Stavovští hodnostáři v berní správě opírali svoji působnost o sněmovní články, jež dávaly jim základní směrnice, případně o instrukce speciální. Vykonavatelem jejich rozhodnutí a vlastním správním aparátem byla jejich kancelář, neboli písaři při berni. Stálá kancelář berní vznikla, jak jsme již viděli, na konci období odhadní berně, ale stabilisovala se hlavně v osmdesátých letech XVI. století, jak jsem vyložil v minulé kapitole. Sídlo její bylo na Pražském hradě. Nejvyšší berníci byli v ní analogií komorních radů, ale v některých odvětvích se širší pravomocí. Kancelářský personál měli právo ustanovovati sami, stejně jako dohodovati se s ním o odměně [SČ. X., X. ]. Již v minulém období byli berní písaři rozděleni podle hodnosti v několik kategorií a vedle úředníků stálých existovali ad hoc najímaní diurnisté. I mezi stálými úředníky zaujímal přední písař s jedním nebo dvěma kolegy postavení zvláštní, analogické konceptním úředníkům (sekretářům) v úřadech zeměpanských. Současně bývalo v nejv. berničném úřadě zaměstnáno až devět stálých písařů.

Pro období turecké války v letech 1593-1606 nezachovala se žádná systemisace, z níž by byl patrný centový stav kanceláře nejv. berníků. Pokud jde o personálie, možno konstatovati, že právě v počátcích tohoto období Jana Sladkého z Peclinovce vystřídal na místě předního písaře Václav Harrer z Lovčic [Regesta militare II. 7, 245]. Vedle něho objevuje se záhy jméno Pavla Kocha, který se od r. 1594 psával z Kolburku [Reg. milit. II. 156, St. manip. Sl5/10-IV., SČ. X.], do r. 1606 objevil se ještě Jan Tišnovský z Tišnova a někdy, ale řídce také Jaroslav Fray [A M V. St. manip. S 15/10-IV., X. 298]. Ze starších úředníků z období Jana Sladkého zbýval ještě Adam Wolf, který zase nejčastěji nacházel se na cestách exekučních [A. M. V. St. manip. Sl5/10-IV.], a posléze Jan Albín. R. 1601 jest prvně jmenován jako písař při berni Stanislav Pryšenk [Ibid]; po deseti letech byl předním písařem Štěpán Pryšenk z Lindenhofu, snad bratr Pryšenka z r. 1601, ačkoliv možno souditi snad i na totožnost obou, kdežto různost křestních jmen vysvětlovati jen různým rozpisem zkratky [A M V. St. manip. Sl5/10-II. fol. 12].

Kol roku 1610 nacházíme současně v kanceláři nejv. berničného úřadu: jako přednostu Pryšenka, dále Jana Tišňovského, Pavla Kocha, Jana Diblíka z Votína, Jana Emka z Landštejna [Archiv m. Domažlic: Snesení obecní 1581 fol. 325 (opis v AZČ)] a r. 1611 ještě Jana Prehlera [Archiv m. Loun: Kopiář 1595 n. fol. 218 (opis v AZČ)]. Tedy celkem šest úředníků, což asi nebyli všichni, nýbrž jen význačnější. Jména pomocného personálu a sluhů nás nedošla. Úředníci kanceláře, kromě své vlastní agendy, o níž bude ještě dále hovořeno, měli přidělovány funkce také mimo kancelář. Byli posíláni především jako zemští komisaři k výplatě uherských posádek, berouce s sebou sebrané berní peníze, které vyplácel hejtmanům a rytmistrům zemský nebo císařský colmistr, kdežto berní písaři pouze asistovali. Druhá funkce mimo úřad záležela hlavně v exekučním vymáhání berních nedoplatků, kdy vystupovali v krajích jako uvaděči komorníků od Desk zemských. K této funkci jich používal i královský prokurátor v letech, kdy exekuci berních restů stavové odstoupili panovníkovi [Srv. o tom: Reg. milit. II. 7, 156, 245, St. manip. Sl5/10-IV., ibid. II. (Ausgewähl. Akten), SČ. X.].

Zatím co my jsme ochotni spatřovat v neproměnlivosti personálního složení úřadu a zejména v stálosti osoby jeho představeného přednost, česká vláda viděla v ní, pokud šlo o nejv. berničný úřad, r. 1601 úhonu. Dvacátého osmého března 1601 napsali nejv. úředníci nejvyšším berníkům, aby vyměnili osobu předního písaře při berni, "poněvadž při každém sněme, jakž nejv. berníci království Českého, tak také i krajští vždycky jiní a jiní voleni bývají, však že vždy písař jeden přední bez proměnění té povinnosti zůstává, odkudž časem i ledajaký neřád pochází... protož vám o tom poroučíme, abyste na místě předešlého předního písaře osobu jinou sobě obrali"

Směrnici úřední činnosti nejv. berničného úřadu určovaly sněmovní články. Speciální instrukce byla koncipována v České kanceláři teprve roku 1598 a vydána až po roce, 17. května 1599 [A. M. V. St. manip. I. 18 (concept)]. Ač byla adresována berníkům, zvoleným roku minulého, byla nepochybně míněna jako směrnice netoliko pro nejv. berníky zvolené roku 1598, nýbrž s platností trvalou. Speciální směrnice králova pro berničný úřad byla však postrádána již zase r. 1601, tedy patrně pro novou situaci, vzniklou po zvolení direktora berně. Nevím, byla-li vydána. Ze zmíněného roku zachovala se pouze královská instrukce pro berníky krajské [Archiv býv. min. spol. financí ve Vídni: Böhm. Anhang, fol. 1-7. Sign. GF 533. (Opis v Archivu země České)]. Zdá se dost pravděpodobné, že snad současně s ní vyšla z České kanceláře také instrukce pro ústřední berničnou správu, ale že se nezachovala. - Zmíněná instrukce i instrukce pro nejvyšší berníky z r. 1598 vydána byla jménem královým.

Domnívám se, že v době před tureckou válkou let 1593-1606 nebylo speciálních instrukcí pro stavovský nejv. berničný úřad; aspoň nikde se o nich nečiní zmínky a ačkoliv se nejvyšší berníci často dovolávají svých povinností, omlouvajíce se postiženým dlužníkům, vždy mluví jen o tom, co jim ukládají sněmovní usnesení a nikoliv o nějaké instrukci zvláštní. Teprve králova snaha ovlivnit berní správu, jež se tak zřetelně projevila právě v letech 1595 a 1596, dala patrně podnět k vydání těchto předpisů.

Od r. 1595 vyškytá se také ustanovení o přísaze nejv. berníků i nově ustanovených krajských berníků "J. Mti cís. a potom zemi" [SČ. IX.]. Krajské berníky volil sněm a ustanovoval jim plat, jakož i vyměřoval jejich úřední povinnosti, jak o tom ještě bude promluveno. Také nejvyšší úředníci byli podle instrukce povinni úřadovat pravidelně v jisté hodiny ve svých úředních místnostech a nikoliv v soukromých bytech. Berní písaři měli právo od poplatníků berní peníze přijímat a je kvitovat, nikoliv však bez vědomí nejv. berníků cokoliv vydávat. Ani ti však nesměli činit bez souhlasu české vlády větších vydání než kopu míšeňskou.

Pro příjem a vydání musil vésti přední berní písař tak zv. "Týdenní registra", zvláštní pro příjem a zvláštní pro vydání. Při pokladně měl míti "Mincovní rejstřík", v němž by zapisoval nejen stav peněz, nýbrž také druhy mince, v níž se nacházejí. Účetní uzávěrku musil konati každého týdne před nejvyššími berníky a dáti jim výtah účtu. Po každé uzávěrce, když byl kvitován, vyplnil "Registra hlavní", jež byla vedena pro příjem i vydání, ale nicméně ve dvou exemplářích. V jednom dělen příjem i vydání do kapitol podle titulů, v druhém vodítkem byly kraje. Druhý exemplář byl tedy současně kontrolní knihou pro účtování s jednotlivými krajskými berními správami. Nejvyšší berníci svůj počet skládali vždy 14 dní po uplynutí všech termínů berní v jednom každém roku svolených. Sněmovní komise přijímala tento počet bez ohledu na restanty, čehož před r. 1595 nebývalo. Poukazovati berní peníze na krytí určitých pohledávek směli jen nejvyšší berníci, nikoliv také písaři, a to podle certifikátů, dodaných jim od české vlády nebo jménem královým. Při takovém rozhodnutí musilo být od r. 1596 přítomno aspoň šest nejvyšších výběrčí, tedy nejméně čtyři stavovští.

