CHEBSKO.

Poměr Chebska k Českému království, zejména ve středověku, jest dostatečně osvětlen německými i českými historiky a dlužno konstatovati, že v historické literatuře, věnované době předbělohorské s té i oné strany, není o něm zásadního sporu.

Protože však novější velká základní německá práce o dějinách Chebska, totiž Gradlova: "Geschichte des Egerlandes bis 1437", zůstala jen v době středověké a Pröcklovy staré dějiny "Eger und das Egerland", kteréž i v druhém přepracovaném vydání vyšly již r. 1877, psány jsou ještě převážně kronikářsky a. bez znalosti mnohých, nyní již dostupných pramenů, přinese snad i moje pojednání leckterý nový příspěvek k poznání vývoje tohoto poměru v oblasti berně, zejména v druhé polovině XVI. Století


[Heinrich Gradl: Geschichte des Egerlandes bis 1437. Prag 1893 S. 380. - Vinzenz Pröckel: Eger und das Egerland, 2. Aufl. Falkenau 1877. Z mladších celkových pojednání o státoprávním postavení Chebska dlužno jmenovati z německé strany práci chebského archiváře Karla Siegla: Die Staatrechtliche Stellung des Egerlandes" (Eger 1919), z české pak vyčerpávající studií prof. Jar. Čelakovského v Ottově slovníku av. XII. heslo "Chebsko". - H. Gradi již dříve zabýval se tímto tématem v řadě menších pojednání, přihlížeje též k minulosti Loketská, jako na př. r. 1883 "Beiträge zur Geschichte Nordwestböhmena" v MVGDB. Jg. XXI. O ústavě chebské a šíření městské správní moci v celé zemi Chebské, tedy zejména v oblasti správy soudní, psal v šestém ročníku MVGDB. Fr. Kürschner: "Das Stadtrecht von Eger und seine Verbreitung". V MVGDB. v době kol světové války vyšla ještě dvě pojednání mladších německých pracovníků: r. 1913 napsal Paul Wanie "Der Stadt Eger geschichtlicher Entwickelungsgang bis zur Mitte des XVI. Jh.," jež jest však po výtce jen příspěvkem k dějinám rozvoje města a měšťanstva, a r. 1916 politik Dr. Michael Urban "Die staatsrechtliche Stellung Egers zu Böhmen", zdůrazňující, že Chebsko nebylo částí české země, nýbrž říšskou zástavou, ale nepřinášející nových historických poznatků. - Otázky, která zde zajímá, totiž berní autonomie Chebska před Bílou Horou, nedotkla se kromě starých dějin Procklových žádná z uvedených prací].

Chebsko, jež bylo v raném středověku částí tak zv. České marky, totiž marky zřízené proti Čechům, uvázlo v majetku markrabat z Vohburku, aby se dostalo jako věno císařovny Adelheidy, Fridrichu Barbarossovi a tím na rod Štaufský. Za rozvratu Říše po smrti Konráda IV. ujal se ho král Přemysl Otakar II., jenž vystupoval, jsa po přeslici členem Štaufského rodu, jako dědic štaufského majetku v Německu. R. 1276 měl je Říši vrátiti, ale nevrátil. Nový římský král Rudolf I. ho nabyl teprve po smrti Otakarově, ale Říši je neodevzdal, nýbrž učinil z něho habsburskou rodovou državu a později upsal je věnem dceři Gutě, takže mělo se znovu dostati českému králi, synu Otakarovu, Václavovi II., jenž však marně o jeho odevzdání usiloval. Pánem Chebska stal se teprve po tchánově smrti r. 1291, ale r. 1305 vydal je králi Albrechtovi, aby tak zachránil Českému státu mír a sobě volnou ruku v Polsku. Na českého krále přišlo však Chebsko znovu již zase r. 1314 ve formě říšské zástavy a to původně za půjčku 20.000 hřiven stříbra králi Ludvíku IV.

Jako stavům jiných svých zemí, také městu a rytířstvu země Chebské, dal český král Jan privilegium, že nebude jim předpisovati berně (23. X. 1332), tedy analogické privilegium, jaké měli Čechové od r. 1310 a Moravané od r. 1311. Byla to tehdy přední prerogativa stavovské svobody, neboť chtěl-li král docíliti finanční pomoci od země, musil stavy o ni požádati a ti měli právo na sněmu se poraditi a přání jeho buď povoliti nebo je zamítnouti. Karlovo korroborační privilegium Chebským z 10. března 1348 bylo tak opatrné, že výslovně omezilo berní svobodu země podmínkou jistého výkupného [sám Pröckel (s. 408) charakterisuje to slovy "gegen Zahlung gewisser Ablösegelder"]. Berní svoboda Chebska záležela tedy v tom, že král musil s Chebskými stavy jednati o berní pomoc jako se svobodnou šlechtou a měšťany jiných zemí, nebo že mohli na místě berně odevzdati králi jiný přiměřený dar.

