|
285. |
V Praze, 4. března 1611. |
Usneseni stavů na sjezdu, který se konal na hradě Pražském od 28. ledna a následkem vpádu pasovského byl přeložen na radnici Starého města Pražského: císař sjezd položil pro opatřeni království před nebezpečenstvím a žádal, aby stavové podle proposice zabezpečili zemi; v tom pasovské vojsko vtrhlo do země a císař na nářek stavů odpověděl, že se to stalo proti jeho vůli a žádal stavy, aby ho neopouštěli a postarali se o obranu; stavové se usnesli, aby k dosavadnímu lidu vojenskému najato bylo ještě 3000 pěších a 1000 jezdců a určili, jak úhrada s tím spojená se má býti půjčkou a sbírkou, kterou blíže rozvrhli; dále ustanovili, aby neprodleně byla odvedena berně podomovni na rok 1610, kterou mnozí dosud zadržuji a vyňali z pokut na nezaplaceni ty, kdo utrpěli na statcích škodu pasovským vpádem; ze zemské hotovosti, nařízené 8. února do krajů, se nikdo nemá vytahovati; než toto sneseni mohlo býti vytištěno, zmocnilo se pasovské vojsko Malé Strany, čímž se stalo, že někteří z nejvyšších úředníků a stavů zůstali na hradě Pražském a větší díl stavů se musel obrátiti na radnici staroměstskou; na poručení císařovo, aby nepřátelství mezi oběma stranami bylo zastaveno a aby se stavové spojili s lidem pasovským, omluvili se císaři, že se s nepřáteli a zhoubci zemskými nemohou spojiti a že se chtějí proti nim brániti; stavové potvrzuji usneseni, které se stalo na hradě Pražském a žádají, aby každý neprodleně odvedl v městech krajských obnos na něho rozvržený; tyto obnosy pak z krajských měst mají se neprodleně složiti na radnici staroměstské osobám voleným; na konci přidávají formy listů přiznávacich.
Oficielní tisk usneseni sněmovního vydaný v Starém městě Pražském 4. března a dodatečně 10. března. Jeho titulní list zni takto: "Tito artikulové na sjezdu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta páně tisícího šestistého jedenáctého v iiátek po památce sv. Pavla na víru křesfanskou obrácení, při přítomnosti nejjasnějšího knížete a pána, pana Rudolfa II., voleného Římského císaře, Uherského a Českého krále co jakožto krále Českého etc., ode všech tří stavův království Českého svoleni, zavříni a po tom nepřátelským od lidu pasovského do Menšího města Pražského učiněném vpádu na rathauze Starého města Pražského obnoveni jsou. Pod tímto titulem je císařský dvojhlavý orel a pod nim na konci titulního listu je vytištěno: ťJan z Klenového a z Janovic na 2inkovech, Roupově a Zitíně, J. Mti císaře Římského rada a nejvyšší písař království ČeskéhoŤ. Na druhé stránce titulního listu je na celé stránce královský znak český s malými znaky zemí korunních v rozích a pod ním je vytištěno: ťBohuslav z Michalovic na Rvenici a Novém Sedle, místopísař království ČeskéhoŤ. Na konci textu sněmovního jsou na předposledních dvou stránkách otištěny znaky Jana z Klenového a Bohuslava z Michalovic a na poslední stránce je údaj typograjický: ťVytlačeno v Starém městě Pražském u dědice M. Daniele Adama z Veleslavína MI. dne měsíce března. Jiné exempláře mají datum 10. března. V kvaternu malého Stavovského archivu v zemském archivu v Praze, v němž je zápis generálního sněmu z r. 1611, toto usnesení sněmovní zaneseno není. Také německý překlad jeho se mi nepodařilo nalézti.
Tito artikulové na sjezdu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta Páně tisícího šestistého jedenáctého v pátek po památce sv. Pavla na víru křesťanskou obrácení, při přítomnosti nejjasnějšího knížete a pána, pana Rudolfa II., voleného Římského císaře, Uherského a Českého krále etc. jakožto krále Českého etc., ode všech tří stavův království Českého svoleni, zavříni a po tom nepřátelským od lidu pasovského do Menšího města Pražského učiněném vpádu na rathauze Starého města Pražského obnoveni jsou.
Ve jméno blahoslavené a nerozdílné Trojice svaté, otce, syna i ducha svatého, vše jednoho a věčného pána Boha našeho, na věky požehnaného, amen.
Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z boží milosti volený Římský císař etc., Uherský a Český král etc., pán náš nejmilostivější, všem třem stavům království Českého, J. Mti věrným poddaným svým, jistý sjezd na hrad Pražský ku pátku po památce svatého Pavla na víru křesťanskou obrácení léta tohoto tisícího šestistého jedenáctého položiti, rozepsati a při tom týmž stavům milostivě v známost uvésti ráčil, že za tou samou a jedinou příčinou týž sjezd od J. Mti cís. stavům položen jest, kterak by pro opatření vlastní osoby J. Mti cís. jakožto krále Českého a království tohoto před všelijakým nebezpečenstvím, které by se z rozdílných míst odkudž pak koli valiti chtělo, stavy milostivě a otcovsky žádajíc, aby na ty cesty, jak by jeho Mt. cís. a toto království, vlast jich milá, v pokoji a v bezpečenství v čas nastalé potřeby proti všelijakým outokům nepřátelským zůstávati mohla, na to bedlivě pomyslili a o to se s J. Mti cís. poddaně namluvili a snesli, jakž dále v propozicí od J. Mti cís. stavům podané obšírněji doloženo jest. [Viz proposici z 31. ledna pod č. 66.,]
A když jsou stavové tohoto království s J. Mti cís. to v své uvážení vzali, v tom jest ten lid vojenský, předešle od J. Mti cís. (však bez vůle a rady zemské) verbovaný, do tohoto království nepřátelským způsobem vtrhl, města Budějovic, Tábora i jiných s vyléváním krve se zmocnil, je opanoval a nad obyvately jejich vůli svou tyranskou a loupežnou provozoval. Kterážto věc když jest od stavův tohoto království J. Mti cís. v známost uvedena a za to ve vší poníženosti žádáno bylo, poněvadž jest J. Mt. cís. všech časů stavům království tohoto za to milostivě připovídati i skrze jiné vzáctné knížetcí a panské osoby jménem svým císařským a královským je na to ubezpečiti ráčil, že ten lid pasovský nižádným způsobem do tohoto království vtrhnouti nemá, a při sněmu minulém J. Mt. cís. se také s stavy na tom milostivě snésti a zavříti ráčil, jestliže by jaký takový lid do království tohoto vtrhl, jakým způsobem
odsud vybyt a vypuzen býti má, aby J. Mt. cís. vedle takových svých císařských a královských zámluv a vedle snesení sněmovního takový lid z země vypuditi ráčil, [Srovn. pozn. 3 u č. 1.] tu jest J. Mt. cís. stavům skrze vzáctné osoby a tejné rady své zjevně oznámiti dáti ráčil, že takové předsevzetí téhož lidu pasovského s bolestí a nemilostí snášeti a v tom se před pánem Bohem osvědčovati ráčí, že mínění J. Mti cís. nikdy nebylo, aby takový lid vojenský do této země uveden býti měl; z kteréžto příčiny že ráčí J. Mt. cís. chtíti ty prostředky před ruce vzíti, kterak by takové nebezpečenství odvráceno býti mohlo, žádajíce stavů za to milostivě, poněvadž jsou předešle všech časů při J. Mti cís. stáli a věrni byli, aby i nyní J Mti cís., jakožto svého starého císaře, krále a pána, v takovém přítomném nebezpečenství neopouštěli, nýbrž na to pomyslili, kterak by J. Mt. cís. i také stavové před takovým zlým bezpečni býti mohli. [Viz prohlášení císařovo k stavům z 2. února pod č. 73.] I majíce všickni tři stavové tohoto království, tehdáž na hradě Pražském v znamenitém a velikém počtu shromáždění, takovou milostivou omluvu a žádost J. Mti cís. v svém uvážení, na tom jsou se s J. Mti cís. jednomyslně snesli a namluvili:
Aby pro obhájení předně osoby vlastní J. Mti cís., též království tohoto, jich milé vlasti, mimo ten jeden regiment knechtův tři tisíce silný a jeden tisíc koní, kterýž již podle sněmu pominulého léta tisícího šestistého desátého [Srovn. pozn. 7 u č. 69.] najat jest, ještě nad to výše jeden regiment knechtů tři tisíce silný a jeden tisíc koní ihned od týchž nejvyšších nad lidem jízdným i pěším týmž sněmem volených najat byl; a o níže psanou půjčku na zaplacení téhož lidu J. Mt. cís. s stavy takto se snésti ráčil:
Předně na panstvích J. Mti cís. hejtmane, purkrabové, stav panský, rytířský, města, kollegiati, též všickni lidé duchovní, aby každý, kdožkoli jaké lidi poddané mají, z každého gruntu aneb z každého člověka poddaného osedlého (nepotahujíce téhož člověka v to, než sám každý z měšce vlastního) po třidceti groších míš. na dva terminy rozdílně, totiž o středopostí nejprve příští patnácte grošů míš. a na sv. Jiří též nejprve příštího druhých patnácte grošů míš., Pražané pak a jiná města J. Mti cís. a Její Mti císařové, jakožto krá lové České, kteříž třetího stavu užívají, místo té sbírky, kterouž jsou stavové vyšší z pod daných svých po třidcíti groších míš. mezi sebou svolili, k takové obecné potřebě též na hotové sumě osmnácte tisíc a půl osma sta kop míš. též na svrchu psané terminy aby složili.