Mnoho z těchto zvyklostí přejala speciální instrukce daná nejvyšším berníkům králem v květnu 1599, o níž byla řeč již výše. Měla býti jen doplněním a rozvedením pravidelných všeobecných instrukcí, obsažených v sněmovních článcích [naznačovala to sama již v úvodním odstavci: "Předkem a nejprve též nejvyšší berníci podle těch všech v sněme exprese dostavených artikuluov, pokud a jak daleko ty na ně se vztahují, se tak a nejinak zachovati mají"], nicméně leccos ustanovovala nově a zejména přesně precisovala některé ne dost určité zvyklosti a tradice. Tak hned předpisovala, že nejvyšší berníci musí úřadovati pospolu všichni tři nebo aspoň dva, že musí úřadovati ustavičně a nikoliv jen v týdnech po uplynutí berních termínů. Za první úkol stanovila jim dohled na příjem berních peněz od písařů, za druhý upomínání berníků krajských, kteří by včas berní do nejv. berničného úřadu neodvedli.

Dalším úkolem jejich bylo pořízení soupisu všech poplatníků ať kteréhokoliv stavu, dále horních měst, manu, svobodníků, dědiníků, nápravníků, svobodných rychtářů, dvořáků, opatů, proboštů, jeptišek, kněží, farářů, klášterů, mistrů kolegiátů a jiných lidí světských i duchovních a "uvedení jich v pořádný urbáře podle rozdílnosti všech krajů a urbáře takové berníkům krajským neprodleně do všech krajů odeslati,...aby ti vědouce již prve o tom, co jest toho kde prve od koho odvozováno, svoje registra na touž svolenou berni lepší si založiti a pravidlo jistší k vybírání týchž svolených daní jmíti mohli." Těmto soupisům poplatnictva, v nichž u každého byl konstatován počet jeho podkontribuentů: měšťanů, sedláků, komínů, krámů, mlýnů atd., říkalo se zemské urbáře a několik se jich zachovalo [nejstarší zachovaný jest z r. 1596; přepsal jej na způsob tabely Boh. Balbín, jemuž jej zapůjčil zemský geometr Vilém Vilímovský. Balbínova tabela dostala se v držení Antonína Bočka, jenž ji daroval Národnímu museu v Praze, kde ji použil ve své práci "Historické zprávy o lidnatosti země české" (otištěna v ČČM 1834) František Palacký, jenž po druhé otiskl toto pojednání v "Radhosti" II. s. 118-130. Palacký pořídil ovšem na základě tabely pouze součty pro jednotlivé kraje, uváděje vždy počet panství komorních s počtem poddaných a analogicky zase panství stavu panského, rytířského, městského, počet domů v král. městech, duchovenské statky, svobodníky a poddanská města se samou hodnotou jejich statků. Posléze počet far, ovčáků, ovčáckých pacholků, komínů, moučných kol a domů židovských. - Druhý "zemský urbář" zachoval se-podle soupisu z r. 1603 v rukopisu archivu kláštera křižovnického a vydal jej r. 1899 ve Věstníku král. čes. společnosti nauk s. 1-99 P. Fr. Marat pod názvem "Soupis poplatnictva 14 krajů království českého z r. 1603". Také zde nejde o edici, nýbrž o zpracování, jemuž autor předesílá archový úvod, rozbírající zachovaný rukopis po stránce vnější i vnitřní. Na rozdíl od Palackého nepodává však jen součty pro panství a statky jednotlivých stavů, nýbrž podle krajů sleduje zvlášť přiznání každého poplatníka, nejprv krále, pak pánů, rytířů, král. měst, šlechtických měst (v součtech však připočítává je k příslušnému stavu šlechtickému), duchovních, svobodníků. U každého uvádí počet poddaných, komínů, far, kol, mistrů a pacholků ovčáckých a posléze židů. - Konečně se zachoval "Zemský urbář" pro r. 1615, jehož originál uložen jest spolu s mladšími knihami nejv. úřadu berničného v Archivu země české, ale vydán byl celý tiskem r. 1869 Augustem Sedláčkem jako "Rozvržení sbírek a berní 1615 dle uzavření generálního sněmu" v "Abhandlungen der kgl. Böhm. Gesellschaft der Wissenschaften" VI. Folge 3. Band. Prag 1870].