Protože čeští králové později snažili se získati od stavů Chebska aspoň tolik berně jako od stavů království a také český sněm s nelibostí patřil, kterak chebští sousedé, podléhající témuž pánu, platí méně než oni nebo i nic, docházelo hned se strany krále, hned se strany stavů českých k pokusům přizpůsobiti chebská berní svolení českým. Chebští stavové dobrovolně přispívali králům Jiřímu, Vladislavovi a Ludvíkovi berní na jejich korunovaci, Vladislavovi poslali dar 600 čes. kop dokonce i ke korunovaci uherské r. 1490 [Č. Klier: Úprava berní království Českého, CČM 1907 s. 251] a již dříve platili témuž králi také posudné. Když však r. 1479 vyzvali je čeští stavové na sněm do Prahy, aby se zúčastnili jednání o berni a jiných záležitostech zemských, Chebští poukázali na to, že nikdy před tím na český sněm voláni nebyli a nepřišli [SČ. III.].

Čeští stavové usilovali dále o rovnost berní účasti Chebska - jako ostatně také inkorporovaných zemí České koruny - ale již sněm r. 1490 nepokoušel se o ukládání povinností Chebsku, nýbrž formuloval svůj požadavek chebské rovnosti v berni slovy: "přispívati pomocí, pokudž králem na ně uloženo bude" [archiv český V. 435., srv. též Č. Klier: 1. c. s. 254]. R. 1497 podíleli se Chebští zase na dani z piva, proti níž však objevila se oposice chebského zemanstva. Král rozhodl spor v prospěch města, jehož rada stala se zemským berníkem, majíc pravomoc zakročovati proti dlužníkům berně i exekucemi.

Od té doby trvalo napětí mezi městem a rytířstvem, jež občas propuklo v otevřený spor. Tak tomu bylo také v době příjezdu a korunovace krále Ferdinanda; zástupci Chebska nepřišli svému zástavnímu pánu holdovat, neboť svářili se o pořadí při královské korunovaci a jiná práva politická i hospodářská. Spor trval až do r. 1533, kdy teprve byl králem urovnán tak zv. Recesem z 24. prosince 1533, jenž stal se základem příštího rozvrhu a správy berně i ostatních zřízení v kraji [Srv. V. Pröckel: 1. c. 2 vyd., s. 97]. Ke konfirmaci chebských privilegií přistoupil král Ferdinand až r. 1534, čímž teprve formálně přešlo Chebsko jako říšské léno na dynastii habsburskou, jakožto královský dům český.

O berni ustanovoval 16. článek zmíněného recesu, že má-li Chebsko povolit českému králi berni, mají purkmistři a rada sezvati šlechtu k jistému dni do města a s ní se poraditi. Bez ohledu na to, dostaví-li se všichni rytíři nebo nikoliv, mají přítomní radní páni a rytíři právo berni uložiti, a dokonce i kdyby nikdo ze šlechty nepřišel "gleichwohl der rate zu Eger die anläge auf das gleichmessigste anzulegen und zu beschliessen fuge und recht haben". Proti těm, kdo by se zpěčovali berni platiti, má rada městská právo zakročiti soudně exekucí. Královské dani zůstával podroben každý rytířský dvorec i tehdy, když časem přešel do rukou selských [Orgi. recesu uložen jest v městském archivu v Chebu o sign. 1283; srv. též Paul Wanie "Der Stadt Eger gesch. Entwicklungsgang... " MVGDB LI., s. 325/6].

Rada města Chebu, jež tak dostala pravomoc nad zemskou berní, byl sbor o 19 členech, z nichž šestnáct vystřídalo se ročně v úřadě purkmistrovském - vždy čtyři byli v úřadě současně každého čtvrt roku. Královským představitelem v zemi byl purkrabí hradu chebského, jenž ve XIV. století měl úplnost moci policejní, justiční, vojenské i finanční, z níž se však postupně vymaňovalo město a pak i šlechta. Část jeho moci nad zemí - jak jest patrno - přesunovala se na městskou radu až posléze r. 1599 purkrabství - či jak se též říkalo pflegarství - chebští měšťané od Rudolfa II. Koupili [J. Kapras: Přehled právních dějin české koruny II., s. 311].

Až do konce panování Ferdinandova nedošlo v berních záležitostech Chebska k žádnému sporu. Král svolával sněm chebských stavů prostřednictvím chebské městské irady, vysílal k němu své komisaře, nebo žádal jej o zvolení plnomocných poslů, kteří by se dostavili do Prahy k jednání. Sněm povoloval berni, přispíval výzbrojí na vojsko, nebo dával k tomu plnou moc svým vyjednavačům. Tak r. 1543 svolil 5000 zl., r. 1562 3000 zl. a r. 1564 3000 zl. na dva roky [AMV. Abschiede sv. 24. fol. 204, a St. manip. S 15/14-I.] Není vyloučeno, že došlo ještě k některému svolení, jež dosud nepodařilo se ověřiti, ale ať jakkoliv, suma svolených berní byla nepoměrně nižší než současná berně v Čechách, i kdyby bylo Chebsko přispívalo svému pánu každoročně.




Přihlásit/registrovat se do ISP