Tisk (A) českého textu v Akta a kopie některých psáni mezi Rudolfem II. a Matyášem II., 1611: CXXXV-CXLV; kopie (B) v archivu městském v Kutné Hoře: ⁶⁵³⁶/₃ D; kopie (C) v archivu Musea král. Čes.: Akta veřejná rk. IX A 9, fol. 25-32; německý text v Gedruckte Copeyen: fol. 39-41, něm. koncept s tiskem shodný v archivu ministerstva vnitra ve Vidni: I Ai Ka 2991.

J. Mt. nejjasnější a velikomocný kníže pán, pan Matyáš Druhý ráčil jest milostivě doslechnouti a vyrozuměti, co jsou z poručení všech tří pánův stavův království Českého a podle [Doplněno z C.] instrukcí sobě dané urození páni, též stateční rytíři a slovutní: totiž pan Adam mladší z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, J. Mti cís. rada, komorník, nejvyšší štolmistr a nejvyšší sudí v království Českém, pan Jiří Frydrych hrabě z Hohenlohe, [z Holochu B,.Holachu C] JMti cís. válečná rada etc., Jiřík [Jetřich C.] Gerštorf z Gerštorfu a na Cholticích, Prokop Dvorecký z Olbramovic a na Mašfově, oba J. Mti cís. rady, Václav Magrle z Sobišku a Jiřík Švik z Lukonos, jakožto vyslaní od týchž pánův stavův slavného království Českého, jménem a na místě již dotčených pánův stavův při J. Mti král. oustně i skrze spis přednesli a při J. Mti vyhledávali. [Viz č. 112 a 113.]

A předně ráčí J. Mt. král. jejich vzáctné [vzkázání A "vzáctné B a C.] a ponížené služby, také, co jsou z strany [také, co jsou sice z strany A "i také, což isou z strany B "také, co jsou strany C.] šťastného a pokojného kralování J. Mti král. z celého srdce a horlivosti vinšovali a oznámili, milostivě a vděčně přijímati, zase pak týmž pánům stavům milost, lásku, pozdravení a všecko dobré a potěšitedlné vzkazovati, a že by J. Mti král. pro tu obzvláštní lásku a náklonnost, kterouž k dotčeným pánům stavům království českého a všemu království Českému míti ráčí, nic milejšího nebylo, než aby se jim daleko jináčeji a lépeji vedlo, nežli jak jest o tom (čehož Bohu žel) těchto přítomných časů z strany toho od lidu pasovského mocného a nepřátelsky [nepřátelského B i C.] učiněného vpádu do království Českého a až do měst Pražských vyrozuměti ráčil, s nimiž J. Mt. od osoby své královské a jakožto čekanec a budoucí král a nápadník též koruny slušně lítost a utrpení nésti ráčí.

