Z memoriálu kutnohorských poslů o jednáni sněmovním; kopie v městském archivu v Kutné Hoře: ⁶⁵³⁶/₉ A. Také Skála v Historii české dil I, otiskuje volně tento text, avšak klade jej nesprávně mezi 21. a 24. březen.

Jich Mti nejvyšší ouředníci a soudcové zemští, rady J. Mti. cís., též osoby z obce ze všech tří stavův k uvažování věcí potřebných volení, nyní zde na rathauze Staroměstském shromáždění, ráčí všem třem pánům stavům království Českého v známost uvozovati: Poněvadž sou předešle všickni tři páni stavové na tom společně se snesli i to také vůbec vytisknouti dali, že v těchto ve všech radách, co se obhajování tohoto království, vlasti naší milé, též koruny a privilegií zemských dotýče, předně jich Mti nejvyšší páni ouředníci a soudcové zemští a rady J. Mti cís. a podle nich jiných 30 osob ze všech tří stavův bývati mají [Srovn. č. 328, usnesení stavů z 8. března.] podle čehož sou se také někteří z jich Mti nejvyšších pánův ouředníkův a soudcův zemských a rad J. Mti cís. jak z strany pod jednou, tak z strany pod obojí a zvláště od toho času, jak jest se ten lid nepřátelský pasovský z Malé Strany vykradl, nacházeti dali, někteří pak z strany pod jednou v předních ouřadech postavení, [Slavata v Pamětech II., st. 14 udává jejich jména. Byli to nejv. purkrabí Adam ze Šternberka, nejv. kancléř Lobkovic, purkrabí karlštejnský Slavata, soudce zemský Martinic, nejv. písař království Českého Jan z Klenového a podkomoří král. Českého Purkhart Točník. Těchto šest na rathouz staroměstský se nescházeli, než na kancelář českou na hradě Pražském každodenně přicházeli a co jim tak jménem J. Mti cís. poručeno bylo, bedlivě uvažovali. Před krále Matyáše se podle Slavaty těchto 6 úředníků nedostavilo až v den korunováni, kdy byli propuštěni ze své povinnosti k císaři Rudolfovi jakožto králi Českému.] majíce to netoliko na vůli, ale i tím povinni jsouce, až posavad sou se mezi jich Mtmi nadjíti nedali a tak v těch věcech již prvé uvážených hlasův svých se sami zbavili, však poněvadž tento sjezd, prvé od J. Mti cís. rozepsaný, posavad trvá a ještě jich Mtem na vůli zůstává, mezi jich Mti pány stavy přijeti a hlasy své dávati, protož že se jich Mtem vidí, aby ještě jednou k týmž jich Mtem pánům ouředníkům a soudcům zemským, kteříž nahoře býti ráčí, vysláno, což vejš dotčeno, připomenuto a oznámeno bylo, že sou je páni stavové od sebe nikdy neodlučovali, nýbrž je k uvažování volili, pročež že se jich Mtem ještě i nyní na vůli dává, chtějí-li ihned, neprodlévajíc, mezi jich Mti přijeti a spolu s nimi tyto všecky věci uvažovati a k dobrému konci přivésti pomáhati, že se to žádnému z nich netoliko nebude zbraňovati, nýbrž že stavové toho vděčni budou. Pakli by kdo z nich nepřijel, tehdy že se sám o svůj hlas připraví a nebude moci toho, na čem se větší počet snese, zrušiti. Protož, vidí-li se pánům stavům z obce k tomu také přistoupiti a s jich Mtmi se na tom snésti, aby takové poselství na hrad Pražský vypraveno bylo, aby své zdání oznámiti ráčili.