Farářové pak i všickni lidé duchovní a kteříž jaké důchody k farám mají, by pak i farářů tu nebylo, tedy z far kolátor, po půl druhé kopě míš. též na dva terminy svrchu psané skládati a odvozovati mají. Též také jeden každý z obyvatelův království tohoto, který toliko dvůr poplužní bez lidí poddaných osedlých má a jiných pomocí neskládá, ten aby z toho dvoru, tolikéž i svobodníci, dědiníci, nápravníci, svobodní rychtářové a dvořáci, každý po třech kopách míš., k tomu také každý ovčák mistr po půl kopě míš. a pacholek po patnácti groších míš., též rozdílně na svrchu jmenované terminy odvozovati mají.
Lidé pak poddaní na panstvích J. Mti cís., též pánův, rytířstva, měst, osob městských i duchovních, náležejících buď osadám, školám, kostelům, špitálům, kolejím, každý poddaný usedlý po patnácti groších míš. na svrchu psané dva terminy, polovici o středopostí a druhou polovici na svatého Jiří nejprve příštích beze všech výmluv [aby] skládali.
Pražané pak a jiná města J. Mti cís. i Její Mti císařové, jakožto králové České, všickni, kteříž třetího stavu užívají, vždycky každý osedlý z domu svého po půl kopě míš. na již psané dva terminy odvozovati mají; z kteréžto půjčky jak písaři, kteří na hradě Pražském aneb kdežkoli v povinnostech jakýchkoli buďto J. Mti cís. neb zemských by byli a byt svůj v městech měli a živností městských požívali, též také handlíři, cizozemci i ležáci nijakž se vytahovati nemají a moci nebudou.
Nicméně i židé všickni, kteříž buď v městech Pražských aneb v jiných městech v tomto království se zdržují, proti této půl kopě z vlastního měšce a 15 groš. míš. od poddaných půjčkou svolené, mají z jednoho každého domu po půl druhé kopě míš. na svrchu psané terminy starším svým vyplňovati a oni starší židé takovou sbírku na ty terminy časně vybírati a tu, kdež náleží, odvozovati mají.
A poněvadž se toto s J. Mti cís., králem a pánem naším nejmilostivějším, ode všech tří stavův zde nyní u velikém počtu na hradě Pražském shromážděných, jakž svrchu dotčeno, jak pro obhájení J. Mti cís., též království tohoto, své milé vlasti, manželek, dítek a životův svých snesení stalo, teda té celé a nepochybné naděje stavové k jiným pánům obyvatelům království tohoto, [kteříj zde při tomto sjezdu z jakých pak koli (nepochybně že nezoumysl-ných) příčin nepřítomni jsou, že všickni beze všech výmluv a odporností, jako věrní a poddaní J. Mti cís., jakožto krále Českého, a upřímní milovníci vlasti své milé, takovou půjčku časně na svrchu jmenované terminy skládati a odvozovati budou, sice jinače, kdo by se v takových nevyhnutedlných příčinách (a kde se obhájení toho, co po duší spasení nejdražšího a nejmilejšího míti může, dotýče) podle tohoto stavův jednomyslného snesení nezachoval, nemohl by slušně za milovníka vlasti své jmín a držán býti; neb i na tom stavové se snesli, jestliže by kdo na ty terminy takové sumy neodvedl, tedy jedenkaždý dvakráte takovou sumu dáti povinen bude. Kterážto suma jedna i druhá listy obranními od nížepsaných nejvyšších berníkův dobývána býti má způsobem sněmu minulého. [Viz artikule, O nejvyšších bernících zemských a, O přijetí počtův od berníkův a zvyupomínání berní zadržalých přijaté na sněmu minulém, Artikulové na sněmu obecném 1609-1610, st. CLXXXV-CLXXXVIII.] Táž pak suma půjčkou svolená jak by předně J. Mti cís., tak také stavům a obyvatelům království tohoto, též i lidem poddaným zaplacena býti měla, při nejprve příštím sněme ode všech tří stavův jisté svolení a snesení s J. Mti cís. se státi má.