Co se pak od nich pánův poslův J. Mti král. podané instrukcí a v ní obsažených hlavních artykulův dotýče, totiž, jaká jest J. Mt. král. jistá psaní, též i království a země J. Mti [J. Mti činiti B.] (jakž i páni stavové království Českého v své instrukcí, oni pak páni vyslaní v svém oustním přednesení připomínají) [Co je v závorkách, schází v C;,připomínají, kteréž JMt. král. a země.1. Mti král. z strany B.] z strany dotčeného pasovského válečného lidu J. Mti cís., pánu a bratru J. Mti nejmilejšímu, též také nejvyšším pánům ouředníkům a soudcům zemským, J. Mti cís. radám, jakož i podobným způsobem k defensí nařízeným osobám odeslati ráčil, a co zase J. Mt. cís. skrze J. Mt. kníže Brunšvické a hrabě Jana Jiřího z Colleru [Hohenczelleru B,.Hochenzalaru C] i také často dotčení [často psaní B i C.] nejvyšší ouředníci a soudcové zemští, J. Mti cís. rady soudu dvorského i komorního, též také nahoře psané k defensí nařízené osoby na J. Mt. král., království a země J. Mti jsou vznesli, [vznésti ráčili C.] [Srovn. poznámky 1-3 při č. 112.] to že ráčí J. Mt. vše v dobré a čerstvé paměti své snášeti a na to, jaká jest se smlouva mezi J. Mti cís. a král. před Prahou stala a ta do desk zemských vložena i k jiným privilegiím zemským přiložena [položena jesť B i C] ,jest a naposledy, jaký jest revers J. Mt. od sebe dáti ráčil, dobře pamatovati. [Vztahuje se na smlouvu zjednanou v Lihni 24. června 1608 a slib odzbrojeni, srovn. pozn. 2 u č. 9] A byl by J. Mt. král. ráčil vinšovati, aby J. Mt. cís. takovou smlouvu tak dobře a pevně jako J. Mt. král. byl držeti a podle ní postupovati a jí jakožto poctivě [poctivě, pevně a upřímně B.] a upřímně s J. Mti cís. a pány stavy království Českého zavřenou ne tak brzo v novou disputati táhnouti a valchovati, naposledy pak skrze kurfiršty, arciknížata a knížata [knížata schválenou a stvrzenou B.] v ní hloubati a na jiný smysl ji vykládati ráčil. Kteréžto commissí J. Mt. král. vždy předce z bratrské lásky a náklonnosti, kterouž k J. Mti cís. a obecnému upokojení a odpočinutí vždycky míti ráčí, tak daleko místo dáti jest ráčil, aby tudy před Prahou učiněné a utvrzené smlouvě netoliko nic ujato nebylo, [nýbrž to to vše skrze B i C.] skrze J. Mt. císaře samého i také [i také skrze B i C.] kurfiršty, arciknížata a knížata svaté říše ještě znovu a více potvrzeno a upevněno bylo, jakož jsou pak i sami kurfirštové, arciknížata a knížata jakožto rukojmové při straně zdržící [druhé B i C] státi a držeti se zavázali a zapsali. Ale jak jest tomu všemu J. Mt. cís. a zvláště v tom artykuli z strany obdankování lidu svého válečného pasovského, kteréž se podle smlouvy a učiněného vysvětlení v jednom měsíci pořád zběhlém státi mělo, zadosti učiniti ráčil, to J. Mti král. a království i zemí Jeho Mti J. Mti cís. a pánům stavům království Českého činěná psaní v sobě siřeji ukazují a zavírají, totiž že J. Mt. král. a země J. Mti v tom jmenovaném času téměř všecek lid válečný dle též smlouvy obdaňkovati dáti a J. Mti cís. se v tom bezpečně důvěřovati [ráčil], [Doplněno z C] proti tomu však J. Mt. cís. všecku svou moc válečnou pospolu chovati, množiti, ano i jistou ordinanci, z kteréž tento nešťastný vpád jest pošel, dáti ráčil. Ačkolivěk pak i dobré příležitosti J. Mti cís. k obdaňkování téhož lidu jsou se nacházely, avšak jsou na větším díle zase zoumyslně [Jako zoumysla B, Jako zoumyslné C.] a naschvále opominuté a nazpět obrácené byly, z čehož naposledy tento skrze ten pasovský válečný lid lítostivý, [tento toho pasovskýho lidu válečný, lstivý B "ten lid pasovský válečný lstivě, rychle a nenadále C.] rychlý a nenadálý outok a vpád netoliko do arciknížectví Rakouského, ale také i do království Českého jest přišel.

