Regesty i u takových kusů, které byly vydány in extenso, jsou v tomto díle poněkud obšírnější, než jak tomu bylo dosud ve ťSněmechŤ zvykem. V tomto díle to bylo ediční nutností, přihlížíme-li k tomu, že historikovi má býti pokud možno usnadněno užívání vydaných pramenů. Při stálém střídání se textů v šesti jazycích, jak vidíme v tomto svazku, kde je tak mnoho zpráv vlašských, španělských a francouzských vedle textů českých, německých a latinských, bylo by jistě na pováženou spokojiti se stručnými záhlavními regesty. S velkou pravděpodobností možno tvrditi, že většině historiků některý, z těchto jazyků je neznám aneb znám nedostatečně. Tu mu bude obšírný regest velmi vítanou pomůckou, která mu usnadní použití vydaného pramene. I historikovi v cizích jazycích sběhlému obšírné regesty velmi ulehčí orientaci v látce tak obsáhlé, jakou podává tento svazek.

Při vybírání pramenů pro edici z množství archivního materiálu bylo u pramenů vypravovacích nutno se omeziti pokud možná na zprávy o sjezdu a sněmu, o poradách a bojích stavů a o všem působení jednotlivých členů stavovské obce, pokud se jakýmkoli způsobem k celé této obci vztahovalo. Při zprávách týkajících se obrany proti Pasovským snad někdo vytkne, že bylo do edice pojato příliš mnoho, někomu snad zase nebude vhod, že to a ono bylo vynecháno. Často byla volba velmi nesnadná a ve sporných případech raději uveřejněno více než méně. Hlavně pokud jde o boje Pasovských na Malé Straně, nesmíme zapomínati, že tu nešlo jen o boj proti stavovskému vojsku, nýbrž o útok na sjezd stavů, který vpádem pasovským byl vskutku rozehnán; obrana Starého Města proti Pasovským byla zároveň obranou sněmu na Starém městě zasedajícího. Ovšem často zprávy zabíhaly do velkých podrobností, hlavně pokud šlo o bouře pražské, ale i tu mnohdy bylo účelnější u pramenů tak zajímavých mnoho nevynechávati a raději míti v edici nějaké důležité plus, než je nechati zapadnouti ve spoustě archivních opisů. Že mezi těmito opisy zůstalo ještě množství bohemik, které nebyly v žádné souvislosti se stavy, na př. mnoho věcí náboženských a kulturně historických, rozumí se samo sebou; těchto pramenů bude nutno užíti v jiných publikacích neb zužitkovati je při zpracování českých dějin tohoto roku. Prameny již jinde vydané v publikacích snadno přístupných byly v tomto svazku pravidelně vydány jen v regestu. Výjimka byla učiněna, šlo-li o důležité doklady činnosti sněmu a stavů. Ostatně materiálu jinde již vydaného proti nově nalezeným pramenům archivním je v této edici nepatrný zlomek.

Pokud jde o úpravu textů, byla veskrze provedena účelná transkripce způsobem obvyklým v edicích pramenů novodobých. Nejvíce je to znáti na textech německých, kde strašný způsob psaní, vzniklý zbytečným hromaděním souhlásek, zjednodušen podle pravidel přijatých německou ediční technikou. Transkripce tato řídí se zásadou, že zbytečné souhlásky se vynechávají, ale k fonetice se všude hledí.

Rozdíl mezi textem pramenů a slovy vydavatelovými, ať v regestech nebo poznámkách, je vyjádřen typograficky velmi patrní; kursivou jsou tištěna slova vydavatelova, obyčejným písmem text pramenů. Závorkami hranatými jsou v textu označeny doplňky nebo interpretace vydavatelovy. Kde bylo použito u jednotlivého čísla několika textů, pojmenovány byly jednotlivé texty velkými písmenami abecedy, text A položen edici za základ a z ostatních uvedeny v poznámkách varianty s označením B, C, D atd. Šloli jen o kopie, bylo mnohdy, měla-li kopie B, C, atd. na některém místě lepší čtení než kopie A, do textu nad čarou pojato čtení správnější, což bylo pod čarou označeno ve variantech. Chybných a bezvýznamných, hlavně pravopisných, variantů uváděno nebylo, aby se edice zbytečně neznesnadňovala. Varianty a poznámky vztahující se k textu jsou pod čarou na prvém místě a tištěny jsou obyčejným petitem, poznámky věcné jsou na druhém místě a tištěny jsou petitovou kursivou, vyjma části, do nichž byly pojaty kusy původního textu.