A poněvadž se jest obávati, že taková půjčka na zaplacení téhož lidu daleko nepostačí, protož jsou se stavové s J. Mti cís. ještě o tuto níže psanou sbírku snesli:
Předně J. Mt. cís. z panství svých a potom všickni tři stavové i lidé duchovní, kteří vedle sněmovního snesení a podle šacuňku sněmy předešlými nařízeného [Srovn. pozn. 4 u č. 78.] z pěti tisíc kop grošů českých koně zbrojného a dvatcátého člověka pěšího v čas nastalé potřeby vypraviti jsou povinni, na místě takové vejpravy na jednoho každého koně po patnácti zlatých rejnských (každý po šedesáte krejcarích počítajíc) na měsíc, a z dvatcátého člověka lidé poddaní sami od sebe čtyry kopy míšeňské, tolikéž za jeden měsíc počítajíc, jeden každý za tři měsíce pořád sběhlé na tyto níže psané tři terminy: první ten pondělí po sv. Matěji, druhý v pondělí po neděli smrtedlné a třetí v pondělí po neděli provodní aby složili a odvedli.
Kterážto tuto svolená půjčka a sbírka od jednoho každého ke dskám zemským berníkům těmto totiž: Adamovi ml. z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, J. Mti cís. radě
a nejvyššímu sudímu království Českého, Divišovi Černínovi z Chudenic a na Nedrahonicích, J Mti cís. radě a Kryštofovi Kronopergerovi, měštěnínu Nového města Pražského etc., s listy přiznávacími časně odvozovati mají (sic). A kdož by tomu zadosti neučinil, tehdy k tomu každému způsobem svrchu psaným zouplna hledíno býti má a na něm toho od nejvyšších berníkův dobýváno.
Však jestliže by se komu od lidu válečného (který by tak mimo vůli J. Mti cís., jakožto krále Českého, a stavův království tohoto do země této vtrhl) škody a plundrování na statku jeho se staly, tehdy, pokudž by tomuto J. Mti cís. s stavy snesení zadosti učiniti nemohl, ten každý slušně omluven býti má a taková pokuta na něj se vztahovati nemá. Nicméně takové škody a plundrování statku jeho dvěma osobami stavu panského neb rytířského obvésti, nejvyšším berníkům vysvědčení taková pod pečetí jich odvésti povinen bude.
Též také J. Mt. cís. s stavy království tohoto na tom milostivě se snésti ráčil, poněvadž mnozí z obyvatelův berni podomovní na rok pominulý 1610 [Na sněmu minulém (1609-1610) povolili stavové berně domovní z každého domu po 20 gr. čes. po 5 let.] za sebou zadržují a ji neodvedli, a J. Mti cís. i stavům mnoho na tom záleží, aby neprodleně odvedena byla, kteréžto peníze z té berně podomovní odvedené býti na zaplacení svrchu psaného lidu najatého, a to ihned při mustruňku, jenž čtrnáctého dne měsíce tohoto zde v městech Pražských držán bude, k takové veliké a nevyhnutedlné potřebě obrácené býti mají, pročež, kteříkoli z obyvatelův takovou berni domovní až posavad neodvedli, aby ihned sem na hrad Pražský nejvyšším berníkům, pominulého roku k též berně přijímání voleným, [Nejvyššími berniky jmenováni na minulém sněme z stavu panského: Teobald Švihovský z Ryzmberka a z Švihová na Horaždějovicích, J. Mti cís. rada a kráječ a Joachim Ondřej Šlik, hrabě z Posounu a z Lokte a na Svijanech, z stavu rytířského: Jiřik Homut z Harasova na Radenině a Choustniku a Jindřich Otta z Losu a na Komárově, z stavu městského: Natanael Vodňanský z Uračova a Jiljí Perger z Častalovic, primas Nového města Pražského.] ji složili. - Pokudž by se pak toho nestalo, nejvyšší berníci s berníky krajskými ihned tou pokutou, týmž sněmem vyměřenou, k jednomu každému, žádného nevyměňujíc, přikročiti a se zachovati mají a povinni budou. - Nebo, jestliže by časně a ihned bez meškání takové reštanty týž berně podomovní skládány nebyly, nemohl by se lid sverbovaný na uložený den mustrovati, z čehož by veliké nebezpečenství ano i zameškání opatření J. Mti cís. a obecného dobrého pošlo. Nad to výš veliké škody by takový lid nezmustrovaný činil, a tak ten každý, kdož by takové berně neodvedl a ji za sebou zadržoval, slušně za milovníka vlasti držán býti by nemohl, nýbrž takové škody na něm by se dle jednomyslného všech tří stavův na tom se snesení postíhati musely.
