ZÁPIS
ze 6. schůze zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, která se konala dnech 5. a 6. května 1993
5. května 1993
Přítomni:
posl. J. Payne, V. Čundrle, V. Grulich, I. Janů, J. Ježek, J. Kalus, J. Kryčer,
M. Lobkowicz, K. Lojdová, P. Nečas, J. Novák, M. Stiborová, O. Vychodil
Omluveni:
posl. T. Štěrba, V. Votava
Hosté:
dle přiložené prezenční listiny
6. května 1993
Přítomni:
posl. J. Payne, V. Čundrle, V. Grulich, I. Janů, J. Ježek, J. Kalus, J. Kryčer,
M. Lobkowicz, K. Lojdová, P. Nečas, J. Novák, M. Stiborová, V. Votava, O. Vychodil
Omluveni:
posl. T. Štěrba,
Hosté:
dle přiložené prezenční listiny
NÁVRH POŘADU
středa 5. května
1. Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb. a zákona ČNR č. 96/1993 Sb. a zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb. /tisk 258/
2. Vládní návrh zákona o změnách ve všeobecném zdravotním pojištění a o změnách a doplnění některých dalších zákonů /tisk 257/
3. Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a některé další zákony /tisk 252/
4. Vládní návrh závěrečného účtu České republiky a vládní návrh státního závěrečného účtu ČSFR za rok 1992 /tisk 226/
5. Informace o působení čs. praporu v rámci mise UNPROFOR
6. Zahraniční cesty
7. Sdělení místopředsedy
8. Připomínky a podněty poslanců
čtvrtek 6. května
9. Zastupitelské úřady v Praze - informace
10. Koncepce bezpečnostní politiky České republiky
11. Koncepce bezpečnostní politiky České republiky
dodatečně zařazeno do programu:
12. Zavedení vízové povinnosti pro občany Chorvatské republiky
středa 5. května
Schůzi zahájil předseda zahraničního výboru posl. J. Payne. Seznámil členy výboru s návrhem programu schůze. Členové s navrženým programem souhlasili.
1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb. a zákona ČNR č. 96/1993 Sb. a zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb. /tisk 258/
Úvodní výklad podal zástupce předkladatele - ministerstva financí - Ing. Bachor. Uvedl, že daňová soustava platná od 1. ledna 1993 se v podstatě přibližuje k soustavám uplatňovaným ve státech Evropských společenství. Při svém zavádění se daně z příjmu setkávají s dílčími problémy. Obtíže působí například forma zdanění podílových fondů v rámci investiční společnosti, problémy se ukazují v tzv. neziskovém sektoru, připomínky jsou též k placení záloh na daně. Návrh novely zákona se omezuje na minimum věcných změn. Se zásadnějšími věcnými změnami spočívajícími např. v dílčí úpravě sazeb daní, daňového zatížení rozdělovaného zisku a zdanění úroků bude účelné uvažovat na základě podrobnějších analýz nejdříve k 1. lednu 1994.
Zpravodajskou zprávu přednesl posl. J. Kryčer. Uvedl, že nepovažuje za vhodné projednávat tento návrh zákona v zahraničním výboru, on sám se necítí být po odborné stránce schopen posoudit tento návrh zákona.
V obecné rozpravě vystoupil posl. P. Nečas, který se zajímal o podrobnější vysvětlení reinvestování. Ing. Bachor uvedl, že zavedení tohoto zvýhodnění pro podnikalele bude mít dopad na státní rozpočet až v r. 1994 ve výši výpadku 500 mil. Kčs. Posl. Grulich zmínil problematiku tzv. neziskových organizací. Ing. Bachor uvedl, že zde hrají roli
a/ daně z příjmu - řeší § 19
b/ daně z přidané hodnoty, které tato novela neřeší
Posl. J. Payne upozornil, že dle jeho názoru pojem příspěvková a rozpočtová organizace není správný, mělo by se uvažovat o jiných pojmech. Posl. O. Vychodil a K. Lojdová upozornili na skutečnost, že existuje různá výše zdanění u výnosů z cenných papírů a z úroků, která by se měla v budoucnu řešit.
Na základě návrhu předsedy výboru posl. J. Payna členové výboru souhlasili s upuštěním od podrobné rozpravy. V závěru projednávání tohoto bodu bylo přijato usnesení č. 49 /8:0; 2 poslanci se zdrželi hlasování/.
2.
Vládní návrh zákona o změnách ve všeobecném zdravotním pojištění a o změnách a doplnění některých dalších zákonů /tisk 257/
V úvodu projednávání tohoto návrhu novely zákona vystoupil ministr zdravotnictví Petr Lom. Uvedl, že je nutno konstatovat, že aplikace zákonů týkajících se zdravotního pojištění v praxi přinesla některé problémy, které vyplývají nejen ze zavedení zcela nového systému zdravotního pojištění, ale souvisí i s aplikací některých mezinárodních úmluv. Účelem navrhované novely je zpřesnění některých ustanovení, sjednocení některých ustanovení se zákonem o pojistném na sociální zabezpečení a provést úpravu pojistného u osob samostatně výdělečně činných.
Zpravodajskou zprávu přednesl posl. J. Novák. Doplnil výklad ministra zdravotnictví v tom smyslu, že zde vznikly i některé problémy související se vznikem České republiky, které se snaží tato novela řešit. Navrhl návrh novely zákona doporučit Poslanecké sněmovně ke schválení.
Členové výboru se shodli na tom, že u tohoto návrhu nebude probíhat podrobná rozprava.
V obecné rozpravě vystoupili posl. P. Nečas, O. Vychodil, I. Janů. V závěru rozpravy bylo přijato usnesení č. 50 /9:0/.
3.
Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a některé další zákony /tisk 252/
V úvodu projednávání tohoto bodu vystoupila zástupkyně ministerstva práce a sociálních věcí Dr. Voňková. Stručně odůvodnila návrh novely zákona o pojistném na sociálním zabezpečení ve smyslu důvodové zprávy.
Členové výboru se shodli na tom, že při projednávání tohoto návrhu nebude podrobná rozpprava.
V obecné rozpravě vystoupila posl. M. Stiborová, která se zajímala o platnost této novely. Dr. Voňková uvedla, že tato novela bude platit pouze do konce t.r. v souladu s původním zákonem. Posl. P. Nečas a V. Čundrle vyjádřili názor, že by bylo vhodné, aby osoby které platí sociální pojištění a zdravotní pojištění, mohli tyto platby provádět současně. Ing. Ženíšková z ministerstva práce a sociálních věcí sdělila, že o těchto názorech ministerstvo ví, že odvod těchto poplatků do jednoho místa by byl pro plátce jednodušší, ale zatím toto nelze v praxi realizovat, neboť rozúčtování jednotlivých položek je velmi složité a bez výpočetní techniky není ani možné.
V závěru obecné rozpravy bylo přijato usnesení č. 51 /9:0/.
4.
Vládní návrh závěrečného účtu České republiky a vládní návrh státního závěrečného účtu ČSFR za rok 1992 /tisk 226/
V úvodu projednávání tohoto bodu vystoupil zástupce předkladatele, tj. ministerstva financí ČR, Ing. Eduard Janota. Ve smyslu předloženého materiálu mnisterstva financí stručně zhodnotil plnění rozpočtu ČR v r. 1992, a stručně se též zmínil o návrhu státního závěrečného účtu federace.
Zpravodajskou zprávu přednesl posl. J. Ježek. Zmínil se o projednávání kapitoly ministerstva mezinárodních vztahů v zahraničním výboru. Doporučil přijetí vládního návrhu usnesení bez bodu 3/.
V rozpravě na žádost poslanců Ing. Šrytr z ministerstva financí informoval o vládních pohledávkách ČSFR vůči zahraničí, přislíbil zaslání přehledu o těchto vládních pohledávkách. Posl. J. Ježek. V. Čundrle, J. Payne upozornili na to, že je nutno v souvislosti řešením územněsprávního uspořádáním dořešit i způsob financování obcí.
V závěru rozpravy bylo přijato usnesení č. 52 /12:0/.
5.
Informace o působení čs. praporu v rámci mise UNPROFOR
V úvodu vystoupil Ing. Jaromír Novotný, vrchní ředitel sekce zahraničních vztahů ministerstva obrany České republiky. Ocenil působení československé nyní již české jednotky UNPROFOR. Činnost jednotky byla oceněna nejen velením UNPROFOR, ale i veliteli ostatních jednotek působících v rámci mise UNPROFOR. Zmínil se též o poděkování chorvatské vlády, neboť naše jednotka zachránila obyvatele chorvatské vesnice Podlapač, jediné chorvatské vesnice, která "přežila" v oblasti Srbská krajina. Veliteli praporu pplk. Karlovi Blahnovi oficiálně též poděkoval francouzský ministr obrany za záchranu francouzských vojáků. Vyjádřil názor, že armáda dělá velmi dobré jméno naší republice v zahraničí. Na základě toho, že naše armáda má dobrou pověst v zahraničí, budeme pořadateli kursu pro velitele jednotek mírových sil v Českém Krumlově zemí NATO a zemí účastnících se spolupráce v rámci NACC. Tohoto třítýdenního kurzu se účastní asi 150 důstojníků z těchto zemí. Další akcí bude konference NATO, která se uskuteční koncem června v Praze za účasti nejvyšších představitelů NATO.
Předseda zahraničního výboru posl. J. Payne konstatoval, že důvěra v naší armádu je asi o 15 % nižší než je obvyklé v západních státech. Je zájmem parlamentu i naší armády zvýšit tuto důvěru. K tomu je možné např. informovat o úspěšné činnosti naší jednotky v rámci mise UNPROFOR. Ing. J. Novotný připomněl, že nelze zde mluvit pouze o misi UNPROFOR, naši pozorovatelé jsou v Iráku, budou vysláni do Mosambiku.
Další část rozpravy se týkala úvah týkajících se předpokládaného vývoje situace na území bývalé Jugoslávie. Pplk. K. Blahna a V. Jirkovský konstatovali, že v případě, že vývoj situace v bývalé Jugoslávii dospěje až k tomu, že se začnou provádět letecké útoky na pozice Srbů, dostatnou se vojáci jednotek UNPROFOR do pozice rukojmích, neboť jsou na územích, která jsou ovládány Srby, jsou vyzbrojeni lehkými zbraněmi, nemají těžké zbraně a v případě útoku, nebo v případě, že se jedna z válčících stran rozhodne, že pozorovací stanoviště zničí, tak je může zničit. Ale pro tyto případy má velení jednotek UNPROFOR vypracován plán stahování těchto jednotek. K očekávanému vývoji situace v bývalé Jugoslávii Ing. J. Novotný dodal, že názor vrcholných orgánů NATO je takový, že pokud politici nestanoví přesně zadání cíle, tzn. že se jednotky mají stáhnout, dostanou se jednotky do pozice rukojmích. Protože, musí být přesně stanoveno, že mají ovládnout toto území, a potom mohou toto území bránit, ale otázkou je, proti komu. Proti Srbům, co potom budou dělat , když budou válčit Muslimové s Chorvaty, protože, podle zkušeností za poslední rok, ani jedna strana nedodržuje žádné dohody, ani jedna ze tří stran nedodržuje mezinárodně platné konvence a vojáci UNPPROFORu musí řešit situace, na které namají mandát, ale musí je řešit, protože jsou na tomto území. Podle mandátu by něměli vojáci UNPROFOR vůbec vyměňovat zajatce a pod. Předseda branného a bezpečnostního výboru posl.
V. Šuman se zajímal zejména o to, jaká situace nastane v případě, že nedojde k leteckým útokům. Pplk. K. Blahna uvedl, že problém je v tom, že dosud se nedodržela žádná ze stanovených dohod, žádná rezoluce se nenaplnila, tzn. jestliže vládnoucí politikové zúčastněných stran na tomto konfliktu se nedomluví a skutečně dohody neprosadí až dolů do svých vojenských jednotek, potom má mise váhavou budoucnost. Ing. J. Novotný dodal, že charakter území, o které se jedná, je takový, že jej lze ovládnout přítomností vojsk na tomto území tj. pěchotou. Počty mísí OSN se zvyšují, ale nelze tak činit do nekonečna. Vše stojí peníze. OSN naší armádě dluží 6 mil US dolarů. Posl. O. Vychodil dodal, že obdobné názory zazněly i na jednáních Severoatlantického shromáždění. Zaznívají i optimistější názory, že i omezený zásah ze vzduchu, by měl z hlediska řešení situace na tomto území určitý smysl. Dále se zajímal o problematiku změny mandátu jednotek UNPROFOR. Pplk. V. Jirkovský uvedl, že hlavní problém je v tom, že jednotky UNPROFOR byly vyslány do bývalé Jugoslávie jako mírové síly, otázkou je, zda zde budou působit nadále jako mírové síly a další problém je v tom, jakými zbraněmi by zde měly bojovat. V případě, že by dostaly těžší zbraně, změnila by se i jejich struktura, ale to musí vyřešit asi Rada bezpečnosti. OSN vždy dělala operace peace-keeping, nikdy nedělala operace peace-making. OSN ještě nikde nevynucovala vojensky příměří. Pplk. K. Blahna dodal, že je nutno si uvědomit, že jednotky se nacházejí na Srby obývaném území Chorvatska. Každé rozhodnutí Rady bezpečnosti se bezprostředně odrazí v chování Srbů vůči jednotkám UNPROFOR. V přípdě např. změny mandátu, lze předpokládat, že by jednotky UNPROFOR mohly být zcela zablokovány Srby. Neměly by vodu, potraviny, pohonné hmoty a nepustili by je ani mimo toto území a Srbové by též nepustili ani nikoho dovnitř.
V další části rozpravy posl. J. Ježek konstatoval, že vzhledem k pozici jednotek UNPROFOR nechápe, proč naše jednotka má nadále pouze 500 členů, když mají plnit úkol, který je pro jednotku s 950 členy. Pplk. K. Blahna v této souvislosti uvedl, že vzhledem k rozloze území, která má být pod kontrolou naší jednotky, je 500 mužů zcela nedostačující počet. Úkoly byly zabezpečovány, ale vlastně nebyla zde žádná rezerva. Další část rozpravy se týkala problematiky kompaktibility naší jednotky s jednotkami ostatních států. Pplk. K. Blahna konstatoval, že co se týče komunikace, nenastaly zde žádné vážné problémy, a vzhledem k tomu, že zde byla řada mladých lidí, nevidí ani problém v budoucnu, např. co se týče znalosti angličtiny a francouzštiny. Vojáci, kteří se účastní této mise, by měli být v budoucnu využity právě v nově konstituované české armádě. V budoucnu nastanou spíše problémy týkající se technického vybavení. Např. naše jednotka UNPROFOR byla vybavena technikou, která odpovídala technice potřebné na 14tidenní cvičení, v praxi se to např. projevovalo tím, že některá vojenská technika po 14ti dnech nebyla funkční.
Dále v rozpravě vystoupili posl. J. Ježek, J. Payne, V. Šuman, J. Kryčer, J. Kalus, P. Nečas a hosté Ing. J. Novotný a pplk. V. Jirkovský, diskutovali o různých možnostech vývoje v zemích bývalé Jugoslavie, o postojích USA a NATO k řešení této situace.
V závěru rozpravy pplk. K. Blahna na žádost poslanců podal informaci o nešťastné události, která se stala u naší jednotky UNPROFOR, při které zahynul jeden voják. K události došlo druhý den poté, co pan prezident učinil své prohlášení k situaci v Jugoslávii během své návštěvy USA. Nelze říci zda to má s událostí souvislost. Ráno byla v tomto místě silná oboustranná přestřelka, přičemž začaly padat granáty do blízkosti tohoto stanoviště, ale protože to byly minometné granáty tak se nedalo přesně určit z kterého směru letí a navíc byla mlha. Velitel prostoru nařídil okamžitě prostor opustit a tento voják, zřejmě se vracel pro svého psa, utíkal zpátky do buňky a dostal zásah. Podivné na tom bylo to, že nejdříve byla tato informace vyhlášena v bělehradském rozhlase asi za 30 minut potom co se to stalo, kdy naše vedení ani nevědělo co se vlastně stalo. Je zde spouta záhad kolem tohoto a navíc, když naše vojenská policie jela následující den na místo tento případ vyšetřovat, nenašla ani žádné střepiny. Není pravda, že by naše jednotka byla předem o útoku varována chorvatskou stranou. Pplk. K. Blahna dále uvedl, že byl na jednání v rámci předávání velení naší jednotky na chorvatské straně, byl ve styku se styčnými dustojníky choravatské armády a současně proběhlo jednání o situaci a nic takového se tam neprojednávalo.
Posl. J. Payne v závěru rozpravy poděkoval hostům a sdělil, že v projednávání této problematiky se bude výbor zabývat i zítra za účasti ministra obrany ČR A. Baudyše.
Schůze skončila v 18.00 hod.
čtvrtek 6. května
Jednání schůze začal v 9.00 předseda výboru posl. J. Payne.
9.
