Čtvrtek 29. března 1990

Domníváme se, že nelze prostě z ničeho nic zbavit pojmu Československa nerozděleného ani pomlčkou. Vycházíme z toho, že naše národy, národ Čechů a národ Slováků, jsou v rámci slovanského etnika národy mimo vší pochybnost nejbližší a doslova bratrskými, i když byly historicky neorganicky státoprávně rozděleny. Přirozenost vztahů však vyústila nejprve v částečně společné národní obrození a sebeuvědomění. Vývoj pak byl korunován vznikem společného státu, na němž se podílely oba naše národy. Později, v době 2. světové války, opět příslušníci obou národů bojovali v zahraničí i ve své vlasti za Československo bez pomlčky.

Ano, vzájemné vztahy Čechů a Slováků nebyly vždy bez kazu, ale proč je tomu tak v této době, kdy všichni budujeme kvalitativně nový stát, který chce navázat na to nejlepší v minulosti. Proč máme řešit státoprávní uspořádání prostřednictvím názvu, který sám o sobě nic neřeší. Posilování významu státnosti obou rovnoprávných republik je přece otázkou zcela jinou a hlavně samostatnou. Řešení této problematiky je daleko optimálnější v rámci nové ústavy.

Domníváme se zároveň, že tuto otázku by měl vyřešit nový parlament, který vzejde ze svobodných voleb.

Ještě se chci zmínit a pohovořit o argumentu, který byl zde několikrát použit, tj. k citaci "Pittsburghské dohody". T. G. Masaryk ve svém listu ministerskému předsedovi, publikovaném v souboru projevů z první republiky nazvaném Cesta k demokracii, vysvětluje okolnosti jejího vzniku a její skutečný význam. Pittsburghská dohoda byla uzavřena mezi Čechy a Slováky žijícími mimo historické území. V závěru dává text dohody mandát osvobozeným Čechům a Slovákům podrobným ustanovením o zřízení česko-slovenského státu, přičemž dále T. G. Masaryk odkazuje na shromáždění v Liptovském Mikuláši 1. května 1918, kde se zástupci Slováků vyslovili pro vytvoření jednotného československého státu.

Na závěr chci upřímně vyjádřit a zdůraznit, že nemáme v úmyslu vyvolávat konflikty. Nemáme v úmyslu ani provádět na tomto fóru předvolební agitaci, jak se nám snaží podsouvat některé sdělovací prostředky. Není nám ani vlastní tzv. "tradiční český nacionalismus". Jsme především stranou národní, hodláme prosazovat skutečnou rovnoprávnost našich národů, rovnoprávnost vyjádřenou takovým uspořádáním a fungováním našeho státu, které odráží zájmy a potřeby Slováků, Čechů i ostatních občanů. Této rovnoprávnosti nelze dosáhnout pouze názvem; musí jí být dosaženo trvalou a důslednou snahou a prací. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslankyni Hykové. Slovo má poslanec Mohorita.

Poslanec SL V. Mohorita: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Už několik týdnů diskutujeme zde, na půdě Federálního shromáždění o názvu naší republiky. Jednaly o něm několikrát Česká i Slovenská národní rada, vlády republik, hodně se o této otázce debatuje ve veřejnosti, na stránkách novin, v rozhlase a televizi. Iniciativa různých politických a společenských sil jde přitom až tak daleko, že padají dokonce ultimativní požadavky. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale u některých mi to připadá tak, že tento problém považují snad za vůbec nejvýznamnější ze všech, které dneska jsou.

Na druhé straně je faktem i to, že změna názvu republiky, o které máme právo rozhodnout, bude doprovázet nejen náš život, ale i život řady dalších generací. Proto by to měla být změna důstojná, která neudělá ostudu ani našemu parlamentu ani naší vlasti. Komunistická strana Československa i členové Klubu komunistických poslanců přitom vychází z přesvědčení, že základem postupného formování nové společnosti, počínaje volbou federální vlády přes volbu prezidenta republiky až po rekonstrukci nejvyšších zákonodárných sborů při řešení závažných otázek posledních tří měsíců, byla myšlenka národního porozumění. Proto je mou povinností informovat vás o pocitech mnoha našich členů, kteří projevují obavy, aby dlouhotrvající diskuse, tu či onde přijatá a často až nesmiřitelně obhajovaná usnesení, týkající se změny názvu země neohrozila zodpovědné projednávání zákonů, zásad a opatření, které z hlediska lepší budoucnosti této republiky tolik potřebujeme a na něž lidé netrpělivě čekají.

