Vojáci pasovští, dobyvše Budějovic, Krumlova, Tábora a Týna n. Vltavou na kruntech pana purkrabího co protrávili, všechno pilně zaplatili a kruntům pana kanclíře se vyhnuvše, jeli dále přes panství Milevské pod Zvíkov, kde,přes dvě řeky po mostech se přepravili, a dostávše se k Berounu,v noci na pátek, 11. dne měsíce února, brány v něm vysekali a města se zmocnili. V neděli masopustni 13. února chtěli udeřiti na Prahu, kde bylo dopoledne i odpoledne,po 23. hodině [T. j. po naši 4. hodině odpoledne.] k šturmu bito, což se v pondělí opakovalo. Zatím Pasovští, na Bíle Hoře blíž hradu Pražského harcovali a našich k bitvě pobízeli, jim se posmívali, na kteréž naši rádi ochotně a zmužile udeřiti a s nimi se potkati chtěli, však že vrchnost vojákův našich pro Boha prosili, aby nezačínali, a tak lid náš ten den i první zdržán byl, z čehož jsou nevděční byli. V úterý 15. února Ramée který přede dvěma léty v Praze byl a všecky věci sobě vyšetřil, dal před tím dnem hlas pustiti, že od J. Mti cís. poručení jest, aby pryč od Prahy táhli v tom šikoval ten lid svůj k Košířům a k sv. Vavřinci [Totiž k sv. Vavřinci na Nebozízku.] v noci. Ráno,po 11. hodině české [ T. j. po naši 4. hodině ranni.] pustili se pěši od sv. Vavřince k Vlašské ulici a jízda přes Košíře na Oujezd, majíce,takovou liberai jako naši od Pražanův měli. Přiloudivše se nenadále, stráž pobili a mocí k Malostranskému náměstí postupovali;,proti nim jedouce někteří páni z rytířstva a Pražané s lidem svým přes most Pražský od Starého města, udatně a zmužile se postavili, avšak zradou, střelbou z oken, házením kamení a špalků, litím horké vody a smoly, hlavně ze Saského domu, a střelbou mušketýrů skrytých v podloubí nemálo jim škozeno, takže se obrátiti musili k mostu a k Starému městu. Na to Pasovští "vtiskše se mezi naše rejthary, s dvěma praporci přes mosť vtrhli, jedni do Starého a druzí do Nového města se obrátili; ostatní na mostě ranou z děla zpět obráceni. Ti co přejeli most, byli na Novém městě poznáni a hnáni na Vyšehrad a, vidouce v starém zámku na Vyšehradě vrata prázdna, tam se vhrnuli a všude pronásledováni a pobíjeni na skálu k vodě se dali, pouštějíce se po skále k vodě dolův, kdež pod žaltářem sluje, nadavše se tu v řece Vltavě mělkosti, kdež žádného sochoru plaveckého nestačí, všichni zahynuli; z praporu toho padlo přes 50 osob. Na Malé Straně padlo s obou stran k tisíci mužů; Turn, Oldřich Vchynský a někteří raněni z oken. Vlaši Pasovské do domů pouštěli. Na radnici malostranské velký počet mušketýrů statečně se bránil, až Pasovšií je dýmem vypudili, zapálivše přede dveřmi hromadu dřevěného nářadí z krámů, a pak radnici vyplenili. Krámy byly od Pasovských drancovány.,Z domu Herkulesova do ulice, kteráž z Oujezda na rynk vede, na Pasovské stříleno a mnoho jich pobito, začež oni,dům druhý téhož hospodáře na Oujezdě zapálili a na konec jeho i s pomocníky jeho rozsekali; také prý kaplan německý od nich sťat a starší kněz německý na hradě od stavů ukryt. Mezitím,chasa obecní začala vybíjeti děkanství na Vyšehradě a na napomenutí,od poctivých přítomných pánů od toho upustila a hnala se na Slovany a klášter ten jakož i kláštery na Karlově a Matky Boží Sněžné vydrancovala a mnichy zabíjela; sv. Jakub od řezníků zachráněn a klášter sv. Anežky na Františku zpustošen.,Když se tak to bouřilo, Jezuviti se pánům pod obojí přijímajícím poddali, od kostela i od kolejí klíče jim odevzdali, kteréž páni pod ochranu přijavše, vartou kostel i koleje jich osadili. Po tom všem vykonání ten outerý masopustní přijeli na Staré i Nové město Pražské herolti z poručení JMti cís. s ohlášením, aby obě strany pokoj zachovaly. [Srovn. č. 149 a hlavně poznámku úvodní tamže.,Jacobi Franci relationis histor. continuatici má na str. 112 o posláni heroldů s císařskými patenty tuto zprávu:,Den 15. Febr. haben ir kais. Mt. ein decret abgeben lassen, an alle drei statt zu publiciren, zu welchem niemand als die Kleinseitnergetreten, welches als der ehrn-hold hinüber in die Altstatt mit 4 trommeten zu publicirn beieichgehabt, haben die Altstätter in nicht einlassen wollen, sondern, was er schriftlich bei sichgehabt,genommen und auf der brücken vor dem versperrtengattern etwas verziehen lassen; bald hernach wird im von Altund Neustättern zur antwortgegeben, dass sie 3 tag termin begerten, darauf inen mehr nicht als 3 stund erteilt worden, daran sie sich nichtgekehrt, sondern ir schiessen, so weit sie ubers wasser reichen können, continuirt. Tato zpráva neshoduje se ani s lini, co piše diarium fìirstenbcrskè knihovny, podle kterého heroldi pøijeli až na Staré i Nové město Pražské, ani s lim, co piše druhé diarium vídeňského státního archivu, které celou tuto scénu klade do 17. února a líčí ji slovy, které ukazuji na příbuznost obou pramenů; srovn. č. 159. Jistě poslal císař heroldy po Praze již 15. února (srov. též c. 138), ale celá tato episoda zde Učená hodí se lépe do 17. února, kdy také byli heroldi vysláni, ale nevpuštěni do města. Srovn. těž, co piše Roncaroli v č. 196 a jiní.] Mlynářští pomocníci nepřátelům odňali lodi a,převezli se k této straně městské. O plukovníkovi Ramée se mysli, že je mrtev, protože,prvé on sám psával pánům stavům a Pražanům a již nyní na místě toho Leopoldus kníže.

Zpráva diaria z rk. knihovny Fiirstenberské v Praze (nyní na Křivoklátě), vydaného v Časopise čes. musea 1830 st. 443 a n. redakci F. Palackého; později prý z rk. knihovny musea kr. Čes.: č. 268 (nyní neexistujícího) vydal V. Hanka, neuváděje dřívějšího tisku, v Abhandl. der kgl. böhm.ges. der Wiss. V. Folge, IV. Bd., st. 226-231, v Praze 1847. K charakteristice tohoto diaria slouží několik slov z jeho úvodu:,co oči naše v skutku viděly, uši v pravdě slyšely, o tom v jistotě vypravovati můžeme.