45.	Ve Vídni, 23. ledna 1611.

Král Matyáš nejvyšším úředníkům král. Českého a osobám k defensi země ustanoveným: z psaní jejich vidi, že připíšu jeho nerozuměli; posílá k nim Jana Jiřího z Vartmberka; poněvadž vpádem pasovským smlouvy byly skutečně porušeny, jsou povinni přispěti mu bez odkladů a výmluv ku pomoci; žádá důtklivě, aby tak učinili.

Čes. originál v archivu místodrž. v Praze K 1/211; vydán podle opisu v zemském archivu, poněvadž original nyní pod touto signaturou se nenalézá; německý koncept v archivu ministerstva vnitra ve Vídni: I A 1 K a 2991, opravovaný rukou Khleslovou. Na začátku německého konceptu in margine poznamenáno rukou Khleslovou: NB. Auf behmisch zu machen, abschrift zu machen, hie und wider zu spargiren. A tergo na konceptu poznamenáno:,Ir hung. Mt. schreiben an die stand in Behaimb vom 27. Jan., so zurück auf den 23. Jan. gesielt worden. Česky byly vyhotoveny (asi moravskou kanceláří) dva exempláře, jeden určený pro stavy, adresovaný osobám k defensi země nařízeným, druhý pro nejvyšší úředníky království Českého. Prvý byl poslán Janu Jiřímu z Vartmberka s následujícím připisem krále Matyáše, zachovaným v konceptu v archívu minist, vnitra ve Vidni: I A 1 Ka 2991: Jlieber der von Warttenberg, nachdem ich auf mein an die obristen officier und land-rechtsbeisiczer der cron Behemb abgangnes schreiben berait antwort empfangen, als hab ich ein sondere hoche notturft eracht, denselben, wie auch absonderlich denen defensoribus widerumben beweglichist zuezuschreiben, und ist disemnach mein begern, ir wellet beiligent an die defensores vorlautendes schreiben denselben unver-zogentlich yberantworten, und weil periculum in mora, antwort darauf mit vleiss unaussezlich sollicitiern. In margine je připsáno datum: 27. Januarii 1611 a tato poznámka:,das schreiben an die defensores des königreichs Behaimb eingeschlossen; solches zu übergeben und antwort darauf zu sollicitirn Exemplář určený pro nejvyšší úředníky král. Českého poslán byl Adamovi st. z Valdštejna s tímto připisem krále Matyáše, zachovaným v konceptu pod touž signaturou:.Lieber der von Walnstain. Nachdem ich.... (jako v předešlém) antwort empfangen, als hab ich ain sondere hoche notturft eracht, denselben widerumben zuezuschreiben, allermassen Ir soliches hiebei zu empfahen, und ist mein begern, ir wollet soliches bei der an iezo angestelten zusambenkunft denselben yberantworten und unverzogentliche antwort, weil periculum in mora, meinetwegen darauf sollicitiern. Bleib Euch danebens mit gnaden gewogen. Datum Wien den 27. Jan. 1611. In margine poznamenáno: Ex. 27.

---

Jan. 1611; a dále:,An den von Walnstain ein schreiben an die obristen officier und landrechtsbeisizern der cron Behaimb, zu übergeben und antwort darauf zu sollicitirn, eingeschlossen. Diarium archivu musejního v Praze: IX A 9 fol. 6 má k 26. lednu zprávu, že Jan Jiří z Vartmberka,přinesl psaní od J. Mti. král. pánuom stavům svědčící s udáním obsahu. Datum diaria je zde ovšem chybné, jak vidíme již, srovnáme-li s nim data konceptů. Psaní bylo doručeno teprve 1. února, viz o tom zprávu v č. 68 a v č. 79.