Jakož pak J. Mt. král. i ještě jiného úmyslu býti neráčí, nežli nadepsanou před Prahou učiněnou smlouvu ve všech jejích punktích a artikulích pevně zdržeti, a právě proto nechtěl jest J. Mt. všecky ty ad partem i také vůbec přednášené a na díle království Českému škodlivé cesty proti již dotčené smlouvě a křesťanské náležitosti i své přirozené upřímnosti nikdy k sobě připouštěti ani přijímati, nýbrž svá v též smlouvě daná slova ctně a upřímně držeti. Nebo podle toho budou se oni páni stavové dobře věděti spraviti, že jsou rovně též v tu tak vzáctnou smlouvu potaženi [pojati B i C.] a podle J. Mti cís. tím zavázáni, ano i následujícími slovy takto v ní připovídají: že J. Mti cís. a stavův království Českého tehdáž verbovaný lid netoliko obdaňkován a rozpuštěn, ale také po obdaňkování k J. Mti král. al J. Mti sjednoceným zemím škodě a nebezpečenství nemá znovu verbován býti; a jestliže by skrze ten anebo jaký jiný lid J. Mti král. a často psaným sjednoceným zemím něco škodného předsevzato býti mělo, tehdy že páni stavové sami proti takovému [s] [Doplněno z C.] J. Mti král. a zeměmi s J. Mti sjednocenými [zemím J. Mti sjednoceným chybně A a B, zemí J. Mti sjednoceným C] za jednoho muže státi a proti tomu společně až do nejposlednějšího přemožení se postaviti chtějí. [Odstavec smlouvy uzavřené v Libni 1608.] Kdež z toho to pochází, že J. Mt. král. mnohem větší naději ku pánům stavům království Českého míti ráčil, totiž že na J. Mti král. a zemí J. Mti rozdílná činěná psaní a vysílání, v kterýchž jest dle též smlouvy neprodleně pomoci s ukázáním pohnutedlných příčin při nich vyhledávati ráčil, [Srovn. poznámku I při č. 112] skutečné odpovědi dávati a beze všeho dalšího na něco se ohlídání té tak vzáctné a dostatečné [dotčené B a C.] smlouvě dosti činiti budou i ještě dosti činiti nepominou.

Co se pak pánův vyslaných dalšího jednání dotýče, nezůstávajíce ty věci již víceji v téch mezech postavené, v kterýchž jsou tehdáž byly, když se oni k J. Mti král. od svých principálův vypravili, nýbrž, poněvadž J. Mt. král. ráčí již patrně viděti, že takový lid pasovský válečný netoliko v Ra-kausích takovou velikou a nenabytou škodu zdělal, ale také i v království Českém podobně škodil a tam všelijak nepřátelsky se choval, měst se zmocnil, táž města i jiné lidi vyššího i nižšího stavu, ohněm jim hrozíce, šacoval, nimi zbohatl a ještě k větší zkáze něco víceji lidu v nově proti dotčenému království Českému verboval a již i Menšího města Pražského se zmocnil a mnoho osob z stavův, což nikdy prvé slýcháno nebylo, [což ani slýcháno není tudy B a C.] postřílel, zbil a pomordoval, chtěje se na konec tudy všeho království zmocniti, z těch všech příčin J. Mt. král. ráčí to při sobě nacházeti, že jakožto volený čekanec a nápadník království Českého těm (kteříž jsou J. Mt. skrze předešlou dostatečnou, dekami zemskými zapsanou, s J. Mtí cís. jistou vůlí, vědomím a povolením při obzvláštním za tou příčinou držaném sněmu jednomyslně předsevzatou smlouvou sobě zvolili) v podobných nových, [v podobných věcech B a C.] neslýchaných případnostech a potřebách se chtíti zase vděčnu ukázati a nikteraká nepomíjeti to zdržeti, což táž smlouva, sám rozum lidský, láska křesťanská a vůbec všecka práva komu propůjčují a jeho k tomu zavazují, jakož pak ta smlouva v svých slovích vlastně sama to sebou přináší a toho vyhledává, což J. Mt. král. (jakž prve dotčeno), když jsou oni páni stavové i také J. Mt. a země J. Mti sjednocené na onen čas v patrném nebezpečenství zůstávali, podobným způsobem podle té smlouvy jest se chovati ráčil a ještě budoucně viceji se chovati chtíti ráčí. Pročež to J. Mti král. jináčeji vykládáno býti nemůže, nežli že J. Mt. v této nenadálé a rychlé prípadnosti (zakládajíce již za hřbet [odložíc na stranu B odl. v stranu C] všelijaké předešlé a zvláštní ourážky) tu povinnou bratrskou lásku k J. Mti cís. prokazovati a J. Mti v soužení takovém na pomoc prispěti, J. Mt. cís. a ten slavný dům rakouský před takovou mocí, [věci C ] hanbou, posměchem a škodou, království pak České, jakožto pořádný a pravý nápadník, před jistým pádem a konečným zahynutím jak moha chrániti a je před dotčenou zkázou a spuštěním od osoby své podle nejvyšší možnosti zachovati nápomocen býti chtíti ráčí. [ráčil B a C.]

