Kritice těchto diplomatických depeší a dějinám zastoupení cizích mocností v Praze za doby císaře Rudolfa bude zapotřebí věnovati zvláštní knihu. Látky je takové množství a je tak vděčná, že by studie jí věnovaná mohla stejně obohatiti naše poznání o kulturním životě rudolfínské Prahy jako prohloubiti historickou kritiku těchto pramenů nad jiné důležitých. V tomto svazku jsou sneseny depeše cizích vyslanců z Prahy v netušeném množství a z nich vidíme, čím byla tehda Praha v diplomatickém světě a jak vybraná mezinárodní společnost se kupila kolem hradčanského dvora. Při podrobném studiu těchto zpráv by se dospělo k zajímavým výsledkům o tom, že se v Praze začalo vyvíjeti jakési mezinárodní korrespondenční bureau, ne ovšem jako vědomá instituce, nýbrž jen jakýsi její zárodek. Sem docházely zprávy z Němec, Polska, Uher, Ruska a zde byly redigovány a dále vypravovány do všech konců Evropy. Až by se poznalo, jakým způsobem se to dělo, kteří vyslanci a agenti si navzájem pomáhali při získávání zpráv zahraničních i domácích, vidělo by se, pokud jsou depeše navzájem závislé a co vděčí zprávám svých i jiných menších agentů, kteří se také často vzájemně podporovali. Potom by bylo možno celkově přikročiti ke kritice těchto pramenů; látka z jednoho roku k tomu nestačí a zde v úvodu není k tomu místa. Zde bylo možno jen upozorniti na jejich velikou cenu a dodati zase,. že i při znalosti in
stituce bude vždy nutno každého vyslance a agenta posuzovati podle jeho individuality a proto bude třeba věnovati pozornost jeho osudům a poměrům.
Než přejdeme k druhé velké skupině pramenů vypravovacích, k novinám, nesmíme zapomenouti, že vedle těchto zpráv stálých vyslanců a agentů máme v roce 1611 z Prahy ještě zprávy poslů příležitostně vypravených ke dvoru Rudolfovu nebo později ke dvoru krále Matyáše nebo k českým stavům. Není jich mnoho, ale některé z nich obsahují velmi důležité zprávy.
Svou povahou řadí se k depeším vyslaneckým všechny zprávy poslů městských zúčastněných na sněmu roku 1611, které sněmovníci posílali městům, od nichž byli vypraveni k sněmu; některé z nich, jako zprávy poslů domažlických a zprávy poslů kutnohorských, poskytují historikovi velmi mnoho a podrobnou znalostí domácích poměrů předčí depeše vyslanecké. K tomuto druhu pramenů bychom mohli připočísti i všechny listy posílané r. 1611 z Prahy od rozličných osob, pokud jejich účelem byla informace adresátova, o událostech v Praze.
Pramenem, jehož účelem je nejširší zpravodajství, jsou noviny. Noviny v dobách bouří, nabývají ne-li významu, aspoň většího rozsahu. Nejsou to 1611 ovšem noviny, jak je zná naše doba - tištěné, periodicky pravidelně vycházející, určené veřejnosti - nýbrž jejich předchůdcové, kteří často nejeví ani stopy toho, co se během staletí z nich vyvinulo. Uvádím-li je v blízkosti depeší, činím tak proto, aby vynikl rozdíl tohoto dvojího druhu pramenů. Pro historickou kritiku na tomto rozdílu nejvíce záleží. Na jedné straně jsou zprávy, za něž autoři svým úředním postavením byli odpovědni, autoři to, kteří tímto svým postavením mohli získati nejlepší informace, na druhé zprávy neodpovědné, anonymní a často čerpané ze zdrojů ceny velmi pochybné.
Noviny, jak známo, vznikly několika rozličnými cestami, připomínám tak zvané noviny dopisové ťBriefzeitungenŤ, noviny poštmistrovské, noviny vytvořivší se z letáků, ale čím se od zpráv dopisových hlavně liší, je potlačení individuality odesílatelovy i adresátovy. Vzal-li na př. na některé poštovní křižovatce poštmistr dopis o běžných událostech, odstranil z něho vše individuální, spojil se zprávami z jiných dopisů a rozeslal na rozličná místa, udělal z dopisů noviny, odstraniv z nich právě to, co pro historickou kritiku je nejcennější.