Mathiáš Druhý etc.- Urození stateční etc.- Psaní Vaše, jehož datum devatenáctého dne měsíce lednai [Viz Č. 39.] jsme přijíti a z téhož psaní tomu, že tu věc tak podstatně, jakž sme ji Vám oustně i v spisu přednésti dali,[ Naráží na poslání Václava Vchynského a Jana Jiřího z Vartmberka k českým stavům; srovn. č. 19. Spis, o němž mluví, je připiš jeho nejvyšším úředníkům a stavům z 31. prosince; viz č. 11.] a jakž my ji míniti ráčíme, nebo na díle nedobře jste naslechli, anebo jí snad pro rozličné nějaké případnosti, tak jakž v svých vlastních slovích zní, přijíti nechcete, vyrozuměti ráčili. Z těch příčin, poněvadž nebezpečenství před rukama jest, a ta věc dáleji žádných zástěr, vejmluv ani odkladův víceji nijakž trpěti nechce, toto mimo předešlý psaní naše skrze dodatek listu tohoto urozeného Jana Jiřího z Vartenbergka na Rohosicích a Skalách, komorníka a věrného našeho milého, k odpovědi dáti sme Vám chtíti ráčili, že při naší straně ani toho pomyšlení nebylo, aby ta před Prahou učiněná, zavříná a teď po druhé od J. Mti. cís. s zdravou a dobrou radou povolená a přítomných kurfirštův, arciknížat vlastními pečetmi a podpisy jejich stvrzená i zaručená smlouva [T. j. smlouva libeňská z 24.J25. června 1608 a smlouva v záři 1610 mezi Rudolfem a Matyášem uzavřená na konventu knížat v Praze.] v nejmenší věci měla protržena, nýbrž ve všech slovích a klausulech, jakožto slova naše vlastní a královská, ctně, upřímně, stále a pevně držána býti, jakož pak nás žádný jinačeji s pravdou v tom usvědčiti nemůže. Poněvadž pak věci J. Mti. cís. ne tak v tom spůsobu a terminech, jakž Vy dokládáte anebo snad spraveni jste, již víceji zůstávají, nýbrž že proti stvrzenejm kompaktátům.... ten lid císařský bez našeho a našich povolení a jistého vědomí tyranským, loupežnickým a nepřátelským spůsobem, mocí dne 21. měsíce prosince minulého 1610. léta do naší dědičné země Horních Rakous (takž jakž jste tomu z minulého psaní našeho vyrozuměti mohli) vpád učinil.... [V následující vynechané části Matyáš obšírně dokládá, jak vojsko pasovské zemi strašné zpustošilo, jak císař měl lid válečný právě jako Matyáš rozpustiti (srovn. pozn. 2 u č. 10) a neučinil toho, jak na jeho protesty nebylo dlouho vůbec odpovědíno, a jak zatím vojsko pasovské v zemi si počínalo. Dále připomíná Matyáš zmařenou akci vévody Brunšvického o vyplaceni a rozpuštěni pasovskeho vojska a polemisuje proti zastírání se nevědomosti.] Z čehož snadně vyrozumíváte, že my již víceji ne in terminis transactionis anebo tractationis, nýbrž při tak zjevné a známé věci na tom bejti ráčíme, že před Bohem dle pečetí, desk a vlastních podpisův stvrzení k zachování tak dostatečných kompaktát proti všem odporníkům skutečnou pomocí nám přispěti povinni jste a na nic dále očekávati nemáte. Jakož pak nikda nebylo slejcháno, aby království České, co tak slavně a vzácně připovídalo, s dosti velikou škodou svou beze všech rozmyslův a odkladův tomu zadosti učiniti nemělo. Nebo kterak máme při takovém spůsobu a tím vším, což nahoře oznámeno bylo, pochybovati, abyste nad tak mnohejmi vdovami a sirotky, skrze takovej nenadálej vpád osiřelými, i také nad těmi, kteříž utíkáním a zimou v lesích, skalách a jeskyních zhynuli, starejmi i mladejmi, jichžto naříkání nebe proráží a zvláště nad mnohejmi městečky, vesnicemi a dvory vyplundrovanými, vobranými a vypálenými, lítosti jmíti neměli, jejichžto škod vynahražení nevíme abychom za živobytí našeho dočkati moci ráčili, obzvláštně, když na to pomyslíte, že by i Vás taková příhoda dnes nebo zejtra a snad prvé, nežli byste se kdy toho nadali (čehož Bůh uchovej, a my bychom Vám toho nepřáli) skrze rady a návěští takovejch nepokojnejch a cizích lidí potkati mohlo, což kdyby se podle intencí nezvedlo, rovným spůsobem nevědomosti přičítáno, a že proti mysli se stalo, pratendirováno bejti muselo.