V této souvislosti chci připomenout, s jakými následky se v dosavadní historii setkala naše národní či státní nejednota a nesvornost. Jakýkoliv vzrůst nacionalistických vášní dnes může vést k nedozírným škodám. Zdánlivě vysoká hra jitřící vášně a city toho či onoho národa, té či oné sociální, společenské či věkové skupiny může v očekávání okamžitých politických zisků přinést hluboké ztráty pro všechny do budoucna. Říkáme, že míříme do prosperující budoucí společné Evropy, kde budou postupně mizet hranice, nejrůznější ekonomické či jiné bariéry a přitom by u nás měly sílit separatismus, odstředivé tendence, prosazování dílčích zájmů nad zájmy společnými. Kam bychom došli touto cestou? Nejsem zastáncem unáhlených řešení a rozhodnutí. Znovu však zdůrazňuji: před několika týdny jsme vyslechli první návrh, potom jsme dostali další návrh. Ve svém středečním vzkazu nám pan prezident předložil další možnou alternativu. Navíc máme i návrh, který předložila skupina poslanců. Jsem toho názoru, abychom se na této společné schůzi vyjádřili ke všem předloženým návrhům, aby však ke konečnému hlasování byl předložen návrh jediný, ten, který podpoří nejvíce poslanců. Tato cesta podle mého názoru může jako jediná zabezpečit, aby takový návrh získal potřebnou třípětinovou většinu obou sněmoven poslanců zvolených v České i Slovenské republice ve Sněmovně národů.

Klub komunistických poslanců o této otázce včera jednal, a protože jsme tak doposud neučinili, podporujeme návrh, aby naše země dále nesla název Československá federativní republika, což je v souladu se včerejším dopisem prezidenta republiky a návrhem skupiny poslanců jako přijatelný kompromis.

Jsem pevně přesvědčen, že potřeba dalšího rozvoje naší země a mnoha významných opatření, která je v zájmu toho nutné přijmout, nám pomůže překonat dosavadní rozdílnost stanovisek a názorů a věřím, že to tak pochopí i naši voliči, rozumní lidé v této zemi. V celé šíři demokratické plurality názorů nemůžeme spoléhat, že s naším rozhodnutím budou všichni souhlasit. Znovu však opakuji názor, že důstojné rozhodnutí je třeba přijmout, pokud má být pokračování politiky národního porozumění úspěšné a této zemi prospěšné. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Kontra. Než bude hovořit, chtěl bych jenom říci, abychom si byli vědomi toho, že z ústavně právního hlediska jsou předloženy dva návrhy. Návrh prezidenta republiky na to, aby se republika jmenovala Republika česko-slovenská a potom je tu návrh ten, který podpoří nejvíce poslanců iniciativní skupiny poslanců na změnu názvu republiky na Československá federativní republika, který má podporu prezidenta republiky ve smyslu jeho včerejšího vystoupení, ale nemůže být prezidentovým návrhem, protože jako takový prezident svůj první návrh nezměnil, čili přirozeně prezidentův návrh jako ústavní návrh je předložen k jednání.

Prosím poslance Kontru.

