Správa posudného byla od r. 1583 v rukou panovníkových, jenž jmenoval krajské výběrčí, kteří skládali přísahu pouze jemu, od něho byli placeni a vybrané peníze odváděli zčásti úřadu rentmistrovskému, zčásti, pokud sloužiti měly úrokování a úmoru domácího dluhu zeměpanského, české komoře, jež je tímto způsobem užila a vyúčtovala České kanceláři. Nejvyšší stavovský berničný úřad neměl tedy s posudným nic společného, pročež také v jeho výkazech o něm nic nenacházíme.

Avšak ani v nejnižší instanci správy posudného nemohl se prvek samosprávy uplatniti úplně. Král, resp. Česká komora, vzala pod kontrolu i výběrčí posudného v královských městech, takže jen na panstvích rozhodovaly o jeho správě samy vrchnosti. Městští výběrčí byli povinni skládati přísahu králi jako své vrchnosti, přijímati od něho ustanovení o výši a způsobu odměny a říditi se instrukcí, kterou jim Česká komora udílela. K službám městským výběrčím posudného musil býti určen jeden z radních písařů, jenž byl zavázán rovněž přísahou králi. Měl to být onen, jenž měl na starosti dávku z vodného pro pivovary, neboť tak prý současně mu byla umožňována kontrola varů.

Městští výběrčí od r. 1574 měli pro kontrolu varů zavedeny měděné cejchy, na celé a poloviční vary. Každý nákladník, jenž chtěl vařiti sám ve svém domě, nebo pivovarský mistr, s nímž některý nákladník várku sjednal, musil výběrčí požádati o cejch. Výběrčí jim vydali cejch a zapsali jej do svých register. Nákladníci nebo pivovarští mistři byli pak povinni každou sobotu dotčené cejchy i s poznamenáním o velikosti provedeného varu odvésti zase přísežnému městskému písaři. Také ten měl svá registra, do nichž měl tyto vary poznamenati a cejchy hned potom zase odeslati výběrčímu. Podle radních register písařových kontrolovali potom výběr čí svoje registra. Přiznávací listy vyhotovil radní písař a výběrčí podle nich berni sebrali. Vybrané posudné v každém čtvrtletí odvedli městské radě nebo na vrchnostenskou kancelář, kteréž je odváděly a vyúčtovávaly s krajskými berníky. Krajští výběrčí zasedali každého čtvrt roku po čtrnácte dnů, ale i mimo tyto termíny měli právo prováděti kontrolu pivovarů a pivovarských nádob. Soupis pivovarů, o nějž se od r. 1570 panovník častěji na sněme ucházel, nebyl proveden ani v tomto období.

době, kdy účetním České komory byl Pavel Šturm - tedy asi v polovině let devadesátých - stal se s její strany pokus zmocniti se přímo posudného král. měst, bez prostřednictví krajských výběrčích a postaviti pod přísahu dokonce i sládky. Mělo se tak státi pomocí nové královské instrukce pro výběrčí posudného ve městech královských. Autorem chystané instrukce byl zmíněný český rentmistr. Instrukce zachovala se jen v konceptu a protože prakse ve správě posudného v letech dalších je v některých pod statných bodech od znění zmíněného konceptu odchylná, dlužno míti za to, že šlo asi jen o pokus, jenž se nezdařil [AMV. St. manip. I 18/27. - Navržená přísaha sládků měla toto znění: "Přísahám pánu Bohu a nejjasnějšímu a nejnepřemoženějšímu knížeti a pánu, p. Rudolfovi Druhému, římskému císaři, uherskému a českému králi etc., pánu mému nejmilostivějšímu, že se předkem při zavařování piva tak ječného jako bílého spravedlivě chovati chci a jednomu mimo druhého buď pro dary neb pro přízeň i všelijakou jinou věc na více sudův a věrtelův po každém varu piva, tolikéž ani více sladův bráti nebudu, než jakž o tom kterého času od výběrčích J. Mti cís. etc. a starších řemesla sladovnického nařízeno a mně poručeno bude a též při cejších, kteréž mně od výběrčích na každé vary obzvláštně vydávány budou, všelijak věrně a spravedlivě chovati a těm, v kterejch zavařovati budu, vydávati chci. A hned žádnému, leč bych prve o tom varu vejběrčím oznámil a cejch od nich vezma, jej tomu, číž pivovar jest, piva zavařovati nemám. Toho mi dopomáhej pán Bůh všemohúcí"].

hlavních ustanoveních podržela instrukce zvyklosti minulé. Nemalý důraz však položila na shromáždění plného počtu cejchů každé soboty tak, aby žádný nezůstal ani za nákladníky piv, ani za přísežným městským písařem. "Jestliže by pak se kdy přitrefilo, že by se kterého týhodne některého toho cejchu nedostávalo, tehdy i vejběrčí mají spolu s písařem přísežným to vyhledávati a našlo-li by se, že by který v tom postižen byl, že by kdokoliv takový cejch, buď hospodář nebo mistr pivovarský, svévolně za sebou zadržel a nějakého k tomu budoucího fortele svého obmejšleti a užíti chtěl, tehdy ten každé jod purkmistra a konšelův skutečně jiným ku příkladu vězením trestán bej ti a nám ten var piva propadnouti má, z kteréhož polovice vejběrčím našim posudného náležeti a propůjčena bej ti má."

Povolený počet věrtelů sladu pro jeden var měl být v každém městě veřejně vyhlášen. Kontrolu tohoto opatření měli provádět výběrčí posudného také návštěvami v mlýnech, kde se slad mele. Stárci v takových mlýnech by prý měli být rovněž vzati pod přísahu.

O registrech městských výběrčích instrukce ustanovovala: "Vejběrčí pak naši registra svá dobře svázaná pořádná míti a do nich jakž náleží, spuosobem svrchu psaným všecky vary a také peníze přijaté za příjem bez makulírování a radírování i také zase proti tomu vydání zapisovati a peníze všecky přijaté do ouřadu našeho rentmistrovského vyčítati i také dotčené počty své s všelijakými aprobacími a přináležíte jma potřebami do puchhalterije naší každého kvartálu... uložený a nařízený budou." Poslední ustanovení, aspoň pokud šlo o odvod peněz, praktikováno nebylo, naopak všecky účty krajských berníků až do r. 1608, pokud jsem se s nimi mohl seznámiti, uvádějí příjem z královských měst pravidelně na prvém místě. Proto asi také soudím právem, že Šturmova "instrukce" byla jen neuskutečněným návrhem.

česká komora chtěla rozhodovati nejen o odvodu sebraných peněz, ale také o vydáních činěných na jejich řad, podobně jako chtěla na místě městských rad určovati plat a diety městských výběr čích (30 kr za den a noc; na pobyt v Praze u rent-mistrovského úřadu pak nejvýše dva dny). - Není zajisté sporu o tom, že tento návrh směřoval k podstatnému omezení městské berní samosprávy a jejímu podřízení dohledu České komory, čemuž se královská města vždycky právem bránila, poukazujíce, že jejich nadřízenou instancí není Čes. komora, ale královský podkomoří, neboť jsou stavem svobodným.

Výnos posudného byl v této době podstatnou složkou zemské daňové pomoci. Výši jeho zapsal pro tato léta O. Placht ve své práci "České daně" na s. 125. Ačkoliv po celé období turecké války 1593-1606 platila se taxa 6 gr. ě. z věrtelového sudu, výnos kolísal značně, záviseje na různých okolnostech, především na úrodě pšenice a ječmene, ale také na výšce celkového berního břemene, neboť doléhala-li neúnosně jedna berně, poplatníci snažili se zase ulehčiti si na druhé. Proto v letech po r. 1596, kdy defensni sbírky dolehly těžce na všechny stavy, klesl roční výnos posudného se 123--124 tisíc zl. v letech 1591 a 1594 na 80 až 94 tisíce v letech 1596 až 1601, ba dokonce r. 1598 až na pouhých 70 tisíc zl. V posledním roce války - 1606 - vyneslo posudné 89.862 zl.