Kdežto opomíjejíc vší obligací, kterouž mocí kompaktát nám jste povinni, z nichž my žádnou měrou vydávati se nemůžeme, ještě mimo to podle přirození a křesťanské lítosti, tam jure vicinitatis guam gentium i všeho rozumu, nám a zemím naším zavázáni zůstáváte. I poněvadž my vlastní osobou naší spolu se všemi královstvími a zeměmi našimi proti těm loupežníkům táhnouti, země a poddané naše obhajovati, a ubezpečením podle nejvyšší možnosti naší sjistiti, při čemž život i krev naši vynaložiti a tou tak zřetedlně patrnou věcí nijakž odkládati toho jsme oumyslu, protož Vás opět pohledávati a milostivě žádati ráčíme, že se již dáleji rozmejšleti nebudete, a nás jakožto čekance království Českého v této tak nevyhnutedlné potřebě neopustíte, nýbrž se takovou možnou pomocí k nám ukážete a což nejspíšeji bejti může, to v skutek uvedete a při tom všeckno to, což Vašim slovům, připovědění, do desk zemskejch vepsání, pečetem i vlastním podpisům Vaším a pro vlastní ochranu Vaši přináleží, od sebe učiníte. Což i my se v tom pronášeti ráčíme, kdyby koliv Vám buď dnes nebo zejtra potřeba toho nastávala a Vy skrze takové nepokojné lidi proti těm kompaktátům nětco odpornýho (jakož se nám nyní děje) pocitli a pomoci od nás žádali, že bychom to touž měrou s královstvím Uherským a jinými zeměmi našemi na žádost Vaši volně učiniti chtíti ráčili. Což my Vám i Vašim vší milostí nyní i budoucně spomínati chtíti ráčíme. A poněvadž, jak již napřed dotčeno, veliké nebezpečenství před rukama jest, tehdy té celé k Vám naděje bejti ráčíme, že se nám skrze nadepsaného komorníka našeho ihned zjevně, patrně a cathegorice skutkem v tom, čehož tak vlastní nevyhnutedlná potřeba a naše k Vám důvěrnost vyhledává, otevřete. A jsme Vám vší milostí naší královskou náchylní.

Dán v městě našem Vídni v neděli před památkou sv. Pavla na víru obrácení léta božího tisícího šestistého jedenáctého a království našich Uherského třetího.

Matthias m. p.

Ad mandátům Sacrae Regiae Majestatis proprium Jordan m. p.

Hoch und wolgeborne etc. - Eur schreiben vom 19. Januarii [Viz Č. 39.] haben wier zu recht empfangen, weil wir aber aus bemelter Eurer antwort befunden, dass Ir diser Sachen sub-stanz nicht aigentlichen bericht eingenomben, die sachen auch, allermassen wier Euch so mündals schriftlich endtecken und referiren lassen, ,[ Naráží na poslání Václava Vchynského a Jana Jiřího z Vartmberka k českým stavům; srovn. č. 19. Spis, o němž mluví, je připiš jeho nejvyšším úředníkům a stavům z 31. prosince; viz č. 11.] nicht gründlich, wie wiers vermaint, oder tails nit erhalten oder aber villeicht allerlei umbständ halben nicht also, wie der puechstaben lautet, einnemben wollen, so haben wier disem nach, weil periculum in mora, sich auch dise sachen auf keinerlei weis be-deken, entschuldigen, dissimuliern oder im geringsten suspendieren nunmehr lassen, so vil durch zaiger disen, unsern camerer N. und lieben getreuen, Euch zum uberfluss überantworten lassen wollen, das unsers tails wier nit mit einem gedanken uns fürgenomen, die vor Praag aufgerichten und zum andernmal durch ir kais. Mt. gueten, zeitigen und wolbe-dechtigen consens und einwilligung, auch der anwesenden chur-, erzherzogen und fürsten, mit derer sigi und handschriften hoch beteur-ten und verbürgten, approbierten compaetata, [T. j. smlouva libeňská z 24.J25. června 1608 a smlouva v záři 1610 mezi Rudolfem a Matyášem uzavřená na konventu knížat v Praze.] im geringsten zu infringiern, sondern dieselben in allen worten und clausuln als unsere aigne königliche wort, erbar, aufrecht, vest und creftig zu halten, wie uns dann des wider-spiels mit warheit niemands wird überweisen künen. Wann aber Ir kais. Mt. seits die sachen gar nicht in denen terminis, wie Ir andeutet und vielleicht informiert seit, nunmehr stehen, sondern das albereit wider die geschlossnen compactata.... dises kaiserliche kriegsvolk ohne unser und der unserigen erlaubnus, vor-wisen und willen, tyranischer, räuberischer und feindseliger weis mit gwalt den 21. Decembris verschinen 1610. jars in unser aigen-tumblich land ob der Ens gwaltättiger weis (allermassen Ir aus vorigem unseren schreiben verstandten) eingefallen....[V následující vynechané části Matyáš obšírně dokládá, jak vojsko pasovské zemi strašné zpustošilo, jak císař měl lid válečný právě jako Matyáš rozpustiti (srovn. pozn. 2 u č. 10) a neučinil toho, jak na jeho protesty nebylo dlouho vůbec odpovědíno, a jak zatím vojsko pasovské v zemi si počínalo. Dále připomíná Matyáš zmařenou akci vévody Brunšvického o vyplaceni a rozpuštěni pasovskeho vojska a polemisuje proti zastírání se nevědomosti.] Aus welchem allen aber Ir leichtlich abnembet, das wier numehr nicht in terminis transactionis oder tractationis, sondern bei so bschafner offnen und bekanten Sachen in dem sein, das Ir vor gott, Eurer sigi, landtafel, handschriften, be[c]reftigung nach, uns die würkliche assistentiam zu erhaltung der hochbeteuerten compactaten (nämblich allen widrigen zu steuren und zu widerstehen) schuldig seit und also gar nit zu warten haben, wie dann nie erhört worden, das das königreich Behemb mit solchen solleniteten, und beteu-rungen was zuegesagt, welches dasselb, auch mit irem höchsten schaden, nicht gehalten oder difficultiert, suspendiert und in zweifei gezogen hette. Wie sollen wier dann bei diser occasion über alles, was hie oben vermeldet worden, zweiflen, das sovil wittiben und waisen, welche durch disen einfal gemacht worden, sovil armer, alten und jungen personen, so aus disem gächlingen überfallen, auch schrecken, flucht, kelten in denen wilden wäldern, felsen und clamen verschmachtet, geschrai, so in himel durch die wölken gehet, bei Euch nicht solte verfangen, und das beine-bens so vil markt, dörfer, höf und dergleichen, prandt, blinderung und verderben, welches wier bei unserm gedenken numehr nicht erholen künnen, nit soll bewegen, insonderhait, wan Ir bedenket, dass es Euch heut oder morgen und villeicht ehe Ir Euch dessen versehet (darvor gott sei, und wier Euch keines weegs gunen wolten), eben so wol bei rat und antrib auch gehör und volg solcher fridhäs-siger frembter leüt widerfahren und alsdan, wans der intention gmäss nit abgieng, soliches gleichesfals einer unwissenhait zuegeschriben und wider willen geschehen praetendiert werden möchte.