Zastupitelské úřady v Praze - informace
Informaci o činnosti Diplomatického servisu přednesl generální ředitel této organizace PhDr. Luděk Fiala. Stručně informoval členy výboru o činnosti této příspěvkové organizace MZV ČR. Sdělil, že za hlavní problém, s kterým se tato organizace potýká, je především to, že dispoziční právo dle zákona na byty v Praze mají obce. V praxi to znamená, že v případě že, obecní úřad požaduje nějaký byt, který je užíván členy diplomatického sboru, Diplomatický servis je povinen tento byt obecnímu úřadu vydat. Je zde určitý rozpor např. s Vídeňskou konvencí, která říká, že stát má byt diplomatům poskytnout. Další problémy jsou např. při zajišťování telefonní stanice v těchto bytech. Je zoufalý nedostatek telefonních linek, TELECOM nevychází vstříc.
V rozpravě posl. J. Ježek konstatoval, že tento problém by mohl být řešen např. v rámci nového zákona o hl. městě Praze.
PhDr. Luděk Fiala přislíbil, že dodá zahraničnímu výboru soupis majetku obcí, který je využíván Diplomatickým servisem. Členové zahraničního výboru vyjádřili potřebu situaci s byty řešit a dle svých možností se budou snažit napomoci řešení tohoto problému.
10.
Koncepce bezpečnostní politiky České republiky
Stenografický záznam z jednání zahraničního výboru dne 6. května 1993
Poslanec Jiří Payne: Vítám zástupce ministerstvaa zahraničních věcí, především náměstka Vondru, dále pana Macka, který je ředitel odboru bezpečnostní politiky a pana Kohouta z odboru OSN. Vítám také pana Michala Sedláčka z ministerstva .
Chtěli bychom se dnes zabývat koncepcí bezpečnostní politiky České republiky. Situace je tkaová, že tu máme řadu novinářů, zástupce americké ambasády a hosty. Dávám ke zvážení, jak postupovat, protože některá část tohoto jednání by měla být uzavřena.
Navrhoval bych, abychom na začátku měli blok, který by byl otevřen pro veřejnost a potom případně udělat přestávku. Pak bychom si mohli udělat chvíli naa diskusi za zavřenými dveřmi.
Žádám předběžně výbor o vyjádření, zda by s takovýmto postupem souhlasil. (Výbor souhlasí.)
Předal bych slovo panu náměstkovi Vondrovi.
Náměstek ministra zahraničních věcí A. Vondra: Vážené poslankyně, vážení poslanci, jednak tu máme připraven obecný úvod. Nechceme mluvit příliš dlouho, aby byl prostor na nějakou diskusi. Pokud jde o naši úvodní poznámku, proti veřejnému jednání vůbec nic nemáme, jsme na něj připraveni. Spíš bychom v průběhu diskuse mohli usoudit, zda něco udělat neveřejně.
Především bych vám rád poděkoval, že po té, co jste se rozhodli ve vašem výboru projednávat problematiku bezpečnosti a bezpečnostní koncepce České republiky, že jste se k tomu rozhodli ve vašem výboru a že jste se rozhodli v podstatě jako první pozvat zástupce ministerstva zahraničí.
Chci poděkovat ne proto, že bychom si chtěli usurpovat úplně nejhlavnější slovo, ale proto, že soudíme, že zejména u menšího státu, který má jen omezené prostředky k tomu, jak zabezpečit svoji bezpečnost a obranu pouze vlastními prostředky, je samozřejmě vole zahraniční politiky nepřehlédnutelná a z mnoha pohledů řešení podstatná.
Jistě víte, že ministerstvo zahraničí už vloni na podzim připravilo první koncepci zahraniční politiky České republiky, která už předznamenávala situaci, která nastane se vznikem samostatné České republiky. Nedávno pan ministr v plénu v podstatě svým projevem a následnou diskusí koncepci oživil na situaci, jak ji vidíme dnes.
Zrovna tak víte, že se v současné době na ministerstvu obrany připravuje doktrina naší obranné politiky, koncepce výstavby České armády a asi možná víte, že tomu není tak dávno, co česká vláda schválila doktrinu, kterou předkládalo ministerstvo vnitra. Asi vás nepřekvapí, že poslední dobou stále živěji vedou zejména příslušná ministerstva zahraničí, obrany, vnitra diskuse o tom, že by bylo účelné vytvořit něco, co bych nazval velkou koncepcí bezpečnosti. Mohlo by se to nazvat doktrinou národní bezpečnosti nebo strategií národní bezpečnosti. My jsme např. nedávno iniciovali k této věci společný seminář s ministerstvem obrany, přičemž smysl by byl asi jediný. Vytvořit ucelenější koncepci nebo strategii české národní bezpečnosti, která by měla být průnikem už zmíněných strategií doktrin nebo strategií dílčích, zejména zahraničně politické doktriny, doktriny vnitřní bezpečnosti, policejní doktriny a samozřejmě doktriny obrany s tím, že je jasné, že koncepce národní bezpečnosti by nebyla průnikem jenom těchto tří strategií, ale nezanedbatelnou roli tu budou hrát i další oblasti, zejména oblast vnějších ekonomických vztahů. Ministerstvo průmyslu a obchodu, popř. hospodářství a dopravy tu budou jistě hrát podstatnou roli, nemluvě už o jednom ze základních pilířů a to je otázka financí. Vedle obrany, zahraničí, vnitra je obrana čtvrtým pilířem národní bezpečnosti z hlediska ne nějaké doktriny, ale především z hlediska rozpočtu.
Tato diskuse má o to větší smysl, že probíhá v podmínkách nové existence nového subjektu mezinárodního práva, kdy vzniká stát a tudíž se přirozeně dostavuje potřeba definovat jeho bezpečnostní potřeby. Zároveň s tím je nutno zmiňovat bezpečnostní potřeby tohoto státu v jeho novém geopolitickém postavení, které není zcela identické s geopolitickým postavením bývalého Československa. Jsou tu zjevné odlišnosti, jimž je třeba koncept národní bezpečnosti přizpůsobit.
Nemluvě o tom, že Československu, kré vlastně 40 let mělo omezenou suverenitu nějak velký koncept národní bezpečnosti scházel, nebyl vypracován.
Za třetí. Tato diskue je s určitými závěry důležitá i proto, že Česká republika je malý stát a jako takový není do důsledku schopen zajistit svou boranu a bezpečnost pouze vlastními prostředky. A to je právě jeden z předpokladů, proč role zahraniční politiky, role diplomacie je při zajišťování bezpečnosti nepřehlédnutelná a podstatná.
Abychom byli nějakým způsobem schopni formulovat velkou bezpečnostní doktrinu, je řeba začít tím, že identifikujeme bezpečnostní rizika. Cílem samozřejmě nemůže být absence rizik; to by bylo asi utopické, ale jejich minimalizace a projektování jejich maximálního možného odvracení. Jednak půjde o identifikaci rizik, jednak půjde o zhodnocení možností, jak těmto rizikům čelit a také půjde o formulování nějakého postupu v oblasti zahraniční vnitřní politiky a jejího praktického konání. Je navýsost jasné, že je to úkol multidisciplinární, tedy úkol po vládu České republiky.
Při formulování velké bezpečnostní koncepce je samozřejmě nutné vycházet ve velké míře právě ze zahraničně politické koncepce, z její orientace, z jejího nasměrování i z priorit, protože nemůže být žádný rozpor mezi koncepcí národní bezpečnosti a mezi směrováním zahraniční politiky.
Budeme vycházet z priorit a ze základní orientace, jak to bylo definováno v zahraničně politické koncepci, která byla vašemu výboru již dříve předložena. To znamená - orientace na sousední země, orientace na hlavní politické, obranné a hospodářské organizace ve vlastním evropském a transatlantickém prostoru. Jinými slovy tedy zejména na Evropská společenství, Atlantickou alianci a Západoevropskou unii.
Je možné zhruba konstatovat, že existuje dvojí pojetí bezpečnosti. Jedno pojetí je kooperativní, druhé pojetí je alianční. Chci upozornit, že obě pojetí se navzájem nevylučují. Naopak, pokládáme ze žádoucí jejich komplementaritu, vzájemné doplňování a dokonce i spolupráci příslušných institucí.
Máme-li nějakým způsobem rozlišit tato dvě základní pojetí, tak kooperativní bezpečnost, to je asi doména oblasti OSN (o tom podrobněji promluví pan ředitel Kohout) a také doména KBSE (v rámci našeho ministerstva má na starost pan ředitel Vacek).
Pokud jde o alianční pojetí bezpečnosti, v tuto chvíli tou hlaví efektivní organizací v evropském prostoru, která zaručuje svým členům alianční bezpečnost a obranu, je Atlantická aliance. Druhou organizací, která samozřejmě bude ještě asi přizpůsobována, podle toho, jak se bude utvářet evropská politická unie, tedy Západoevropská unie vzniklá na základě brusselské smlouvy po válce.
Chtěl bych konstatovat ještě jeden fakt, že pro Českou republiku v tuto chvíli neexistuje jednoznačně určitelný nepřítel. To však neznamená, že by nečelila jak v přítomnosti, tak i v budoucnosti novým bezpečnostním rizikům, která svou povahou pestrou, složitou a nepředvídatelnou, mohou být do jisté míry obtížněji řešitelná, než tomu bylo v minulosti, kdy otázka nepřítele byla samozřejmě trochu jiné povahy. Víte, že v zahraničněpolitické koncepci se jednoznačně konstatuje, že Česká republika má trvalý a nezvratný zájem o členství v Evropském společenství, Atlantické alianci a Západoevropské unii.
Pokud jde zejména o ty dvě organizace, jejichž doménou je obrana a bezpečnost, chci říci, že zájem o členství nevyplývá z nějaké ideologické povahy. Vyplývá z jednoznačné vůle, jak bylo definováno, bránit a hájit hodnoty, které tato republika z hlediska Ústavy zastává.
Zároveň se ale opírá o hledisko realistické, to znamená, že pro nás jako malý stát je členství v nějaké alianci jednoznačně výhodnější než nečlenství. Česká republika nemá tradici neutrality. Navíc v dnešním světě i země, které byly do jisté míry i považovány za neutrální - např. Rakousko - v podstatě tuto svou identitu dnes ztrácí. Občas viditelná diskuse, zda být neutrální, nebo nebýt neutrální, je z hlediska podmínek České republiky, jejího geografického rozdělení, geopolitického vymezení v podstatě bezpředmětná, protože o něčem takovém podle našeho soudu nelze uvažovat.
Pro malý stát jako je Česká republika zároveň z aliančního pojetí vyplývají některé další výhody. Jak NATO, tak Západoevropská unie jsou založeny v podstatě na konsensním principu, to znamená, že přestože předpokládané členství by znamenalo se do jisté míry vzdát suverenity, chceme-li aby naše suverenita byla do té míry zajištěna, musíme část suverenity odevzdat. To je i princip Evropského společenství. Na základě konsensního principu je zde dostatečná záruka, že nebudou ohroženy naše životní nebo národní zájmy. Neznamená to ovšem, že bychom se automaticky měli stavět do role nějakého problemikra, to znamená, že bychom do důsledku nebyli schopni umožnit efektivní fungování takové organizace. To je příklad z prostředí kooperativního pojetí KBSE, jak princip konsensu tam činil - zejména jde-li o sdružení států, kde je jich 52 - veliké problémy, protože národní zájmy států (na jedné straně Británie, na druhé straně ČR, na třetí straně Kirgizstan) se mohou výrazně lišit.
Nechci zde dopodrobna hovořit, pokud jde o naši spolupráci s Atlantickou aliancí nebo Západoevropskou unií. Předpokládám, že se o tom zmíní pan ředitel Vacek. Chci jenom říci jednu dvě zásady.
Za prvé - pokud jde o naši orientaci vůči těmto dvěma organizacím, vycházíme z toho, že podoba budoucí bezpečnostní a obranné architektury v Evropě se teprve
vytváří. Vycházíme z toho, že Atlantická aliance je v této chvíli v podstatě jedinou efektivní organizací. Do velké míry je tomu tak díky právě přítomnosti Spojených států v Evropě. Proto opakovaně deklarujeme náš zájem na tom, aby americká přítomnost v Evropě nadále pokračovala. Pro malý stát, jako je Česká republika, je to podle našeho soudu zvláště důležité, s tím, že samozřejmě budeme pečlivě sledovat i vývoj na půdě Západoevropské unie právě v souvislosti s diskusí o Evropské politické unii a o naplňování Maastrichtské smlouvy.
Přibližování k Atlantické alianci a Západoevropské unii chceme prosazovat systematicky, nikoliv formou nějakých kampaní či bombastických prohlášení. Jde nám o vytváření sítě kontaktů v několika rovinách. Jedna rovina je instituční, je to spolupráce, která probíhá např. v rámci sppolupráce Rady pro severoatlantickou spolupráci. Druhá rovina je pak praktická. Může to být zapojování České republiky třeba do mírových operací, tedy pomáhat udržovat mír - např. naše zapojení v Chorvatsku. Předpokládám, že jste včera viděli živou diskusi o našem praporu UNPROFOR.
Třetí rovina je rovina bilaterální. Princip konsensu, kterým se rozhodování ve všech organizacích tohoto typu řídí, má pro nás jednu nevýhodu. Musíme získat konsensus, který naše budoucí členství umožňuje. U Evropského společenství to znamená u 12 zemí, u Atlantické aliance dokonce 16 zemí, o to je to obtížnější. Samozřejmě v mnoha oblastech, kde lze rozvíjet, je snaha tak činit i ve spolupráci na dvoustranné bázi, která může vhodně doplňovat instituční spolupráci tam, kde zatím není mnohostranná forma možná.
V tomto bodě bych skončil. Zdá se mi, že mluvím příliš dlouho. Bylo by dobré, kdyby pánové Vacek a Kohout se mne pokusili doplnit v některých konkrétních oblastech naplňování, formulování a realizace základní bezpečnostní koncepce právě z hlediska zahraniční politiky. Děkuji.
Předseda výboru J. Payne: Děkuji. Pánové, máte slovo.
Pan ředitel Vacek: Navázal bych na předchozí expozé prvního náměstka Vondry s tím, že bych pokračoval komentářem v oblasti alianční bezpečnosti. Pak bychom postupně mohli přejít ke dvěma institucím kooperativní bezpečnosti - KBSE a OSN.
Nyní bych se věnoval Severoatlantické alianci a Západoevropské unii. Bylo už konstatováno, že NATO nemůžeme vnímat jako jednolitý homogenní celek, protože prochází výrazným vnitřním vývojem. Konec bipolárního bezpečnostního uspořádání narušil do určité míry vnitřní soudržnost aliance, ale zároveň inicioval velmi rozsáhlou revizi jejího poslání i jejích funkcí. Novým posláním aliance je zejména její rostoucí podíl na řešení konfliktních situací v celém evropském prostoru. Probíhá příprava na rozsáhlé mírové operace. V posledních dnech podle posledních zpráv je zřejmé, že půjde o velkou operaci v Bosně. Snahou aliance je mít tyto operace legitimizované, pokud možno ze strany OSN. Byly úvahy o poskytnutí podobné legitimity nebo podobného mandátu ze strany OSN. Zde však zatím podmínky něco takového bohužel neumožňují.
NATO dostává postupně nový profil, který zároveň alianci dá určitý perspektivní program. Pro mírové operace, kde bude Severoatlantická aliance angažována v budoucnosti, bude určitě dostatek příležitostí. Je to vidět z počtu konfliktních situací, které možná přesahují jednu desítku, kdybychom se pokusili je vyčíslit, v celém evropském a euroasijském prostoru, který se rozšířil rozpadem bývalého Sovětského svazu.
Další oblast, která si zaslouží naši pozornost - uvažujeme-li o našem vztahu k alianci - je vzájemná interakce NATO a Západoevropské unie, která je rovněž poměrně problematickou otázkou, která zdaleka ještě nenašla definitivně své řešení.
Je zřejmé, že politické deklarace o Západoevropské unii jakožto určitém evropském pilíři a NATO mají zatím ještě poměrně daleko ke svému naplnění. Vojákům např. je zřejmé, jak velmi sporný je koncept několikeré podřízenosti jedněch jednotek několika institucím - zároveň národnímu velení, zároveň NATO a zároveň Západoevropské unii. To je pouze na okraj a pro ilustraci.
Kdybych ještě pokračoval v tom, co už naznačil v úvodu první náměstek Vondra, a sice kdybych se zmínil o významu NATO pro Českou republiku, bylo už konstatováno, že alianční mechanismus považujeme obecně za nejspolehlivější prostředek k zajištění vlastní bezpečnosti, že tato naše obava vychází z určité logiky věci, že není motivována nějakou jen ideologickou úvahou, je to úvaha pragmatická, vycházející z reálného hodnocení našich možností i stavu věcí v našem okolí a v Evropě vůbec. Z tohoto pohledu je zároveň nutné ještě i zdůraznit, že uvažujeme-li o NATO jako o instituci, ke které se chceme výhledově připojit, musíme mít na paměti i význam jednotlivých členských zemí a v tomto směru je naprosto nezastupitelná úloha Spojených států, protože NATO je jedinou institucí, která konkrétně Spojené státy v Evropě vojensky váže. Nemyslím, že by bylo v tuto chvíli účelné jít do historického exkursu a takto dovozovat význam USA v řešení evropských bezpečnostních problémů, ale myslím, že to jsou věci všeobecně známé a nesporné.
