Místopředseda Sivák (zvoní): Udeľujem slovo druhému zpravodajcovi, za výbor soc.politický, p. posl. dr Suchému.

Zpravodaj posl. dr Suchý: Slavná sněmovno!

Také soc.-politický výbor, podobně jako výbor ústavně-právní, posuzoval osnovu o úpravě platových poměrů soudců hlavně se tří hledisk. Především se zřetelem na to, aby nález nejvyššího správniho soudu byl respektován, tedy aby platové poměry soudců byly upraveny zákonem a nebyly odkázány na úpravu prováděnou cestou nařizovací, třeba na podkladě zmocňovacího zákona.

Za druhé byl veden soc.-politický výbor snahou, aby bylo vyhověno spravedlivému volání soudců léta už žalujících, že na jejich přání povahy materiální nebylo dostatek dbáno, aby tedy jejich sociální postavení bylo zlepšeno.

Konečně měl soc.-politický výbor zájem na tom, aby úprava byla provedena zásadně pokud možno v dohodě s těmi, kterých se týká, tedy se soudci samými.

Ve všech těchto směrech byly předpoklady z velké části splněny, soudcům se dostává nadlepšení, které má zejména tu velkou přednost, že je započitatelné do pensijní základny. Sluší to vítati, poněvadž soudcové mají nepochybně zvláštní poslání, zejména v demokratické společnosti, jsouce strážci spravedlnosti právní i statků, která pro demokracii má zvláštní význam.

Lituji jen, a mohu tak učiniti jménem soc.politického výboru, že nemohlo býti vyhověno všem požadavkům, všemu volání ze soudcovských kruhů, zejména požadavku, který se týká nadlepšení sociálního postavení pensistů z r. 1935 a 1936. Věříme však, že se vládě podaří najíti cestu, po které by došla i tato skupina aspoň částečného splnění svého přání.

Opíraje se o tyto vývody, prosím slavnou sněmovnu jménem soc.-politického výboru. aby předloženou osnovu schválila ve znění schváleném ústavně-právním výborem. (Potlesk.)

Místopředseda Sivák (zvoní): Udeľujem slovo tretiemu zpravodajcovi, za výbor rozpočtový, ktorým miesto omluveného posl. dr Stránského je pán posl. Bergmann.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno!

Když 5. prosince r. 1935 byl předložen státní rozpočet na r. 1936, ujal se také slova pan předseda vlády a ve své řeči se dotkl některých ožehavých problémů našeho veřejného, hospodářského a politického života. Mezi jiným také prohlásil, že je třeba utvrditi a zvýšiti úctu a důvěru občanstva k právnímu pořádku, která by mohla býti různými zásahy v mnohém směru otřesena. To se týká především zlepšení obecných právních předpisů či zákonů a nařízení jak po stránce jejich přímé ústavnosti a zákonnosti, tak jejich technické dokonalosti, která by vylučovala anebo aspoň pokud možno zmirňovala různý výklad orgánů je provádějících a tím též přispívala k právní jistotě, k právní bezpečnosti. Za tímto účelem také doporučil pan předseda vlády zřízení zvláštní státní právní rady. Tato státní právní rada byla také zřízena.