Poslanec SN M. Kontra: Vážené poslankyne, vážení poslanci, domnievam sa, že v otázke názvu nášho štátu za daných podmienok sa odkrýva celý rad politických, sociálnych a ekonomickoprávnych problémov, ktorých riešenie v minulosti narážalo najprv na rôzne východiskové pozície, z ktorých Česi a Slováci vstupovali do spoločného štátu, a ktoré sa do roku 1938 upevňovali v neprospech Slovákov a po roku 1948 boli potláčané praxou proletárskeho internacionalizmu, hoci navonok boli po roku 1968 proklamované formálnou federáciou. Na tieto skutočnosti poukáazl aj pán prezident v liste adresovanom včera poslancom Federálneho zhromaždenia, v ktorom s hĺbkou citu jemu vlastnému pochopil podstatu identity svojbytnosti Slovákov v spoločnom štáte a preto opätovne na báze spoločenského konsensu v politickej reprezentáci obidvoch národov trvá aj naďalej na svojom pozmeňujúcom návrhu nášho spoločného štátu Republika česko-slovenská a až v prípade nezhody pripúšťa alternatívny návrh. Je to jeho dvakrát už zdôraznený návrh, a preto zaň budem hlasovať, pretože zo všetkých návrhov, ktoré boli predložené tomuto parlamentu, vrátane návrhu federálnej vlády a iniciatívnej skupiny poslancov, je jeho návrh najprijatežnejší, pretože stručne a jasne odráža rovnaké postavenie dvoch rovnoprávnych národov v jednom štáte, kým napriklad bývalý vládny návrh celý problém len takticky odsúva s neprimereným ekonomickým dopadom na jeho konečné riešenie.

Dovožte mi ešte jeden postreh, hlavne z klubového rokovania o tejto otázke, ktorá niekedy vyznievala skôr ako rétorické cvičenie než ako vecná diskusia. Kým napriklad poslanci VPN prejavovali dostatočnú vôžu ku kompromisom a vzájomnej zhode, čo sa prejavilo v informatívnom hlasovaní, zatiaž poslanci Občianskeho fóra, až na malé výnimky, pripúšťali len jeden návrh a na platformu protinávrhu pristupovali len v mizivom počte. Prevláda u mňa dojem, hlavne u poslancov zo Snemovne žudu, že vychádzajú z určitej neistoty z titulu majorizácie ich počtu, resp. spožahnutia sa na to, že časť slovenských poslancov - ak nedosiahne svoj ciež v hlasovaní o prvom prezidentovom návrhu a ak nebudú chcieť spôsobiť parlamente neriešitežné problémy - pristúpia na druhý alternatívny návrh pána prezidenta, k čomu sa včera slovenskí poslanci priznali. Väčšina argumentov, ktorými zdôvodňovali českí poslanci potrebu hlasovania za alternatívny prezidentov návrh, nerešpektovala prezidentov fundovaný a historicky podložený prvý návrh, ale tieto argumenty boli postavené skôr na lokálnych sebeobranných dôvodoch, ako na prijatežných národných lebo širších spoločenských danostiach.

Na záver ešte jednu myšlienku na zamyslenie. Ak v riešení národných a národnostných problémov iných štátov chceme, aby sa odohrávali na vysokom stupni tolerancie s použitím diplomatických prostriedkov, v záujme dosiahnutia národnej rovnoprávnosti a štátnej slobody, ako sme to včera na pôde nášho parlamentu dokumentovali i v spore medzi Litvou a Sovietskym zväzom, tieto odporúčania musíme aplikovať predovšetkým doma, aby sme autentickosť našej federácie nestratili prv, než ju vôbec konštituujeme.

Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Zeman. Měli bychom si být vědomi jedné věci. K hlasování je ještě daleko, protože je ještě hodně těch, kteří chtějí mluvit a samozřejmě mluvit budou. Chtěl bych říci toto: Jsou předloženy dva návrhy, čili budeme muset projednat a hlasovat o obou návrzích. Měli bychom si uvědomit, že hlasování v jednom případě neznamená, že nemohu hlasovat pro druhý návrh. To se nevylučuje. Toho si buďme vědomi. Slovo má poslanec Zeman.

Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, z hlasů předchozích řečníků zaznělo jisté vzrušení. Nechť je slyšena druhá strana, strana nevzrušená. Dovolte mi, abych se pokusil problém, o kterém dnes diskutujeme, při všem uznání jeho vážnosti poněkud depatetizovat. Existuje země, která se jmenuje Velká libyjská arabská lidová demokratická džamahirije. Domnívám se, že neexistuje prokazatelná pozitivní korelace mezi délkou názvu státu a spokojeností jeho obyvatel. (Potlesk.) Existuje země, která se jmenuje Kanada. Je to původní indiánské označení a i když Indiánů žije v Kanadě málo, nevznikl návrh na Anglo-francouzské severoamerické dominium. (Smích v sále.) Přitom oba dva národy se občas škorpí, ale Kanaďanům jako celku se žije dobře.

Co tím chci říci? Tvrdím, že neexistuje výrazná pozitivní souvislost mezi názvem státu a jeho úrovní, naopak - jak jsme svědky v některých názvech některých států - bombastické názvy mohou nesvobodu spíše zakrývat.

Proto se domnívám, že nás i okolní svět bude hodnotit spíše podle toho, co umíme, než podle toho, jak se jmenujeme. A autenticita každého národa se vytváří především prací.

Já sám jsem při průzkumném hlasování Klubu poslanců Občanského fóra hlasoval pro všechny gramaticky přijatelné návrhy. Hlasoval jsem pro ně především z toho důvodu, že se domnívám, že tento parlament má především řešit aktuální problémy týkající se hospodářských otázek a nebyl jsem tedy ani proti tomu, aby tuto otázku názvu státu řešilo budoucí ústavodárné shromáždění.

Došlo však k situaci, že názory veřejnosti jsou značně rozjitřené a naší povinností, povinností parlamentu, je tyto názory uklidnit. Domnívám se tedy, že bychom v názvu našeho společného státu měli vyjádřit to, co každému z obou národů skutečně umožní rozvíjet svou národní autencitu. Domnívám se, že předchozí pseudofederace byla založena na tom, že žádný z našich národů, tedy ani národ český, neměl svou skutečnou státnost a že oběma těmto národům bylo přikazováno, že tato pseudofederace bude nahražena skutečnou federací, kde oba národní státy budou delegovat to, co je spojuje na federální úroveň.

Nikdy bych nevolil politika, který by založil svou kariéru nebo volební program na tom, že by fanaticky prohlašoval, že nejdůležitějším problémem je buď pomlčka nebo absence pomlčky, a to v obou případech, protože bych se vždy ptal, co ten politik nabízí dále. Protože jsem pro to, aby název státu nebyl pouhým symbolem, ale aby byl instrumentální, aby vyjadřoval naše společné úsilí o autentickou federaci, kde politici a státníci obou národů budou moci realizovat konkrétní a samostatný politický program, přimlouvám se v této situaci za to, abychom přijali název Československá federativní republika. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Zemanovi. Slovo má poslanec Šimúth.

Místopředseda FS J. Šimúth: Vážený pán predsedajúci, milé kolegyne, kolegovia, vzácni hostia, všetci si v tejto chvíli čím ďalej tým viac uvedomujeme, že sme služobníci a nie panovníci. Slúžime žudu tým, že sme prevzali zodpovednosť za všetko, čo nám život v tomto štáte predloží na riešenie. A v tejto službe si musíme vziať príklad zo služobníka najvyššieho, nášho pána prezidenta. Jemu vlastnou logickou cestou nás priviedol k poznaniu, že nie - či spojovník v názve štátu nás rozdežuje, ale naša neochota raz si konečne povedať "sme bratia a ako takí vždy budeme pred vožbou niečoho sa vzdať, aby sme omnoho viac získali".

Schválenie názvu štátu je skúškou, či sme dospeli k bodu, kde sa osvedčujeme schopnosťou komunikácie so svetom. Táto skúška - ak v nej obstojíme - nás obohatí o vnútornú silu, ktorá nás bude zaväzovať navždy na rešpektovanie práv jedného i druhého tak, ako nás k tomu nabáda pán prezident Havel, keď navrhuje názov štátu "Republika Česko-Slovenská".

