11.

Ve Vídni, 31. prosince 1610.



Král Matyáš nejvyšším úředníkům, osobám k defensi země ustanoveným a stavům českým: jest jim známo, jak on podle smlouvy s císařem Rudolfem uzavřeně se zachoval, nyní však dostává zprávu o vpádu císařského vojska pasovského do Horních Rakous; protestuje proti tomu a posílá jim opis svého protestu zaslaného císaři; dovolává se smlouvy libeňské a žádá za vojenskou pomoc.

Orig. český s přitistěnou pečetí královskou v archivu mistodrž. v Praze: K 1/211. List je adresován

ťdefensorům všech tří stavů v království ČeskýmŤ. A tergo poznámka jinou rukou: ťDodáno 10. Januarii léta 1611,Ť Diarium musejního archivu v Praze (IX A 9 fol. 4) zaznamenává doručení tohoto listu již k 9. lednu. Vysvětleni viz v pozn. 2 u č. 19. Německý text je vzat z konceptu v archivu minist, vnitra ve Vidni: I A 1 Ka 2991. V konceptu nahoře je poznamenáno: ťAn die stend der cron BehembŤ a jinou rukou in margine: ťNota dis concepì ist durch die mahrerische canzlei behemisch ausgefertigt wordenŤ. Tedy německý text je původní, avšak český překlad je text originálu, proto otištěny oba. V německém konceptu tohoto listu v archivu minist, vnitra je vložen nepodepsaný a nepečetěný list, psaný rukou Václava Vchynského, který se vztahuje k zněni Matyášova přípisu k českým stavům a ukazuje, jak byl Vchynským inspirován. Pro posouzeni vlivu Václava Vchynského na jednání krále Matyáše s českými stavy je tak důležitý, že ho uvádím doslovně: ťIm fai die kgl. Mt. den Behemen umb hilf laut des vor Prag geschlossenen Vertrags schreiben werden, so sol soliches schreiben mít starkester protestation (wo die schlainig hilf nit erschainen solt) geschehen und sol drin gemelt werden, die-weilen die beden vertrag, wie der vor Prag, also auch der durch mittl chur-, erzherzogen und fürsten, nit gehalten werden, mochten die Behem laichtlich erachten, dass ins künftig auch dis, was mit ihnen abgered, verglichen und beschlossen ist worden, ihnen ohn allen zwaifel viel weniger wird gehalten werden. Da auch solichs schreiben von ir kgl. Mt. und den landeren an die Behemen abgehen solt, dieweilen iezt kain landtag nit ist, so mus es den landofficiren übergeben werden, nachdem aber dieselben, wie es zuvor auch beschehen ist, soliche schreiben nit allein langsam der gemain pflege vorpringen, ja oft gar verhalten, so kint ir Mt. mir die ab-schriften dessen auch alsbald zuschiken, mir auch durch ain genedigstes schreiben pefelen, anderen mein lands-laiten dasselbig zu comunicirenŤ. Nuncius na dvoře Matyášově Placido biskup Melfský píše z Vidně 1. ledna 1611 státnímu sekretáři kardinálovi Borghese o Václavovi Vchynském, že již několikrát nabídl své služby králi Matyáši k dosaženi české koruny, ale že se mu nedostalo sluchu. Nyní že se zase ve Vídni zdržuje vice než třeba a že ho jmenovali plukovníkem s platem 200. zl. ročně (archiv vatik.: Nunz. di germ. 114, fol. 1-3). Patrně je pobyt jeho ve Vídni a toto jmenováni v souvislosti s jeho zasahováním do vyjednáváni krále Matyáše s českými stavy.

Matiáš druhý, z boží milosti Uherský král, čekanec království Českého, arcikníže Rakouský a margkrabie Moravský. Vysoce urozený, urození, stateční, slovuotní a poctiví Jakým zpuosobem jsme my od osoby naší, jakožto pán křesťanský a z vysoké a vzácné krve pošlý, dle smlouvy, která se nedávního času s J. Mtí. cís. a Lásku, pánem a bratrem naším nejmilejším, skrze svaté říše kurfiršty, arci knížata a jiná knížata stala (duověřujíce se a spolihajíce na slova, rukojemství a připověděnou assistenti), tomu všemu, což tak z obojí strany zavřeno jest, dosti učiniti a na tom, aby také již ostatní lid náš válečný, jehož na mnoze nebylo, na konec obdankován býti mohl, snésti se ráčili, Vám bezpochyby nevědomé není [Viz pozn. 2 u č. 10.] Aniž sme se toho nijakž nenadali, aby J. Mt. cís. a Láska s lidem svým válečným pasovským proti arciknížetství našemu Rakouskému (vzláště proti tak patrné, zaručené a utvrzené smlouvě) netoliko skutkem, ale ani pomýšlením co před sebe bráti jmíti ráčila.