Jakož pak by i toho všeho nebylo, jsou páni stavové království Českého při paních stavích markrabství Moravského v této jejich takové těžké a nejvyšší potřebě pomoci a retuňku velmi snažně, horlivě a pořádně vyhledávali, oni pak páni stavové moravští, neuznávajíce se k takové veliké a potřebné pomoci sami býti dostateční, žádali jsou J. Mt. král., jakožto markrabí a pána svého milostivého, tudíž také jiných zemí s nimi jistou smlouvou spolčených (podle níž jedni druhým v čas nastalé potřeby ku pomoci prispěti a za jednoho státi povinni jsme), aby lid svůj, kterýž jsou J. Mt. král. pro vlastní ochranu svou verbovati dáti ráčili, jim na pomoc vyslati, ano také pro větší podstatu a řád, pokudž možné, J. Mt. král. i sám osobně, jakožto dotčený markrabě a pán jejich, spolu s nimi táhnouti a království Českému v této potřebě ku pomoci prispěti ráčil. Což jest.1. Mt. král. tak dobře podle často psané smlouvy jako i na ponížené vyhledávání poslušných stavův markrabství svého Moravského a naposledy, aby království, země a poddané své věrně při tomto tak očitém a zřetedlném nebezpečenství před budoucími novými vpády, zvláště tyto země podle potřeby a možnosti ubezpečiti a ty, jenž do země J. Mti tak nepřátelsky proti učiněné smlouvě vtrhli a v ní nenabyté škody sdělali, z,trestati pomoci ráčil, jest odepříti a tak dobře těchto, jako i jiných v smlouvě obsažených zemí bez pomoci nechati moci neráčil, anobrž, aby jim tím ochotněji a spěšněji zpomoženo bylo, neráčí J. Mt. ani své vlastní osoby královské chtíti ušetřo-vati, poněvadž pak J. Mt. král. nic jiného před sebe bráti úmyslu býti neráčí, než k čemuž J. Mt. láska bratrská k J. Mti cís. a obzvláštní k království a zemím náchylnost vede, a že by J. Mt. král. věrně rád viděti chtíti ráčil, aby též království a země po tak mnohém vystálém neštěstí, neřestech a starostech aspoň jednou zase v předešlý pokoj a odpočinutí přijíti, se zelenati, kvésti, růsti a vzdělávati i také přede všemi zlými, škodlivými a falešnými praktykami, kteréž zlí lidé před sebe berou, ubezpečeno býti a té od pánův vyslaných často opakované smlouvě dosti se státi mohlo, [smlouvě dosti činiti mohli B a C.] protož podle toho všeho J. Mt. král. té milostivé naděje býti ráčí, že často psaní vzáctní páni stavové království Českého sobě v této příčině nic jiného v mysl uvésti nedají, nýbrž všecko zlé domnění z cesty složíc, na to se bezpečiti a tím ujištěni býti mohou, že J. Mt. král. jiné intenti a úmyslu býti neráčí, nežli ctně, upřímně a křesťansky dotčenou smlouvu ve všech jejích punktích, slovích a klausulích zdržeti, jich pánův stavův dobré, užitek a zvelebení fedrovati a je, jakož také podle nich i svou vlastní královskou osobou spolu s zeměmi před dalším neštěstím a spuštěním s pomocí boží ochrániti. Pročež se od J. Mti v této příčině žádné škody ani nejmenšího ublížení tím méněji obávati mají, nýbrž mohou oni páni stavové z toho J. Mti král. k nim a jejich vzácnému i slavnému národu lásku a milostivou přirozenou náchylnost tím víceji poznávati a odtud příčinu vzíti, aby to J. Mti král. zase všelijakou vděčností vynahrazovali.