Očakávame, že tento návrh pána prezidenta podporia aj poslanci z Čiech a Moravy a splnia tak jeho želanie. Verím, že všetci poslúchneme hlas prezidenta, ktorý zaznieva k nám z nemocničného lôžka, citujem: "A slovenský národ právem chce nalézat svou identitu, a to z důvodu, které Češi snad nechápou, které by však pochopit měli. Spatřují výraz té identity ve vrácení odstraněné pomlčky v názvu státu. Slovenští poslanci, jak jsem slyšel, jednomyslně toto řešení přijímají, čeští poslanci se proti tomu bouří. Některé politické strany se dokonce usnesly a zavázaly své poslance, že nesmějí tento návrh přijmout. Vychází to z takového tradičního českého nacionalismu a z nepochopení slovenské problematiky. Zcela chápu, že většině Čechů se ta pomlčka nelíbí, připadá jim tak nepřirozená, absurdní. Češi však nějaký krok směrem k tomu, aby naše národy mohly žít v jednom útvaru, udělat musejí."

Tožko citát pána prezidenta z nemocnice. Prezidentovi ako hlave štátu prislúcha právo a nám povinnosť. Upevnime jeho autoritu aspoň tak, ako si on sám vlastnou silou, silou svojho ducha, krok za krokom získava vo svete. Prosím poslancov, ktorí navrhli druhý názov republiky, aby ho anulovali a hlasovali sme o jedinom návrhu pána prezidenta aklamačne. Ďakujem vám za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Petr Kučera.

Poslanec SL P. Kučera: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, diskusí kolem názvu jsme prožili v posledních týdnech i měsících nespočet. Zdálo by se nám, kteří jsme jich byli účastni, že měli příliš vzrušivý průběh, že tedy jakoby se měly oba naše národy rozcházet.

Chtěl bych poukázat na něco jiného. Domnívám se, že diskuse byly ve svém celku velmi pozitivní, velmi kladné. Po velmi dlouhé době - hovořil o tom tady pan poslanec Blažej - jsme měli poprvé možnost veřejně mluvit o otázkách, které byly do jisté míry tabuizovány, které byly imanentní naší společnosti, přesto skrývané.

Myslím, že je zřejmé - a hovoří o tom dopis pana prezidenta, že pro rozumnou část české veřejnosti, tak to tam říká, je pochopitelná snaha slovenských přátel zvýraznit svou účast na dění, zvýraznit přítomnost slovenského národa na společném celku. Je ovšem potřeba ještě dlouhá osvěta, protože všechny historické důvody, věcné důvody, které jsme uváděli my, které uvádí v dopise pan prezident Havel, si budou jen pozvolna razit cestu tam, kde informace chyběly, kde dlouhou dobu veškeré diskuse byly od samého začátku znemožňovány.

Platí to myslím i na slovenské straně, i když jako příslušník českého národa pochopitelně nemám nárok o tom hovořit nějak autoritativně. Myslím, že i slovenští přátelé pochopili, že česká část republiky a státu je k těmto otázkám citlivá, že jsme svědky jakéhosi nového formování české státnosti a je pouhou shodou a ironií osudu, že se to děje v době, kdy se projednává otázka názvu státu.

Emoce, které byly zdviženy, postupně utichnou, jsem o tom přesvědčen. Jde o to, abychom dnes přijali název státu, který k tomu napomůže, který pomůže uklidnit atmosféru, uklidnit vášně. I já se domnívám spolu s poslancem Zemanem, že nás čekají věci ještě důležitější, i když nechci název státu bagatelizovat. I já jsem spolu s ním hlasoval - a on své chování zdůvodnil velmi dobře a já se k tomu připojuji - pro všechny smysluplné návrhy. Protože původní návrh nebo návrh prezidenta republiky na název státu Republika česko-slovenská naráží v současné době na poměrně značný odpor v českém prostředí (zdůvodnění jsem uváděl na začátku) a protože i návrh federální vlády, nakonec stažený, nemohl být přijatelný, po diskusích to bylo evidentní i pro většinu slovenských přátel, přikláním se ke kompromisnímu návrhu Československá federativní republika. (Potlesk.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP