Orig. v archivu Vatikánském: Nunz. dì Germania 114 F, fol. 176 - 177.

Ill^mo et Rev^mo etc. Con monsignor Gleselio che mercordì a sera venne a trovarmi nel¾ hospitio in Bemisprot, hebbi un assai lungo discorso. Lo pregai et essortai con ragione a far opra, eh il ré, hora che si trova armato, vegga di non esser soprafatto da Boemi, et che giungendo alla corona del regno, la riconosca da Dio benedetto che ha voluto servirsi per mezzi di farcela conseguire della torpidezza del ľ imperatore et della soverchia vivacità, per non dir del ¾ ambitione di chi si sia, [Tím naráží na arciknížete Leopolda.] et non da essi Boemi, come per avventura pretenderanno. Et le ricordai a voler proteggere i cattolici del regno nelle proviste del ľ offitii et carichi maggiori, acciò quel poco vestiggio di cattolichismo che vi si vede, non si smarrisca affatto. Mi promise bravando gran cose, et che la maggior parte de g¾ officiali supremi eh hora governano, riducendosi il negotio a disposition del ré, rimaneranno, et essendone rimossi alcuni, saranno surrogati in lor luoco altri cattolici. Per quel eh io ritrassi dal suo parlare, credo, che il Slavata caderà non tanto per mala volontà che s habbia contro di lui, quanto per rimunerar di quel carico il Chinski, pur cattolico, almeno di professione et apparenza esterna, che ľ ambisce grandemente, et a cui il re in effetto deve molto, essendosi oprato in servitio di S. M^tà fuor di modo in queste turbolenze. Esso monsignor Gleselio, essendo absente il conte Trauzen, ha ["have" v rk.] hora assunto anco il titolo, non che ľ effetto di direttore del consiglio secreto et ha più che mai la dispositione del tutto. Dio benedetto li dia spirito et forza di reggersi con tanta carica et che possa oprar felicemente in servitio di sua divina M^tà et in augmento della sua vera religione... [V jiném listu z téhož dne (tamže: fol. 174 - 175) píše Placido státnímu sekretáři kurie, že nuncius Jan, biskup Sarzanský, mu poslal až do Čes. Brodu pozváni, aby bydlel v jeho domě. Placido však se rozhodl opačně, což schválil též vyslanec španělský, a zastal na Starém městě při králi, kde bydli velmi nepohodlně. - O tomto pozvání a Placidově příchodu do Prahy píše také nuncius Jan, biskup Sarzanský, v jedné z depeši z 28. března z Prahy (v knihovně Vatikánské: Barberini 6911, fol. 117) státnímu sekretáři kurie toto: "Mandai il mio secretano a Beimis Prot, lontano di qua quattro leghe, a pregar monsignor vescovo di Melfi a venirsene in casa mia, parendomi, che così convenisse al mio debito, ma non ostante, che facesse ogni sforzo per persuaderlo, non potè però operare, che me ne volesse far gratia, allegando, che veniva con il ré, chiamato dalli stati, et esso pregato dal re a venir seco, che conveniva però, che dovesse star continuamente appresso a S. M^tà; che Clansait era luogo totalmente diviso da Terra Vecchia, e finalmente, che non li pareva di dover dar ombra alii ministri regii. Andai con li ambasciatori di Spagna et Firenze a veder ľ ingresso del re et passando monsignor di Melfi sotto le finestre, venne ancor egli da noi, dove io di nuovo lo pregai a farmi questa gratia, ma pur invano. E ľ ambasciatore di Spagna disse, chiamato da monsignore come giudice della nostra differenza, che monsignore haveva ragione et che doveva fare a questo modo, al che mi sono acquietato. Lo servirò bene in tutto, come già ho cominciato, et doveremo andar uniti nel servitio di Dio e benefitio publico". - O některých dřívějších událostech přináší zajímavé podrobnosti jiný list Placidův státnímu sekretáři kurie z 28. března z Prahy (v bibl. Vatikánské: Barberini LXXXI 70, fol. 2). O vévodovi Brunšvickém, který jel králi naproti do Jihlavy a v nevoli se vrátil z Něm. Brodu, vida, že král pokračuje v cestě, praví, že poslal list králi a že Losensteinovi psal velmi ostře, řka, že tak se nejedná s císařem, jehož krev by prý rádci královi rádi vypili jedním douškem (in un bicchiere). Král se velmi divil slovům vévody Brunšvického, protože jej jen všeobecnými slovy ujistil o svém dobrém úmyslu vůči císaři a neslíbil, že zůstane v Jihlavě; pokládá jej za velmi nestálého. V Českém Brodě Khlesl prý nunciovi sdělil, že, dříve než přijel z Vídně do Jihlavy, stal se nějaký omyl a že snad vévodovi Brunšvickému bylo něco připověděno. O posláni Valdštejnově s pozváním císařovým do Haber (Ober) naproti králi, dovídáme se z tohoto listu, že král, jehož císař tituloval Serenissimo (termine secondo monsignor Gleselio non solito usarsi dali imperatore anco con altri ré), odpověděl po Valdštejnovi, že přijde do Prahy sloužit císaři a že, pokud jde o bydlení, se rozhodne později. Druhý den pak poslal z Čáslavě kurýra k Valdštejnovi s objasněním "dicendoli, eh essendo stato chiamato dai stati boemi et invitato da essi in Terra Vecchia, voleva prima intender quel che volevano, et sentendo poi incomodità nel hospitio, si sarebbe risoluto di valersi del offerta di S. M^tà ces., passandosene nel Clamsait o dove altro havesse ella commandato. O příchodu Vchynského do Čes. Brodu, který nyní následoval, praví tato zpráva, že přinesl list stavů, na němž bylo 91 pečeti, mezi nimi pečeti téměř všech měst a zvláštní pečeti Starého města, Nového města a Malé Strany. Svá slova potvrdili prý stavové triumfálním uvítáním krále Matyáše v Praze. - Jiný list Placidův z téhož dne z Prahy (tamže: fol. 172 - 173) týká se ještě vyznáni P. Aegidia, jemuž přikládá význam (la deposizione.... fu verissima), ač je nuncius pražský podceňuje. Praví, že byl zpovědníkem a nejdůvěrnějším přítelem hraběte Althana, který je velmi lehkověrný; proto Čechové nedávají výrokům Aegidiovým viry. Utekl prý při útoku na klášter P. Marie Sněžné k panu Kašparovi ze Žerotína, který má za manželku katoličku. Žerotín jej přijal a po výslechu jej dal ve vlastním voze dopraviti do Žďáru (Sara) na hranice, odkud přes Mikulov jel do Vídně. Byl po cestě pronásledován sedláky, kteří se domnívali, že je to Ramée v přestrojeni. (Srovn. č. 162.) - V jiném listu z téhož data (tamže: fol. 183) žádal Placido, aby se mu posílaly listy přímo do Prahy a aby se mu dovolilo užívati přenosného oltáře; nemohl totiž na cestě z Jihlavy čtyři dny sloužiti mši pro nedostatek katolických kostelů.]

Di Praga a 28 di Marzo 1611