Co se vyslaných instrukcí, podle níž oni při J. Mti král., až by od pánův stavův zase povoláni byli, zůstávati mají, dotýče, ráčí J. Mt král. s tím dobře spokojen býti a je v svou královskou ochranu přijímati, jsouce týmž pánům vyslaným při tom vší milostí královskou náchylní.

Decretum per regiam maiestatem in consilio

Viennae 4. martii anno 1611.

Fridrich Jordan z Klauzumburku. [Jméno döplněno z B a C,]

Die zu Hungern kgl. Mt. etc., designierte zum künig in Behaimb, herr Mathias,.... haben in gnaden angehört und vernommen, was auf der löbl. drei stand des künigreichs Behaimb gegebnen und anvertrauten bevelch und instruction deroselben ansehendliche abgefertigte herrn abgesandten, die wolgebor-nen, edlen und gestrengen, auch ehrnvesten: herr Adam jünger von Waldstein auf Hrad-ku ob der Satzau und Lowositz, Rom. kais. Mt. etc. rat, camerer und obrister stallmaister, auch obrister landrichter im königreich Behaimb, herr Georg Fridrich graf von Hollach, ihrer kais. Mt. etc. kriegsrat, Qeörg Gerstori von Gerstorf und auf Choltiz, Procopius Dworezky von Alwramowiz und auf Maschtiow, beede ihrer Mt. etc. rät, Wenzel Megrle von Sabisku und Georg Schwi-cken von Luckanoss in namen und an[statt] irer aller dreier stände bei irer kgl. Mt. etc. mündund schriftlichen geworben und angebracht. [Viz. č. 112 a 113]

Und haben erstlichen ihre kgl. Mt. etc. genädigist gern vernommen deroselben zuentbotene diemütige dienst und was si son-sten wegen glücklicher fridlicher regierung ihrer kgl. Mt. etc. ganz treuherzig und eifrig gewünschet und vermeldet; wolten ihr kgl. Mt. etc. dagegen aus der sonderbaren lieb und affection, so si bisher jederzeit zu ge-melten drei behaimbischen ständen und der ganzen cron Behaimb getragen, nichts liebers hören, als dass es denselben weit änderst und besser ergienge, als si laider die zeit herumb wegen des Passauerischen kriegsvolks gewaltätig und feindlichen ein-falls in die cron Behaimb und gar in die kgl. statt Praag verstehen müessen, mit welchen si gleichwol ihrestails als ihr designierter künftiger könig und successor nit unbilliches mitleiden tragen.