Však proti tomu ráčíme od hejtmana našeho a nařízených osob v Horních Rakousích těchto dní, totiž 23. i také nyní 26. dne měsíce tohoto prasince jinačeji a v jistotě spraveni býti,[O listech Hornorakušanů Matyáši a okolním zemím o pomoc srovn. Kurz-Czerny 1. c. /, .] že jest nadepsaný lid válečný J. Mti. cís. a Lásky jminulých dnův do jmenovaného arciknížetství našeho (po nás toho prvé nepohledávajíc) nenadále, beze vší opovědí a bez našeho, jakožto těch zemí dědičného pána, dovolení, mocně vpád učinil, a teprva po učiněném vpádu toho, aby jim podlé jistých komisařuov svobodný pruovod do Tyrolu dopřán byl, sou vyhledávali,[Srovn. Kurz-Czerny 1. c. I, st. 68-75 a II, st. 16-21; srovn. též Briefe und Akten VIII (Mayr) pod heslem: Passauer, Zweck a IX (Chroust), hlavně st. 1 pozn. 1, st. 2 pozn. 1 a pak tamže pod heslem: Passauer Kriegsvolk, Anschlag der Passauer auf Tirol. Od počátku byly posledním cílem pochodu pasovského vojska Čechy. Tažení do Tyrol, kdyby bylo bývalo uskutečnitelné, mohlo miti jen význam strategický; Tyrolsko mohlo sloužiti za shromaždiště posil z Italie a z Elsas, kde měl arcikníže Leopold část vojska. Válečná strana v Praze s arciknížetem Leopoldem v čele dobře věděla, kam s vojskem pasovským chce. Zajímavo je, že císař sám mluví v listech z I. ledna 1611 králi Matyášovi a arciknížatům Maxmiliánovi a Ferdinandovi (kopie v archivu min. vnitra ve Vídni: I A 1 Ka 2991 a kopie místodrž. archivu v Praze: K 1/211 o tom, že za příčinou usneseni posledního sněmu se rozpakoval (bedenken getragen) vojsku dovoliti pochod do Čech na panství Krumlovské před svoláním nového sněmu, a proto že má očekávati výplatu v Tyrolsku a dědičných zemích rakouských. (Výtah listu Rudolfova oběma arciknížatům viz v Briefe und Akten IX, st. 12 pozn. 2.) Pochod do Tyrol byl i tenkráte manévrem velmi dobrým, když se mohlo předem věděti, že se vojsko do Tyrol nedoslané. Strana protivná jím byla oklamána, a jeho překaženi bylo pro vojsko a jeho vůdce morálním důvodem, aby se obrátili jinam.] a že žádnému na té cestě nic škoditi nechtí, jsou osoby jisté z sebe v rukojemství nechati chtěli, což jim však od dotčeného hejtmana našeho a jiných k němu nařízených osob z slušných příčin a zvláště pro ušetření jiných okolních a příležících knížat i zemí jejich, a že by to proti již dotčeným utvrzeným a upevněným smlouvám bylo, povoleno býti nemohlo; oni však nic míněji velikou svévolnost na škodu a záhubu nebohého lidu v též zemi až posavad provozují.

Jakou tehdy pro takové protržení smlouvy J. Mti. cís. a Lásce ohlášení a protestaci činiti ráčíme, tomu z příležícího přípisu siřeji vyrozumíte.[Viz pozn. 1 u č. 10.] Jakož pak se ještě i tímto psaním před Bohem, Vámi a vším světem ohlašujeme a jakž nejpodstatněji býti muože opovídáme, pokudž by co z toho dáleji pošlo, že my (jakožto ten, který sme se k tomu všelijakou pilností snažiti ráčili, aby dotčená smlouva od nás ve všech punktích docela a zouplna zachována byla) v tom viny žádné jmíti a nésti chtíti neráčíme.

