Svobodníci byli samostatnými kontribuenty a platili berni přímo krajským berníkům. Základní jejich berní zůstala i v době berně domovní daň odhadní o značně vysoké stupnici Il/i4% ze jmění. Od r. 1595 přistoupla k ní domovní berně, nahrazující šlechtickou sbírku z měšců vlastních a analogickou městskou reluici. Domovní berně svobodníků činila pravidelně 3 čes. kopy, tedy opět 1-1¹/₂°/o hodnoty. Vzhledem k tomuto značnému zatížení byla někdy daň odhadní zastavena (1597 a 1598). R. 1595 bylo pamatováno také na takové šlechtice, kteří neměli poddaných a proto nemusili platiti žádných berní, ti byli nyní přiřazeni k svobodníkům a zdaněni rovněž třemi kopami čes. z každého dvora. Správa svobodnické berně nepřinášela nic nového. V krajských berních rejstřících stávali svobodníci hned za třemi stavy a teprve po nich následovalo duchovenstvo. Stavěla-li se zemská vojenská hotovost, bylo jejich povinností účastniti se formanským vozem s párem koní a dvěma čeledíny; tvořili tedy při mobilisaci země základ vozatajstva.

Židovské diaspoře se vedlo nejlépe v letech 1588-91, kdy ji stavové vypustili ze svého zdanění a židé ujednali s král. komorou roční reluici za berni domovní ve výši 400 míš. kop ročně, kromě níž platili ještě židé pražští i venkovští, na věčných úrocích, po 500 míš. kopách. R. 1593 se však dostali znovu do stavovského zdanění a sice někdejší svou berní z hlav ve výši 1¹/₂ a ³/₄ čes. kopy pro židy starší dvaceti, resp. deseti let věku. Od r. 1595 stihla je druhá berně, totiž domovní ve výši 1 kopy české. R. 1596 byla jim tato berně zdvojnásobena analogicky jako poplatníkům ostatním. Když r. 1597 chtěli je stavové získat pro zachování nové vysoké domovní berně, prominuli jim - analogicky jako toho roku také svobodníkům - jejich starší berni z hlav. Hned roku následujícího však - řídíce se patrně zásadou, že židům není třeba držeti slova - jim berni domovní ponechali na výši 2 čes. kop, ale obnovili zase berni z hlav a to dokonce zvýšenou stoprocentně, neboť postihla nejen muže a mladíky, nýbrž také ženy a dívky. Ani sněm r. 1599 nedbal židovských proseb a teprve král patentem z 8. srpna 1599 platnost berně z hlav omezil zase jen na mužské pohlaví [SČ. IX.,X.. a SČ. IX.].

Celá diaspora židovská, pokud šlo o přímé daně, měla berní autonomii. Berničným úřadem byli pražští židovští starší, kteří v prvé polovině XVI. st. - jak jsem o tom psal výše - těžce prosazovali svoji autoritu, jak v ostatních královských městech, tak zejména u šlechtických vrchností. Po obnově zemského zdanění židů byli pražští starší celkem uznáni v celé zemi. Pražská židovská obec musila své venkovské soukmenovce velmi často při berni zakládati úvěrem, jejž ovšem úrokovala a jednotlivci si případně brali z něho také pro vise a p., a tak co chvíli vznikaly spory mezi židovskými staršími a poplatníky, jednou pražskými, jindy kolínskými, slavkovskými a p., do nichž se vkládala pak Česká komora a nařizovala pražskému primasu nebo rychtáři revise, nebo prováděla je sama. R. 1597 prováděl takovou revisi domovního přiznání židovského v Praze král. rychtář Jan Platejs z Platnštejna spolu s dvěma pražskými radními. Napočetli prý tehdy 151 domů v židovském a 44 židovských domů na Starém městě, úhrnem tedy 195 židovských domů. - Přímá závislost židů na královské komoře došla výrazu také v tom, že autonomní židovští berníci odváděli obě přímé berně nikoliv nejvyšším berníkům stavovským, nýbrž rentmistru České komory [AMV. St. manip. S 15/10-III. ]

Pokud šlo o sbírky z prodejů, pražští židé měli výběrčí vlastní - zvláštního též na židovské porážce, - židé v ostatních královských městech a židé šlechtičtí platili je výběrčím křesťanským. Výnos jejich však i pražští židovští výběrčí musili odváděti nikoliv přímo komoře, nýbrž na Staroměstskou radnici.

Židé pro nejistotu svého právního postavení a závislost na české komoře byli lepšími a ochotnějšími poplatníky, než kterýkoliv stav jiný. Nicméně patnáct let vysokých válečných daní vyčerpalo jejich možnosti i ochotu a tak na sklonku turecké války setkáváme se již s drastickým opatřením proti daňovým dlužníkům i mezi židy. Za židovské berní dluhy byla odpovědna celá židovská obec. Tak nalézáme prosbu pražské židovské obce ze dne dvanáctého září 1607, adresovanou České komoře, aby pražským židům byla odpečetěna škola, jež byla zavřena, když nespláceli velký berní dluh. Starší slibují zbytek dlužných berních peněz shledati do sv. Havla nejblíže příštího [AMV. St. manip. S 15/6 fol. 78].