A nyní pokud jde o osnovu zákona, kterou má posl. sněmovna projednati. Už r. 1934 byly vzneseny, zejména v odborném tisku, vážné pochybnosti, zdali vládní nařízení čís. 252 z r. 1933 je, pokud se týče platových srážek u soudců, ústavní. Mohli bychom prokázati posl. sněmovně ukázkou několika exemplářů odborných listů, že v nich byl podrobný rozbor této právní otázky a že vzniklé pochybnosti se opíraly o vážné právní důvody. Přes to však nebylo učiněno nic, aby se tato věc vyjasnila. Až teprve když nejvyšší správní soud svými judikáty potvrdil, že stanovisko odborných listů je správné, a když prohlásil ve svých judikátech, že úsporná opatření podle vlád. nařízení čís. 252/1933 jsou pro soudce nezákonná, byla vláda přivedena do situace, jak tuto otázku likvidovati. První pokus o likvidaci této věci byl učiněn vlád. návrhem tisk 887. Tento vládní návrh byl v přímém rozporu s tím vším, co prohlásil 5. prosince r. 1935 s této tribuny pan předseda vlády dr Hodža, a vyvolal nejen nebývalý rozruch v zúčastněných kruzích u soudců a také u zaměstnanců veřejných a státních, nýbrž vyvolal přímo živelný odpor v celé československé veřejnosti, a to proto, poněvadž všichni občané velmi dobře vycítili, kam bychom dospěli s naším právním životem, kdyby bylo možno - tak, jak to zamýšlela tato vládní osnova - pouhým dodatečným zákonem anulovati pravoplatné vynesení nejvyšších soudních instancí. Zde cítili i ostatní občané, jaké by to mohlo míti pro ně následky. I když v tomto případě šlo pouze o soudce, cítil každý, že dnes se to může státi soudcům a zítra vrstvám ostatním. Konečně také okolnost, že v tomto vládním návrhu byla zamýšlena zpětná účinnost zákona až do roku 1934, vyvolala odpor, a to proto, poněvadž zase byla v naprostém rozporu s prohlášením pana předsedy vlády, který zde ve sněmovně prohlásil, že již nebude žádných zákonů se zpětnou účinností. A tu také, věren jsa tomuto prohlášení pana předsedy vlády, zejména při novelisaci daňového zákona, bránil se a ubránil se parlament schválení stylisace paragrafů, které třeba neměly naprosto bezpečnou zpětnou účinnost, nýbrž jenom pouhý nádech zpětné účinnosti, takže musely býti přestylisovány.

A nyní se zde předkládal vládní návrh zákona, který měl určité části našeho občanstva přinésti zákon se zpětnou účinností na dobu 3 let. Vládní návrh měl také další vadu, že prodlužoval platové srážky veř. a stát. zaměstnanců na neurčito bez omezení doby účinnosti, a proto vyvolal také v řadách ostatních zaměstnanců nebývalý odpor. A konečně byl tento návrh vlastně v době, kdy vláda již sama prohlašovala, že netrvá na prodloužení zmocňovacího zákona, nejširším zmocňovacím zákonem, jaký měl býti dán vládě našimi zákonodárnými sbory, a to proto, poněvadž podle této osnovy mělo býti upravování poměrů stát. zaměstnanců vyňato z pravomoci zákonodárných sborů a svěřeno úplně vládě.

Je tedy pochopitelno, že se proti tomuto vládnímu návrhu ozval odpor ve všech kruzích našeho občanstva a že také tento návrh v koaliční poradě byl nejen podroben kritice, nýbrž že byla také požádána vláda, aby tento návrh zákona vzala zpět. Je jistě co děkovati státnické moudrosti a prozíravosti vlády, že nahradila tento nemožný návrh návrhem jiným, tiskem 933. Ale ani tento návrh neobstál před kritikou parlamentu, poněvadž i on měl nejen právní, nýbrž i materiální nedostatky, zejména pokud se týče podkladu pro opatření, které měl tento návrh zákona krýti. Jestliže osnova zákona měla míti účinnost od 1. července 1937 a v této osnově se říkalo, že opatření vládní na zmírnění srážek, které se má provésti od 1. ledna 1937, má se vztahovati i na soudce, pak zde bylo vacuum půl roku, kde vlastně nebylo žádného podkladu pro zmirňování srážek, poněvadž po tomto půl roce podle znění osnovy soudcové žádných srážek neměli.

Je to tedy důkazem, jak se u nás někdy osnovy zákonné připravují horkou jehlou a jak je potřebí všechny tyto osnovy velmi důkladně studovati a dáti si velmi důkladně pozor, abychom nedošli k nemilým důsledkům. My jistě nebudeme vyžadovati, zejména ne od naší finanční správy, aby dělala politiku nebo jednala politicky, ale tolik bychom přece mohli požadovati, aby ve finanční správě netýká se to jen personálních oddělení, nýbrž také jiných - pronikl jiný duch, aby aspoň tito pánové politicky myslili a psychologicky domýšleli, co koalice snese a unese a co snést a unést nemůže. Takovými osnovami byly obě tyto, které byly předloženy, které zatěžovaly koalici tak, že to prostě unésti nemohla. Je to také názorným poučením, že nelze nadále ohrožovati právní jistotu a bezpečnost v našem státě opatřeními podle zmocňovacího zákona, ale ne také vydáváním vládních nařízení, která neodpovídají úmyslu zákonodárce. Je to také poučením, že prakse pracovní a organisace naší práce musí býti organisována jinak, nemáme-li dospěti k velmi nemilým důsledkům na všech polích našeho života. My také musíme jistě žádati, jestliže byla zde nadhozena otázka právní jistoty a bezpečnosti, aby tato právní jistota a bezpečnost platila pro všechny občany a tudíž také pro státní a veřejné zaměstnance, pro soudce atd. atd.

