodnom živote je všeobecne akceptovaným
zvykom vyjadrovať štátoprávny charakter
štátu už v jeho pomenovaní. Ako príklad
uvádzam: Spojené štáty severoamerické,
Zväz sovietskych socialistických republík,
Spolková republika Nemecko, Federatívna republika
Brazília, Nigéria, Confederation Suisse a pod. Preto,
ak chceme - a my musíme dôsledne pristúpiť
k domysleniu federatívneho usporiadania nášho
štátu - je nevyhnutné a potrebné to
vyjadriť i v jeho pomenovaní, aby si aj zahraničie
konečne uvedomilo. že neexistuje nijaký československý
národ, ale národ český a národ
slovenský, teda dva národné štáty:
Česká republika a Slovenská republika, ktoré
vytvorili štátnu federáciu dobrovoľne.
Napravili by sme tým pravdepodobne vykonštruovaný
nesprávny preklad názvu štátu v jeho
rodnom liste, t. j. autentickom francúzskom a anglickom
znení mierovej zmluvy zo dňa 28. 6. 1919 uzavretej
vo Versailles. Zmluvu podpísal prezident Masaryk ako "Le
president de la Tchéco-Slovaqui". Názov Česko-Slovensko,
ako vieme, bol prvýkrát zakotvený vo Versaillskej
dohode. Pittsburská dohoda, uzavretá 30. mája
1918, sa písala ako česko-slovenská dohoda
a bez výhrad sa písal názov budúceho
štátu ako Česko-Slovensko. Prvý spoločný
odbojový orgán sa volal Česko-slovenská
národná rada. Prvé poštové známky
a kolky Česko-slovensko so spojovníkom. Lenže
v Ústave, ktorú prijalo Revolučné
Národné zhromaždenie 29. augusta 1920, začína
táto Ústava slovami "My, československý
národ ...", sa stratil nielen slovenský národ,
ale aj spojovník medzi Česko a Slovensko. Názov
štátu sa zmenil na nám známu Československú
republiku. Ministerstvo zahraničných vecí
poslalo obežník všetkým štátom,
s ktorými sme udržiavali diplomatické styky,
a nariadilo im, aby odteraz používali a písali
Československo bez spojovníka.
Aká bola príčina, že spojovník
vypadol z názvu republiky? Začalo sa hovoriť
o československom národe. V Čechách
zostal vyučovací jazyk čeština, ale
zo školských vysvedčení a úradných
spisov na Slovensku sa vytratilo označenie slovenský
jazyk a uvádzal jazyk československý. Príčinou
asi bolo to, že českí politici si uvedomili,
že by sa český národ mohol ocitnúť
v menšine, žilo tu totiž tri milióny Nemcov.
Bola tu Zakarpatská Ukrajina, aj početná
maďarská menšina. Preto, aby aspoň štatisticky
a opticky tvorili väčšinu, rozhodli sa presadzovať
ideu jednotného československého národa.
Na posilnenie tejto idey smerovala celá centralistická
politika pražskej vlády v rokoch 1920-1938. Známe
sú výpady proti Slovákom - Slováci
jsou jenom větev národa českého, Slováci
budou mít jenom tolik práv, kolik si jich vybojují.
A ak sa dnes chceme vrátiť k dôstojnému
pomenovaniu republiky, robíme to nielen na podklade historického
práva, prijatých dokumentov a záväzkov
v obdobiach zrodu našej republiky, ale aj vo vedomí
všetkých negatívnych skúseností,
ktoré sme získali so zmeny názvu Republiky
Česko-Slovensko.
Nebyť týchto rozporov, bola by sa pravdepodobne história
po roku 1938 vyvíjala inak. Slováci boli prinútení
bojovať o národnú existenciu. Postavenie Slovákov
sa nezlepšilo ani po roku 1945, ani v gottwaldovskej ére
totalitného systému. Známe sú výpady
Novotného a jeho administratívy proti Slovákom,
a ani Husákovo obdobie a jeho pojímanie federácie
neprinieslo slovenskému národu rovnoprávnosť
v štáte po boku českého národa.
Je najvyšší čas odčiniť túto
historickú nespravodlivosť a uviesť aj prostredníctvom
zmeny názvu Československa na názov štátu,
ktorý dáva svetu na vedomie, že tu žijú
dva rovnoprávne štátoprávne suverénne
národy - Česi a Slováci.
Veríme, že nadišla doba, ktorá vyrieši
dlhodobý bolestivý problém Slovákov.
V roku 1918 sme vstúpili do povedomia sveta ako Česi
a Slováci v spoločnom štáte Česko-Slovensko
a na tomto základe chceme vstúpiť do jednotnej
Európy.
Dovoľte mi, aby som vám z poverenia Klubu poslancov
Strany slobody a Demokratickej strany predložil návrh
na názov nášho štátu. Podporujeme
návrh pána prezidenta a chceme, aby sa naša
domovina menovala Republika česko-slovenská. Naším
poslancom a väčšine Slovákov nie je vhodná
druhá možnosť pomenovania nášho štátu
ako Československá federatívna republika.
Vrátili by sme sa o desia tky rokov späť, do
rokov, kedy vládol čechoslovakizmus.
Apelujem na národné cítenie a povedomie všetkých
slovenských poslancov, aby si uvedomili závažnosť
tohto historického momentu, aby sa mohli po návrate
na Slovensko priamo pozrieť do očí svojich
otcov, ale i svojich detí, aby si uvedomili vážnu
historickú chvíľu pre slovenský národ
a pokladali pomenovanie štátu nie za formalizmus alebo
malichernosť, ale za akt vážneho politického
významu.