Avšak ti, kteříž by za příčinou nynějšího neštěstí a od toho lidu válečného utiskování a pohubení svých statkův takových berni domovních, tak jakž povinni jsou, naspěch, jakž se napřed píše, od sebe odvésti nemohli a potomně je odvedli, takoví mají omluveni býti a za ty, kteříž by vlasti své nemilovali, nemají býti držáni.
Ale co se veřejnosti a vyzdvižení krajův dotýče, o kterouž se J. Mt. cís. s stavy z přítomné veliké potřeby snésti ráčil, což skrze listy otevřené, jichž datum v outerý po sv. Dorotě léta tohoto 1611, do krajův v známost jest uvedeno, [Viz č. 98 a 99 z 8. února 1611.] z takové veřejnosti, poněvadž se tu obhájení osoby vlastní J. Mti cís. a všech stavův království tohoto, země a vlasti naší milé, dotýče, se žádný vynímati a vytahovati nemá a nemůže, nýbrž, co takoví otevření listové v sobě obsahují, tomu každý dosti učiniti jest a povinen bude, tak jakž též snesení a svolení v svrchu psaných artikulích to v sobě šíře obsahuje a zavírá.
Kteréžto svrchu psané snesení dříve nežli jest vůbec k svému vytištění přišlo, v tom ten lid pasovský a vůdcové jeho, nedbajíce na žádné od J. Mti cís. jim učiněné zapovědí, ani na to, že jest od J. Mti cís. oznámeno bylo, jestliže dále ku Praze potáhnou, že je J. Mt. cís. za zjevné své i zemské nepřátely vyhlásiti a do achtu dáti ráčí, [Srovn. vzkaz císařův k stavům z 2. února pod č. 73 a ujištění císařovo v audienci 7. února v č. 90 a následujících; srovn. též č. 115, 123, 126 (hrozba říšské klatby) a 128] nýbrž pravíce a tím se pochloubajíce, že oni od J. Mti cís. jinší poručení mají, [Srovn. č. 64, 104, pozn. 3 u č. 128, č. 130, 132 a násl.] jsou přes to prese všecko v outerý po neděli Esto mihi [15. února.] léta tohoto 1611 ranním jitrem do Menšího města Pražského nepřátelský vpád učinili, tyranství své mordováním, pálením a loupeží nad našimi milými přáteli a statky jejich provozovali, byvše toho oumyslu Starého i Nového měst Pražských se podobně zmocniti. Čemuž když jest s pomocí Boží odepříno a týchž nepřátel, mordéřův a zjevných zhoubcův zemských také nemalý díl poraženo bylo, oni opanovavše Menší město Pražské, v něm se zašancovali a tu až posavad na dokonalou záhubu nebohých obyvatelův, kteříž ještě od nich pomordováni nejsou, zůstávají a vůli svou tyranskou provozují.
Skrze kterýžto jich zlej a nešlechetný oučinek k tomu přišlo, že, ačkoli ten sjezd od J. Mti cís. nám všem třem stavům tohoto království rozepsaný posavad neminul, však že tím opanováním od nich Menšího města Pražského někteří z jich Mti nejvyšších pánův ouředníkův, soudcův zemských a rad J. Mti cís. jako i některé osoby z obce na hradě Pražském zůstati, větčí pak díl z stavův na rathauz Starého města Pražského obrátiti se musilo. Po kterémžto od téhož lidu vojenského vykonaném vpádu a tyranství jest od J. Mti cís. jim i nám stavům, aby dále jedna strana proti druhé nic nepřátelského před sebe nebrala, skrze J. Mti cís. herolta přikázáno, a zatím (mimo všecku naši naději) poručeno, abychom se (přej) s týmž lidem pasovským spolčili a společně J. Mt. cís. proti všelijakým nepřátelům obhajovati pomáhali. [Srovn. č. 138, 144-150 a j.]
I poznávajíce stavové, že jim to nikoliv možné a náležité není, aby se s týmž lidem pasovským, jakožto s svými zjevnými nepřáteli, škůdci a zhoubci zemskými spolčiti, těch hrozných a tyranských od nich až posavad netoliko jinde, ale již i v tomto království spáchaných mordéřských, loupežnických skutkův i jiných nepravostí a tudy i pokut božských se účastná učiniti měli, zvláště, že by to zjevně proti zřízení zemskému, sněmovnímu snesení, všemu přirozenému i psanému právu, anobrž i proti výš dotčeným od J. Mti cís. stavům tohoto království zjevně milostivým učiněným zámluvám čelilo, a tudy, kdyby k tomu přistoupiti a s nimi (an jest je J. Mt. cís. prvé za své i zemské nepřátely vyhlásiti ráčil, a oni to také skutečně dokázali) se spolčovati měli, že by na sebe nejtěžší pokuty, ztracení cti, hrdla i statkův potáhnouti musili, pročež jsou se J. Mti cís. v tom ve vší poníženosti poddaně omluvná učinili, že se s nimi spolčovati nemohou; a poněvadž jsou o žádném jiném nepříteli nevěděli a posavad nevědí nežli o tom lidu pasovským, že J. Mti cís., též sebe, manželek a dítek svých a tak vší této milé vlasti proti nim do nejvyššího přemožení brániti chtějí, na čemž také až posavad zůstává. [Srovn. č. 163 a následující.]
A protož všickni tři stavové království Ceskéko, jsouce nyní u velikém počtu na rathauze Starého města Pražského pospolu shromážděni, přítomní i na místě nepřítomných, toho Všeho při tom svrchu psaném svolení, kteréž jest se vedle téhož od J. Mti cís. stavům rozepsaného a posavad trvajícího sjezdu na hradě Pražském stalo, zouplna zůstavují a jakož sebe sami vespolek k tomu zavazují, tak i jiných všech stavův a obyvatelův téhož království, kteříž milovníci vlasti své jsou a na sebe pokutu těžkou, zřízenífm] zemském o neobhajování země, řádu a práva vyměřenou [Srovn. § D 48 zřízení zemského (Jireček, Zřízení zemská ).] vstáhnouti nechtějí.
A poněvadž nepřítel netoliko do země vtrhl, ale že i J. Mt. cís., též korunu královskou, privilegia, svobody a deky zemské oblehl a sobě to původem zlých rad jako v moc uvedeno má a tak že tomuto království a obyvatelům jeho o všecko běží, a kdyby předně ochrany pána Boha a potom těch prostředkův, skrze kteréž se tomu dostatečný a spravedlivý odpor učiniti můž, před rukami nebylo, že by tím způsobem toto slavné království k dokonalé zkáze, od čehož milosrdný pán Bůh zachovati rač, přivedeno býti musilo, protož Vašich Mtí a Vás žádají a jakožto věrných milovníkův vlasti napomínají, aby jedenkaždý to, co tak pro zaplacení lidu toho, již prvé pro obhájení země verbovaného, i kterýž se ještě vedle výš dotčeného snesení verbuje, ode všech tří stavův na hradě Pražském svoleno a nyní tuto obnoveno jest, co na koho přijde, v městě krajském osobám k tomu nařízeným neprodleně odvedl a v této již největší a nejtěžší potřebě vlasti své milé neopouštěl, nýbrž tím způsobem jí na retuňk skutečně přišel. To pak, co tak koliv od těch osob v krajských městech vybráno bude (poněvadž se těmito výš oznámenými příčinami již ke dekám zemským skládati nemůže), má od nich neprodleně na rathauz Starého města Pražského osobám od stavův k tomu voleným, totiž:
z stavu panského:
Adamovi ml. z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou, Lovosicích a Dymokuřích, J. Mti cís. radě a nejvyššímu sudímu království Českého a dvoru J. Mti nejvyššímu štolmistru, Joachymovi Ondřejovi Šlikovi z Holejče, hraběti z Pasaunu a z Lokte na Svijanech,
z stavu rytířského:
Jindřichovi Ottovi z Losu a na Komárově, Bohuslavovi z Michalovic na Rvenici a Novém Sedle, místopísaři království Českého,
z stavu městského:
Simeonovi Humburkovi z Humburku, měštěnínu Starého města Pražského, a Kryštofovi Kronopergerovi, měštěnínu Nového města Pražského, buď všem třem společně, nebo těm, kteříž tehdáž na rathauze staroměstském budou, proti dostatečné kvitancí odvozováno býti.
Forma listu přiznávacího z poddaných z měšcův svých vlastních.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi vůbec, jakož jest se jisté svolení na sjezdu od J. Mti cís. na hradě Pražském ku pátku po památce svatého Pavla na víru kře
ustanskou obrácení léta tohoto šestnáctistého jedenáctého položeném ode všech tří stavův stalo, aby pro obhájení předně vlastní osoby J. Mti cís., též království tohoto, naší milé vlasti, mimo ten jeden regiment knechtů tři tisíce silný a jeden tisíc koní, kterýž již podle sněmu pominulého léta šestnáctistého desátého najat jest, [Srovn. pozn. 7 u č. 69.] ještě nad to výše jeden regiment knechtů tři tisíce silný a jeden tisíc koní ihned od týchž nejvyšších nad lidem jízdným i pěším, týmž sněmem volených, najat byl, jeden každý, kdožkoli jaké lidi poddané mají, z každého gruntu aneb z každého člověka poddaného osedlého (nepotahujíce téhož člověka v to, než sám každý z měšce svého vlastního) po třidcíti groších míš. na dva termíny rozdílně, totiž o středopostí nejprve příští patnácte grošů míš. a na sv. Jiří též nejprve příštího druhých patnácte grošů míš. dal a odvedl. Podle kteréhožto svolení poddané své osedlé všecky jsem scisti a vyhledati dal, kterýchž se nachází osob osedlých. N., z kterýchž mi dáti přišlo N. A že jsem se více lidí poddaných osedlých v tomto kraji, z kterýchž při tomto terminu po patnácti groších míš. dáti mám, ovšem najíti a vyhledati nemohl, než dotčených N., to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečet svou vlastní k tomuto listu přiznávacímu přitisknouti jsem dal. Jehož datum etc.
Forma listu přiznávacího z far a jiných osob.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se jisté svolení na sjezdu od J. Mti. cís. na hradě Pražském ku pátku po památce svatého Pavla na víru křesťanskou obrácení léta tohoto šestnáctistého jedenáctého položeném ode všech tří stavův stalo, laby] pro obhájení předně osoby vlastní J. Mti cís., též království tohoto, naši milé vlasti, mimo ten jeden regiment knechtů tři tisíce silný a jeden tisíe koní, kterýž již podle sněmu pominulého léta šestnáctistého desátého najat jest, ještě nad to výše jeden regiment knechtů tři tisíce silný a jeden tisíc koní ihned od týchž nejvyšších nad lidem jízdným i pěším, týmž sněmem volených, najat byl, aby farářové i jiní duchovní lidé, kteříž jaké důchody k farám mají, by pak i faráře tu nebylo, tehdy z far kollator, po půl druhé kopě míš. na dva termíny, totiž první termín o středopostí nejprve příští po čtyrydcíti pěti groších míš. a na sv. Jiří též nejprve příštího tolikéž po čtyrydcíti pěti groších míš., též také jeden každý z obyvatelův království tohoto, který toliko dvůr poplužní bez lidí poddaných osedlých má a jiných pomocí neskládá, ten aby z toho dvoru, tolikéž i svobodníci, dědiníci, nápravníci, svobodní rychtářové a dvořáci, každý po třech kopách míš. na dva termíny, první termín o středopostí nejprve příští po půl druhé kopě míš. a na sv. Jiří též nejprve příštího tolikéž po půl druhé kopě míš., k tomu také každý ovčák mistr po půl kopě míš. a pacholek po patnácti groších míš. též na výš psané termíny, to jest jednoho každého termínu po patnácti groších míš. a pacholek po půl osmu groši míš. dali a odvedli. Podle kteréhožto svolení faráře aneb fary, ovčáky mistry, pacholky jsem všecky scisti dal, kterýchž se nachází, farářů N. anebo far N., ovčáků mistrů N. a pacholků N. A nařídivše to tím vším způsobem, jakž svrchu psané svolení ukazuje, od farářů, ovčáků mistrů a pacholků takové výš psané sbírky vedle svrchu psaných termínů N. jsem vybral a k sobě přijal. Kteroužto sbírku vybravši, berníkům krajským s listem přiznávacím odsílám. A že jsem se v tom, jakž též snesení ukazuje, spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečet svou vlastní k tomuto listu jsem přitiskl, jehož jest datum v N. léta etc.