Musíme si však stěžovati, že této právní bezpečnosti a jistoty u nás není. Jen račte, pánové, uvážiti, že uplynulo již téměř 11 let od. vydání platového zákona a nemáme k němu vydána příslušná vládní nařízení, že dokonce nemáme vydáno vládní nařízení k §u 114, odst. 4 zákona čís. 26 z r. 1929 o zhodnocení převedených premiových reserv, že nemáme vydáno vládní nařízení k zákonu čís. 279 z r. 1934 o částečném zhodnocení vojenské presenční služby. Tedy už tato fakta dokazují, že zde není právní jistoty a bezpečnosti, a kdyby byl čas o tomto problému si vážně promluviti, musili bychom vznésti velké obžaloby na vedoucí činitele personální politiky v různých resortech, jak zde panuje spíše libovůle nežli právní jistota a bezpečnost.

Domnívám se, že tato osnova znamená také další průlom do platového zákona. Jsem přesvědčen, čím dříve začneme vážně jednat o revisi platového zákona, že tím více prospějeme celé státní administrativě a státu, poněvadž toto flikování, které stále děláme, musí vésti k chaosu, z něhož nakonec nebude žádného východiska. (Hlasy: Chaos už je teď!)

Znamená tedy osnova zákona, kterou projednáváme, počátek sanace opatření učiněných podle zmocňovacího zákona.

Rozpočtový výbor projednal tento vládní návrh zákona ve včerejší schůzi a doporučuje jej posl. sněmovně k ústavnímu schválení tak, jak se na něm usnesl výbor ústavně-právní a soc.-politický. Doporučuji proto, aby slavná sněmovna osnovu zákona schválila. (Potlesk.)

Místopředseda Sivák (zvoní): K tejto veci sú prihlásení rečníci. Prevedieme preto rozpravu.

Podľa usnesenia predsedníctva navrhujem rečnícku lehotu 30 minút. (Námitky nebyly.)

Námietok niet, rečnícka lehota je schválená.

Prihlásení sú rečníci: na straně "proti" pp. posl. Drobný, Synek a J. Sedláček.

Dávam slovo prvému prihlásenému rečníkovi, p. posl. Drobnému.

Posl. Drobný: Slávna snemovňa!

Keď dnes pojednávame branný zákon, keď organizujeme CPO, keď vyrábame kanóny, guľomety a pušky na obranu nášho štátu, iste je nie vhodný čas k tomu, aby srážky, ktoré tak zaťažujú existenčné žitie štátnych zamestnancov, i naďalej trvaly, ba naopak, ako vidíme zo sudcovskej predlohy, ešte tieto srážky sa uzákoňujú.

Veľmi je pekné, keď nám vládne kruhy a vysoká vláda sľubujú, že budú hľadeť, aby srážky, ktoré sú ešte dosiaľ platné, postupne prestaly, a dokonca aby boly zrušené. Ale, slávna snemovňa, neráčte v dnešných ťažkých časoch, v dnešnej dosť zamotanej medzinárodnej situácii zabúdať na spokojnosť členov výkonného aparátu štátnej správy. Neráčte zabúdať, že na štátnych zamestnancov, na túto vrstvu, čaká veľká povinnosť a práca nielen v časoch mierových, ale aj po čas války. Nestačí prizvukovať len dobrú vôľu, ale štátni zamestnanci chcú videť konečne aj činy. Nedivme sa, že za takýchto okolností a že za takýchto príprav nespokojnosť medzi štátnymi zamestnancami stále rastie.

Pri zavedení platových srážok r. 1932 bolo štátnym zamestnancom sľubované, že sa na druhej strane vysoká vláda postará, aby ceny životných potrieb neboly zvyšované. Toto bolo prizvukované pred nedávnom aj pánom predsedom vlády, ale čo sa v tejto veci stalo? To sa stalo, že všetko je drahšie. Bolo sľubované ustanovenie protidrahotných sborov, a to tak vážne, že pracovný poriadok týchto sborov bol vydaný až v máji t. r., zatiaľ všetko zdražilo, chlieb, múka, textilie, ba niektorý výrobok zdražil až o 50%. Bezočivosť a nenasýtnosť niektorých výrobcov a veľkoobchodníkov v našom štáte už ide tak ďaleko, že kým na pr. drogy z Nemecka dovážané zdražily po devalvácii našej koruny o 15, najviac o 20%, zatiaľ na pr. glycerin, ktorý sa u nás vyrába, zdražil o celých 100%.