Daher wier hindangesezt aller Obligation, die Ir uns craft der compaetaten schuldig und wier uns keinesweegs derselben begeben künnen, noch über dises, der natur, cristlichen mitleiden, tarn jure vicinitatis guam gentium, aller vernumft nach, uns und denen landern obligiert verbleibet, wann wier dann in aigner person mit allen unseren königreich und landen wider dise rauber zu züehen, unser land und leüt zu schuezen, auch dieselben, zum allerbesten wier nuer künnen, hinvortan zu versichern und darbei unser guet und bluet auch leib und leeben zuezuseezen, auch dises, weil nunmehr die Sachen offen und am tag, im geringsten nicht zu verschüeben gedacht, so ersuechen wier Euch abermalen gnedigist begehrend, Ir wollet weiters nicht eunetieren und uns, als Euren designierten [zum designierten v rk.] könig in Behemb, in gegenwierdiger eüsseristen not verschribner massen nicht lassen, sondern mit solcher ergäbiger hülf und beistand gegen uns dermassen Euch willfährig erclären, auch solches alspald ins werk seezen und sonsten bei diser Sachen alles das tun, wie Ir dises zu erhaltung Eures gegebnen trauen und glau-bens, landtafel, sigi und handschrift, wie auch Eurer selbst aignen Versicherung nach, zu tun schuldig seit und die eusseriste notturft erfordert. Wie wir uns dann im gleichen gegen Euch hiemit erclären, im fai Euch heut oder morgen, zu was zeit es imer wolle, wider dise aufgerichte compaetata durch fridhässige leut, allermassen uns hieczund ge-schiecht, was zuestehen, und Ir von uns hulf begehrn wurdet, das wier ebenfalls dieselb auf Eur begehrn mit unserm königreich Hun-garn und andern unsern landen zu tun willig und erbietig [uhrbaitig v rk] sein. Wie wir dan dises gegen Euch und denen Eurigen mit allen gnaden hieczunt und künftig zu erwidern gedenken, und weil, wie oben vermeldet, summum peri-culum in mora, wollen wier uns zu Euch gänzlich versehen, Ir werdet uns bei zaiger disem, unserm camerer, also schieinig, offen, rund und cathegorice würklich antworten, wie solches die höchste und eusseriste notturf auch unsers zu Euch tragendes vertrauen erfordert, denen wier mit königlichen gnaden alezeit zuegetan verbleiben.