Was nun ihr überantworte instruetion und dero inhaltenden haubtpunct belangt, dass nemblich ihre kgl. Mt. etc. ihren und ihrer getreuen königreich und länder schreiben, deren die drei löbl. stand der cron Behaimb in irer instruetion und dann die herrn abgesandten in ihrem mündlichen fürbringen gedenken und weliche ihre kgl. Mt. etc. und die länder gemeldten Passauerischen kriegs-volks halben an die Rom. kais. Mt. etc., ihren freundlichen geliebten herrn und brue-dern, sowol auch an die herrn obristen landofficieren und rechtensbeisitzer, der kais. Mt. etc. raten, gleichsfalls denen zur defension verordneten abgehen lassen, und was her-widerumb die kais. Mt. etc. durch ihr fürstl. Qn. den herzogen von Braunschweig etc. und graven Hans Georgen von Hohenzollern auch mehrgedachte obriste landsofficier und rechtensbeisitzer, ihrer kais. Mt. etc. rät des hofund camergerichts, dergleichen die oben-vermeldte zur defension verordneten an die kgl. Mt. etc. und derselben königreich und lande gelangen lassen, [Srovn. poznámky 1-3 při č. 112.] haben ihr kgl. Mt. etc. noch in frischen gueten angedenken und wissen sich insonderhait des Vertrags, so zwischen ihrer kais. und kgl. Mt. etc. vor Prag aufgericht, der landtafel einverleibt und zu andern landprivilegien gelegt, sowol als des revers, so ihr kgl. Mt. etc. von sich geben, gar wol zu erindern [Vztahuje se na smlouvu zjednanou v Lihni 24. června 1608 a slib odzbrojeni, srovn. pozn. 2 u č. 9] War auch zu wünschen, dass die röm. kais. Mt. etc. denselben so guet als ihr kgl. Mt. etc. nachkommen, auch solchen, als erbar und aufrecht mit der kais. Mt. etc. und den ständen des könig-reichs Behaimb geschlossen, nit in neue dis-putation alsbald gezogen, allerlai darwider attentiert, endlichen aber durch chur-, erz-herzogen und fürsten, denselben zu exami-niern und auf andere weeg zu richten sich beflissen hetten. Welcher commission ihr kgl. Mt. etc. gleichwol aus dero brüederli-chen lieb und affection, so si zu ihrer kais. Mt. etc. und gemainen ruehe und friden jederzeit getragen, soweit stattgetan, dass hierdurch obbemelten wolaufgerichten und versicherten vertrag nicht allain nichts dero-giert, sondern solches durch ihr kais. Mt. etc. selbst, auch chur-, erzherzogen und fürsten des heiligen Römischen reichs von neuem bekräftigt und bestätigt worden, wie sie sich dann selbsten auch als bürgen, bei dem haltenden tail zu stehen und zu assistiern, ver-obligiert und verschriben. Wie aber disem allem ihre kais. Mt. etc. und sonderlichen im punct der beschlossenen abdankung, so inhalt des Vertrags und darüber gefertigten er-leüterung inner monatsfrist beschehen sollen, gleichsfalls nachkommen, das weissen obbemelte ihrer kgl. Mt. etc. und derselben königreich und länder schreiben an die kais. Mt. etc. und der löbl. stand der cron Behaimb mit mehrerm aus, dass nemblich ihr kgl. Mt. etc. und die länder in solcher be-stimbten zeit ihr maistes kriegsvolk kraft des Vertrags abgedankt und ihrer kais. Mt. etc. darumben sicher vertraut, dagegen aber ihr kais. Mt. etc. ihr ganze macht beisamben gehalten, gemehrt, ja dieselben mit ordinanzen, daraus dann diser einfall ervolgt, versehen. Ob nun wol gelegenhaiten zur abdankung vorhanden, so sein doch solche guetentails gleich wie fürsetzlichen hinderzogen und zurück gehalten worden, daraus nun endlichen laider diser durch das Passaurische kriegsvolk gächlinger, unversehener einfall nit allain in das erzherzogtumb Oesterreich, sondern auch das königreich Behaimb ervolgt.