Keď si porovnáme cenové zprávy Štátneho úradu štatistického č. 16 z tohoto roku, vidíme, že cenový index potravín a požívatín ssa zvýšil od r. 1932 do dnešných dňov o 44 bodov, priemyslové látky a výrobky o 107 bodov a úhrnný index veľkoobchodných cien stúpol až o 11%.

Porovnajme si potom, slávna snemovňa, existenčné položenie štátnych a verejných zamestnancov vtedy, keď sníženie ich platov, prirátajúc do toho všelijaké iné poplatky, dnes sa pohybuje medzi 5 až 25%. Cenové zprávy Štátneho úradu štatistického, porovnávajúc vzostup cien životných potrieb, nám tiež prezrádzajú v č. 15 z tohoto roku, že v priemere boly zdražené životné náklady u rodiny robotníckej o 21 a u úradníckej o 36 bodov, z čoho vidíme, že tieto náklady robia v percentoch 5.4 u rodiny úradnickej a u robotníckej asi 6%.

Porovnajúc príjmy štátnej pokladne s dátami, uverejnenými vo "Vestníku ministerstva financií" v mesiaci apríli v rokoch 1932 a 1937, vidíme, že stúply príjmy okrúhle o 3.3 miliardy Kč v prospech štátnej pokladne. To najlepšie dokazuje, že nie je štátnou potrebou, aby ostávaly i naďalej v platnosti srážky s platov štátnych a verejnych zamestnancov a samozrejme i sudcov. Nielen kanóny, lietadlá a iné bojové zbroje sú dobrou zárukou bezpečnosti štátu. I v spokojných a nasýtených zamestnancoch bude mať spoľahlivý káder vykonávateľov moci náš štát. Len spokojný a nasýtený zamestnanec môže byť spoľahlivou oporou štátu, a riadne honorovanie zamestnancov je dobrou investíciou. Túto dobrú investíciu a jej účel uznávajú už dnes všetky takmer okolité štáty, ktoré sú na tom nie o moc lepšie ako my. Uznáva to Belgicko a Italsko v poslednom čase. To, čo sa pripravuje v predloženej osnove voči štátnym zamestnancom, nemôže byť dobrou zárukou, že vysoká vláda vezme si ich osud k srdcu a že tieto srážky sníži. Od tohoto bremena malo im byť už dávno odpomožené.

Široká verejnosť je mýlne informovaná o existenčnom položení štátnych zamestnancov. Noviny, keď píšu o vrátení srážok, píšu v takom smysle a s takými titulkami, ako keby toto vrátenie viedlo k nejakému nadblahobytu tejto vrstvy štátneho občianstva. Zrejme široká verejnosť, zaťažená veľkými poplatkami a daňami, sa búri a myslí, že príjem štátnej pokladne pohltia po väčšine platy ich zamestnancov. Ale naproti tomu vidíme, že na pr. u podniku pošta, ktorý je obchodne spravovaný, zarobí každý jednotlivý zamestnanec ročne okolo 10.000 Kč. My vieme, že sú úrady a inštitúcie nerentabilné po stránke finančnej, ale sú rentabilné po stránke obrany morálnej, národnej.

To sú datá všetké potvrdené úradnými kruhmi. Nemôžeme zamlčať, že srážková úsporná politika slúži k veľkovýrobe proletariátu a nie k zaisteniu existencie štátnych a verejných zamestnancov. Po novinách sa píše o vysokých platoch. Stačí, keď vezmeme cifry štátnych rozpočtov, keď vezmeme do rúk tužku a papier a začneme kalkulovať. Vtedy prídeme k tomu úsudku, že ani polovica štátnych zamestnancov nemá zaistené ani to existenčné minimum, že z tej menšej polovice štátnych zamestnancov 70% ako tak môže zo svojho platu vyžiť, a mohli by sme povedať, že ostáva 10 až 15% týchto zamestnancov, ktorí môžu povedať, že žijú v takých pomeroch, ako žili zamestnanci v predválečných časoch.