V tomto svazku je dosti případů takovýchto dopisových novin, které často i vyslanci a agenti přikládali k svým depeším. Velice mnoho se jich zachovalo ve státním archivu drážďanském, kde celé veliké oddělení má název ťZeitungenŤ. Kurfirst Sasky si dával takovéto noviny posílati od svých agentů. Tyto noviny přikládané k zprávám diplomatickým aspoň tím nabývají větší ceny, že odesílatel jejich sám za ně přejímal jakousi záruku a někdy se o jejich věrohodnosti vyslovoval; noviny, které již ani tohoto ověření nemají, jsou často snůškou smyšlenek a dohadů, a historikovi nastává obtížná úloha vyloupnouti z ní zrnko pravdy. Na štěstí v množství látky z r. 1611 nalezneme dosti vzájemné kontroly a možno tedy i novin někdy s úspěchem užívati; většinou ovšem jsou uvedeny jen jako podružný doplňující materiál.
Z pramenů vypravovacích dosud jsme probírali takové, které zpravodajové psali pro neodkladnou, včasnou informaci jiných vrstevníků, ať to byly jednotlivé osobnosti a korporace nebo veřejnost vůbec, nyní přicházíme k pramenům, které autor psal jednak pro svou vlastní pozdější informaci, jednak pro informaci jiných v pozdější příhodné době nebo k poučení potomků. Nejdůležitějším pramenem tohoto druhu jsou diaria a paměti (memoiry).
Dobře vedená diaria, t. j. denní zápisy o událostech, pocházejí-li od osob dobře zpravených, jsou ideálem historických pramenů, zvláště činí-li si autor zápisky pro sebe. Tu odpadá především snaha po časové sensaci, která zle účinkuje na noviny a která mnohdy znehodnocuje i depeše vyslanců i zprávy osob soukromých. Je-li diarium určeno pro jiné nebo pro paměť potomstva, nutno již se míti více na pozoru, zda autor nepodléhá určité tendenci. V době tak dramatického vzrušení, jakým byl rok 1611, arci nelze se diviti, že se potkáme s řadou diarii.
Diaria ta jsem v edici rozdělil podle dní, jimž náležejí, což jsem učinil i s vědomím, že se tím poněkud znesnadňuje jejich historická kritika; abych tomu odpomohl, sestavil jsem pro diaria seznam čísel, pod kterými jsou v tomto svazku otištěna, aby si je každý uživatel této knihy mohl rychle sestaviti a libo-li posouditi je jako celek. Toto rozdělení podle chronologie jsem učinil, aby každého dne lépe vyniklo jednání stavů a aby historikovi bylo umožněno srovnávati rozličné zprávy o týchž událostech. Učelem této publikace je sebrati látku pro dějiny sněmů, tedy sněm a stavové čeští jsou osou díla, a jiná hlediska se musila podříditi tomuto. Kdyby diaria byla vydána jako celky, byl by z toho, poněvadž jich je příliš mnoho, pro používatele chaos, a obraz jednání sněmovního by v něm zanikl. V edicích, v nichž látka je příliš všeobecná, jako na př. jsou Briefe und Akten zur geschichte des dreissigjährigen Krieges, by ovšem nikdo diarii nedělil, protože se vztahují k nejrozmanitějším předmětům, ale v této edici, která je tak jednotná svým předmětem a tak látkově omezena, toto rozdělení nejenom je přípustno, nýbrž i účelno. To zvláště platí o diariích, jichž pojítkem je jen časová posloupnost, kde není na př. určitý právní zájem aneb jiná celková tendence. Diaria spiata nějakým takovýmto celkovým hlediskem je lépe nechati pohromadě, ale diaria, která jsem v tomto svazku rozdělil podle dní, takových jednotících pout nemají a liší se mnohdy od denních zpráv posílaných v dopisech, od novin neb vyslaneckých depeší, pokud jde o chronologii, jen tím, že tam zprávy byly odeslány o sobě nebo v týdenních redakcích, kdežto v diariích jsou většinou sraženy zprávy z delší doby. Že od vyslaneckých zpráv k diariu bývá často jen krok, ukazuje známé diarium Benátčana Marina Sanuta, které vzniklo jen spojením vyslaneckých zpráv. Možno tedy i diarium, když toho vyžaduje účel edice, rozložiti v jeho prvky, aniž by se tím porušil jeho původní ráz.
V diariích bývají často vsunuty při líčení událostí opisy listin a akt k nim se vztahujících. S nimi ovšem je nutno zacházeti jako s opisy akt vůbec a vyloučiti je z ostatního vypravovacího obsahu.
Začneme s diariem, které je v souvislosti s kanceláří českých stavů. Je to malé, ale pro nás důležité diarium, které je uloženo v archivu musea král. Českého pod sign. IX A 9 a má nadpis ťActa veřejná z let 1610-1611Ť, patrně podle starého názvu tohoto rukopisu. Již název,Acta ukazuje ke kanceláři a zápisy k jednotlivým dnům domněnku tu potvrzují, škoda, že je to opis, a to opis velmi vadný, třeba současný. Diarium to začíná slovy: ťPřed zavřením léta páně 1610 minulého sněmuŤ a vypravuje hned na prvé stránce o obavách stavů z najímání válečného lidu, který prý má jíti do Julichu. Rychle přechází do roku 1611 a po dnech zapisuje události, které se týkaly stavů a sněmu. Velikou pozornost věnuje listům do kanceláře českých stavů došlým a z ní expedovaným a podává často jejich obsahy, z čehož je vidět, že pochází od někoho, kdo byl s touto kanceláří ve spojení, nejspíše někdo z písařů nebo úředníků. Již pro tyto záznamy, vztahující se k jednotlivým listům a aktům, se při tomto diariu osvědčil způsob rozdělení podle chronologie. Často stačilo položiti zkrácené regesty zápisu diaria v úvodní poznámce příslušného listu nebo aktu vydaného v tomto svazku; tam je zápis diaria na místě a podává o kusu tam vydaném rozličné vysvětlení, kdežto by se úplně ztratil, kdyby byl vydán pohromadě s jinými zápisy jako celek. Diarium končí opisy výslechů Tengnaglových.
Zápisy diaria musejního archivu jsou v tomto svazku vydány neb v regestech uvedeny pod těmito čísly: č. 6 pozn. 2, č. 11 pozn. úvodní, č. 12 pozn. úvodní, č. 14 pozn. úvodní, č. 18 pozn. úvodní, č. 19 pozn. 2, č. 21, č. 26 pózu. úvodní, č. 28, č. 32, č. 36 a, č. 45 pozn. úvodní, č. 48 pozn. 4, č. 72 pozn. 3, č. 77 pozn. 3, č. 92 pozn. 7, č. 96, č. 129, č. 138, č. 163, č. 191, č. 202, č. 246 pozn. 2, č. 269, č. 276, č. 282, č. 313, č. 315, č. 336, č. 469 pozn. 1.
Jiné diarium vzniklo v koleji Všech Svatých v Praze a bylo vepisováno do knihy akt děkanských děkana filosofické fakulty Mikuláše Troila Hagiochorana. Bylo vydáno i se zápisy jiných let v Rieggers Archiv der geschichte und Statistik insbesondere von Böhmen, II. Theil , v Drážďanech 1793. Vydání bylo pořízeno z opisu Tomáše Ant. Putzlachera, sekretáře universitního z roku 1768, který mu dal název: ťriistoria rerutn memora-bilium, guae praecipue in tumultibus Pragensium anno 1609 et 1611.... actae et a decanis philos. facultatis universitatis Pragensis ex proprio visu et auditu suis manualibus et facul-tatis protocollo manu propria insertae šunt.Ť Otisk tento je dosti chybný a neúplný; vydání zápisů tohoto diaria v tomto svazku pořízeno bylo arci z originálu v zemském archivu v Praze: Oeconomica 62 B 8.
Roku 1611 byl děkanem fakulty filosofické Mikuláš Troilus Hagiochoranus, byv k úřadu tomu vyvolen již po druhé. Děkanát nastoupil 9. října 1610 a agendu zahájil v úřední a pamětní knize nápisem,Acta decanatus alterius M. Nicolai Troili Hagiochorani na fol. 152 citovaného rukopisu. Do těchto,akt zapisoval jednak věci vztahující se k řízení fakulty a jejích statků, jednak dal do nich opisovati listy expedované a také některé listy všeobecné důležitosti. Při tom si k jednotlivým datům činil poznámky o událostech, které se v Praze právě sběhly. Poznámky ty jsou velmi cenné a střízlivé a shodují se s vysokou kulturní úrovní svého autora; škoda, že jeho latinský sloh tehdejší příběhy příliš humanistickým způsobem líčí a s nich stírá pel individuality.
Zápisy Troila Hagiochorana jsou v tomto svazku vydány pod těmito čísly: č. 141, č. 160 pozn. 1, č. 165, č. 168, č. 181 pozn. 1, č. 190, č. 201, č. 207 pozn. 4, č. 215, č. 225, č. 236, č. 246, č. 254, č. 263, č. 268, č. 277, č. 283, č. 293, č. 308, č. 315 pozn. 19, č. 347, č. 357 pozn. 1, č. 386, č. 405 pozn. 2, č. 459, č. 460 pozn. 3, č. 469, č. 488, č. 499, č. 512 pozn. 1, č. 585.
Dvě malá, avšak zprávami velmi bohatá diaria česká jsou:,Krátké poznamenání domažlické a memoriál poslů kutnohorských; pocházejí patrně od vyslaných obou těchto měst k sněmu do Prahy. Obojí se zabývají hlavně českými stavy, jejich jednáním a bojem s Pasovskými..Krátké poznamenání domažlické vydal z originálu archivu městského v Domažlicích Václav Hanka v Abhandlungen der königl. böhm. gesellschaft der Wissenschaften V. Folge, IV. Bd., jde jen od 9. do 27. února. V tomto svazku je částečně uveřejněno neb ve výtahu uvedeno pod těmito čísly: č. 104 pozn. 1, č. 108, č. 115, č. 127, č. 131, č. 137, č. 166. Memoriálu kutnohorskému náležejí tato čísla: č. 470, č. 489, č. 505, č. 512, č. 518, č. 519, č. 525; zabývají se událostmi po 21. březnu. Obě diaria byla, jak možno souditi již podle jejich uložení mezi úředními akty obou městských rad, určena radám města Domažlic i Kutné Hory, stejně jako jiné jednotlivé zprávy, které do těchto měst z Prahy docházely. Spisovatelé jejich jsou o všech věcech velmi dobře zpraveni a srovnáním s jinými dokumenty můžeme se snadno přesvědčiti, pokud lze jejich údajům věřiti. Nebudeme jich posuzovati jinak než jednotlivé listy s úředními zprávami, které tito vyslanci městští posílali domů. Podobně jako u vyslanců zahraničních mocí, vidíme i na tomto domácím příkladě, jak malý krok je od depeší k diariím.
Největší a nejvydatnější diarium je v rukopise vídeňského státního a dvorního archivu 108/H, (podle novějšího číslování 57). Rukopis tento je silný foliant a chová četné opisy akt a korrespondencí a zprávy o událostech z r. 1611; psán je několikerou rukou. Jsou v něm také originální listy adresované Filipovi Hainhoferovi do Augsburku, politickému dopisovateli a uměleckému dodavateli několika panovníků, jemuž patrně tento souborný kodex náležel. Ve foliantu tom je diarium o událostech v Praze r. 1611; zahájeno je na fol. 119 nadpisem:,Verzeichnuss, was täglichen auf der ieczigen behaimbischen landständen Zusammenkunft zu Prag fürgangen und gehandlet worden. Diarium to začíná 29. ledna sjezdem stavů českých na hradě Pražském, je ustavičně přerušováno opisy množství současných akt a korrespondencí a končí 21. květnem (v tomto svazku ovšem 2. dubnem). Vnější příčiny mne vedly v edici k rozlišování diaria prvého a druhého,[Srov. úvodní pozn. u č. 128] ale při bližším rozboru pozoruji, že je správná domněnka, kterou jsem tam vyslovil, že jde jen o pokračování téhož diaria, třeba rozděleného. Poněvadž je často přerušováno, bývá souvislost jeho v rukopise označována slovy.continuatio diarii aneb podobnými nadpisy jako je nadpis výše citovaný. Pisatel jeho psal asi diarium toto pro Hainhofera; někde je viděti, že diarium je připojeno k listu, jako u č. 255, kde napřed pisatel oslovuje osobně adresáta:,waiss dem herrn ich änderst nichts zu berichten, ale pak slovy,continuatio diarii přechází do formy diaria; podobně u č. 448 je patrná spojitost mezi listem a diariem; tam zase část diaria byla opsána z dopisu. Na fol. 237 rukopisu je nadpis,Diarium aus Prag a píše se v něm takto:,Seider jungst wais dem herrn ich anders nichts zu schreiben; tedy opět dopis a diarium ve spojení. [Viz 5. 534 pozn. 1,] Přes leckteré chyby a nepřesnosti nelze diariu tomuto upříti velikou cenu. Rozsahem a bohatstvím zpráv náleží mu mezi všemi rozhodně prvé místo.
Diarium vídeňského státního a dvorního archivu 108/11 je ve svazku tomto uveřejněno pod těmito čísly: č. 57, č. 67, č. 69, č. 72, č. 77, č. 90, č. 104, č. 128, č. 140, č. 152, č. 159, č. 164, č. 170, č. 181, č. 192, č. 207, č. 216, č. 224, č. 237, č. 255, č. 270, č. 278, č. 284, č. 294, č. 307, č. 314, č. 337, č. 355 pozn. 3, č. 357, č. 369, č. 405, č. 415, č. 420, č. 435, č. 448, č. 534 pozn. 1, č. 547, č. 557, č. 575.
Toto diarium se v mnohém shoduje s diariem, jehož používal gindely ve svém díle Rudolf II. und seine Zeit také z rukopisu dvorního a státního archivu ve Vídni. gindely udává jeho signaturu takto: MS 491, a někdy: Unterschiedliche Akten MS 491/EFG. Hledal
jsem tento rukopis sám ve Vídni a psal jsem také z Prahy o jeho zapůjčení, ale nebylo možno ho nalézti. Ředitelství dvorního a státního archivu dalo laskavě rukopis hledati, ale došlo k přesvědčení podle listu z 22, března 1912, že gindelym citovaný rukopis MS 491 je týž jako Nro. 108/11. Důvodem mu bylo, že některé části rukopisu citovaného gindelym, který bohužel neudává stránek, shodují se s částmi rukopisu 108/11. I při takových shodách není vyloučeno, uvážíme-li, jak v době, jíž rukopis náleží, se akta, ba i celé souborné kodexy aneb jejich části opisovaly, že jde o kodexy dva a že gindelym použitý rukopis MS 491 již tehda - je tomu již více než půl století - byl někde v archivu založen. Kdyby šlo o týž kodex, nedalo by se vysvětliti, že gindely by byl opominul tak mnoho zajímavých a důležitých zpráv, které podává diarium rukopisu 108/11. Pátráním v gindelově pozůstalosti se dalo zjistiti, že cituje z rukopisu MS 491/EFG věci, které v rukopise 108/11 nejsou aneb jsou na jiných stránkách. Tak v sešitě 17 fol. 86 svých zápisků opisuje gindely z rukopisu 491 str. 8 zprávu o jednání císaře Rudolfa s českými stavy 19. března a o provádění čar na císařském dvoře na škodu krále Matyáše. [Srovn. pozn.;2 u č. 459.] Rukopis 108/11 má na str. 8 (fol. 4) část rejstříku, který zabírá v rukopisu tom fol. 1-17, a tuto zprávu vůbec nemá. V témž sešitě gindelově je na fol. 34 opsána zpráva o krveprolití v Praze 15. února z rukopisu 491, na témž místě rukopisu 108/11 (fol. 60) je prázdný list a fol. 61-64 je,churfiirstl. erinnerung wegen Verbesserung des regiments. O krveprolití v Praze 15. února píše rukopis 108/11 teprve na fol. 139 [Viz č. 203; zprávu luterského kazatele.]
Pro cestu krále Matyáše do Moravy a do Čech a pak z Čech do Lužice a Slezska chová velmi mnoho zpráv diarium, které skládal Bartoloměj Megerle, doprovázeje krále na celé jeho výpravě, patrně v jeho službě. První zápis si učinil 8. března, kterého dne se s králem vydal na cestu z Vídně, poslední ve Vratislavi 18. září. Megerle věnoval největší pozornost vnějším událostem, lesku, s jakým byl král všude vítán, vojenským a slavnostním průvodům a jednání jeho s budoucími poddanými. Cena tohoto diaria zakládá se právě na této spojitosti s osobou královou. Část jeho, která líčí uvítání krále Matyáše českými stavy u Prahy a jeho vjezd do města, byla vydána tiskem 1611 v Praze v Šumanské knihtiskárně Beschreibung.... atd.[Srovn. pozn. úvodní u č. 506.] Česky zpracoval tuto část Jiřík Závěta ze Závětic a v téže tiskárně ji vytiskl.[Srovn. tamže.] Výtah z Megerlova diaria vydal Hammer-Purgstall 1845 v Praze v Abhandlungen der kgl. böhm. ges. der Wissenschaften V. Folge III. Bd. pod názvem,Auszug aus Bartlme Megerle beheimischer Raiss.
Megerlovo diarium je v tomto svazku vydáno pod těmito čísly: č. 338, č. 404, č. 418, č. 463, č. 480, č. 498, č. 506, č. 512 pozn. 1, č. 517, č. 526 pozn. úvodní, č. 557 pozn. 3, č. 630.
Ze stejného ovzduší pochází diarium, které si psal plukovník Hanuš Menhart z Schönburka, tajný rada kurfalcký, o svém poslání ke králi Matyáši. I tento denník je věnován hlavně králi Matyášovi a jeho okolí, ale nezajímá se tak o vnější věci jako Megerlův, nýbrž o politiku, docela v souhlase s Schönburkovou úlohou; především ovšem o poměr králův a jeho rádců k evangelické Unii. Vojenské věci popisuje znaleckým okem. Diarium to je velmi krátké, jen od 17.-30. března a psáno bylo pro kurfirsta Braniborského. Vydal je Chroust v Briefe und Akten IX č. 105,
Schönburkovo diarium je v tomto svazku vydáno nebo ve výtahu uvedeno pod č. 418 pozn. 2, č. 453, č. 463 pozn. 3, č. 507, č. 508, č. 528. - Jinými nepatrnějšími a bezvýznamnějšími diarii aneb jen zlomky denníků, které používatel tohoto svazku najde na příslušných místech zde se zabývati nemůžeme.
Pramenem ne tak průhledným, jakým bývají diaria, jsou memoiry, byť i někdy byly na základě diarii sepsány. U memoirů většinou osobní tendence zabarvuje určitým směrem dílo a skresluje často k nepoznání události i pohnutky jednajících osobností. Jde-li, jak tomu často bývá, autorovi memoirů o to, dokázati správnost svého stanoviska a svého jednání jako veřejného činitele, událostí přímo účastněného, je zapotřebí velké opatrnosti při užívání jeho zpráv. V našem případě je to Slavata, který svými.Pamětmi zaujímá stanovisko přesně vytčené, jemuž podrobuje látku svého líčení. Právě v roce 1611 byl Slavata velmi nepříjemně zapleten do podniku Leopoldova, což ovšem se snaží ve svém díle všemožně zastříti, proto musíme jeho zpráv z tohoto roku užívati s náležitou skepsí. Jak známo, Paměti Slavatovy byly psány v létech pozdějších, ale na základě současných zápisků a denníků a jsou tedy výborným pramenem našeho poznání této doby. Bylo jich také v této edici v poznámkách na mnoha místech použito; ovšem proti jiným současným zprávám, vydaným v tomto svazku, podává Slavata velmi málo, spíše svým tendenčním stanoviskem než bohatstvím obsahu jsou jeho zprávy o událostech tohoto roku zajímavý.
Do tohoto druhu pramenů možno zařaditi ještě jiný spis, který je psán od vynikajícího účastníka událostí. Je to spis Jindřicha Hieserle (Hýzrle) z Chodův Rais-Buch und Leben. Hieserle byl komořím arciknížete Leopolda a nejvyšším zbrojmistrem království Českého. Právě osudného rána, kdy pasovské vojsko opanovalo Malou Stranu, byl velitelem artillerie stavovské na Hradčanech a byl nařčen z dorozumění s nepřítelem. Hieserle se velmi rozhodně brání proti tomuto nařčení a právě v této části, věnované událostem z r. 1611, dostává jeho dílo, které je většinou cestopisné, ráz memoirů. Tato část díla Hieserlova byla otištěna v tomto svazku. [Viz C. 145.] České zpracování spisu Hieserlova ,Život.... atd. bylo dopsáno jen do roku 1607; události z roku 1611 tedy v něm vůbec obsaženy nejsou. Německý rukopis je v knihovně musea král. Českého: VI A 12, český v zemském archivu v Praze. Německý rukopis má na titulní stránce datum 1612, český 1614, oba jsou vyzdobeny obrazy. Dílo Hieserlovo by jistě zasloužilo, aby bylo celkově samostatně vydáno, oba rukopisy kriticky srovnány a z jeho zajímavých illustraci pojaty do edice snímky. Pro poznání protireformační kultury a pro dějiny vojenství přináší velmi mnoho.
Ze souborných historických zpracování tehdejší doby pro tuto edici bylo lze čerpati několik zajímavých zpráv ze Skálový Historie české. Ještě větší měrou než o Slavatovi platí i o něm, že nelze co do obsahu ani srovnávati jeho zprávy s ohromným bezprostředním materiálem pramenným, sneseným v této edici.
Pokud jde o staré tisky, odkazuji k jejich seznamu jednak v Zíbrtově Bibliografii IV, či. IV, jednak v Chroustově edici Briefe und Akten IX, pozn. 1 uč. 1. Starých souborných
otisků akt a korrešpondencí bylo, kde toho bylo zapotřebí, v tomto svazku použito, jak lze na příslušných místech nalézti.
Netřeba dokládati, jak obtížné a léta trvající práce stálo shledávání pramenů zde vydaných v nejrozmanitějších archivech domácích i cizích. Líčiti zde podrobně heuristické práce, které bylo vykonati, než se počalo s tiskem, nelze; naznačím jen několika rysy hlavní směry, jimiž se ubíraly. ,
Nalezištěm pramenů první kategorie, totiž pozůstatků po činnosti, byly především veliké archivy domácí, v nichž jsou uložena akta po bývalých nejvyšších úřadech zemských, tedy v Praze hlavně archiv c. k. místodržitelství, archiv zemský a desky zemské, ve Vídni státní a dvorní archiv, archiv ministerstva vnitra a společný archiv finanční. Že také archivu města Prahy a jiným archivům pražským a vídeňským byla věnována náležitá pozornost, rozumí se samo sebou. Také venkovské archivy české, které už byly většinou v dřívější době prozkoumány systematicky, poskytly dosti látky; dva největší archivy šlechtické, Třeboň a Roudnice, a z městských hlavně archiv kutnohorský byly pro tuto edici poslední dobou probádány znova.
V těchto archivech domácích a ústředních říšských nalezeno bylo nejvíce pozůstatků po vnitřní činnosti stavů českých, vedle toho měli stavové právě roku 1611 velmi čilou agendu sahající za hranice země, a tu bylo nutno obrátiti zření k archivům mimo-českým, v nichž se dalo očekávati, že lze nalézti zbytky této agendy. Archivy státní v Drážďanech, v Mnichově, v Zerbstu, Štutgartu, v Berlíně, Vratislavi, archiv radní ve Zhořelci, zemské archivy v Brně, ve Vídni, v Linci, státní archivy ve Vídni a v Budapešti, které byly k tomuto účelu probádány, poskytly bohatý materiál.
Bohužel, pokud jde o vlastní kancelář českých stavů, shledávají se její pozůstatky s největšími obtížemi a jistě mnoho zapadlo Bůh ví kam, když po převratu bělohorském osud zavál nekatolické české stavy do všech konců světa a s nimi i mnoho akt a korrespondencí a jistě také zbytky jejich bývalé kanceláře.
Pro prameny skupiny druhé, zpravodajské, hlavním nalezištěm jsou archivy zemí, jichž vlády se svými vyslanci neb agenty dávaly zpravovati o událostech v Čechách za vpádu pasovského. Že v době tak bouřlivé, kdy zraky celé Evropy se obracely k Čechám, nalezne se takovýchto zpráv mnohem více než v létech normálních, dalo se očekávati. Výše jsme pozorovali, kteří vyslanci a agenti dleli v Praze roku 1611. V místech, v nichž se zachovaly archivy mocností, kterými byli vypraveni do Prahy, bylo nutno zprávy jejich hledati. Nejvydatnějším nalezištěm byla Itálie. Právě jako je Italie kolébkou moderní diplomacie, tak také počátky organisovaného zpravodajství vyšly z této země. Proto Itálii bylo nutno věnovati nejvíce heuristické práce. Největší bohatství skrývá archiv Vatikánský, kde jsou uloženy obrovské poklady zpravodajské z celé Evropy v depeších nunciů. Druhé místo náleží republice Benátské, která, nucena svým mezinárodním postavením jako stát výhradně obchodní, vynakládala velikou péči na získání dobrých informací z ciziny. Dispacci vyslanců benátských u císařského dvora převezeny byly, jak známo, z Benátek do Vídně a jsou nyní důležitou součástí státního a dvorního archivu, jehož laskavostí byly svazky z r. 1611 zapůjčeny do zemského archivu a mohly zde býti použity.
Zprávy vyslanců toskánských byly již před léty pořízeny ve státním archivu ve Florencii tehdejším koncipistou zemského archivu,- ředitelem H, Kollmannem, Zprávy vyslanců vévody Parmského bylo nutno hledati ve státním archivu v Neapoli, oddělení Farnese, kam byly přestěhovány ze svého původního místa. V neapolském státním archivu byly nalezeny ještě jiné zprávy několika menších vlašských agentů.
Zprávy vyslanců španělských, které jsou uloženy ve státním archivu v Simancasu, prozkoumal více archivář zemského archivu dr. Jos. Borovička, byv vypraven do Španěl zemským výborem království Českého r. 1909, a pořídil tam opisy, jichž bylo v tomto svazku použito. Podobně pořídil v Paříži opisy vyslance francouzského v Praze z roku 1611 dr. Vladimír Klecanda, při čemž mu byly nápomocny signatury pařížské Národní knihovny získané laskavostí professorů dra Julia glücklicha a dra Vlastimila Kybala.
V Německu pro tento druh pramenů nejvydatnější studnicí byly Drážďany, kde v státním archivu jsou nejen zprávy saských agentů, nýbrž i ohromná sbírka novin, které jsou uloženy ve zvláštním oddělení.Zeitungen. Zprávy posílané protestantské Unii jsou, jak jsme již výše viděli, pohromadě v státním archivu ve Štutgartu v oddělení.Unionsakten. Zprávy posílané vévodovi Bavorskému byly čerpány z říšského archivu v Mnichově z oddělení Entstehung des 3O jährigen Krieges; zprávy expedované do Berlína jsou v státním archivu tamže. Zájezd do Zerbstu a prozkoumání bohemik z těchto let v tamnějším vévodském archivu vzal na se laskavě dr. Hanuš Opočenský, koncipista c. k. archivu místodržitelského.
Archivní bádání v naší říši, v Německu a Itálii jsem provedl jednak osobně, jednak pomocí korrespondence. Ve Vídni mi byli nápomocni dr. H. Opočenský, dr. VI. Klecanda a dr. V. Svatek. [Viz o tom též v třídní zprávě ve Zprávách zemského archivu III,]
Z materiálu získaného z jmenovaných archivů nemohlo býti ovšem vydáno všechno. Byly vybrány jen takové kusy, které se vztahují k sněmu a stavům, a mnohdy i tyto kusy byly vydány ve formě zkrácené. Kdo by chtěl i ostatního materiálu použíti, nalezne jej v opisech zemského archivu. Díl XV.,Sněmů českých věnován je sněmům z roku 1611, a to jen vlastní činnosti sněmů a stavů a všemu, co s touto činností přímo souvisí. Svazek I. obsahuje sjezd stavů českých na hradě Pražském a revoluční sněm na radnici staroměstské, svazek druhý bude věnován jenerálnímu sněmu na hradě Pražském, svazek třetí bude obsahovati krajské sjezdy toho roku a rejstřík k celému XV. dílu. Odvozené působnosti stavů v zemi, týkající se především vybírání berní a vyzdvihování vojska, bude věnován XVI. díl Sněmů, který bude obsahovati také prameny této působnosti stavů i z let dalších, ve kterých sněm nezasedal.
O způsobu vydání je nutno několika slovy se zmíniti. Především nutno zdůrazniti, že bylo třeba velmi mnoho zkracovati, aby látka přespříliš nevzrostla. Kdyby se tak nebylo stalo, mohl se tento již dosti mohutný svazek zdvojnásobiti. I zde opět bylo nutno činiti rozdíl mezi prvou a druhou kategorií pramenů. Při pozůstatcích po agendě nebylo možno bez váhání uchýliti se k formě regestu, tu bylo nutno většinou text pojmouti doslovně v edici, hlavně tam, kde šlo o úřední doklady činnosti sněmovní. U pramenů zpravodajských bylo lze mnohdy text nahraditi krátkým vystižným regestem aneb vynechávati v textu celé stati, které se nevztahují k stavům. Části vynechané byly označeny v textu několika tečkami a šlo-li někdy o věc vynechanou, která by stála za upozornění, bylo tak učiněno v po
známce. Velmi často uveřejněna byla taková zpráva jen v regesfu s většími nebo menšími vsuvkami originálního textu, kde bylo uznáno za potřebné, aby originální znění významných částí bylo aspoň částečně takovýmto zkráceným způsobem reprodukováno. Setkáme se tedy v tomto svazku s trojím způsobem edice, jednak byl text in extenso celý aneb ve své nejdůležitější části vydán a textu předeslán regest, jednak byl vydán jen prostý výtah, jednak výtah rozšířený významnými úryvky textu.