Dále by bylo účelné se zmínit o Severoatlantické radě pro spolupráci. Její vytvoření bylo určitou reakcí na zájmy nebo snahy zemí střední a východní Evropy o přiblížení k NATO jako k instituci. Rada se nyní vyvíjí z původně konzultativního orgánu v mechanismus, který může výhledově získast i určité operační kapacity právě v oblasti udržení míru nebo v oblasti peace keepingu, když použijeme nečeský termín.
Je ale jasné, že sama účast v Radě, jakkoli se snažíme v ní fungovat aktivně, nevede k nějaké automatické institucionální vazbě na NATO. Mimo jiné i proto, že právě v pojetí architektů Rady šlo spíš o způsob, jak do určité míry zájem zemí střední a východní Evropy poněkud odstínit.
Na druhé straně ale má účast v aktivitách Severoatlantické rady pro spolupráci svůj nesporný praktický význam, protože umožňuje blíž poznat alianční mechanismy a pravidelné kontakty, konkrétně v oblasti peace keepingu, kde po ministerské schůzce
Rady v prosinci minulého roku se poměrně rychle a nadějně rozběhla příprava společných mírových operací, je vidět velký, poměrně nadějný pohyb a konkrétně ČR je organizátorem dvou poměrně podstatných akcí, a sice půjde o výcvikový kurs pro velící důstojníky v mírových operacích, který se bude konat v květnu a červnu t.r. - půjde o zhruba měsíční akci - a potom na přelomu června a července v Praze proběhne seminář na vysoké úrovni o konceptuálních a doktrinálních otázkách mírových operací v rámci Rady.
Pokud bych se ještě mohl několika slovy zmínit o perspektivě našeho institucionálního vztahu nebo vazby na NATO, pak myslím, že je nutné si připomenout, že je to otázka několika let. První náměstek už se zmiňoval, že nemá smysl pojímat tuto naši snahu kampaňovitě nebo dávat nějaká nerealistická prohlášení, kterými bychom si jen koledovali o odmítnutí tak, jako se to např. stalo v případě Rumunska. Do určité míry příznačný případ Maďarska, které v souvislosti se svým poskytnutím vzdušného prostoru pro letouny výstrašného systému, které operují z maďarského území, požádalo o určité, byť nevyřčené garance, přesto bylo poměrně jednoznačně odmítnuto. Čili i takovéto signály nás vedou k tomu, že bychom neměli jít ve vztahu k NATO do iniciativ, které v tuto chvíli jsou odsouzeny k neúspěchu, i když dočasnému.
Bude možná ještě užitečné se zmínit i o tom, že celkový přístp aliance k rozšíření, k jejímu vlastnímu rozšíření ovlivňuje řada faktorů, které spolupůsobí a navzájem se kombinují. Jednak je to koncesní mechanismus rozhodování uvnitř aliance, dalším tradičním motivem v pozadí je obava z reakce Moskvy. Dále zde působí i vlastní vnitřní rozpory uvnitř aliance, ale co je podstatné, to je i určitá obava z vtažení rozporů mezi možnými budoucími členy. I pro nás je to důležité mít na zřeteli. Navíc v neposlední řadě určitě při úvahách o rozšíření hraje roli i určitá obava z ohrožení právě probíhající vnitřní transformace a změn struktur aliance.
Potud bych asi končil upřesňující výklad k NATO a několika slovy bych se zmínil o Západoevropské unii, kerá na rozdíl od NATO je výlučně evropským aliančním mechanismem a je rovněž předmětem našeho prioritního zájmu, i když unie v této chvíli je ve složitější situaci, jak sama vnitřně, tak i ve vztahu k zemím střední Evropy, které všechny zhruba ve stejné míře také jeví o ni zájem jako o jednu z institucí, která výhledově bude schopna zajistit naši bezpečnost nebo se to aspoň od ní v určité míře očekává.
Unie se sama totiž dosud nevyrovnala se svým vlastním rozšířením, kdy došlo k vytvoření statutu pozorovatelských států, čili jedná se o členské země evropských společenství, které nestály o plné členství v unii, čili Dánsko a Irsko, a o přidružené země, kterými jsou evropští členové NATO, kteří zároveň ale nemohou ovlivnit koncesní rozhodování členů Západoevropské unie. Zde se jedná o Turecko, Norsko a Island. Řecko využilo možnosti získat plné členství jako současný člen aliance i společenství, ale pokud vím, zatím nebyla ukončena procedura řeckého přijetí.
Západoevropská unie je dosud méně vstřícná ve vztahu k bezpečnostním potřebám a očekávání středu a východu Evropy a k nějaké konkrétnější spolupráci přistoupila až po značném váhání a později než NATO. V loňském roce bylo vytvořeno konzultativní fórun Západoevropské unie, které právě vbrzku se sejde na ministerské úrovni v Římě 20. května, přičemž toto konzultativní fórum je platformou pouze pro politický dialog. Na rozdíl od srovnatelné instituce, od Severoatlantické rady pro spolupráci, nepředpokládá Západoevropská unie nějakou operativní spolupráci nebo
součinnost se svými konzultativními partnery.
Je to také patrné na těchto mírových operacích, které pro zjednodušení takhle nazýváme, rozšiřování jejich mandátů od pouhého p-skeepingu nebo oddělování znepřátelených stran do velmi širokého spektra od monitorování voleb a dodržování lidských práv až po výstavbu nebo obnovování státní administrativy, jakou můžeme vidět v Somálsku nebo Kambodži. V tomto smyslu se v posledních třech letech značně rozvinula účast bývalého Československa a v současné době České republiky na akcích Rady bezpečnosti. Už se tedy neúčastníme pouze strážemi a pozorovateli, ale jak už jste měli včera možnost diskutovat, i vojenským kontingentem v rámci Unproforu v Jugoslávii.
Naši účast na mírových operacích chápeme jako důkaz zvyšující se úlohy naší země na činnosti OSN, a proto považujeme za žádoucí ji napříště rozvíjet.
Naše účast má moment politický a prestižní. Účastí naší země roste její kredit, její angažovanost a chápání našich aktivit na poli mezinárodní bezpečnosti a míru a má nezanedbatelný aspekt praktického výcviku a procvičování jednotek a příslušníků armády, kteří přicházejí do situací hraničících s bojovými situacemi.
Dále bych se přenesl k otázkám odzbrojení, které jsou neoddělitelnou součástí jakýchkoli dnešních bezpečnostních úvah, sice v současné době trochu odsunutých do pozadí, nicméně neustále se aktivně projednávajících a prosazujících. Prvním a nejvýznamnějším fórem je Konference o odzbrojení v Ženevě. Pravděpodobně víte, že dosáhla mála značných úspěchů, a to třeba přijetím zákazu zkoušek jaderných zbraní ve třech prostředích, smlouvy o nešíření jaderných zbraní, zákazem biologických zbraní a především úmluvou o zákazu a likvidaci chemických zbraní, která byla podepsána 14. ledna v Paříži. Jedná se o smlouvu bezprecedentní, která bude mít dalekosáhlé důsledky v oblasti legislativy, protože kontrolní systém bude vyžadovat vnitřní legislativní úpravy, aby Česká republika mohla dostát svým závazkům, které tím přijala. Tato smlouva vstoupí v platnost pravděpodobně za dva roky, poté, co ji bude ratifikovat 65 zemí.
Ještě k práci Konference o odzbrojení. V dnešní době se přesouvá do oblasti transparentnosti ve vojenských záležitostech a zamezení neregulovatelného prodeje.
Jedná se většinou o tzv. registr konvenčních zbraní, který přijala OSN svou rezolucí, a do kterého Česká republika - a po vzájemné dohodě se Slovenskou republikou - za minulý rok tyto údaje uvedla. Nejedná se o věc, která by regulovala nějakým způsobem otázky související s konvenční výzbrojí, ale je to moment zprůhledňující, a předpokládá se samozřejmě další vývoj registru samotného i návazných opatření,
Česká republika v současné době není členem Konference o odzbrojení, v nejbližší době bude podávat přihlášku za člena této konference.
Další aktivity jsou vyvíjeny v oblasti smlouvy tzv. Londýnského klubu, což je skupina jaderných dodavatelů - Česká republika se před nedávnem opět stala členem, v dalších aktivitách a kontrolních režimech, které budou napomáhat tendencím posilujícím bezpečnost jak v otázkách důvěry, tak snižování kontroly zbrojení.
Děkuji za pozornost.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji panu Kohoutovi za jeho vystoupení a otevírám rozpravu k tomuto tématu.
Poslanec Otakar Vychodil: Tato oblast vyplývá z činnosti, kterou provádím jako stálý člen delegace u Severoatlantického shromáždění, tedy parlamentního ekvivalentu NATO + asociovaných členů. V podstatě bych spíš doplnil informace, které zazněly ve vztahu ke zmíněným institucím.
Co se týče Severoatlantického paktu, měl jsem pocit, že máme tendenci omlouvat se za vztah k NATO, který minulý režim vytvořil. Odtahovat se od začlenění naší republiky do jakéhokoli bezpečnostního pásma, jakéhokoli rozumného typu - a jediný, který existuje, je Severoatlantická aliance, by si měl člověk několikrát rozmyslet. Je to věc naprosto jasná a je třeba s tím hlavně seznamovat naši veřejnost, že to tak jednoduché s naši bezpečností v našem pe prvé.
Za druhé - co se týče věcí, jako je Západoevropská unie, KBSE apod. - jen komentuji diskuse, jichž jsem byl svědkem. Parlamentáři členských zemí NATO nejsou až tak docela přesvědčeni, že Západoevropská unie je v pořádku. Jsou tam různorodé názory z důvodů, které tady zmínil pan náměstek Vondra. Kolika pánům by vojáci měli sloužit - to technicky vypadá velice špatně a navíc je to drahá záležitost. Všechny tyto instituce musí být podporovány ekonomicky a i bohaté země mají omezené prostředky, takže je chtějí vynakládat rozumně. Pokud jde o KBSE, je to podle mne věc, která se příliš neosvědčila a nedovedu si představit další způsob její existence. Ale je to jen můj soukromý názor.
Další věc, která souvisí s tím, co zde bylo řečeno - přítomnost Spojených států v Evropě je základ bezpečnosti v Evropě, protože se nejedná jenom o základny letecké apod. Když to vezmeme trochu jižnějším směrem, jedná se hlavně o přítomnost šesté flotily ve Středozemním moři. Dovedu si představit, co by následovalo, kdyby opustila toto teritorium - přišla by tam jiná z východu, to je jasné. Tyto věci, tedy přítomnost Spojených států, jakéhosi leadra celého souručenství + posledních zbývajících mocností je také zodpovědnost za to, co se ve světě dít bude. Jsem velice rád a vnímám to tak, že si Spojené státy tuto svou roli uvědomují. Zodpovědnosti se nezříkají, i po volbách nastává v USA jakýsi obrat a začínají se o tyto věci zajímat více, než to vypadalo podle předvolebních prohlášení. To je velice dobré, protože jako technologická velmoc, jakási špička, co se týče strategie, to je základ severoatlantického souručenství. Proto z tohoto hlediska je NATO daleko flexibilnější, než nově vznikající instituce.
Na druhé straně můžeme spatřovat určitou výhodu v homogennějším složení těch devíti zemí, které jsou mezi konzultativními partnery, což jsou země střední Evropy, země balkánské a tři baltské státy.
Politický dialog je nutnou podmínkou pro naše přiblížení k unii, ovšem sám o sobě institucionální vazbu nezajistí. Srovnáme-li perspektivu v časovém horizontu členství nebo pevnější institucionální vazby na unii, pak je jasné, že se jedná o vzdálenější horizont než v případě NATO.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji. Ještě si poslechneme pohled z pozice OSN.
Pan Jan Kohout, ředitel odboru OSN MZV ČR: Rád bych vás seznámil s rolí OSN v naší celkové koncepci a s tím, jaké možnosti a perspektivy to skýtá.
OSN prošla určitým obdobím, víte že zanedlouho bude slavit 50. výročí svého vzniku a po celou dobu své existence byla paralyzována její činnost především v oblasti zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, byla paralyzována bipolární konfrontací, která se projevovala v neakceschopnosti jejího nejdůležitějšího orgánu, to je Rady bezpečnosti přijímat zásadnější rozhodnutí u konfliktů, kde rozhodnutí mezinárodního společenství bylo potřebné.
Dnešní období v podstatě od počátku 90. let je charakteristické tím, že OSN skutečně začíná naplňovat literu Charty, posiluje se úloha OSN v mezinárodních vztazích a především jde o uplatňování ustanovení charty, která se týkají udržení mezinárodního míru. OSN se stává významným nástrojem multilaterální diplomacie, přičemž je zcela patrný jev, že úloha multilateralismu v mezinárodních vztazích narůstá. OSN stojí v tuto chvíli před řešením dilematu, jakým směrem se bude v příštím období vyvíjet, protože je patrné, že mocenské uspořádání a počet členských států vytvořily jiné podmínky a předpoklady než za jakých byla v r. 1945 zakládána.
Česká republika v přístupu k OSN byla 19. ledna t.r. přijata jako 179. členský
stát této organizace a v současné době jsme v období, kdy si upřesňujeme naši roli v rámci této organizace, která by odpovídala změněným podmínkám, nicméně chceme aktivně navazovat na momenty předchozího Československa, na jeho aktivitu, která tam byla a která byla zvláště v posledním období dosti vysoká.
OSN zařazujeme do oblasti kooperativní bezpečnosti spolu s KBSE. Na rozdíl od KBSE se v případě OSN přece jen jedná o organizaci, která má svoji Chartu, má určité donucovací mechanismy, má svoji Radu bezpečnosti, nemusí jednat pouze na základě konsensu, ale má svůj výkonný orgán - Radu bezpečnosti - ve kterém je možné uplatnit právo veta. Má mechanismy, které může uplatňovat.
Nechci tím kritizovat KBSE, jedná se o organizaci mladší, která je v procesu dalšího vývoje, kdežto OSN už nějakou tradici má. Vidíme tu v současném období moment překrývání nebo spolupráce, která se institucionalizuje, a to jak v rámci toho, že bývalé Československo předložilo na plénu Valného shromáždění bod, který se týkal přímo koordinace činnosti KBSE a OSN, v tom, že se jedná v současné době o pozorovatelský statut KBSE v OSN. Překrývání, spolupráce a koordinace činnosti jsou jedním z momentů, které jsou pro OSN v současné době charakteristické. Je větší tlak na spolupráci s regionálními organizacemi.
OSN samotná nemůže pokrývat a řešit všechny problémy. Zvláště je tato tendence patrná s nástupem nového generálního tajemníka pana Ghálího, který se snaží nějakým způsobem prosazovat větší a širší zodpovědnost regionálního uspořádání za otázky mezinárodního míru a bezpečnosti.
Jak už jsem se zmínil, nejdůležitějším orgánem OSN, který pro oblast míru a bezpečnosti má, je Rada bezpečnosti. Charta OSN svěřuje základní odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti Radě bezpečnosti a vychází přitom z článků Charty 24 a 25, v nichž je vyjádřena shoda členských států, že přijmou a provedou rozhodnutí Rady, což je vlastně vyjádřením základního přístupu tvůrců Charty k bezpečnostnímu přístupu OSN. To je přístup, který nadále platí. Vycházíme z toho, že je třeba jej dále obhajovat, i když jsou proti němu v současné době vedeny útoky. Právní a politické konstrukce řady rozvojových zemí, snažících se pod rouškou demokratizace OSN ochromit úlohu Rady bezpečnosti, je třeba v součinnosti s ostatními demokratickými státy systematicky vyvracet a odmítat, protože úlohu Rady bezpečnosti v současné době považujeme za nezastupitelnou.
Rada bezpečnosti byla paralyzována bipolaritou. Vidíme v současné době, že je akceschopná, došlo k dohodě mezi stálými členy, že rozhodnutí budou přijímána konsensem, a skutečně od 30. 5. 1991 není používáno stálými členy Rady bezpečnosti právo veta.
V této souvislosti bych se okrajově zmínil o otázce složení Rady bezpečnosti, která se stala předmětem širokých diskusí. V tuto chvíli bych se omezil pro stručnost na prohlášení, že není v zájmu našeho státu, abychom iniciativně prosazovali změny ve složení Rady bezpečnosti, zejména to, které státy mají být novými stálýlmi členy.
Význam, který přisuzujeme Radě bezpečnosti v systému kooperativní bezpečnosti, se odráží v tom, že Česká republika kandiduje v současné době na místo nestálého člena Rady bezpečnosti na dvouleté období let 1994 - 1995. Komplikujícím momentem je, že za východoevropskou regionální skupinu, jejímž je ČR členem, kandiduje ještě Běloruská republika. Pokud bychom byli úspěšní, znamenalo by to, že v příštím roce od 1. ledna bychom se stali členy tohoto velmi významného orgánu, jehož význam můžeme dokumentovat na tom, že v posledním období, od r. 1988 bylo v podstatě uvedeno v chod 14 mírových operací, což odráží zcela jasný přístup Rady bezpečnosti i změnu poměru sil v globálním měřítku.