Nejvyšší berníci měli nésti odpovědnost také za úřadování svých písařů, jež sami měli právo ustanovovati a o plat s nimi se dohodovati, měli dbát toho, aby dodržovali úřední hodiny, tak, aby krajští berníci, vypraví-li se k nim do Prahy, mohli své záležitosti vyříditi a včas domů se vrátiti, aby v Praze zbytečně mnoho peněz neprotrávili. Další odstavce týkaly se vedení register, v desátém článku bylo přísně zakázáno cokoliv ke své potřebě nebo pro spekulaci z berně si vypůjčovati ["nemají také tíž nejvyšší berníci mnohem pak méněji písaři jejich žádných peněz berničních k svým vlastním potřebám sobě vypůjčovati, neb koho jiného v podobné příčině jakými penězi takovými zakládati ani komu lhůty další mimo jisté termíny dávati"]. Článek jedenáctý byl věnován anticipacím, k nimž bez usnesení nejv. úředníků neměli berníci sahati a jestliže k půjčce takové došlo, měla být účtována ve zvláštním rejstříku: "Taková pak poručení, kderá v takovejch příčinách vycházeti a jmíti se budou, mají se i s šejny týchž osob, kteříž co toho k sobě přijmou, až do navrácení takovejch anticipirovanejch peněz neb dalšího o ně oučtu zřizování ve sklepě, kdež se peníze skládati budou, při penězích zanechávati a chovati." - Zajímavé bylo, že dokonce i krajští berníci, když peníze berní odvedli, musili vedle kvitance dostat ještě mincovní ceduli, v níž byly vypsány druhy mince, z nichž složená částka se skládala.

Přední písař byl povinen provésti týdně uzávěrku příjmu a vydání a předložiti písemný účet nejvyšším berníkům, kteří jej zkontrolovali a "vlastníma rukama expresse a celými literami podepsali". Od berních peněz, které musily se chovati dvěma zámky zamčené ve sklepě, byly dva klíče; jeden choval přední berní písař a druhý nejvyšší berníci. Jeden bez druhého "týchž složených peněz nemohl se dotýkati". Nejvyšší berníci měli povinnost opatrovati všechny mincovní cedule "pilně pospolu" a srovnávati, kterak se vyúčtované outraty a vydání s nimi shodují. Jestliže požádají od předního písaře nějakých hotových peněz, mají mu na ně dáti ceduli řezanou a on má o takových dílčích vydáních vésti zvláštní rejstříky.

Zvláštní důraz položila instrukce na vedení hlavních register podle krajů. Při každém kraji mělo být vynecháno tolik čistého papíru, "aby ty všeckny svolené berně, v týchž registřích podle rozdílnosti krajův a týchž svolení pro ty všeckny termíny, pokud a jak dlouho co toho svoleno jest, do týchž register hlavních vepsaný bej ti mohly, kderýžto register hlavních nejvyšší berníci při činění počtu podle register téhodních od sebe odvésti a složiti povinni budou". Kromě těchto hlavních register jednosvazkových měli berní písaři míti registra zvláštní vždy jen pro jeden kraj a do těch zapisovati jména všech osob i statkův jejich a u každého jména vynechati volný papír pro zapisování "těch rozdílnejch daní a termínův". - Uzávěrka nejvyšších berníků měla následovati nejdéle ve dvou nedělích po uplynutí termínu.

Kromě této instrukce z r. 1599 nepodařilo se mi až do konce turecké války, totiž do r. 1606, nalézti pro nejvyšší úřad jiné instrukce speciální. Směrnicí zůstávaly zase sněmovní artykuly; nicméně zdá se, že snad po dvou letech, r. 1601, vydána byla ještě jedna instrukce speciální, jež se bohužel nedochovala.