Nun sein ihr kgl. Mt. etc. nochmalen nichts anders gesinnet, als obvermelten, vor Prag aufgerichten vertrag in allen seinen puncten und articuln vestiglich zu halten und eben destwegen haben ihr kgl. Mt. etc. alle die ad partem und auch offen fürgeschlagene, tails dem königreich Behaimb praeiudicierli-che weeg wider den vertrag, christliche bil-lichkait und teütsches procedieren niemalen annemben, sondern ihre im vertrag gegebne wort treulich und aufrecht halten wollen. Danebens werden sich die drei löbliche stand des königreichs Behaimb wol zu berichten haben, das [sie] eben demselben ansehendlichen vertrag einverleibt und die stand der cron Behaimb neben der kais. Mt. etc. obligiert sein, ja dessen mit nachvolgenden Worten versprochen haben: der kais. Mt. etc. und der stand des königreichs Behaimb dazuma-len geworbnes kriegsvolk nit allain abgedankt und voneinander gelassen, sondern auch nach der abdankung zu ihrer kgl. Mt. etc. und derselben unierten ländern schaden oder ge-fehrligkait nit sollen von neuem geworben werden; da auch durch solches oder ein anders volk ihrer kgl. Mt. etc. und oftgemelten ländern, die mit derselben verainigt sein, etwas schödliches fürgenomben werden solte, dass die stand selbsten wider einen solchen ihrer kgl. Mt. etc. und den verainigten ländern für einen mann stehen und sich sament-lichen demselben widersetzen wollen bis auf ihr eüsseriste Überwindung. [Odstavec smlouvy uzavřené v Libni 1608.] Daher sich ihr kgl. Mt. etc. vilmehr zu denen löblichen dreien ständen in Behaimb versehen, die wuerden auf ihr Mt. etc. und derselben ländern unterschiedliche schreiben und absen-dung, darinnen si dieselben disem vertrag nach umb ihre unsaumbliche hülfen ganz beweglichen ersuecht [Srovn. poznámku I při č. 112] wirklichen geantwortet und ohne allen respect disen so ansehendlichen und authentischen vertrag vol-zogen haben, dasselbe auch noch nicht unterlassen.

Was dann der herrn gesandten jetzige Werbung belangt, sein die sachen gar nit in denen terminis, in welchen dieselben von ihren principaln allher geordnet worden, sondern, weil ihr kgl. Mt. etc. nunmehr sehen, das solich Passauerisch kriegsvolk nit allein in Oesterreich dergleichen grossen. un-überantwortlichen schaden zuegelüegt, eben-massig in der cron Behaimb verfahren und daselbsten allertai feindseeligkait veryeben, der stött sich impatroniern, dieselb und auch andere hochund nideren Stands personen ranzionieren und prandschätzen, darvon sich tails bereichen, tails aber zu noch mehrerem verderben von neuem kriegsvolk wider das königreich Behaimb werben, nunmehr auch die Klainseiten zu Praag gewaltätig einbekommen und vil aus der behaimbischen no-bilitet, des so bald nit erhört, solcher ge-stalt erschossen und erwüergt haben und sich gar des ganzen königreichs aigenmächtig zu machen unterstehen, so befinden disem allem nach sich ihr kgl. Mt. etc. als ein designierter successor, denen, so si darziu durch fürgangene authentisierte, in die landtafel einverleibte vertrag mit ihrer kais. Mt. etc. rechten willen, wissen und einwilligung auf den derowegen absonderlich gehaltenen land-tag ainhöllig füergenomben, in dergleichen neuen, unerhörten occasion und not hinwide-rumben dankbarlichen zu erweisen und nicht zu unterlassen, dasjenige zu iaisten, was der vertrag, vernunft, christliche lieb und alle rechten zuelassen und verbinden, wie auch der vertrag in seinen Wörtern änderst nichts erfordert, und sich ihr kgl. Mt. etc., wie mehr gemeldt, da die löblichen drei stand, ihr kgl. Mt. etc. und dero ihren in diser Sachen unierten land in öffentlicher gefahr gestanden, dieselb kraft Vertrags dergleichen auch erzaigt hetten und hinfortan mehrers erweisen. Daher von ihr kgl. Mt. etc. änderst nichts, als nuer wol kan verstanden werden, dass si bei disem unversehenen, gählichen zuestand, hindangesetzt aller andern vorher-gangenen privatoffensionen, die schuldige brüederliche lieb ihrer kais. Mt. etc. erzai-gen, dero in ihrer bekrangnuss zu hülf kommen, dieselb und auch ihr hochlöblich haus von dergleichen vergwältigung, schimpf, spott und schaden, das königreich Behaimb aber als ordentlicher successor vor endlichem undergang, wie si können und mögen, vindicieren und dieselben vor verderben und verwüestung ihrestails, so vil ihr rnüglich, erhalten helfen.