Co se týká našich vztahů k Severoatlantickému paktu, víme, že
NATO prochází procesem restrukturalizace, protože se musí samo definovat v nové situaci. Svět se podstatně změnil, jinými slovy ztratili nepřítele, byli připraveni na to nepřítele mít a jakýmsi způsobem ho odstrašovat. Tento odstrašovací princip musí být teď zaměněn tím, co tu diskutujeme. Bylo to změněno peace keeping a peace making a všechny nové typy, které souvisí s restrukturalizací Severoatlantického paktu.
Řeknu několik svých dojmů ze vztahu nás k alianci. Nemyslím si, že bychom my byli až tak moc dáváni do stejného pytle jako ostatní asociovaní členové. Alespoň na parlamentní úrovni si uvědomují, že není možné Českou republiku brát stejně jako třeba Ukrajinu. I když ti lidé tam mají snahu, tak postupují úplně jinými způsoby a my jsme z tohoto hlediska jako partner podstatně stabilnější. To vyplývá i analýz, které provádějí i z politické situace.
Myslím, že snaha, abychom se chovali jako jeden celek, to znamená jako populární wisegradská trojka, že je to zjednodušující hledisko, které začíná být přehodnoceno nikoliv opouštěno. Alespoň tak to na mne působí. Tato simplifikace, které se kdysi dopustil Západ, je trocu nebezpečná.
Myslím, že tato tendence je z toho na parlamentní úrovni jasná, že směřuje vše k tomu, že USA chápou svoji úlohu, že Evropa v podstatě chápe to, že se USA je to jediná možnost, než bez nich.Celkový směr lze těžko odhadnout, ale patrně způsob, kterým budou politické i výkonné orgány této aliance dělány, bude jakýmsi modelem dalšího vývoje světové bezpečnosti. Tak to alespoň působí na mne. Může to tak dopadnout, ale nemusí.
Na závěr bych ještě řekl, že jestliže tu byly změněny dvě významné akce, které se týkají bezpečnosti, tak možná zde bude ještě jedna třetí, a to bude právě na parlamentní úrovni, jestli se nám to podaří zorganizovat někdy na podzim roku. Bude to seminář, jehož se účastní veškeré členské státy Severoatlantického shromáždění. To je jenom na doplnění. V podstatě z toho žádné otázky nevyplývají.
Poslanec Jiří Payne: Chtěl bych se pokusit o jakési směřování k zobecnění. Zaprvé myslí, že je důležité zdůrazňovat a uvědomovat si - a to se vlastně promítá do všech našich i parlamentních jednání - že to, co tu zaznělo, že jsme malý stát v nejistém geopolitickém prostoru. Z toho vyplývá pro nás v současné době určitá priorita, a to je zajištění tohoto postoru z hlediska bezpečnostního, protože bez této bezpečnostní garance v podstatě naše ekonomická reforma, naše politická reforma a společenská reforma atd. ztrácí smysl. Je to sice sympatické snažení, ale z dlouhodobého hlediska nebude-li zajištěna bezpečnost může kdykoliv dojít k tomu, k čemu v historii došlo mnohokrát, že při nějaké příhodné příležitosti nás převálcovaly silnější státy.
Za druhé z hlediska investic přece jen určité bezpečnostní garance znamenají, že k nám může přicházet kvalitnější kapitál. Já tu vidím vazbu i na ekonomickou situaci. Kromě toho tu vidím ještě jednu vazbu, která by v komplexní doktrině se měla objevit.
V minulých desetiletích se zažila situace, co to je studená válka. V některých lokálních konfliktech se ukázalo, co to je horká válka a v poslední době se ukazuje, že se tyto věci do značné míry transformují do obchodní války. Mám pocit, že dimenze obchodních vztahů nabývá na důležitosti a s tím zřejmě paralelně vedle OSN poroste i úloha GATTu, který celosvětově řeší tyto problémy.
Domnívám se, že naše koncepce by měla zahrnovat dimenzi nejen zahraničně politickou, ale i zahraničně obchodní. To se do těchto věcí promítá a to jsou vlastně zdroje případných napětí, které časem přerůstají do dalších konfliktů.
Teď je otázka ve vztazích k aliančním seskupením, zejména k NATO, kdy jednoznačně víme, co bychom chtěli. Potřebovali bychom určitou garanci. Je to otázka, co my můžeme nabídnout, protože vzájemné vztahy jsou vždycky reciproční. Vytanul mně na mysli jeden výrok - tuším, že to řekl Bismarc- který řekl, že kdo je pánem Čech, je pánem Evropy. Je to určitá geopolitická deviza, kterou máme.
Jsou tu ovšem i záležitosti - a toto je téma, které bychom měli asi promýšlet ještě dále a víc do hloubky - i určitá znalost mentality a politické situace zemí bývalého komunistického bloku, což je cosi, co západní státy nemají v takové míře, jako my.
Měl bych návrh, který se tu vyskytl už včera, že bychom měli udělat výjezdní zasedání a na určité otázky koncepčnějšího charakteru si udělat větší časový prostor, protože u strategických vojenských otázek se dostáváme do oblasti, kde bychom potřebovali znát určité modely do budoucnosti, jako jsou možnosti řešení kolektivní bezpečnosti v Evropě a v celém světě.
Během posledních tří let se objevila řada knih - některé máme k dispozici, řadu z nich asi nemáme -jejichž část oslavovala to, že skončila skutečná válka, že bylo všechno v pořádku. To je oblast,kterou příliš číst nemusíme.
Existují seriózní knihy, které uvažují o možnostech kolektivních modelů bezpečnosti. Ukazuje se, že je to provázáno i na ekonomické vztahy. Mám pocit, že bychom možná o těchto věcech měli více hovořit a kladu otázku a zkuste navrhnout, koho bychom si měli případně pozvat k takovéto diskusi. Kdo by mohl být přínosem, kdo by nám mohl být partnerem v rozhovoru. Bylo by dobré, kdybychom si tyto knihy rozdělili a přečetli je členové výboru, abychom měli i po akademické stránce dostatečnou přípravu.
Poslanec Jiří Payne: Hlásí se kolega Fejfar.
Poslanec Tomáš Fejfar: Velmi stručně. Protože jsem jediný zástupce branného a bezpečnostního výboru na našem zasedání, chci upozornit na určitou možnost. Středisko ve Štiříně pořádalo seminář, který teď bude končit. Týkal se vojenské poblematiky. Přednášeli tam lektoři z NATO a z různých jiných institucí. Tato instituce chce seminář opakovat a já bych doporučoval, aby se některý z členů vašeho výboru tohoto semináře zúčastnil, protože je tam k dispozici spousta předkladů materiálů, které normálně nejsou v knižní podobě k dispozici. Je tam spousta velmi zajímavých věcí z této problematiky. Berte to jako nabídku a až se pánové obrátí na nás, tak se spojím s panem předsedou Paynem a domluvíme to.
Poslanec Josef Ježek: Chtěl bych se vyjádřit k otázce přípravy tzv. velké koncepce bezpečnosti. To je myslím nejvýznamnější, co nám tu bylo sděleno. Myslím, že právě by bylo velice důležité najít roli parlamentu k tomu, aby tato velká koncepce byla co nejdříve, protože z toho, jak člověk zná fungování jednotlivých ministerstev a fungování ministerstev jako celku, ministerstev jedné vlády, kdy má-li několik resortů vyřešit jeden problém, tak se dějí zcela nepředstavitelné věci.
Teď mluvím z konkrétní momentální zkušenosti, kdy tři ministerstva mají vypracovat podklad pro předsedu vlády k poblematice euroregionu. Ze včerejší debaty s představiteli našeho praporu umístěného v Chorvatsku bylo jasně vidět, jaké tu vzniknou problémy mezi ministerstvem obrany a ministerstvem zahraničních věcí. Tady je organizačně formální problém, jak toto zvládnout co nejrychleji, protože to je nesmírně potřeba.
Musí se najít forma, jak event. tyto potíže, které se vyskytnou, řešit. Zapojení všech ekonomických ministerstev do této činnosti je naprosto nezbytné. Zatím si nedovede představit, že to skončí rychle a že to skončí dobře.
Dále byl vznesen dotaz, jakým způsobem využít takové instituce, kterou je Parlament k tomu, aby se překonaly případné potíže.
Náměstek ministra zahraničí S. Vondra konstatoval, že je pravda, že je jednodušší formulovat zahraničněpolitickou doktrínu, protože za to nese zodpovědnost jeden ministr, který to do vlády "nese", než formulovat velkou koncepci, velkou doktrínu, což je záležitost národní bezpečnosti. Nebude to jednoduché. Dokáže si představit, že zahraniční výbor Poslanecké sněmovny by mohl této věci napomoci nějakým způsobem. I tento blok, který dnes dopoledne probíhá, a bude pokračovat jednání se zástupci ministerstva obrany, je prvním impulsem k tomu, aby do toho Parlament byl vtažen.
Mělo by rovněž smysl, aby se v této diskusi pokračovalo nejen v rámci ministerstva zahraničí, ministerstva obrany, ale poslanci by měli pozvat i zástupce ekonomických ministerstev (finance, průmysl a obchod atd.). Mnohé věci jsou strategického významu. Bylo by zajímavé, kdyby se o to přednostním způsobem zajímal právě zahraniční výbor. Velký koncept by neměl být v rozporu se zahraničněpolitickým směřováním.
Dále bylo konstatováno, že se daří týmová práce vlády a rovněž tak práce ekonomických ministrů. Faktem je, že institucionalizace nemusí být ještě zárukou jakéhokoliv řešení. Je tady samozřejmě Rada obrany státu, i když je tam v tuto chvíli poněkud obtížné legislativní postavení. Rozhodně to bude chtít koordinovanou spolupráci jak v rámci vlády, tak rovněž i diskusi na půdě Parlamentu.
Poslanec Jiří Payne doporučil výjezdní zasedání, aby bylo jasné, že poslanci na to mají dost času. Přizvali by se zástupci z příslušných ministerstev. Mělo by se promluvit s ministrem Dlouhým, protože zahraniční obchod se bezprostředně dotýká toho, čím se zabývá zahraniční výbor.
Vláda nedoporučila zvýšení počtu členů v jednotkách na těch 960, jak je to zvykem z jiných zemí. Není jasné, jak které ministerstvo postupovalo. Dotázal se, jaký je pohled ministerstva zahraničí. Zdá se, že by bylo účelné, aby jednotka měla normální velikost.
Další otázka. Bylo provedeno připojení přes počítač na počítačovou síť NATO-data. Denně přicházejí zprávy z Bosny a o tom, co je nového v NATO. Poslanci byli požádáni, aby se snažili zprostředkovat tyto informace pro další instituce. V této souvislosti byla položena otázka, zda ministerstvo zahraničí je technicky vybaveno pro přijímání elektronické pošty. V případě, že ano, potom se poslanec Payne domnívá, že z hlediska úspory finančních prostředků by bylo možno zajistit, že elektronická pošta půjde přímo bez zprostředkování odcházet na ministerstvo zahraničí, aby informace byly k dispozici i tam.
Náměstek ministra zahraničí S. Vondra uvedl, že pokud jde o první dotaz, je zájem o to, aby účast při řešení tak vážných věcí, jako je sitace v bývalé Jugoslávii, byla nějakým způsobem vidět, aby aktivita České republiky na jedné straně odpovídala reálným možnostem a na straně druhé aby byla natolik výrazná, že nový subjekt mezinárodního práva bude něco, co bude stát pozornost. Mají-li se naplňovat cíle v mezinárodních organizací, lépe se k tomu dospěje, když samy organizace budou spatřovat v rozšířeném členství, třeba o nás, nějaký přínos.
Z těchto důvodů mělo ministerstvo zájem o zvýraznění naší účasti v rámci jednotek. Výzkum veřejného mínění ukazuje, že podpora takovým aktivitám není zcela jednoznačná, i když na druhé straně není menší, než je tomu např. ve Spojených státech.
Vláda chce postupovat tak, aby se na jedné straně přihlásila k aktivitám, na druhé straně jde o to, aby se aktivita nezvrátila v nějaký kontraproduktivní výsledek.
Byl tady případ s veterinárními restrikcemi na dovoz masných a mléčných výrobků. Jakkoliv tato událost měla své výrazy obchodně protekcionistické, jestliže se diskuse nasměruje čistě do té druhé oblasti, může to vytvářet dojem, který by byl přímo v rozporu se směřováním zahraniční politiky naší země, což by ani neodpovídalo realitě.
Vláda samozřejmě musí zohledňovat na jedné straně vůli, kterou má, tak na druhé straně reálné politické možnosti. Řekl bych, že v tomto smyslu je role parlamentu velmi důležitá, protože jakékoliv nasazení UNPROFORU a podobných sil v zahraničí musí parlamentá schválit. Za schválení nést zodpovědnost i před svými voliči. V této chvíli vláda posvětila účast 500 mužů v rámci UNPROFORU v Chorvatsku. Znamená to v podstatě rozšíření, protože se jedná o doplnění české jednotky - původní československá měla také zhruba 500 mužů. V případě, že nastane situace, že se Vance-Owenovův plán na území Bosny a Hercegoviny bude uvádět v život, soudím, že rozhodně budeme usilovat o zviditelnění naší přítomnosti v rámci OSN i tam. Nicméně i zde to předpokládá právě velmi důležitou roli parlamentu, roli zahraničního výboru, který zvýšenou měrou chápe potřebu našich aktivit v této oblasti.
Pokud jde o elektronickou poštu, síť na ministerstvu budujeme. Nemáme bohužel takovou, jakou jsem zažil ve svém minulém úřadu, ale soudím, že zařízení pro přijímání pošty zvenku asi bude.
Poslanec Otakar Vychodil: Dovolil bych si krátce reagovat na to, co zde řekl pan náměstek. Pane náměstku, parlament je nejméně populární institucí v tomto státě. Ale on zde není od toho, aby byl populární, to mi však nevadí. Vím, jak to vzniká. Vy jste ale zmínil jinou věc - otázka veřejného mínění ve vztahu k přítomnosti našich jednotek v Chorvatsku. Kdo tuto věc zásadním způsobem ovlivňuje, jsou sdělovací prostředky. Je jejich věc, jak se ony k tomu postaví. To, co je realistické a reálné, víme všichni velmi dobře, je to, že my se nacházíme v podstatě jakéhosi ohrožení a na ně musíme reagovat. Co se týče doplnění naší jednotky na velikost praporu, to je věc nezbytná, kterou musíme udělat nejen kvůli zviditelnění, ale i kvůli tomu, abychom tam mohli plnit i jakousi funkci. To je i technický problém. V tom je zásadní role sdělovacích prostředků, jak informují a jakou náladu vytvářejí mezi lidmi ve vztahu k těmto operacím.
Poslanec Jaromír Kalus: Možná, že bych řekl totéž, co řekl kolega Vychodil, ale chci reagovat na připomínku Bismarckova výroku od pana předsedy. Bezpečnostní doktrinu bychom neměli orientovat jen do budoucnosti, ale podívat se také do minulosti. Jestli by nebylo vhodné, aby ministerstvo zahraničních věcí inspirovalo granty, které by se zabývaly právě studiem bezpečnostních možností českého historického prostoru v minulosti. Uvádím třeba Kissingera, který - než se pustil do různých prognóz a analýz - si dobře zmapoval evropskou historii 19. století. Připomínám jeho studie o vídeňském kongresu. Je třeba zvážit i tyto možnosti. Na tom, že historie je učitelka, přece jenom něco je.
Poslanec Josef Ježek: Chtěl bych říci, že delegace zahraničního výboru měla možnost navštívit náš prapor v republice Srbská krajina. Byli jsme tam v podstatě půlden. Měli jsme možnost pochopit, o co vlastně jde, pochopit důležitost bezpečnostní problematiky pro další existenci tohoto státu. Také jsme ihned zjistili všechny problémy konkrétního fungování praporu. I po včerejším jednání je - myslím -skoro každému jasné, že jestliže vláda rozhodla, že tam budou jednotky v dosavadním rozsahu jednoho praporu, tak toto znění je v podstatě nesmysl. V dosavadním rozsahu jednoho praporu, jestliže každý ví, že prapor je 950 vojáků a ne 500, a že i v konkrétní situaci, kdy prapor v polovičním rozsahu vlastně plní všechny úkoly na rozdíl od okolních a vlastně se dostává na samou mez svých možností a zároveň je do jisté míry i ohroženo působení těchto jednotek situací v Bosně, kdy nikdo neví, kdy v důsledku situace v Bosně se mohou tyto jednotky na území Chorvatska dostat do pozice rukojmích atd. Poloviční stav je vlastně velké nebezpečí. Jestliže veřejné mínění je takové, jaké je, je podle mne od vlády nezodpovědnost, jestliže vojáky tam vyšleme, tak jich tam má být 950 a ne 500. Domnívám se, že je to věc i odborného stanoviska ministra obrany, který by tuto situaci vůbec neměl připustit.