Pročež sme pominouti moci neráčili, Vám slovo a přípověď Vaši ano i tu před Prahou učiněnou, dostatečně stvrzenou, do desk zemských vloženou a nyní opět od J. Mti. cís. a Lásky, kurfirštuov, arciknížat a knížat schválenou smlouvu [Zde se dovolává smlouvy libeňské z r. 1608, potvrzené na konventu knížat v Praze 1610; srovn. pozn. 2 u č. 9 a pozn. 2 u č. 10.] (v níž ste se nám a zemím našim sjednoceným v tom zavázali, kdyby-koliv budl na krátce aneb na dlouze týž lid J. Mti. cís. válečný proti nám a dotčeným zemím našim co škodného před sebe bráti chtěl, že sami proti nim při nás a zemích našich jako za jednoho muže státi a až do posledního přemožení trvati budete) ku paměti přivésti a Vás podlé toho napomenouti, abyste takové přípovědi Vaší v této tak nevyhnutedlné potřebě dosti učinili, nám proti témuž lidu vojenskému na pomoc přispěli, a na jaký zpuosob, jak silně a jak brzo byste touž pomocí Vaší přispěti mohli, nám to neprodleně v známost uvedli. Nebo kdybychom mimo naději naši a proti takovým velkým slibům Vaším i také slavným a vzácným smlouvám a kompaktátům spolu i s zeměmi našimi na jaké daleké odklady vaše očekávati jměli, a vy nám ihned náležitou a možnou pomocí přispěti zanedbali, muožete sami rozumě to souditi, co bychom my a země naše proti takovému nenadálému zameškávání a odkladu Vašemu a pro obhájení našich královských, tudíž také i zemí našich slov a poctivostí z přinucené potřeby a mimo vůli naši před sebe vzíti museli. A sme Vám milostí naší královskou vždycky náchylní. Dán v městě našem Vídni, posledního dne měsíce prasince, léta Božího šestnáctistého desátého a králo[vství] našeho Uherského třetího.

Matthias m. p.



 

Ad mandatum sacrae regiae

 

majestatis proprium Jordan m. p.



Matthias. Wasmassen wier.[ wier uns v rk.] den jüngst mit der röm. kais. Mt. und Liebden, unsern freindlichen geliebten herrn und bruedern, aufgerichten vertrag, auf der irer kais. Mt. assistierenden chur-, erzherzogen und füersten gegebnes wort, versprochne pürgschaft und assi-stenz unserstails, als ainem christlichen haltenden fürsten teutsches gebliets gebüere, volzogen, und numehr zu völliger abdankung unsers noch ybrigen wenigen volks auch schreiten wollen, das alles wiert Euch unverbogen sein. [Viz pozn. 2 u č. 10.] Haben uns auch nichts weniger versehen, als dass ir kais. Mt. und Liebden mit irem passaurischen kriegsvolk wider solliche wolaufgerichte, verbürgte, hochbe-teurte und be[k]reftigte tractation und hand-lung sollte ainichen gedanken auf unser erz-herzogtumb Österreich gemacht haben.