Prameny byly vydány v chronologickém pořadí; kde se u jednotlivých dat sešlo mnoho kusů, bylo hleděno k tomu, aby diaria podávající všeobecnou informaci a úřední dokumenty stavovské předcházely ostatní prameny.

Chronologicky by měl materiál tohoto svazku vlastně počínati teprve 28. lednem, dnem to, kdy se sešel sjezd stavů povolaný císařem Rudolfem na hrad Pražský, aneb aspoň 19. lednem, datem to svolávacího patentu, [Viz č. 40.] avšak i před tímto patentem je v edici již 39 čísel, ve kterých bylo nutno uveřejniti hlavní doklady vztahující se k předehře stavovského sjezdu svolaného proti nebezpečí pasovského vpádu; to je tedy jen jakýsi úvodní materiál. Začato bylo již 12. prosince 1610 provoláním nejvyšších úředníků a osob k defensi země zvolených k stavům, aby se sjeli v Praze k poradám za příčinou hrozícího nebezpečí; od té doby začaly předporady stavovské, které vplynuly 28. ledna do stavovského sjezdu.

Mezi datem, jímž počíná tento sjezd stavů českých a mezi akty sněmů uveřejněnými v XI. dílu 1. svazku prof. Kamilem Kroftou je mezera šesti let, která bude vyplněna díly XII-XIV, v jichž edici se prof. Krofta, tehdy koncipista zemského archivu, uvázal, právě tak jako vydavatel tohoto svazku převzal vydání dalšího materiálu až po bitvu bělohorskou. Oba vydavatelé se hned při rozdělení látky shodli na společných edičních zásadách, jichž také, pokud různost látky sama si nevynutila menších změn, bylo pečlivě dbáno.

Aby přechod z roku 1605 do roku 1611 nebyl příliš náhlý, neboť s vyplněním mezery 1605-1611 lze počítati teprve za řadu let, bylo nutno v prvé části úvodu předeslati pod záhlavím, Před vpádem pasovského vojska do Čech přehledné pojednání, které používatele tohoto svazku má uvésti do situace, za jaké se sešel sjezd stavovský roku 1611. Bylo toho tím spíše zapotřebí, že v létě 1610 zasedal v Praze konvent knížat říšských, který měl upraviti spor mezi Rudolfem a Matyášem, a k jehož jednání se vztahuje mnoho akt vydaných v tomto svazku. Druhá část úvodu byla věnována vlastním dějinám sjezdu stavovského na Hradčanech a revolučního sněmu na Starém městě. To je jen historická průprava k materiálu zde vydanému, jejímž účelem naprosto nebylo jeho vyčerpání. Původně jsem měl v úmyslu zpracovati hned nyní tyto dějiny ve zvláštní knize a ani jich nepojmouti do úvodu, ale nemohl jsem tak učiniti hledě k předcházejícím dílům,Sněmů českých a pak řídě se zásadou, že při této edici jde především o sněm a že v úvodech k jednotlivým svazkům mají býti podány pro lehčí informaci přehledné dějiny českých sněmů.

Třetí část úvodu byla věnována pramenům a způsobu této edice.

Odevzdávaje tuto knihu veřejnosti, pokládám za svou povinnost vzdáti díky všem, kdo její vydání jakýmkoli způsobem umožnili. Především dlužno vzpomenouti s hlubokou vděčností munificence zemského výboru a zemské správní komise království Českého, s jakou vypravily tento ediční podnik, nešetříce nákladu ani na rozsáhlé přípravné práce ani na provedení tisku. Dále vzdávám uctivé díky všem správám archivů a knihoven, v nichž buď mi bylo dovoleno osobně prováděti práce badatelské, aneb do nichž byli k studiu připuštěni badatelé výše jmenovaní, vypravení zemským archivem, aneb ze kterých byly na písemné žádosti podány zprávy a zapůjčeny archiválie do zemského archivu v Praze.