Wann auch dises alles nit war, so haben doch die stand in Behaimb das marggraftumb [des marggraftumbs tisk; opraveno z konceptu.] Mähren in diser ihrer eüsseristen not umb hülf und beistand gar embsig, eüfe-rig und ordentlich ersuecht, weil aber das marggraftumb Mährern in der eil zu ainem so ansehentlichen notwendigen succurs nit genuegsamb gefast, denen ihr Mt. etc. und auch die länder, sovil disen aufgerichten vertrag belangt, uniert, kraft weliches das königreich Behaimb sambt der kgl. Mt. etc. und denen unierten iändern zu dero schütz und erhaltung billich ziusambensetzen, also haben die mährerischen stand ihr kgl. Mt. etc. person, ads ihren würklichen marggraven, wie auch die unierten land ersuecht, dass si ihr zur defension auf den fuess gebrachte volk ihnen zu hülf schicken, umb mehrers ansehen und Ordnung halben, wo müglich, selbst auch in der person, als ihr würklicher marg-graf und herr, mitziehen und dem königreich Behaimb in diser not an die Seiten stehen wolte. Weliches ihr kgl. Mt. etc. sowol oft-berürtes Vertrags, als ihres marggraftumbs Mährern gehorsambists ersuechen halb und dann letztlich, damit si ihre land und leüt bei diser augenscheinlichen occasion vor künftigen neuen einfallen in dise länder zu genüegen nach müglichkait versichern und diejenigen, so ihr lande so feindlichen wider aufgerichten vertrag überfallen, auch so un-widerbringlichen schaden darinnen getan, strafen helfen möchten, nicht abschlagen oder dise, sowol andere im vertrag begriffne länder nit hilflos lassen, sondern vilmehr de-nenselben, unverschont ihrer selbst aignen person, würklichen beistand laisten könten, sodann ihre kgl. Mt. etc. hierunter nichts fürzunemen entschlossen, als darzue si durch brüederliche lieb und besonderbaren affec-tion gegen irer kais. Mt. etc., wie auch den künigreich und ländern, welche si forderist gern bei allem ausgestanden unglück und kummer in fried und ruehe grüenen, wachsen und aufrecht, auch vor allen bösen, schöd-lichen und falschen practicken, welche die bösen leüt vorhanden haben, versichert und also den von den [der von der tisk.] herrn gesandten so oft erholten vertrag würklich volzogen sehen möchten, also wollen sich disemnach ihr kgl. Mt. etc. genediglich versehen, die löblichen drei stand der cron Behaimb werden inen disorts kain anders einbilden lassen, alles müstrauen beiseits stellen und dessen vergwist sein, dass irer kgl. Mt. etc. genedigiste intention aufrecht, erbar, christlichen, auch ainich und allain dahin gericht sei, den vertrag in allen seinen puneten, worten und clausein nachzukomben, der löblichen stand wolfarht, nutz und aufnemen zu befüer-dern und dieselben, wie auch ihr aigne künigliche person sambt dero länder,[j]vor mehrerm unglück und verwiestung zu erhalten, und derowegen si sich disorts ainichen Schadens so vil weniger zu befahren haben, als wol die lobi, drei stand hieraus ihr kgl. Mt. etc. deren zu ihnen und ihrer löblichen nation tragenden lieb, zuenaigung und genädigiste affection so vil mehr spüren und dannenhero derselben verhoffentlich vil meh-rers dankbar und obligiert verbleiben, als unnotwendig und ungleiches sich besorgen oder darzue bereden lassen.

Was der herrn gesandten instruetion, craft deren si bei ir kgl. Mt. etc. bis zu dero von den drei ständen abforderung verharren sollen, belangt, sein ihr kgl. Mt. etc. genadi-gist wolzufriden, nemben auch dieselben in ihren königlichen schütz hiemit an. Bleiben beinebens den herrn gesandten mit königlichen gnaden gewogen. [V konceptu na konci poznámka: NB. den 3. Martii a. 1611 übergeben.]