Štátni zamestnanci chcú a vedia uznať vážnosť doby. Najlepším dôkazom tejto ich dobrej vôle je tá okolnosť, že v r. 1920 bol im daný z vládnych kruhov čistý hárok papiera s tým, aby formuľovali svoje požiadavky, a bolo im prisľúbené, že tieto požiadavky budú splnené. A čo sa nestalo? Títo zamestnanci začali uvažovať a kalkulovať a prišli na to: keď budeme klásť na štátnu správu neprimerané požiadavky, vtedy ten štát musí finančne skrachovať, a štátni zamestnanci povedali: Budeme trpeť, keď ten štát je v ťažkom položení, ale úfame, že v budúcnosti vezmete si to gesto k srdci a napravíte ich existenčné položenie. A ako sa napravilo existenčné položenie zamestnancov, vidíme z nedávneho vlád. nariadenia čís. 117 t. r. a vidíme to zo sudcovskej osnovy.

Veď si musí každý uvážiť, čo všetko museli a musia štátni zamestnanci prežiť a čo všetko museli už pretrpeť a strpeť. Roku 1931 boli prekvapení zákonom čís. 176, ktorý vzal t. zv. trinásty plat, a či vianočný prídavok. Hneď následujúcim zákonom č. 177 bola vynesená prechodná prirážka k dani dôchodkovej, ktorá je trvalá. Zákonom č. 204 z r. 1932 boly zavedené 3 až 10% progresivne srážky s aktívnych platov a 5 až 15% srážky s penzií, tiež zrušená výplata vi anočného príspevku. Týmto zákonom bol zvýšený tiež penzijný príspevok o 2%. To zasa len znamená sníženie platov.

Odsunutie termínu výplaty platov o 10 dní bolo konečne na naliehanie odborových organizácií zrušené, ale i tu zarobila štátna pokladňa na úrokoch 15 mil. Kč za 1 rok. Vládne nariadenie č. 252 z r. 1933, ktoré prinieslo ďalšie lineárne sníženie platov o 2.4%, sa konečne, ale veľmi pomalu likviduje, ale sníženie činovného manželských dvojíc a postupová taxa stále trvá. Vládnym nariadením č. 153 bol obmedzený prídel služobného odevu zamestnancom zriadeneckých kategorií. To zasa znamená ďalšie sníženie platov. Alebo svojho času, keď sa tvoril platový zákon a keď boly základné platy a postup stanovené v nižšej výmere pre zamestnancov zriadeneckej kategorie, z vládnych kruhov sme počúvali, že sa to robí preto, že oni majú i naturálne pôžitky. A medzi naturálne pôžitky patrí tiež slúžobný oblek.

Všetky spomenuté úsporné opatrenia vyniesly štátnej pokladni vyše 3 miliardy Kč. Nezapomínajte na to, že nedostatkom počtu zamestnancov boly tiež získavané úspory. Všade po úradoch, kam sa podívame, vidíme nedostatočnú normalizáciu miest. Sú úrady, kde jeden zamestnanec pracuje za dvoch. V bratislavskej telefonnej ústredne chýba 20% zamestnancov. Iste ráčite poznať, aká je to nervy namáhajúca práca. Ale najlepším dôkazom nám je to, že v tejto práci nie jedna sa už nervove zrútila a v poslednom čase 3 zamestnankyne omdlely z nervového preťaženia. A tak to ide stále a nevidíme doposiaľ, že by sa nejaká náprava robila. A naopak, keď sa na úpravu týchto 20% chybujúcich zamestnancov pridelia do ústredne 2 zamestnankyne, vtedy jeden vyšší úradník si trúfa povedať, že telefonná ústredňa v Bratislave je dostatočne dotovaná zamestnancami. Musíme so strany úradov videť dobrú vôľu. Musí sa uznať, že každý ten jeden zamestnanec vynesie štátu toľko, koľko povinností štát naň kladie. V čas hospodáskej krízy bol počet zamestnancov zmenšený, bol zavedený interkalár, bola prevedená desystemizácia miest. Ale dnes, keď sa práca rozmnožuje v každom tom jednotlivom úrade, nikto sa nestará o to, aby i počet zamestnancov bol primerane k tomu zvýšený.