Jako zahraniční výbor bychom se měli pokusit využít naší návštěvy k maximálnímu ovlivnění veřejného mínění i s tím, že využijeme legračních fotografií v modrých přilbách a podobné výstroji. Tímto způsobem bychom byli schopni veřejnost ovlivnit jen tím, že bychom sdělili naše dojmy a zkušenosti z tohoto prostředí. Lidí - mimo vojáků - kteří se tam dostali, je velice málo. Nevím ovšem, jak dalece můžeme ovlivňovat sdělovací prostředky, aby nám prostor poskytly, ale měli bychom v tomto směru vyvinout iniciativu vzhledem k výzkumu, který byl včera publikován.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji poslanci Ježkovi. Myslím, že v zásadě by mělo platit, že čím víc vojáků, tím větší riziko nehody. Ale připomínku, že se zvětšením počtu se riziko může snižovat, by stálo za to promyslet.
Poslankyně Kateřina Lojdová: Doplním pana Ježka, protože je pravda, co jsme včera slyšeli - lidé jsou na hranici svých možností. Měli by alespoň možnost nabrat energii, když už nic jiného.
Pokud jde o veřejné mínění, je hezké dělat průzkum veřejného mínění o věci, o které veřejnost moc neví. Jak se tedy k tomu má vyjadřovat?
V případě, že by se konflikt rozšířil a vznikla by jakási třetí válka, Severu proti Jihu, je jasné, že - byla zde řeč o naší poloze - budeme ideálním místem pro základny, ideálním místem, kudy potáhnou vojska, ideálním místem, kam poženou utečenci, loupeživé bandy apod. Zajímalo by mne, jestli i takovými úvahami se zabýváte třeba z hlediska bezpečnosti naší země.
Pan náměstek A. Vondra: Jednak je zde už ministr obrany, čili by bylo dobré, kdybyste záležitosti kolem počtu lidí v praporu apod. prodiskutovali s ním. Na to je větší odborník, rozhodně větší než já, který jsem na vojně nebyl.
Z hlediska zahraničně politických zájmů je zvýšená aktivita pozitivní. Pokud jde o ta média, nelze jim říkat, co mají psát, ale lze do nich psát a lze zaujímat stanoviska, sdělovat zkušenosti ze setkání s naší jednotkou v Krajině.
Co se týče vaší otázky, je to věc, která se průběžně sleduje,je to identifikace vyhodnocení rizik. Jedním z možných bezpečnostních rizik jak z hlediska vnitřní bezpečnosti, tak v případě masívní formy i z hlediska vnější bezpečnosti, může být zvýšený migrační proud občanů projevující se zejména ze zemí Balkánu, ale v budoucnosti to může být i z jiných zemí Východu.To je problém, který představuje bezpečnostní riziko a republika na něj musí být připravena. Jde o celý balík opatření a jedání, která probíhají v souvislosti s předpokládanou změnou úpravy azylového práva v Německu. předpokládá to novou koncepci vizového režimu, uzavírání systémů readmisních dohod, vyřešení všech náležitostí se SR, zejména dojednání společné hranice.
Tady je třeba zohlednit bezpečnostní rizika plynoucí ze zvýšeného pohybu obyvatel. O nejzávažnějších případech jsou poslanci dobře informováni, protože to je věc ve sdělovacích prostředcích frekventovaná.
Poslanec Michal Lobkowicz: Všichni si uvědomujeme důležitost otázek, o nichž mluvíme a také malý prostor, který k tomu je. Měli bychom si uvědomit, že poslanci zejména zahraničních výborů by měli sehrát významnou roli při svých cestách do zahraničí a svých kontaktech s diplomaty atd. v otázkách informovanosti o tom, jaké záměry má ČR v této oblasti a v podpoře aktivit. Je velmi důležité, že ve výboru byli zástupci ministerstva zahraničních věcí a bylo by velmi důležité, aby poslanci především svými aktivitami se obraceli na ministerstvo i s otázkami takovéhoto typu, co by bylo
vhodné diskutovat v oblasti bezpečnostní, v oblasti našich zájmů v této sféře atd. Velmi se přimlouvám za to, aby oboustranně komunikace byla větší než dosud. To může napomoci zájmům ČR v oblasti bezpečnosti.
Poslanec Jiří Payne: Vím, že se chystá kontakt s ministrem obrany Slovinska a zároveň je intenzívní spolupráce se zeměmi višegradské skupiny ve vojenské oblasti. možná, že Slovinsko má v řadě věcí až podivuhodně blízký pohled České republice, je ve velmi podobné situaci, ovšem s handikapem, protože je to země bývalé Jugoslávie. Mám dojem, že by v této oblasti i rozhovory na vojenské nebo obranné úrovni měly možná význam přinejmenším určité kooperace. Je to nápad, který vznikl z naší návštěvy ve Slovinsku.
Náměstek min. zahraničních věcí A. Vondra: K tomu zajímavost. Slovinský ministr obrany Janos Janča je asi třicetiletý mladík, sociální demokrat, přívrženec členství Slovinska v alianci a je to poslední ministr, který si křeslo udržel po celou dobu od počátku slovinské nezávislost. Tento člověk byl zodpovědný za zemi v tom kritickém týdnu.
Chci upozornit, že velmi dobré dvoustranné kontakty byly navázány s vládou USA právě v této oblasti a teď po obnovení kontaktů na této úrovni je jistota, že je oboustranný zájem v nich pokračovat. To je další věc, která může do jisté míry posouvat tu situaci dál.
Poslanec Josef Ježek: Co se týče Slovinska, to se týká další úrovně těchto úvah, to znamená dvoustranných smluv, které také hrají roli. Kdysi při rozhovorec s maďarskou delegací jsme prohlásili, že Maďarsko považujeme za sousední zemi, přestože nemáme společné hranice a totéž jsme vlastně říkali i Slovincům. Je otázka, zda event. se Slovinskem by neměla být připravena smlouva o přátelské spolupráci. Dobré sousedství tam asi takto řečeno být nemůže, ale je to velmi důležité pro vytržemé Slovinska z bývalé Jugoslávie. To totiž může trochu i změnit vitřní politiku Chorvatska, které se Slovinskem soupeří. Tyto země se neustále hlídají. Ovlivnění vývoje Slovinska může znamenat postupné ovlivnění Chorvatska atd. Možnost uzavření dvoustranné smlouvy by možná mohla být prostředkem, jak do komplikované balkánské situace nějak zasáhnout.
Poslanec Jiří Payne: Případnou diskusi o možných rizicích lze nechat na výjezdní zasedání. Přimlouvám se za to, abychom tady věnovali čas i historické dimenzi. I armáda má z hlediska vojenské historie řadu věcí zpracovaných, stálo by za to toto téma prostudovat.
Děkuji zástupcům ministerstva zahraničí a zároveň vítám ministra Baudyše.
11. Koncepce zahraniční politiky
Poslanec Jiří Payne: Včera jsme se zabývali otázkami UNPROFOR, dnes jsme se začali zabývat velkým konceptem, tzv. "velkou bezpečnostní doktrinou". Zdá se nám, že je třeba postihnout všechny vazby mezi zahraniční politikou, bezpečností, ale i zahraničním obchodem. To všechno zahrnuje naše zájmy v zahraničí a mělo by to všechno být provázáno dohromady. Dospěli jsme k tomu, že parlament by mohl být jakýmsi prostředníkem, který se pokusí v krystalizaci tohoto konceptu napomoci spolupráci přes hranice ministerských resortů, což někdy dělalo problémy, jak na to upozorňoval poslanec Ježek. Pane ministře, mohl byste nám v úvodním slově říci, jak vypadá situace z bezpečnostního hlediska v armádě?
Ministr obrany Antonín Baudyš: Jedna věc je zřejmě otázka koncepce nové České armády, její struktury, a další otázkou jsou vazby navenek tam, kde armáda působí a kooperace s MZV atd. Rada obrany ČR, která je neformálním poradním orgánem, projednala novou koncepci České armády a vyjádřila s ní po určitých připomínkách souhlas.
Předrevoluční armáda měla zhruba 198 tisíc až 20O tisíc lidí, armáda k 1.lednu t.r. zhruba 105 tisíc lidí a námi navrhovaný stav je zhruba 65 tisíc mužů, který by byl docílen zhruba na jaře až v létě roku 1995. Snad něco krátce k tomu, jak jsme se dostali na číslo 65 tisíc. Srovnáme-li velikost armád států s námi srovnatelných, to znamená co do velikosti území, polohy, počtu obyvatel (např. Rakousko, Maďarsko, Belgie, Holandsko, Portugalsko), tam se pohybuje počet vojáků zhruba od O,5% do O,8% celkové populace. Jestliže máme zhruba 10 miliónů obyvatel, znamenalo by to 50 - 80 tisíc. To je velice hrubý odhad. Záleží na tom, do jaké míry je ve státě armáda profesionalizována.
Jsou tady další podstatné faktory, kgeré je nutné vzít v úvahu. Víme, že naše armáda do nynějška měla zhruba 41 % podíl profesionálů. Počítáme se zvýšením zhruba na 50 % v nové koncepci a počítáme s tím, že nadále bude zachována základní prezenční služba. Výstavba čistě profesionální armády je otázkou ekonomickou a je především věcí politického rozhodnutí, zda ji budeme nebo nebudeme chtít mít. Je to otázka, která může přijít na řadu za mnoho let. Může to být otázka i dalšího tisíciletí. Jak se došlo na 65 tisíc? Tam vstupuje několik faktorů, které jsou rozhodující. Za prvé je to počet potenciálních branců, které máme k dispozici, je tady určitý počet mladíků ve věku 19 let, kteří jsou schopni odvodu z hlediska zdravotního a u kterých se dá předpokládat, že se nebudou chtít základní vojenské službě vyhnout. To jsou čísla daná porodností, za druhé jsou to extrapolace pokud jde o zdravotní stav a extrapolace pokud jde o přístup ke službě v armádě. To jsou čísla, která máme k dispozici jako vstup, to jsou ti, které musíme procvičit.
Další číslo, které vstupuje do hry, je otázka délky základní vojenské služby. Dnes počítáme 12 měsíců. Další proměnou je stupeň profesionalizace, který chceme v armádě mít. Počítáme zhruba 50 %. Dalším vstupem je koeficient procvičenosti mužské populace v celé republice. Když si tato čísla definujeme (některá jsou jasná, některá jsou extrapolovaná, některá jsou předpokládaná), vyjde nám z toho, že můžeme mít armádu od 65 tisíc do 75 tisíc. My jsme se drželi dolní hranice.
Principiální v koncepci je to, že se jedná o armádu, která je výlučně obranného charakteru. Protože se vychází z toho, že mohou být různé typy konfliktů (místní, regionální nebo konflikty, které mohou zasahovat podstatnou část Evropy, celou Evropu, mohou mít i nadevropský charakter), musí být armáda schopná a musí mít takovou strukturu, aby se mohla účinně podílet na všech typech konfliktů při obraně celistvosti, integrity a samostatnosti republiky.
Odcházíme od divizního systému, přecházíme na moderní brigádní systém, chceme vybudovat brigádu rychlého nasazení. Taková brigáda má několik důvodů, aby byla. Bude cvičena a přednostně vyzbrojována pro to, aby byla určena pro součinnostní zásahy v nadnárodních, mnohonárodních silách (to je třeba to, o čem uvažuje NATO při případném zásahu v Jugoslávii) a dále je to jednotka, která by fungovala při různých možnostech napadení státu. Dnes to asi nepůjde tak, že pojede jeden tank za druhým a jeden tank vedle druhého, ale mohou být různé paradesantní výsadky a diverzní akce atd. Tato brigáda by byla cvičena na tento druh nasazení uvnitř republiky.
Čili brigádní systém, který by byl ve dvou armádních sborech, jednotka rychlého nasazení. Rozčlenění vojska by bylo na pozemní, letectvo a protivzdušnou obranu.Byly by tři úrovně velení - strategické, operační, taktické, to znamená ministerstvo obrany - generální štáb - velitelství armád a brigád - nižší velitelství jednotlivých útvarů.
Rozkládáme armádu rovnoměrněji po celé republice, k velké části redislokace už došlo, kdy se podstatná část armády stáhla ze západního vojenského prostoru, kde byla obrovská koncentrace, směrem na Moravu, aby se pokrylo celé území. To s sebou přináší celou řadu komplikací - byty, letiště atd. To je pokud jde o strukturu armády. Velice podstatná je otázka financování a otázka hospodaření v armádě.
Budeme přecházet na nový logistický systém, to znamená nový systém finančního zabezpečení celé týlové struktury armády, a to tak, abychom měli kontrolu kvalitou i kontrolu korunou. Ve všem se tedy přechází na systém programování, plánování a rozpočtování tak, jak je běžné ve všech fungujících institucích. Znamená to, že jiný má požadavek, jiný dělá objednávku a jiný platí. Je to zjednodušeně řečeno prostě, aby jeden člověk nebo jeden institut nemohl rozhodovat o všech věcech. Tento systém začínáme propracovávat a v průběhu dvou let, kdy bychom chtěli transformaci provést - zhruba od počátku července do poloviny roku 1995, by všechno mělo začít fungovat. Tento logistický systém v prvé řadě sleduje úspornost a účelnost vynakládání každé koruny a měl by zajistit průzračnost financování, aby každá koruna měla svého majitele. Víte, že někdy jsou rozpočty velice těžko identifikovatelné a jednotlivé položky se tam často obtížně hledají. To je nepřijatelné. Parlament musí mít možnost vidět, kam jde každá koruna, zda byla oprávněná a jak s ní bylo naloženo. Počítáme, že tady dojde i k určitým úsporám.
Na druhé straně - nechci tady provádět nějaký lobbyismus - je třeba vidět, že financování armády se snižovalo v posledních třech letech rapidně, zatímco ceny za veškeré služby, za energii, za pohonné hmoty, za potraviny šly poměrně rychle nahoru. Armáda brala peníze tam, kde je měla, to znamená, že se prodlužovaly proběhy od jedné opravy nebo prohlídky ke druhé, čímž v podstatě klesala připravenost techniky. Je celá řada materiálu neopraveného, nefunkčního, jsou zanedbané budovy. Je to málo důstojné, v jakých objektech vojáci žijí. Nemůžeme říci, že chceme prioritní nároky na rozpočet, to víme, ale právě proto jsme dělali opatření v oblasti financování, v oblasti logistiky, abychom ukázali, kam všechny peníze jdou. Náš základ financování v dalších letech, který nemůžeme aplikovat již tento rok, ale chtěli bychom s tím začít v příštím roce, bude spočívat v tom, že vyjdeme z tzv. nulové fáze, z nezbytných základních výdajových položek, na které se budou nabalovat jednotlivé modulově rozvojové programy. Přitom rozvoj neznamená přezbrojování. Rozvojové programy jsou na údržbu bytového fondu, modernizace atd. Podle toho, kolik vláda a Parlament přidělí peněz, budou se tyto moduly naplňovat, budou mít samozřejmě svoje priority, to je naše obecná představa. Se změnou struktury armády chceme udělat i změnu struktury v oblasti školství, v oblasti zdravotnictví. Tady jsme teprve na počátku, protože chceme víc, až budeme vědět, kolik lidí má armáda, chceme aby se udělalo jednoznačné přiřazení hodností funkcím. To znamená, že každá hodnost musí přináležet určité funkci, aby nedocházelo k tomu, že po ministerstvu běhají plukovníci s deskami a mají v podstatě funkci referentů. To mohou dělat civilové, za druhé to nemá dělat plukovník, což by měla být vysoká kvalifikace. Musíme si tedy udělat rozbor, jaké funkce budou potřebné v armádě. Z toho vyjdou i nároky na odbornost těchto lidí, nároky na vysokoškoláky a středoškoláky. Tato čísla lze poměrně přesně specifikovat, ale nelze přesně stanovit do detailů systém, musí být určité tolerance, protože až zkušenost ukáže, zda navržený systém byl navržen blízko optimální poloze. Kolik můžeme použít absolventů z civilních škol, na kolik je potřeba využít absolventů vojenských škol - můj osobní vztah je k tomu, že je třeba výrazně zredukovat vojenské školství a orientovat se více na civilní školství. Jsou možnosti a ve světě je to běžné, že i civilní univerzity vychovávají odborníky v oblasti militární. Armáda si to objedná a škola to pro ně udělá s tím, že přednášky jsou vybrané jen pro někoho. Dá se využít stáží, krátkodobých studijních pobytů, stipendií. Zde se nám vychází vstříc, ale zdravotnictví a školství jsou věci, které jsou zatím před námi. Je to jen rámcový koncept, ze kterého chceme vycházet.
Abych se vrátil ještě k určité doktrinální záležitosti - každému je zřejmé, že armáda státu jako je náš, relativně střední nebo menší, malý stát, má jen určité omezené obranné možnosti vzhledem ke svému potenciálu. Pokud chceme zodpovědně připravovat bezpečnost tohoto státu ze všech pohledů, pak musíme hledat celou řadu nejen bilaterálních vazeb, ale především hledat útočiště v nějakém integrovaném, kolektivním, obranném systému. Můžete říci, že se to ukázalo za druhé světové války, kdy selhal vztah Československo-Sovětský svaz-Francie. Nelze z toho vyvozovat nic jiného než to, co je obecně známé - že smlouvy se dělají, ale nikde není dáno, že se smlouvy vždycky naplňují. Naším úkolem je proto udělat maximum. Proto deklaruji nejen já, ale i ostatní kolegové, že náš cíl je vstup do NATO. Důvod je velice jednoduchý. Na celém světě není žádná jiná obranná vojenská aliance kolektivní, než je NATO a navíc NATO ještě kupodivu funguje. To je velice důležité. V Evropě byla celá řada států neutrálních, osobně to pokládám za jakýsi relikt minulosti, kdy tady byl svět výrazně bipolární - NATO, Varšavská smlouva a mezi tím jakési státy, které si chtěly zachovat statut určité neutrality. Řada těcto států začíná svoji koncepci neutrality přehodnocovat a orientují se i směrem k NATO a Západoevropské unii - ZEU.