Forma listu přiznávacího z lidí poddaných.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi vůbec, jakož jest se jisté svolení na sjezdu od J. Mti cís. na hradě Pražském ku pátku po památce sv. Pavla na víru křesťanskou obrácení léta tohoto tisícího šestistého jedenáctého položeném ode všech tří stavů stalo, aby pro obhajování předně osoby vlastní J. Mti cís., též království tohoto, naši milé vlasti, mimo ten jeden regiment knechtů tři tisíce silný a jeden tisíc koní, kterýž již podle sněmu pominulého léta tisícího šestistého desátého najat jest, ještě nad to výše jeden regiment knechtů tři tisíce silný a jeden tisíc koní ihned od týchž nejvyšších nad lidem jízdným i pěším, týmž sněmem volených, najat byl, jeden každý, kdožkolivěk jaké lidi poddané mají, každý poddaný usedlý po patnácti groších míš. na dva termíny rozdílně, totiž o středopostí nejprve příští půl osma groše a na svatého Jiří nejprve příštího druhý díl, též půl osma groše, vše míš., beze všech výmluv skládali. Podle kteréhožto svolení poddané své osedlé všecky jsem scisti a vyhledati dal, kterýchž se nachází osob usedlých N. A nařídiv to tím vším způsobem, jakž snesení ukazuje, od lidí poddaných takové výš psané sbírky vedle svrchu psaného termínu N. sem vybral a k sobě přijal N. kop. Kteroužto sbírku vybravše, osobám ze všech tří stavův k tomu voleným na rathauz Starého města Pražského s listem přiznávacím odsílám. A že sem více lidí poddaných osedlých v tomto kraji, kteříž při tomto termínu po půl osmu groši míš. dávají, ovšem najíti a vyhledati nemohl, než dotčených N., to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho iistotu pečet svou vlastní k tomuto listu přiznávacímu přitisknouti sem dal. Jehož datum etc.
Forma listu přiznávacího podle starého šacuňku.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi vůbec, jakož jest se jisté svolení na sjezdu od J. Mti cís. na hradě Pražském ku pátku po památce sv. Pavla na víru křesťanskou obrácení léta tohoto šestnáctistého jedenáctého položeném ode všech tří stavů stalo, aby pro obhájení předně osoby vlastní J. Mti cís., též království tohoto, naši milé vlasti, mimo ten jeden regiment knechtů tři tisíce silný a jeden tisíc koní, kterýž již podle sněmu pominulého léta tisícího šestistého desátého najat jest, ještě nad to výše jeden regiment tři tisíce silný a jeden tisíc koní ihned od týchž nejvyšších nad lidem jízdným i pěším, týmž sněmem volených, najat byl, předně J. Mt. cís. z panství svých a potom všickni tři stavové i lidé duchovní, kteříž vedle sněmovního snesení podle šacuňku sněmy předešlými nařízeného z pěti tisíc kop grošů českých koně zbrojného a dvadeátého člověka pěšího v čas nastalé potřeby vypraviti jsou povinni, na místě takový výpravy na jednoho každého koně po patnácti zlatých rejnských (každý po šedesáti krejcařích počítajíc) na měsíc a z dvadeátého člověka lidé poddaní sami od sebe čtyry kopy míš., tolikéž za jeden měsíc počítajíc, jeden každý za tři měsíce pořád sběhlé na tyto níže psané tři termíny, první ten pondělí po sv. Matěji, druhý v pondělí po neděli smrtedlné a třetí v pondělí po neděli provodní aby složili a odvedli. I že sem vedle téhož svolení statek svůj, jak jest se to léta osmdesátého osmého dálo [Srovnej Sněmy VII. a Sněmy XI, l pozn. l.] spravedlivě vyhledal, kteréhož se nachází statku pozemského za N. a peněz, které na úrocích aneb jiných užitcích mám N., z čehož mně se vypraviti přijde a dostane koní N., nicméně i poddané své osedlé scisti davši, našel sem jich N., z nichž dvadeátého člověka počítajíc, při tomto prv
ním termínu vypraviti a dáti se dostane N. kop, kteréžto na rathauz Starého města Pražského osobám ze všech tří stavův k tomu voleným odsílám. A že sem se v tom spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečet svou vlastní k tomuto listu sem přitiskl, jehož jest datum etc.
Závěrek.
Kteréžto naše všech tří stavův na tomto sjezdu s milostivým J. Mti cís. jakožto krále Českého povolením, z nevyhnutedlné nás všech potřeby nařízení a svolení, prvé na hradě Pražském učiněné a, nyní obnovené, nemá býti na škodu a jaké nejmenší protržení sněmovních svobodných snesení jak minulých tak i budoucích, k nimž by toto nás všech opatření a ne-jinam záleželo; ale toliko to vše pro tuto samou nenadálou, spěšnou a nevyhnutedlnou, od nás všech tří stavův jednomyslně, bedlivě a upřímně uváženou potřebu, kteráž na sněmovní jednání nyní odložena býti nemohla, obráceno a vykládáno býti má, tak aby to řádu, právu, svobodám, sněmovním budoucím jednáním a starobylým zvyklostem nic na žádnou škodu nebylo a nijakž býti nemohlo.