Dem allem aber zuentgegen sein wier von unserm landshaubtman und der stend ob der Enns verordneten noch vom 23. und iezund vom 26. dits berichtet, [O listech Hornorakušanů Matyáši a okolním zemím o pomoc srovn. Kurz-Czerny 1. c. /,] dass obbemeltes kaiserliche kriegsvolk verwichner dagen in unser erzherzogtum Österreich ob der Enns ganz unversehner weis ohne alle vorher beschehene erinderung und unser als regierenden herrn und landsfüersten ganz unbegrüesst, mit ge-walt eingefallen und nach beschehenem einfall aber erst den durchzug neben Zuordnung com-missari in Tyroll begert, ,[Srovn. Kurz-Czerny 1. c. I, st. 68-75 a II, st. 16-21; srovn. též Briefe und Akten VIII (Mayr) pod heslem: Passauer, Zweck a IX (Chroust), hlavně pozn. 1, pozn. 1 a pak tamže pod heslem: Passauer Kriegsvolk, Anschlag der Passauer auf Tirol. Od počátku byly posledním cílem pochodu pasovského vojska Čechy. Tažení do Tyrol, kdyby bylo bývalo uskutečnitelné, mohlo miti jen význam strategický; Tyrolsko mohlo sloužiti za shromaždiště posil z Italie a z Elsas, kde měl arcikníže Leopold část vojska. Válečná strana v Praze s arciknížetem Leopoldem v čele dobře věděla, kam s vojskem pasovským chce. Zajímavo je, že císař sám mluví v listech z I. ledna 1611 králi Matyášovi a arciknížatům Maxmiliánovi a Ferdinandovi (kopie v archivu min. vnitra ve Vídni: I A 1 Ka 2991 a kopie místodrž. archivu v Praze: K 1/211 o tom, že za příčinou usneseni posledního sněmu se rozpakoval (bedenken getragen) vojsku dovoliti pochod do Čech na panství Krumlovské před svoláním nového sněmu, a proto že má očekávati výplatu v Tyrolsku a dědičných zemích rakouských. (Výtah listu Rudolfova oběma arciknížatům viz v Briefe und Akten IX, st. 12 pozn. 2.) Pochod do Tyrol byl i tenkráte manévrem velmi dobrým, když se mohlo předem věděti, že se vojsko do Tyrol nedoslané. Strana protivná jím byla oklamána, a jeho překaženi bylo pro vojsko a jeho vůdce morálním důvodem, aby se obrátili jinam.] auch dass si niemand ainichen schaden zuefüegen wollen, gai-seln zu hinderlassen sich offeriert und presen-tiert, weliches inen aber von dem lands-haubtman und denen verordneten aus vilen erheblichen bedenken und sonderlich in an-sehung der benachbarten füersten und länder, und dass es dem jüngst aufgerichten vertrag und darüber beschehenen Versicherung zuwider ist, abgeschlagen worden, jezund aber grossen muetwillen zu schaden und verderben des armen manns darinnen yben.

Was wier nun auf sollichen und irestails füergelofnen bruch an die kais. Mt. und Lieb-den füer ain protesta abgehen lassen, das habt ir aus abschrift hiebei zu ersehen;.[Viz pozn. 1 u č. 10.] wie wier den hiemit nochmaln vor gott, Euch und der ganzen weit zum zierlichisten protestiern, dass wier an allem, so hieraus ervolgen mecht, kain schult [haben], als die wier uns eusserist beflüssen, obgedachten vertrag in allen puneten nachzukommen.

Disemnach erindern und ersuchen wier Euch hiemit Eueres gegebnen worts, verspre chen[s] und des vor Prag aufgerichten ansehen-tlichen und in Euer landtafel einverleibten und jetzt leztlich von irer kais. Mt., denen chur-erzund fuersten von neuen approbierten und hochbeteurten Vertrags, [Zde se dovolává smlouvy libeňské z r. 1608, potvrzené na konventu knížat v Praze 1610; srovn. pozn. 2 u č. 9 a pozn. 2 u č. 10.] kraft dessen Ir uns und unsern verainigten landen verbunden, da [mit] dergleichen von irer kais. Mt. und Lieb-den yber lang oder kuerz geworbnem kriegs-volk wider uns oder die mit uns verainigte länder etwas schödliches füergenomben werden solt, dass ir selbst wider soliches mit uns und denen verainigten ländern füer ainen man stehen und uns sambentlich demselben zu widersezen [helfen werdet], bis auf Euer eus-seristes überwinden. Ir wellet soliches bei diser not im werk erzaigen, Euerem versprechen ein geniegen tuen und uns unverzogen-tlich wider obbemelts volk beispringen, uns auch alspalt, auf was weis, auch wie stark und wie balt Ir uns beispringen kindet, alspalt berichten. Dan da Ihr [wier v rk.] wider unser versehen und Euer so hoch beteurte wort und verglichene compactata aufziehen, uns und in disem werk unierten unsern landen nit alsbalt gebüerlich und wirklich beispringen wolte[t], habt ir leichtlichen vernünftig zu gedenken, was wier und unsere land auf so unverhofte waigerung oder aufzug zu erhaltung unser und unserer länder ehren und wort wider unsern willen zu tuen getrungen wuerden. Das sein wier, gegen Euch mit allen gnaden, damit wier Euch ohnedas wolgewogen, hin-wider zu erkennen.




Přihlásit/registrovat se do ISP