423. |
V Jihlavě, 17. března 1611. |
Revers krále Matyáše českým stavům: na ohlášeni, že stavům českým chce poskytnouti pomoci proti pasovskému vojsku, byl jimi požádán o vydáni reversu, že jeho mocný příchod do Čech nebude na škodu jejich svobodám a privilegiím a na újmu pražské smlouvě, což tímto potvrzuje a slibuje, že je zachová při právech a svobodách a též při srovnáni a pokoji učiněném o náboženství.
Čes. orig. v zemském archivu v Praze: Kor. arch. rep. 337; něm. text pochází z kopie v archivu minist, vnitra ve Vídni: I AI Ka 2990; jiné kopie něm. se stylisací odchylnou (patrně různé překlady z češtiny) v témž archivu: cod. 78, fol. 240-244 a ve státním archívu v Berlině: Rep. 3, 18, fol. 8. Latinský překlad vydal Balbin. Miscellaneorum dee. 1 lib. Vlil, st. 122-123 a Dobner, Monumenta historka tom. II, jiné staré tisky viz v Zíbrtově Bibliografii IV,
My Mathyáš Druhý, z boží milosti Uherský etckrál, čekanec království Českého x, známo činíme tímto listem, reversem naším královským, obecně přede všemi a zvláště tu, kdež náleží. Jakož sme se listem naším otevřeným lidu našemu válečnému, od nás na pomoc stavuom království Českého vyslanému, daným, jehož jest datum v městě našem Vídni v pondělí po neděli postní, jenž slově Invocavit, [Viz č. 193.] též podobně i resolutí odpovědi naší comisařuom k nám od týchž stavuov království Českého vyslaným danou, jíž actum jest 4. dne měsíce března, [Viz č. 286.] vše léta tohoto šestnáctistého jedenáctého, v tom pronésti a ohlásiti ráčili, že z přirozené lásky naší a náklonnosti, kterouž k dotčenému království Českému a všem stavuom téhož království jmíti ráčíme, dle smlouvy léta šestnáctistého osmého před Prahou učiněné týmž stavům království Českého proti tomu nešlechetnému válečnému lidu pasovskému (kterýž jakž předně do arciknížetství našeho Horních Rakous nepřátelsky vpád učinil, mordy, pálením, loupeží a plundrováním nebohým poddaným našim škody nenabyté zdělal, tak potom i v království Českém některá místa a města, až i Menší město Pražské jest oukladně a lstivě dobyl, je opanoval, vyžších i nižších obyvateluov nemálo pomordoval, hrad Pražský, kdež J. Mt. cís., pán a bratr náš nejmilejší, též svobody a deky zemské, největší klenot téhož království, totiž koruna česká a jiné klenoty a privilegia na ten čas zůstávají, oblehl, ano i ostatních měst Pražských, Starého i Nového, zmocniti se usiluje) ku pomoci a na retuňk přispěti, vejšpsaných stavuov dobré, oužitek a zvelebení fedrovati a je, jakož také podle nich i svou vlastní královskou osobou spolu s zeměmi před dalším neštěstím a spuštěním s pomocí boží chrániti, též pak škůdce naše a zemí našich náležitě skrotiti, další neslušné a nenáležité předsevzetí téhož lidu zastaviti a bez všelijaké škody a nejmenšího týchž stavuov ublížení do konce zrušiti, toho konečného oumyslu býti ráčíme, na kteréžto naše takové milostivé královské ohlášení toho jsou při nás často psaní všickni tři stavové království Českého snažně vyhledávali, abychom prvé, nežli bychom z pomezí a hranic do téhož království Českého vyjeti ráčili, je stavy reversem dostatečným v tom ujistiti a ubezpečiti ráčili, že týž příjezd náš jim na újmu, škodu a protržení privilegií, svobod, práv, zřízení zemského a snesení sněmovního i také dobrých starobylých zvyklostí a obyčejův, obzvláště pak proti té smlouvě, kteráž se před Prahou stala a jížto datum v středu po svatým Janu Křtiteli léta od narození syna božího tisícího šestistého