Arcibiskup Solnohradský arciknížeti Maxmiliánovi: Ač sám měl nesnáze s pasovským vpádem, přece touha po pomstě nezatlačila u něho snahu sblížiti císaře s králem Matyášem. Nyní však dostává z Prahy zprávy, že došlo mezi nimi k nejhoršímu, že však císař má chvíle, kdy by bylo lze příměti jej k srovnání a i k úplnému ustoupeni, [Srovn. též, co zároveň píše Tomáš Perger, sekretář arcibiskupa Solnohradského, radovi arciknížete Ferdinanda Petrovi Casalovi (Chroust, Briefe und Akten IX, pozn. 1). Arcibiskup prý mini, aby obě arciknížata všemi prostředky u císaře vyjednala,ein völlige cession der erblanden; zbytek svého života má císař tráviti v klidu.] kdyby se věci chopila vhodná osoba, což by byl jediný prostředek k ochraně domu Rakouského proti dalšímu nebezpečí. Prosí arciknížete Maxmiliána, aby s arciknížetem Ferdinandem nebo sám se toho uchopil, neboť, zvítězi-li úplně císař nebo král, bude dům Rakouský rozdvojen a poddaní, kteří povýšeni svého pána jen sobě budou připisovati, tak sesili, že budoucně bude možno čekati od nich málo respektu a poslušnosti, jak již nyní se jeví. Datum: ťSalzburg den 9. Martii anno 1611.

Podle konceptu státního archivu ve Vídni: Salzburg Bd. 10, fase. 3 vydal ve výtahu Chroust v Briefe u. Akten IX, č. 93.