Pokud jde o Francii, která není členem NATO, víte, že i tam dochází k určitému vývoji a je docela pravděpodobné, že v budoucnosti se Francie, byť i ne jako přímý člen, ale různými jinými způsoby - může mnohem těsněji vázat na NATO.
Stručně k otázce bývalé Jugoslávie. Včera jste o tom hovořil, hovořil zde o tom i kolega Vondra. Řada z vás v této oblasti byla a mohli jste se přesvědčit na vlastní oči. Jestliže se chceme stát platným členem NATO, to znamená integrovaného systému, musíme být členem, který k tomu nějakým způsobem přispívá. Musíme mít fungující armádu, protože bez fungující armády nás nikdo bránit nebude. Očekává se samozřejmě, že se budeme podílet i na akcích, které NATO může provádět - samozřejmě při mandátu, který vychází z Rady bezpečnosti a OSN. Víte, že jsem od začátku tvrdil, že nejsme připraveni na to, při případné intervenci v Jugoslávii, podílet se bojovými jednotkami. Je k tomu celá řada důvodů. Armáda je ale připravena, pokud bude vláda souhlasit a Parlament dá mandát, aby tam šly týlové jednotky,
zdravotnické zajištění. Prostě humanitární a týlové zabezpečení.
V Presklubu v Brně jsem řekl větu, která byla bohužel překrucována, že i kdyby česká vláda vyjádřila souhlas s nasazením našich bojových jednotek v Jugoslávii, já s tím souhlasit nebudu. Samozřejmě kdyby vláda řekla ano a Parlament dal mandát, tak ano. Ale mojí povinností je říci, že na to nejsme připraveni a znamenalo by to takový handicap pro naše vojáky, že by to bylo nadměrné a neúměrné riziko a bylo by to riziko i pro všechny spojenecké oddíly, které by se tam podílely. Tolik jako vstupní informace.
Poslanec Otakar Vychodil: Už jsem tu byl jednou nařčen, že dlouho mluvím, ale mám tu spoustu svědků, že je to naprostá výjimka.
Pane ministře, strašně rád bych se dopídil jedné věci. Vím, že probíhá restrukturalizace naší armády, ale ve světě je pro nás poměrně jedinečná situace, že restrukturalizace probíhá jak uvnitř NATO, tak uvnitř armády USA. Tam by směřovala jedna z mých otázek. Předpokládám, že jste si této skutečnosti jako odborníci vědomi a že tuto věc koordinujete. Chtěl bych jenom jakési ujištění.
Jedná se ale o jinou věc. Vy jste zmínil nejožehavější věc, a tím je rozpočet. Rozpočet armády, pokud je dostatečně transparentní, pokud bude jasné, kam každá koruna směřuje a co za ní bude pořízeno -nemyslím do úplných detailů jako třeba v USA - ale důležitá věc je ta transparentnost, která vám určitě v tomto výboru zajistí podporu z toho důvodu, protože jsme si vědomi toho, že nejsme zrovna v bezpečné části světa. Potřebujeme mít armádu. Nikdo to nepopírá. Potřebujeme ne ji mít na velice dobré úrovni a potřebujeme ne ji mít kompatibilní se SEveroatlantickým paktem. To je věc jasná a velice drahá.
Dále by mne zajímalo, jestli existují studia, jestli to není předmětem nějakého tajemství. Jakým způsobem bychom chtěli dospět k té kompatibilitě včetně přezbrojení, včetně věcí, které jsou profesionální, kterým já třeba nerozumím. Jestli víme, kolik by nás to zhruba stálo, kolik by nás stálo naše členství pravidelně v Severoatlantickém paktu. Tyto věci, které souvisejí s ekonomikou, když budou průhledné, vzhledem k tomu, co jsem řekl před tím, nevidím důvod, proč by to parlament neschválil. S tím souvisí trochu snižování stavu. Vím, že jste to myslel jakýmsi způsobem těch 50 % profesionálů, to je samozřejmé, ale já předpokládám, že tu bude garantována jistá kvalita těchto lidí. Souvisí to i s tím, co jsem řekl před tím. Kompatibilita se Severoatlantickým paktem zřejmě vyžaduje i kompatibilitu na úrovních, o kterých jsem mluvil před tím.
Předpokládám, že jsou neustále koordinovány kroky s příslušnými státy NATO i ve vztazích třeba k personálním změnám, které jste nucen provádět na ministerstvu tak, aby to u našich partnerů nevyvolalo zbytečné zděšení.
Co se týká školství, které jste zmínil, řekl bych asi tolik. Myslím, že nějaký West Point nebo něco takového bychom mít měli. Souhlasím s tím, výchova specialistů nejvyššího charakteru by tady asi v nějakém místě odpovídající naší velikosti být měla.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Otázek bylo zhruba pět. Ke změně struktury v určité koordinaci. Studoval jsem poměrně velice podrobně struktury různých armád. Ať to byla rakouská armáda, Bundeswehr, Francie, Anglie, USA a závěr je asi jediný. Každá armáda je organizována úplně jinak, má to kořeny v tradici. V takových zemích, jako je Anglie, která procházela úplně jiným vývojem, než my, se zachovává celá řada tradičních struktur. Ve Francii, která na můj vkus, je poměrně velmi byrokratická, přežívají struktury, které se ve svých kompetencích velice překrývají. Je tam řada poradních orgánů na různých úrovních, které vykonávají poměrně velice podobné funkce. Můj závěr z toho byl, že struktura, jakou má např. ministerstvo obrany a armáda v SRN, je velice racionální a nám velice blízká. Tím nechci říci, že to uděláme také tak. Všude jsou trochu jiné výchozí podmínky, trochu jiná historie, ale k tomu jsme přihlédli. To jsme všechno brali v úvahu.
Rozpočet - transparentnost. Naprosto s vámi souhlasím. Proto jsem chtěl, abychom změnili systém financování, aby to transparentní bylo. Je jasné, pokud to transparentní nebude, tak je to ode mne nezodpovědné a nikoho nepřesvědčíme o tom, kam peníze jdou.
Kompatibilita s NATO je samozřejmě principiálním požadavkem do budoucnosti, ale je na mnoha úrovních. Je to úroveň systému řízení a systému velení. Je to i určitá kompatibilita databází, které spolu mohou komunikovat. Je to nutnost, aby důstojníci od velitelů praporu výš nebo ještě níže byli schopni komunikovat v angličtině? Možná, že se někomu zdá, že dříve tu mluvil každý německy a teď bude mluvit anglicky, ale to je nezbytná nutnost. I to je sám o sobě problém. Musí to být kompatibilita komunikační. Musí tady být i kompatibilita struktur a výzbroje - teď nemyslím z hlediska kvality, ale z hlediska účinnosti. To znamená, jestliže po pravé straně budou Američané a tady budou Francouzi a tady bude naše brigáda, tak i ten Kanaďan, i ten Francouz musí velmi přesně vědět, čeho je naše brigáda schopna, na co se může spolehnout. To znamená, i tady je nutné, aby byla pokud možno určitá - nechci říci - jednotnost, ale blízkost, protože jakmile dlouho zjišťujete informace nebo je nemáte hned, tak se všechno dostává do jiné polohy.
Otázka přezbrojení patří spíš mezi poslední otázky. NATO používá munici 5,56, my 7,65. Kdyby došlo k nějakému společnému cvičení nebo vojenské akci, tak naše jednotky budou muset být zásobovány extra. Bedny budou muset být nadepsány každá jinak. Dovedete si představit, jaký z toho může vzniknout nepořádek. Jaká je tu možnost i sabotáže. Naši munici pošlou Francouzům a jejich munici pošlou nám a je konec. Nemáme se o čem bavit. Kompatibilita být musí, ale nemůžeme se k ní dostat hned, protože to stojí peníze.
Teď se dostáváme trochu dál. Omlouvám se, že to tady otvírám. Problém je trochu větší. Byl jsem vyzván vládou a panem premiérem, abych se snažil připravit rozpočet pro armádu na následující roky jako přežívající, protože transformující se ekonomika má skutečně omezené zdroje. Na druhou stranu armáda důležitost má.
To znamená přežívající rozpočet, který umožní, aby nedošlo k poklesu bojeschopnosti, procvičenosti a výzbroje, ale nepočítat s nějakým výrazným přezbrojením. To má velký dopad nejen do armády jako takové, ale především velký dopad to má do průmyslové sféry.
Je poměrně rozvinutý zbrojní průmysl. Ministr Baudyš v této souvislosti vyjádřil osobní názor, že se nedomnívá, že je vhodná konverze zbrojního průmyslu tam, kde není alespoň bezvýhradně nutná. Zbrojařský průmysl vždy a v celém světě představoval vždy určitou technologickou špičku. To je důležitý fakt. Zbrojní průmysl u nás je dnes v obtížné situaci, protože v celé řadě komodit není konkurenceschopný.
Na celém světě je to tak, že zbrojní průmysl především dodává pro svou vlastní armádu. Tak je to především ve Francii, ve Spojených státech, ve Velké Británii, ale už to tak není v malých státech, jakým jsme například my. My si zkrátka všechno nemůžeme vyrábět.
Jsou oblasti, které jsou prosperující. Například Aero Vodochody dělá, podle soudu pana ministra, nejlepší cvičná proudová letadla, ale žel, je tam sekundární platební neschopnost, na což navazuje celá řada subdodavatelů atd. Jsou podniky, které mají problémy způsobeny ne vlastní vinou. Je tam dluh minulosti, který za sebou stále táhnou. Na mnohé věci nejsou peníze, a řada podniků žádá alespoň záruky, aby si mohly stanovit svůj určitý program a výhled.
Zbrojní průmysl je v poněkud jiné situaci. Každý stát, který by od nás chtěl koupit naše zbraně se v prvé řadě zeptá, zda na zbraně dala armáda razítko, že to vyhovuje militárním normám (ty stále nejsou, a je to další věc, kterou je třeba udělat). Fabrika, když řekne, že ne, tak o zbraně není ze strany nakupujících zájem. Čili otázka vazba na průmysl je velice složitá. Je obtížné dávat nějakou záruku, ale je zde nutnost postavit se k tomu aktivní politikou.
Právě proto se přistoupilo k tomu, že se vyjde z nulové báze, připraví se sada rozvojových programů, které budou přímo výzbrojově orientovány na příslušné oblasti, a podle toho, jaké budou ekonomické možnosti, budou se uvolňovat a podle priorit plnit. V Radě obrany se o těchto otázkách dlouze diskutovalo.
Nakonec se došlo k tomu, že je tomu věnovat ještě extra jednání. Zdá se, že podpora aktivní politiky státu v tomto směru je asi výhledově možná.
Pokud jde o kvalitu profesionálů, máme zhruba 42 tisíc profesionálů. Budeme jich potřebovat zhruba 30 až 32 tisíc, tzn. 10 tisíc musí z "kola ven". Je připraven rozkaz, jak to udělat. Je velice obtížné to udělat, není to v žádném případě jednoduché. Pokud se uspěje z 20 či 30 procent, bude to dobrý výsledek. Pracuje se s "materiálem", který je. Armáda pracuje s určitým počtem, a nyní bude snaha dát pryč "ty nejhorší", což je sám o sobě problém, a současně vytvářet podmínky, aby se získali ti nejlepší.
V této souvislosti se naráží na problémy, které mají všechny orgány státní správy. Mezi ně patří např. únik špičkových odborníků do komerční sféry či zahraničním firmám atd. Ve všech bezpečnostních složkách to může mít fatální dopady. V oblasti rozvědky, radiotelekomunikací, šifrování, výpočetní techniky potřebují bezpečnostní složky špičkové pracovníky. Aby je měly, tak je musí zaplatit (i 17 nebo 18 tisíc je málo, protože soukromá firma dá nástupní plat 30 nebo 40 tisíc). Komplex těchto otázek je složitý, nedá se dělat najednou. Pozvolna se musí vytvářet předpoklady.
Co se týče výrazné redukce vojenského školství, neznamená to, že by neměla být žádná vysoká škola vojenská. Tak to není. Vojenské školství má dobrou tradici a určitě takovou školu potřebujeme. Jde jenom o to, aby se např. nějaké dopravní a transportní stroje nevyučovaly na vojenské škole od prvního ročníku (a to samé neprobíhalo na kdejaké strojní fakultě). Armáda nemá zkrátka peníze na to, aby učila odborníky, kteří jdou mimo armádu.
Poslanec Vladimír Šuman ujistil poslance Vychodila a další členy, že pokud jde o strukturu rozpočtu, jde o záležitost, kterou se výbory zabývají, a bude se předkládat v nejbližší době první představu ministerstvu obrany, příslušným pracovníkům. Je třeba se nejprve dohodnout na struktuře, než se bude hovořit o rozpočtu.
Uvedl, že se nalézáme v situaci, kdy nelze využít plně ani model americký či anglický. Tendence je však taková, že spíše se budeme blížit k americkému modelu, protože v současné době je zapotřebí, aby armáda jak pro Parlament, tak i pro veřejnost byla co nejprůhlednější.
Poslankyně Kateřina Lojdová se dotázala, jaký je rozdíl mezi divizí a brigádou. Dále se zeptala, zda bude dostatečné pro stupeň připravenosti armády, když se přejde na lhůtu pouhých 9 měsíců, jak se o tom hovořilo v úvodním slově.
Ministr obrany A. Baudyš uvedl, že rozdíl je v členění jednotlivých menších útvarů a v jejich výzbroji.
Pokud jde o zkrácení na 9 měsíců, veškeré údaje odborníků z nejrůznějších vyspělých zemí, kde je fungující armáda, v tomto směru říkají stejně.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Minimální doba k vycvičení a procvičení je osm až devět měsíců. Pod tuto dobu nelze jít. Současný stav v Evropě - bohužel sebou nemám tabulky - je, že většina států má 12měsíční službu. Např. v rakouské armádě je 6měsíční služba, ale mají možnost ji prodloužit o další dva měsíce okamžitě navažujícím vojenským cvičením. Ale i oni už říkají, že je to málo, a přecházejí na osmiměsíční službu, která bude opět doplněna dvouměsíčním cvičením. Přecházejí v podstatě na desetiměsíční službu. Rakousko uvažuje v nejbližších letech na totálně profesionální armádu.
Úplně profesionální armáda není ale jen to, že budeme mít profesionální armádu. Otázka je složitější. V případě války nebo ohrožení je třeba provést mobilizaci, zapojit maximální počet bojeschopných lidí, ale ti už musejí být vycvičeni. Když máte profesionální armádu, musíte mít zabezpečen jiný systém výcviku a branné připravenosti obyvatelstva. Na to se nesmí zapomenout. Profesionální armáda neznamená, že budeme mít 30 tisíc profesionálů a jinak nic. Musíme se jiným způsobem starat. Např. v USA mají Národní gardu. Tedy vytvářet miliční systém, který má svoji strukturu výcvikovou, organizační atd. Profesionální armáda neznamená, že pánové z vojenského výcviku uniknou.
Poslankyně Kateřina Lojdová: Mám třetí otázku. Jsem jedna z těch, kteří byli u našich jednotek UNPROFOR. Viděla jsem, co je to za lidi, na jaké jsou profesionální úrovni - pokud je to vůbec možné posoudit. Nechápu, jak je možné, že druhý den po jejich příjezdu dostali cyklostylovaný dopis, kde mají poděkování a zároveň sdělení, že si mají hledat místa. Jestliže armáda hledá procvičené kádry - a evidentně procvičené tak, jako nikdy zde nebudou, nic není jako, je to doopravdy, jsou i kádrově zřejmě v pořádku atd. - tomu nerozumím.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Na to mohu odpovědět takto: Cyklostylovaný leták neznám, ale hned si to zjistím. Když jsem byl s panem prezidentem v Krumlově při slavnostní přehlídce, řekl jsem zcela jasně, že jestli chceme mít kvalitní armádu, právě tito lidé by se měli stát jejím základem. Vojáci, kteří byli v Kuvajtu a v Jugoslávii, jsou jediní vojáci, kteří prošli skutečným výcvikem v poli, kde se museli osvědčit, kde se museli něco naučit. Byla by veliká škoda, kdyby všichni měli jít do civilu. Tito vojáci jsou nejen dobrovolníci, ale jsou to záložáci. Pokud všechno půjde normálně, nebudou chtít zůstat v armádě, prostě se vrátí do civilu. Podle mne je to veliká škoda.
Už jsem vydal nařízení náčelníkům Generálního štábu, aby hledali způsoby, jak to zařídit, aby tito lidé mohli zůstat v nové armádě. Ono to znamená taky je zaplatit. Víte velice dobře, že většina jich tam šla za žold, protože si potřebovali vydělat.
Ještě se dovolím vrátit k jedné věci. Když zde byl pan Vondra, byla zde diskuse k rozšíření počtu z 500 na 1000. Takový materiál jsem do vlády předložil, nebyl schválen. Zaplať pánbu, že prošlo alespoň pět set. Samozřejmě bych velice přivítal tisíc. (Otázka z pléna: Proč nebyl schválen?) Nechci to zde nějakým způsobem komentovat. Promiňte mi to. Můj pohled je na to jasný. Je naprosto věcný a tvrdý. Jestliže jsme schopni z dobrovolníků tisíc lidí dát, jestliže nám to OSN zaplatí, nedělají nám nic jiného, než že nám zadarmo platí ten nejlepší výcvik, jaký může být. Byli bychom hloupí, kdybychom se této možnosti vzdali. To je jednoduchá úvaha.
Přiznám se, že úvahy velice jemných nuancí zahraničně politických - i když pan ministr Zieleniec mne v tom velice podporoval - mne nezajímají. Já mám na starosti armádu, musím se starat o to, aby byla dobrá, aby uměla, a toto je jedna z možností. Pokud by šla z parlamentu podpora tomu, aby náš poloprapor byl rozšířen na tisíc, budu jenom rád. Skutečně prapor je jediný, který je neúplný, a pokrývá mnohem větší prostor, než jednotky ostatních zemí. Navíc je vysoce hodnocen náčelníkem celé oblasti. Prostě umějí.
Poslanec Petr Nečas: Mám několik otázek. Zajímalo by mne, jaký je procentuální poměr vojáků v bojových jednotkách v rámci celé armády, jaké je zabezpečení týlu, administrativy atd.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Jestli je někdo voják, slouží ve zbrani a je připraven pro válečné užití. Vy ale myslíte něco jiného. To vám ale nyní nemohu říci. Mohu vám však říci, jaký je poměr mezi vojáky a mezi civilními zaměstnanci. Ten je zhruba 2:1. Na dva vojáky připadá jeden civilní zaměstnanec a při redukci počítáme, že dojde i k úměrné redukci civilních zaměstnanců. Tento poměr je běžný i v jiných armádách, ale nedokážu vám to říci.
Poslanec Petr Nečas: Děkuji. Dovolím si s vámi nesouhlasit, že každý člen uniformy je připraven k boji. Vzhledem k věku to není tak dávno, co jsem sám z této organizace vyšel, takže je na místě "měl by být".
Zajímalo by mne, jak vy sám hodnotíte bojeschopnost současné armády.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Na to mohu odpovědět rovnou. Všechna zjištění, inspekce a závěry, které mám k dispozici, ukazují, že pokud jde o připravenost vojáků podle výsledků cvičení, cvičných střeleb apod., připravenost neklesá. Klesá ale technická připravenost. Hromadí se nám počet techniky, která vyžaduje opravy. Z tohoto důvodu - z prozaických finančních důvodů - klesá připravenost v tom smyslu, že máme méně a méně použitelné techniky. Snižujeme-li stavy, stačí to, ale pro případ mobilizačního rozvinutí mohou být finanční problémy. To je otázka finanční.
Poslanec Petr Nečas: Mluvil jste o vzorečcích, podle kterých jste koncipovali velikost armády. Zajímalo by mne u mužské části populace, s kolika procenty počítáte pro základní vojenskou službu - řádově, nechci přesná čísla.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Je to asi O,47.
Poslanec Petr Nečas: Čili asi polovina populačního ročníku. Dosud výcvik záloh byl uplatňován tímto způsobem - 50 % armády by byli vojáci v základní službě.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Zhruba tak - plus minus dvě procenta. To nehraje roli, je zde rezerva, protože ročníky kolísají.
Poslanec Petr Nečas: Plánované snížení stavu americké armády v západní Evropě se rovná stažení asi pěti divizí, připravuje se v podstatě jejich rozpuštění s tím, že drtivá většina výzbroje zůstane ve skladech v západní Evropě. jedá se o second hand zboží. někdy bývá zvykem, že část této výzbroje bývá darována "spřáteleným režimům". Jedná se např. o otázku jedné bojeschopné brigády rychlého nasazení.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Pokud jde o otázku snižování stavu v armádě, je to dnes evropský a trochu světový trend. Dovoluji si říci, že to není dobrý trend. je to důsledek rozpadu bipolárního světa a jakési euforie, která je nedostatečně podložena fakty, a toto jsou určité projevy setrvačnosti. Podle mého soudu přítomnost vojáků USA v Evropě je naprosto nezbytná, absolutně nezbytná pro stabilitu NATO, protože to je vyvažující prvek ve vazbě např. NSR - Francie atd. Jejich přítomnost je velmi důležitá. Současné stanovisko americké exekutivy je, že počítají se snížením až na 100 000, ale rozhodně zatím ne se stažením těchto jednotek z Evropy.
Samozřejmě jak dochází k redukci armády, zůstává jakási vojenská technika. zatím jsem osobně nejednal o tom, zda by nám tato technika mohla být poskytnuta, nejsem přesvědčen o tom, že by právě toto zboží bylo vhodné. Generál letectva už několikrát žádal, aby z Belgie a Holandska byla nějaká technika vyžádána, ale je známo, kolik stojí údržba a provoz a na to není. Ale pokud jde o jinou součást výzbroje a nezbytné výstroje, nejednal jsem o tom. Toto je třeba zvážit. I vývoj zbraní ve světě nespí a řada zbraní už zastarala. Budeme se tím zabývat, ale jde o řešení krajní.
Poslanec Petr Nečas: Nepochybuji o nezbytnosti přítomnosti amerických jednotek v Evropě. Mám na mysli právě to plánované snížení na 100 000 mužů, které už bylo dříve deklarováno.
Vzhledem k vyšší možnosti kompatibility našich jednotek s jednotkami jiných států, než na které byly dříve zvyklé, připravujete konkrétní programy např. na zlepšování jazykové vybavenosti důstojníků, jejich odborné úrovně v práci s novými výpočetními systémy?
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Pokud jde o jazykovou průpravu, máme speciální středisko. Pan plukovník může říci konkrétní čísla.
Plk. L. Kozler: Kursy jsou buď desetiměsíční, kde je jazyková příprava a především znalost vídeňských dohod, a pak pětiměsíční kursy angličtiny, francouzštiny a němčiny. Profesoři jsou přímo z určitých zemí. V každém běhu je 30 - 40 lidí.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Celá řada specialistů v oblasti výpočetní techniky, telekomunikací, spojení a řízení bude vyškolena v zahraničí.
Poslanec Vladimír Šuman: Nejsme zcela spokojeni se způsobem výběru důstojníků do zahraničních škol. Musí se velmi důkladně dbát na věkovou strukturu. Zaznamenali jsme i signály z druhé strany v tomto směru. V současné době žádáme příslušný aparát pana ministra, aby nám sdělil, jakými kritérii se tento výběr řídí. Další problém je, že někteří z těchto lidí po vyškolení odcházejí z řad armády na lukrativní místa.
Problémů je tady tolik, že není vůbec vidět, kam skočit a je tady málo lidí, na něž se lze spolehnout, že dají seriózní informace. To je můj pohled na věc.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Skutečně se stalo v prvním měsíci po mém nástupu, že jsem podepsal rozkaz na 6 - 8 lidí na stáž ven a uniklo mi, že jim bylo asi 521et. Už se to pak neopakovalo. Už tři měsíce mám na stole návrh na jmenování asi 18 profesorů vojenských vysokých škol a nepodepíšu to, protože čtyři z nich nebyli schopni ani předložit čisté lustrační osvědčení a další jsou ve věku přes 60 let.
Poslanec Jiří Payne: Podle informací ze zahraničí je u nás podpora armády ve veřejném mínění o 15 % nižší než v západoevropských zemích. To je vysvětlitelné, nicméně je to situace alarmující. Měla by tady být zřetelná osvětová kampaň, která by se pokusila s tím něco udělat. Vojenské vysílání v rozhlase není to pravé. Je třeba hledat modernější metody, jak přiblížit problematiku našim občanům a jak jim ukázat, že armádu nesmírně potřebujeme, takovou, aby byla funkční. To je podle mého názoru úkol, který by měl být zohledněn. Souvisí to s tou druhou věcí, že nebylo absolutně využito toho, že naše jednotka UNPROFOR v Jugoslávii byla tak úspěšná. Tady měl být televizní pořad, někdo z politických reprezentantů je měl přivítat. My jsme žádali prezidenta Havla, aby se s touto jednotkou sešel. To, co tam oni pro nás udělali, je podle mého názoru dosti velká věc. Není o tom informována ani veřejnost, ani to nebylo zhodnoceno v tom smyslu, že na tomto příkladu lze ukázat, proč armádu potřebujeme, jak by mohla armáda v nové podobě fungovat. Stálo by za to, aby ti, kdo se toho zúčastnili, dostali cosi zvláštního, co by bylo konkrétní a osobní, nějakou medaili.
Ministr Antonín Baudyš: Jsem rád, že to říkáte. Pokud jde o osvětový program, máte naprostou pravdu. Je to více než měsíc, co jsem žádal předsedu vlády a předsedu úřadu, aby spolu s prezidentem utvořili skupinu k tomu, aby se vytvořilo nové vyznamenání České republiky. Většina lidí z toho měla legraci, že máme čas na medaile. Ukázalo se ale, jak to chybí. My vojákům nemůžeme nic dát. Tato republika bohužel nic nemá. Možná bychom se s tím nějak srovnali, dá se to nějakým způsobem udělat dodatečně. Malér ale je, že tito vojáci dostávají vysoká vyznamenání od cizích států, ne od nás. To je ošklivá věc. Druhá věc je, že i my bychom potřebovali vyznamenat řadu příslušníků cizích armád za pomoc, kterou nám poskytli, ale my nemáme čím.
Poslanec Jiří Payne: Dá se udělat i pamětní medaile, která nemá žádnou právní oporu.
Ministr Antonín Baudyš: Už se vyrábí.
Poslanec Jiří Payne: Souvisí to trochu s tím, že když jsme se zabývali strukturou ministerstva zahraničních věcí, ukázalo se, že je velmi významná psychická
motivace. Diplomat, který přichází, má jasnou kariéru a ví, že když splní určité podmínky, má víceméně zajištěn služební postup. Možná by to souviselo se zákonem o státní službě, který by to měl definovat pro celou oblast státní správy. Možná by se tento systém mohl osvědčit i v naší armádě. Zdá se, že to tak funguje i v jiných armádách.
Vy jste tady, pane ministře, řekl, že dochází k úniku mozků. Pplk. Jirkovský má připravenou smlouvu, že půjde pracovat do zahraničí. Je to psycholog, který zažil rok s naší jednotkou v zahraničí ve stavu často kritickém. Podle mého názoru by to byla tragédie. Jak to, že mu někdo nenabídne žádnou práci. Je to nejkvalifikovanější člověk, který tam byl, je to člověk, který je schopen školit stovky dalších lidí. On odejde, naše jednotky bude školit psycholog, který nemá žádné zkušenosti? Nechápu, jak je to možné. Jestliže nedostane rychle nabídku, podepíše smlouvu se zahraničím pro Světovou zdravotnickou organizaci nebo někoho jiného. Na jedné straně slyším o úniku mozků a na druhé straně se dělá všechno pro to, aby mozky unikaly.
Poslankyně Kateřina Lojdová: Nezlobte se, pane ministře, ale já nechci slyšet, že je to věc peněz. S těmi lidmi jsme mluvili. Lidé, kteří tam rok vydrželi, jsou mimořádní. Oni chtějí pro armádu dále dělat. Většina z nich. Jistě se najdou lidé, kteří tam byli za žold. Většina z nich chce dělat pro armádu. Po návratu však žijí v domnění, že armáda o ně nestojí a že jim nezbude nic jiného než jít do zahraničí.
Poslanec Vladimír Šuman: V armádě je spousta lidí, z nichž někteří jsou psychologové a jejichž zájmem především je, aby v armádě zůstali bez ohledu na jejich úroveň a kvalifikaci. Většina lidí, kteří jsou na významných místech, má starost především o to, jak na těchto místech zůstat. Jsou to věci, které říkám já, já nevím, jak dalece je pan ministr stejného názoru, ale mně se říkají lépe než by se říkaly jemu. V tom spatřuji motiv, že není příliš velký zájem od některých vojenských představitelů si dělat konkurenci těmi, kteří prokázali své schopnosti ve složité situaci. I v tom musíte
spatřovat důvod. Já s vámi souhlasím, že to v penězích není. Je to ve struktuře armády, jaká dnes v nejvyšších velitelských kádrech je. Nemůžeme četat změnu dříve než od 1. 7.
Poslanec Josef Ježek: Pane ministře, vy jste řekl jasně, jaké má armáda cíle. Tady je obrovský rozpor mezi tím, že jednotka UNPROFOR je jednou z možností, jak těchto cílů co nejrychleji dosáhnout. My jsme zjistili za krátký čas neuvěřitelné absurdity, které dokládají jednoznačně, že to absolutně nefunguje. Např. se jedná o to, že ti vojáci, kteří dejme tomu jsou kamsi vysláni, by v zájmu armády měli mít již na začátku svého poslání jasno, jakou v armádě mohou udělat kariéru, i když tam jdou primárně pro peníze. Zdá se, že většina těch lidí se tam zprofesionalizovala a navíc řada z nich má problém začlenit se do jiného civilního života. Pro ně je nejvýhodnější zůstat u své profese. Nyní najednou dostanou podivný papír, kolem nich je zvláštní ovzduší, najednu mají pocit, že jsou na obtíž.
Domnívám se, že musíte navíc vypracovat nějaký systém, který by byl součástí přípravy těch lidí na vyslání a který by měl i ty důsledky, aby každý z nich - pokud bude chtít v armádě zůstat - věděl, že je to možné.
Ministr Antonín Baudyš: Souhlasím s vámi. Takový úkol jsem už zadal. Jak dopadne, nevím, ale každopádně nedostanou ani tisíc ani patnáctset dolarů. Kdyby z 50O lidí v armádě zůstalo 150, zaplať Pán Bůh za to.
Pan poslanec Šuman velice dobře řekl, kde je problém - mezi mnou a řadovým vojínem, desátníkem či praporčíkem je celá řada struktur a hierarchií a je někdy velmi obtížné se dopídit pravdy, dopídit se relevantních informací. Mohl bych uvést řadu příkladů, kde je velmi obtížné zjistit, jak vůbec věci jsou, protože ze všech stran dostáváme absolutně rozdílné informace.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Je to strašně jednoduché, všichni stojí o naše Tatry 815, pneumatiky, atd., ale já odmítám na tom participovat. Tohle si musí vyřešit Tatrovka. Jestli tam skutečně je zájem o naše auta a chtějí to zaplatit a Tatrovka to tam nedodává, to je jejich tragická neschopnost.
Pokud jde o zbraně atd. dostáváme celou řadu žádostí o zbraně z majetku armády, které jsou k prodeji. Pokud dostanou licenci, tak se jim zbraně prodávají. Pokud jde o zbraně, které se vyrábějí nebo systémy, které se tady vyrábějí, je plně v kompetenci každého podniku si toto zajistit. Pokud my dostaneme požadavky, tak to zprostředkováváme.
Poslanec Josef Ježek: Ještě jsme zjistili jeden problém, a sice vojenský přidělenec v Záhřebu. Opět absurdita. V Záhřebu, v hlavním městě Chorvatska, kde máme vojáky, kde jsou i čeští krajané, kde je problém velice intenzivní, není vojenský přidělenec a má to být v působnosti vojenského přidělence v Budapešti, což se mi zdá zcela absurdní. Mnohokrát jsme o tom mluvili s panem velvyslancem a neustále nás prosil, abychom na tento poblém upozornili.
Další důležitá věc viz naše včerejší diskuse. Přesto, že není možné, i kdybychom o to byli požádáni, poslat vojenské jednotky do peace keeping jednotek v Bosně, přece jen by byla možnost působit v podobné situaci, jako je v Chorvatsku případně v Makedonii atd. V Makedonii je již umisťován také určitý kontingent OSN, který v podstatě hlídá hranice, aby se tam nemohl nějaký konflikt přenést.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Pane poslanče, pokud jde o jednotky typu peace keeping, pokud vám to vláda požehná, jsou možnosti velké. Ale jakmile jednotka má oficiálně statut jednotek peace making, i kdyby tam byla jako by situována jenom na jakousi ostrahu, kde se nic neděje, už je malér, protože druhý den se tam něco dít bude.
Poslanec Josef Ježek: Já to přesně takto myslím. Domnívám se, že by se měly i vyhledávat určité možnosti, nejen čekat, až nás někdo požádá.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Samozřejmě, že naše politika ve vztahu k NATO, ale i k OSN a Radě bezpečnosti je velice aktivní. Jestliže přijde požadavek na rozšíření našeho praporu k 50O na lOOO lidí, tak to není tím, že si tam vysocí činitelé řekli, že Češi jsou dobří, tak je požádáme, ale proto, že jsme jim to předem řekli, jsme schopní, umíme to, ale musíte nás požádat o to. Diplomatické cesty a způsoby jsou různé, ty já neumím, ale vždycky je to takovouto cestou. Je tam náš aktivní přístup.
Vojenský přidělenec pan plukovník říká, že se současně řeší, jak to udělat v Záhřebu. Ministerstvo obrany má v řadě zemí své vlastní diplomatické zástupce ve formě vojenských nebo leteckých přidělenců a tudíž i ministerstvo obrany je určitou výraznou složkou nebo nástrojem zahraniční politiky. Tady mohu říci zásadně odpovědně, že veškerá jednání jsou buď mezi mnou a panem ministrem Zieleniecem nebo na úrovni náčelníka zahraničních vztahů nebo příslušných lidí na ministerstvu zahraničních věcí. Tady je bezpodmínečně třeba, aby to šlo v jednotné linii, aby si každý nedělal, co chtěl.
Poslanec Jaromír Kalus: Budu krátký, protože pan ministr dotazy dnes už zodpověděl. Šlo právě o řády, vyznamenání a pamětní medaile. Spíš by mně šlo o to, abyste v tomto směru byl maximálně náročný. Když si uvědomíme, že naši první medaili tohoto stylu v r. 1918 - 1919 dělal jeden z největších francouzských sochařů Francois B........, abychom nepokračovali v linii sovětskou mentalitou ovlivněných přívěsků, které se dávaly za pěkně ustlanou postel, aby ty věci skutečně vypadaly, aby byly součástí státní reprezentace. V tom smyslu bych možná mohl nabídnout služby naší parlamentní heraldické komise, která by k tomu mohla říci své slovo.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Tomu se nebráním, vejdeme v úřední styk.
Poslanec Jaroslav Novák: Pane ministře, chtěl bych se zeptat na váš názor na funkci generálního inspektora české armády. Je-li tato funkce potřebná, nemohu posoudit, ale myslím, že pokud by byla tato funkce zřízena, že by to měla být osoba vojenská, protože když budu dělat někde inspekci, musím být velmi dobře obeznámen s chodem armády. Myslím, že by to neměla být osoba civilní.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Za tuto otázku vám neděkuji. Byl bych velice rád, kdybych - pokud je to procedurálně možné - mohl být této otázky zhoštěn. Tím jsem vám odpověděl.
Za první republiky byla v Čs. armádě funkce generálního inspektora, ale to bylo něco úplně jiného. To bylo to, co máte, pane poslanče, na mysli vy. To byla osoba vojenská, vysoká, podřízená, která měla podobnou náplň práce, jakou je inspekce ministra obrany. Byla to vojenská vnitřní inspekce. Generální inspektor tak, jak byl založen zákonem z r. 1990 FS, byl pojat úplně jinak. Byla to snaha o to, aby se tehdejší armáda a ministr obrany nějakým způsobem tlačili k nějakým změnám, aby se tu napomohlo vnějším tlakem z parlamentu k výrazným změnám v armádě.
Tady je třeba si položit otázku celé struktury výstavby státu, to znamená moci výkonné, moci soudní, moci legislativní. Jakékoliv další instituty, které jsou mimo, jsou vždycky problematické. Generální inspektor jako nástroj sněmovny v tom duchu, jaká je dnes představa, co by měl kontrolovat, je vlastně určitým propletením kontrolní moci a parlamentu jako takového.
Je to pro mne poněkud delikátní situace, protože já jsem byl vyzván koalicí, abych připravil zákon o generálním inspektoru. Počítali jsme, že půjde tento týden do vlády, ale nepodařilo se dojít k určité shodě ve všech názorech. Každopádně je absolutně nemyslitelné, aby generální inspektor kontroloval financování. To je nesmysl, protože na finance je tu nejvyšší kontrolní úřad a není možné, aby tu byly dvě instituce, které by dělaly totéž a obě se zodpovídaly parlamentu. Výsledná představa byla dozor nad dodržováním lidských práv atd., kontrola připravenosti vojenské vycvičenosti atd. Tady musím říci, že to je určitý problém, protože člověk, který má kontrolovat vojenskou připravenost a určité militární věci v armádě, musí mít vztah k armádě. To nemůže dělat sám, na to je třeba výkonný aparát se specialisty. To nemohou dělat civilové. Takové věci budou muset dělat vojáci. Nechci říci profesionální, protože to by byli lidé, kteří budou pode mnou, ale budou to muset být profesionálové. V tu chvíli se tady zakládá možnost vytváření konfliktů. Odborníci institutu generálního inspektora a odborníci moji se do sebe zakousnou, protože budou mít úplně jiný názor na jednu a tu samou věc. Přitom zodpovědný za ministerstvo a za armádu jsem já ne generální inspektor.
Situace je složitá. Bylo by výhodnější, aby generální inspektor mohl kontrolovat dodržování základních lidských práv a svobod. To toho samozřejmě spadá i šikana a další jevy, které jsou v armádě obtížně řešitelným problémem. Jakmile by měl zasahovat a kontrolovat věci výlučně militární, může to být velice konfliktní. Navíc se domnívá, že takto pojatý institut generálního inspektora výrazně překračuje ústavní pravomoci Parlamentu. Nicméně, vláda se před několika týdny nevyjádřila zrovna příznivě k institutu ombucmanna, ale to ještě vůbec nic neznamená.
Poslanec Tomáš Fejfar konstatoval, že se hovořilo o armádě jako takové, ale poněkud stranou zůstala jedna věc, o které by bylo dobré se zmínit. Do armády přicházejí mladí hoši, kteří v naprosto drtivé většině do armády nejdou rádi. Výchova k vlastenectví je velice obtížná záležitost. Nechuť k armádě je značná.
Malým okruhem se vrátil k otázce rozpočtu, když uvedl, že je třeba si uvědomit jednu věc. Jestliže na 560 vojáků (to je konkrétní případ z jedněch kasáren, které poslanec navštívil) připadá 18 záchodů, nelze se divit, že těmto chlapcům nikdo a nikdy nevysvětlí, že je dobré, aby byli na vojně a aby sloužili této vlasti, protože jejich standard klesne o dva stupně, a v této chvíli takovéhoto člověka nelze přesvědčit o ničem. Všechno souvisí se vším, a nakonec se to vrátí opět k otázce rozpočtu.
Vyslovil potěšení nad tím, že poměr k vyššímu rozpočtu armády, který by určitým způsobem zajistil obranu této země je kladný. Těší se na to, až se bude rozpočet dělat, že bude dobrá spolupráce výborů.
Poslanec Michal Lobkowicz se zeptal na představu, jakým způsobem se bude postupovat v rámci vytvoření velké globální bezpečnostní doktríny.
Dále se dotázal na představu o redukci armády České republiky na určitý počet. V této souvislosti ho zajímalo, z jakých úvah se vycházelo při tomto sestavování počtů, jaká je úvaha, která ministerstvo vede k tomu, že právě tyto počty jsou nezbytné pro obranu České republiky.
Ministr obrany A. Baudyš konstatoval, že četl některé zahraniční doktríny, studie a přípravné materiály z různých institutů. Dobrá doktrína je materiál velice stručný. Tam mohou být jen ty nejprincipiálnější zásady. To je osobní stanovisko. Tam nelze "rozpitvávat" různé situace, nuance. To se do takového materiálu ani uvádět nedá. Vyjádřil myšlenku, že sám je přítelem velice stručné doktríny, ve které by byly jen zásadní údaje a orientace (obrana, kolektivní obrana, fungující armáda, jaderné zbraně ano či ne, bakteriologické zbraně ano či ne) a další takovéto principiální věci.
Pokud jde o počty, hovořilo se o tom podrobněji na začátku vystoupení, ze kterých faktorů to vychází.
Poslanec Jiří Payne uvedl, že z dnešní informace se pořizuje stenozáznam, do něhož bude možno nahlédnout. Zároveň poděkoval ministrovi Baudyšovi za jeho účast.
Vzhledem k tomu, že se nikdo další do rozpravy nepřihlásil, byla schůze výboru ukončena.
(Schůze ukončena ve 13. hodin)
6.
Zahraniční cesty
Zahraniční výbor projednal návrhy na tyto zahraniční cesty:
- účast členů výboru pro pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí na semináři organizovaném organizací GLOBE v Bruselu - usnesení č. 55 /10:0/
- účast posl. Jaromíra Kaluse na semináři ve Francii - usensení č. 53 /10:0/
- jednání členů rozpočtového výboru s rakouskými odborníky na téma bankovní systém a finanční liesing, jednání s partnerským výborem rakouského parlamentu - usnesení č. 54 /10:0/
- účast poslanců na akci Meziparlamentní unie v Budapešti - usnesení č. 56 /10:0/
- účast poslanců na jednáních Severoatlantického shromáždění - usnesení č. 57 /10.0/
- účast poslanců na jednáních výborů Parlamentního shrméždění Rady Evropy - usnesení č. 58 /10:0/
- účast poslanců na výročním zasedání Parlamentního shromáždění KBSE ve Finsku - usnesení č. 59 /10:0/
- účast posl. Josefa Ježka na jednání o regionální spolupráci v Drážďanech - usnesení č. 60 /8:0; 2 poslanci se zdrželi hlasování/
Vzhledem s současné formě členství navrhla posl. I. Janů, aby se poslanci - členové stálé delegace Poslanecké sněmovny v Parlametním shromáždění Rady Evropy -účastnili pouze zasedání výborů, nedoporučila účast na jednáních komisí, subkomisí. Bylo přijato usnesení č. 61 /10.0/
Posl. I. Janů navrhla, aby na příští schůzi zahraničního výboru měli jeho členové k dispozici přehled čerpání finančních prostředků určených ke krytí zahraničních cest poslanců v r. 1993. S tímto návrhem členové zahraničního výboru vyslovili souhlas.
Předseda výboru posl. J. Payne informoval poslance o pozvání předsedy Landtagu země Brandenburg dr. Knoblicha pro předsedu Poslanecké sněmovny na oslavy tisíciletého výročí založení města Postupimi. Členové výboru vyjádřili nutnost konzultovat ze zahraničně politického hlediska účast představitelů PSP na této akci.
7.
Sdělení předsedy
Předseda výboru posl. J. Payne informoval o tom, že
- 7. 5. 1993 pořádá předseda Poslanecké sněmovny v areálu budovy Poslanecké sněmovny "Číši vína" pro členy diplomatického sboru v Praze u příležitosti státního svátku. Všichni členové výboru by se měli zúčastnit.
Schůze skončila v 13.30 hod.
úterý 18. května
Schůzi zahájila v 19.00 hod. místopředsedkyně zahraničního výboru posl. I. Janů. Seznámila s pořadem jednání tj. projednání návrhů na zahraniční cesty poslanců a sdělení předsedy.
6.
Zahraniční cesty /pokračování/
Zahraniční výbor projednal následující návrhy na zahraniční cesty poslanců:
- složení delegace Poslanecké sněmovny na Ukrajinu - usnesení č. 62 /12:0/
- účast posl. J. Holuba na semináři v USA - usnesení č. 63 /12:0/
- účast posl. Z. Trojana na semináři v USA - /usnesení č. 64 /12:0/
- účast posl. J. Payna na konferenci ve Francii - usnesení č. 65 /14:0/
- účast posl. J. Payna na akci Ackermann-Gemeinde v SRN - usnesení č. 66 /14:0/
- účast posl. J. Karase na jednání výboru EP v Belgii - usnesení č. 67 /10:0/
Posl. J. Payne informoval o pozvání, které obdržel od Sudetoněmeckého spolku /p. F. Neubauera/ na Sudetoněmecké dny. Členové výboru se shodli na tom, že účast poslanců - funkcionářů - na této akci nedoporučuje. Je ovšem možné, v zájmu získání informací, aby se této akce zúčastnil některý poslanec bez funkce.
Posl. J. Payne informoval o pozvání pro předsedu PS od prezidenta Bavorského sněmu. Členové výboru se shodli na tom, že tuto návštěvu by bylo vhodné spojit s návštěvou Spolkového sněmu a s návštěvou Badenska-Würtenberska.
7.
Sdělení předsedy /pokračování/
Předseda výboru posl. J. Payne informoval o obsahu tisku 277, který by měl zahraniční výbor projednal a upozornil na určité odlišnosti od originálu smlouvy. Bylo přijato usnesení č. 68
Schůze skončila ve 20.00 hod.
středa 19. května
Schůzi zahájil v 18.00 hod. předseda výboru posl. J. Payne.
12.
Zavedení vízové povinnosti pro občany Chorvatské republiky
V úvodu promluvil ministr vnitra Jan Ruml. Uvedl, že minulý týden předložil společně s ministrem zahraničních věci J.Zeieleniecem vládě k projednání koncepci vízové politiky České republiky. Vláda zaujala stanovisko, že by měla být zavedena vízová povinnost pro občany Chorvatské republiky. S tímto návrhem vlády ministerstvo nesouhlasí. Bude se snažit spolu s MZV zvrátit úmysl vlády zavést tuto vízovou povinnost. 1. náměstek ministra zahraničních věcí Alexander Vondra tuto skutečnost potvrdil. Ministerstvo vnitra i ministerstvo zahraničních věcí předloží znovu vládě materiál, kde by Chorvatsko do vízové povinnosti nemělo být zahrnuto. Z vnitropolitického i zahraničněpolitického pohledu dospěla obě ministerstva k názoru, že Chorvatsko a Slovinsko by měly být vyděleny ze zemí bývalé Jugoslavie a vízový režim s nimi by neměl být zaváděn. A. Vondra informoval o skutečnosti, že mezi SR a ČR je uzavřena smlouva o společném postupu vůči cizincům, která říká, že změny, které chce jedna republika zavést, musí konzultovat s druhou republikou. Proto i zavádění vízové povinnosti musí být konzultováno. Proti tomuto opatření vůči Chorvatsku lze uvést tyto argumenty:
- v Chorvatsku žije česká menšina
- na území Chorvatska je naše jednotka UNPROFOR
- asi 100.000 čs. občanů se chystá na dovolenou do Chorvatska
- lze očekávat reciproční opatření
- může toto mít vliv na vzájemný obchod /např. vývoz os. aut Škoda/
Dále ministr vnitra J. Ruml uvedl, že další problém vidí v úmyslu vlády zavést od 1. 9. 1993 vízovou povinnost pro Rumunsko. S tímto opatřením MV souhlasí, samo jej navrhlo, ale problém bude s projednáním tohoto opatření se SR. Všechna tato opatření nutně vyžadují zavední řádného režimu na hranicích, dojednat hraniční přechody.
Posl. J. Payne a J. Ježek vyjádřili za souhlasu většiny členů výboru názor, že nesouhlasí se zavedením vízové povinnosti pro Chorvatsko. Bylo přijato usnesení č. 74 /12:0/.
6.
Zahraniční cesty /pokračování/
Zahraniční výbor projednal následující návrhy na zahraniční cesty:
- účast poslanců na konferenci ve Švýcarsku - usnesení č. 70/12:0/
- účast posl. R. Dostála na sledování voleb Lotyšsku - usnesení č. 71 /12:0/
- účast posl. J. Litomiského na oslavách v Postupimi - usnesení č. 73/12:0/
Posl. M. Lobkowicz informoval o pozvání na akcí Atlantické společnosti do SRN, s účastí poslance na této akcí členové výboru nesouhlasili.
Posl. I. Janů sdělila, že příští týden se možná účastní akce Rady Evropy místo posl. P. Hirše.
Posl. J. Payne informoval o přípravě návštěvy delegace Poslanecké sněmovny Chile, popř. Argentiny.
Posl. P. Nečas informoval o očekávané návštěvě delegace Britské skupiny MPU v Praze. Posl. P. Nečas, J. Kryčer a O. Vychodil se budou podílet na přípravě návštěvy.
Posl. J. Payne informoval o jednání s čs. velvyslancem v SRN p. J. Grušou. Návštěvu delegace Poslanecké sněmovny na úrovni předsedy výboru doporučil čs. velvyslanec v týdnu 21. - 15. června. 1993. Členové výboru se shodli na tom, že delegace by měla mít minimálně 10 členů, meli by zde být zastoupeny výbory PSP /ZAV, ZEV, HV, RV, VPLPN/. Na přípravě této cesty se budou podílet posl. J. Payne, J. Ježek, V. Grulich, M. Stiborová, T. Štěrba.
7.
Sdělení předsedy /pokračování/
Předseda výboru posl. J. Payne a posl. P. Nečas informovali o členství Poslanecké sněmovny v Meziparlamentní unii a o povinnosti uhrazení členského příspěvku za toto členství. Bylo přijato usnesení č. 69 /12:0/
Posl. J. Payne seznámil členy výboru s návrhem stálé mise v Bruselu týkajícího se udělení čestného doktorátu prezidentovi E. A. Klepschovi u přiležitosti jeho návštěvy České republiky. Bylo přijato usnesení č. 72/12:0/
Posl. J. Payne informoval o přijetí zahraničních hostů v Poslanecké sněmovně. Jednotliví členové sdělili, kterých akcí se účastní.
Schůze skončila ve 21.00 hod.
Zapsala: Ing. Stanislava Mikšová
tajemnice zahraničního výboru
|
Josef Ježek, v. r. |
Jiří Payne, v. r. |
|
ověřovatel výboru |
předseda výboru |