Jsou to v Praze: ředitelství a správy c. k. archivu místodržitelského, desk zemských, archivu král. hlavního města Prahy, archivu Musea království Českého, c. k. universitního archivu, c. k. veřejné a universitní knihovny, knihovny Musea království Českého, knihovny kláštera Strahovského, knížecí Lobkovické knihovny; jinde v Čechách: ředitelství a správy knížecího Schwarzenberského archivu v Třeboni, knížecího Schwarzenberského archivu na Orlíku, knížecího Fürstenberského archivu a knihovny na Křivoklátě, knížecího Lobkovického archivu a knihovny v Roudnici, archivu hrabat Kinských v Chlumci n. C, městských archivů v Plzni, v Domažlicích, v Chebu, v Lounech, ve Slaném a v Kutné Hoře; v Brn ě ředitelství zemského archivu markr. Moravského; v Kroměříži správa kníž. arcibiskupského archivu; v Budapešti ředitelství uherského státního archivu; ve Vídni: ředitelství c. a k. domácího, dvorního a státního archivu, c. a k. válečného archivu, c. a k. společného finančního archivu, všeobecného archivu c. k. ministerstva vnitra, dolnorakouského zemského archivu; v Linci ředitelství hornorakouského zemského archivu; v Inšpruku ředitelství c. k. místodržitelského archivu; v Mnichově: ředitelství král. bavorského všeobecného říšského archivu a ředitelství král. tajného státního archivu; ve Štutgartu ředitelství tajného domácího a stát. archivu; v gotinkách ředitelství král. universitní knihovny; v Zerbstu ředitelství vévodského domácího a státního archivu; v Drážďanech ředitelství král. hlavního státního archivu; v Berlíně ředitelství král. státních archivů, ředitelství král. tajného státního archivu, stavovského archivu, universitní knihovny; v Charlottenburku ředitelství král. domácího archivu; v Budyšíně správa gersdorfské knihovny; ve Zhořelci správa radního archivu; ve Vratislavi ředitelství král. státního archivu, knížecího biskupského archivu, městského archivu a městské knihovny.

V Itálii jsou to především v Římě ředitelství Vatikánského archivu, Vatikánské knihovny, ředitelství Istituto austriaco di studi storici, správy knihoven Vallicelliana, Angelica a Corsini; v Neapoli ředitelství král. státního archivu; ve Florencii ředitelství král. státního archivu; v Benátkách ředitelství knihovny Biblioteca Nazionale Marciana. Ve Francii je to ředitelství knihovny Bibliothègue Nationale v Paříži; ve Španělích ředitelství všeobecného archivu království Španělského v Simancasu.

Správám všech těchto ústavů i jejich úředníkům, kteří mou práci jakýmkoli způsobem podporovali, děkuji srdečně za jejich ochotu a laskavost.

Dále vzpomínám s vděčností zvěčnělého ředitele zemského archivu, dra Vojtěcha Nováčka, který podle své možnosti podporoval zdar díla tohoto a do poslední chvíle života prováděl revisi textu při korrektuře tisku. Za mnohé dobré upozornění poskytnuté mi čtením korrektur při tisku děkuji též prof. Kamilu Kroftovi, za nejednu dobrou radu při řešení záhad ve vlašských textech děkuji řediteli Hynku Kollmannovi, za revisi španělských textů vicearchiváři dru Jos. Borovičkovi. Také několika nejmladším historikům, kteří byli v době shledávání látky pro tento díl,Sněmů zaměstnáni pomocnými pracemi v zemském archivu a hlavně při opisování a konferování došlých rukopisů a akt mi byli nápomocni, děkuji za ochotu a horlivost, s jakou se pracem těmto věnovali; byli to dr. Bedřich Jenšovský, dr. Vladimír Klecanda, dr. Hanuš Opočenský a dr. Vavřinec Svatek - ze všech nejvíce mi byl při práci nápomocen dr. Jenšovský.

Za nejednu laskavost a ochotu, kterou přispěli ku zdaru díla, děkuji též řediteli musejního archivu v Praze dru Václavovi Hrubému, kníž. archiváři a bibliotekáři v Roudnici dru Václ. Chaloupeckému, městskému archiváři ve Zhořelci dru Rieh. Jechtovi, řediteli státního archivu v Praze, archivnímu radovi Karlu Köplovi, sekčnímu radovi dvorního a státního archivu ve Vídni Václavovi Kratochvílovi, řediteli všeob. archivu c. k. ministerstva vnitra dru Jindř. Kretschmayrovi, dvornímu a státnímu archiváři ve Vídni dru Oskarovi svob. pánu Mitisovi, zems. archiváři moravskému v Brně dru Boh. Navrátilovi, řediteli hlavního státního archivu v Drážďanech tajnému vlád. radovi dru Otovi Posse, adjunktu musejního archivu v Praze dru g. A. Skalskému, adjunktu archivu města Prahy dru V. Vojtíškovi, archivnímu radovi ve Vratislavi dru Konr. Wutke, řediteli zems. archivu v Linci dru Ig. Zibermayrovi.

Na konci s díkem vzpomínám i pilné práce všech písařských sil zemského archivu král. Českého, zejména slečny A. Tiché.

V ČESKÝCH TEXTECH: