Vévoda Brunšvický arciknížatům [Maxmiliánovi a Ferdinandovi]; List jejich z 11. března dostal včera večer; vidí z něho, že oceňují jeho služby a chovají k němu důvěru; nepotřebuje jim oznamovati, co učinil pro udrženi autority císařovy, bratrské shody, míru a blaha v domě Rakouském a jak se dal používati hlavně při jednání o výplatu pasovského vojska. Že jeho námahy byly marné, je viděti na vpádu pasovského vojska, kterým se situace ještě zhoršila. Hlavně vpád do Čech a do Prahy všechno zkazil, neboť jim byli stavové i lid tak roztrpčeni (disgustirt), že nejen sami sáhli ke zbraním, nýbrž i jiné žádali o pomoc a povolali krále Matyáše, ač jej vévoda pokud možno zdržoval. Vpád do Prahy a výslech Tengnaglův zmátl (verirret) Čechy "das sie sich ganz ausgelassen und den bogen fast gar zu hoch gespannen, den sie haben sich nicht allein mit frembden kriegsvolk beladen, dadurch das konigreich beschwert, sondern das landvolk und pauren sein fast zu einem gemeinen aufstand geraten, her omnis hat das regiment, die alten und bedachtsamen consilia gelten nicht mehr, die vota werden numerirt und nicht ponderirt; lid se zdvihá (will oben auf), o císaři nechtějí téměř slyšeti a vše vyhlíží velmi povážlivě a nebezpečně. Vévoda se nepřestal starati o uhašení ohně a získal krále, že po něm vzkázal císaři ústně a také mu písemně prohlásil, že proti němu nic nepodnikne, nýbrž že je ochoten mu prokazovati bratrské přátelství. Dále pečoval o to, aby císař uvítal krále po příchodu do Prahy po lantkrabí [z Leuchienberka] a Mollartovi a aby král jej pozdravil po svém nejvyšším komorníku [panovi z Meggau. Pokud jde o hlavni dílo, nevidí jiného prostředku "as das an Seiten ihrer Mt. glimpf gebraucht und, was sonsten coacte geschehen muste, voluntarie mit autoritet geschehe, wie ich auch ihrer Mt., uf ansuchung der stende einen landtag auszuschreiben, treulich geraten, dieweil sie sich verlauten lassen, wofern es ihre Mt. nicht teten, das sie es den für sich tun wolten. So verstehe ich auch weitleuftig, das die stende umb mehrer Versicherung willen künftiger succession hart auf die erönung königs Matthiae und reformation des regiments dringen, derwegen stehe ich in harter bemühung, habe darzu auch gute hoffnung, das ihre Mt. die erönung, weil derselben exempla mehr vorhanden, selbst proponirn, auch des übrigen halber mit ihren hern brudern sich derogestalt und dahin vergleichen möchte, das gleichwol ihre kais. Mt. bei der königlichen dignitet und regierung verpleiben und nicht, wie es der unverstendige pöbel gerne sege, schimpflicherweise... verstossen werden muge. Vévoda si také dává práci, aby zlí rádcové a strůjcové nepokoje byli odstraněni a potrestáni a aby vojsko pasovské bylo abdankováno, a dosáhl toho, že vojsku byla dána osmidenní lhůta s pohrůžkou klatby, s čímž kurýr včera odejel. Nechť mají k němu úplnou důvěru, že nic nezanedbá, co by bylo k zachováni autority císařovy, k zjednáni bratrské důvěry a obnoveni pokoje. Incipit: E. E. L. L. samptschreiben. Datum: Prag den 29. Martii anno 1611. [Srovn. Briefe u. Akten IX., st. 210, pozn. 2, kde Chroust podává úryvek tohoto listu podle orig. místodržitelského archivu v Inšpruku. Chroust chybně převádí datum na nový stil, ač zde vévoda Brunšvický nedatuje stilem starým. Orig. inšprucký má nad adresou záznam o doručeni listu: Pr. den 10. Aprilis anno 1611. V listu se mluví o včerejší expedici kurýra s pohrůžkou klatby pasovskému vojsku, o které píše též nuncius Placido a Padavin v depeších z 28. března, viz č. 540 a 543 pozn. 6. Příslušný rozkaz císaře Rudolfa Leopoldovi byl datován 26. března; viz č. 522. List vévody Brunšvického nemůže tedy pocházeti z 8. dubna, nýbrž z 29. března.]