osmého, není a býti nemá. Kteroužto jich snažnou žádost slušnou a spravedlivou býti uznávajíce, poněvadž nejiným oumyslem nežli tím pro jich dobré a zvelebení, abychom je chrániti a jim pomáhati ráčili, toto před sebe chvalitebně a šlechetně bráti ráčíme, protož s jistým rozmyslem naším a radou věrných našich milých, mocí.naší královskou a jakožto pořádně volený čekanec království Českého dotčené všecky tři stavy slavného království Českého, dědice a budoucí potomky jich takto v tom ve všem opatrujeme, tímto reversem naším ubezpečujeme, jim to potvrzujeme a dostatečně pojišťujeme i slovem naším královským jakožto margkrabí Moravský slibujeme, že takový náš s lidem naším válečným do království Českého ku pomoci stavům téhož království mocný příjezd jim všem třem stavuom slavného království Českého ani budoucím a potomkům jejich na újmu a škodu neb protržení týchž privilegií, svobod, práv a zřízení zemského a snesení sněmovního i také dobrých starobylých zvyklostí a obyčejuov, obzvláště pak proti té smlouvě, kteráž se před Prahou stala a jížto datum v středu po svatým Janu Křtiteli léta od narození syna božího tisícího šestistého osmého, v ničemž nejmenším není, býti nemá a moci nebude. Nebo my je všeckny i jednoho každého obzvláštně při všech jejich svobodách, privilegiích, majestátích, obdarováních, též právích, zřízení zemským, sněmovních sneseních, dobrých, chvalitebných řádích, obyčejích, zvyklostech, nahoře dotčené smlouvě i také při tom o náboženství učiněném pokoji a srovnání bez přerušení a zjinačení vždyckny každého času zůstaviti a chrániti ráčíme chtíti a slibujeme na časy budoucí a věčné. Čehož všeho na potvrzení a věčnou pamět s jistým naším vědomím pečet naši královskou k tomuto listu sme přivěsiti poručiti a naší vlastní rukou se v něm podepsati ráčili.
Jenž jest dán v městě našem Jihlavě ve čtvrtek po neděli postní Letare léta božího šestnástistého jedenáctého a království našeho Uherského třetího etc.
Matthias. |
Ad mandátům sacrae regiae rnaiestatis proprium
H[ans] Frydrich Jor[dan] z Klausmburku m. p.
Wir Matthias der Ander, von Gottes ge-naden Ungerischerj könig, designirter zum könig in Behaimb etc., tuen kund mit disem unserm königlichen reversbrief in gemein vor meniglichen und sonderlich, dahin es gehert. Demnach wier uns durch ofne, unserm, den ständen des königreichs Behaimb zue hilf abgefertigtem kriegsvolg gegebne, patent, denen datum unser statt Wien montags nach dem fastensontag, Invocavit genannt, [Viz č. 193.] glei-chermassen auch durch unsere denen von ermeldten ständen des königreichs Behaimb zue uns abgesandten commissariis zuer antwort gegebner resolution, deren actum den 4. tag des monats Martii, [Viz č. 286.] alles dises 1611 jahrs, in dem vernemben lassen und erclert haben, das wier aus angebomer liebe und zuenaigung, die wier zue bemeltem königreich Behaimb und allen ständen des-selbigen königreichs tragen, und auch vermüg des vor Praag anni 1608 aufgerichten ver-trags der endlichen mainung sein, mehrge-melten ständen wider das passauerische kriegsvolg - welches, als es erstlich in unser erzherzogtumb Oberösterreich einen feindlichen einfal getan, mit mord, brand, rauben und blündern unsern armen undertanen un-widerbringliche schaden zuegefügt, also auch hernacher im königreich Behaimb etliche örter und stötte, lezlichen auch gar die Clai-nere statt Praag durch practiken und list eingenomben und sich deren gemechtigt, des höhern und nidern Stands landleut nicht wenig ermordet (das Prager schloss, wo jeziger zeit ihr kais. Mt. etc., unser allerliebster herr und brueder, gleichsfals auch die freiheiten und landtafel, item das höchste clainot des-selbigen königreichs, namblich die behaim-bische cron selbst und andere clainoden und privilegia verbleiben, belegert, ja auch der überigen Alten und Neuen statt Praag zue überweltigen sich understeht) - zue hilf und rettung beizuspringen, obbeschribner stände nuz, frommen und aufnemben zu befürdern und sie, wie dan neben ihnen auch unser aigen königliche person, sambt den ländern vor weiterem unglüg und Verwüstung mit der hilf Gottes zu beschirmen, dieselben unser und unserer landen beschediger gebührlich zu strafen, ferners ihr unzimblich und ungebührlich fürnemben einzustellen und ohn allen schaden, auch der geringsten derselben stände Verkürzung in grund zu vertilgen, auf solche und dergleichen unsere genedige königliche erclärung haben oftgeschribene alle drei stände des königreichs Behaimb bei uns solches embsig ersuecht, wier wolten zuvor, ehe wir von den gränizen in das gemelt königreich Behaimb rugken, sie die stände disfals mit genuegsamben revers versichern und vergewissen, auf das solche unser hinkunft ihnen zue kainem schaden und abbruchihrer Privilegien, freiheiten, rechten, landsordnung und landtagschluss, sowol auch dero gueten alten gebreuchen und gewohnheiten nicht sei, noch sein soll. Welches ihr embsig begehren wier für recht und billich eracht, und dieweil dan dises kainer andern mainung so ruemblich und aufrichtig von uns fürgenomben wird, dan sie zu schuzen, ihnen beistand zu laisten, ihr aüfnemben, nuz und fromben damit zu befüdern, derentwegen mit guetem bedacht, auch rat unser getreuen lieben, aus königlicher macht und als ein ordentlich erweiter designatus des königreichs Behaimb tuen wier bemelte alle drei stände des löblichen königreichs Behaimb, ihre erben und nach-komben, disfals in allem versechen, mit disem unserm revers versichern, ihnen solches aufs kreftigist confirmiren und geloben ihnen dis mit unserm königlichen wort als ein marggraf in Mährern, das solche mit unsern kriegsvolg zue hilf den ständen desselbigen königreichs Behaimb mechtige hinkunft ihnen allen dreien ständen des löblichen königreichs Behaimb, weder ihren erben und nachkommen zue nachtl und schaden oder abbruch gedachter Privilegien, freihalten, rechten, landsordnung und landtagsschlussen und auch gueter alten löblichen gebreüch und gewohnheiten im wenigisten nicht sei, noch sein soll und mag, dan wier sie alle und ein jeden insonderheit bei allen ihren freiheiten, Privilegien und be-gabnussen, gleichsfals bei ihren rechten, lands-ordnungen landtagsschlussen gueten löblichen Ordnungen, gewohnheiten und gebreuchen, sowol auch bei dem wegen der religion beschlossenen frieden und vergleichung un-verruggt und unverendert allwegen und zue jeder zeit schuzen und verbleiben wollen lassen und geloben ihnen solches anjezt und zue ewigen zeiten. Dessen allen zue urkund und ewiger gedechtnus, mit unserm gueten wissen, haben wier unser königlich insigl disem brief anhangen lassen und uns in dem mit aigner hand underschriben.
Dessen datum in unser Stadt Yglau donnerstags nach dem sonntag Laetare anno etc. 1611 und unserer reiche des Hunga-rischen im drietten. [Datum a podpisy doplněny z kopie berlínské.]
Matthias m. p. |
Ad mandátům sac. caes. (sie) maiestatis proprium.
HansFriederich Jordan vonClaussenburgm.p.