2. POKUS ZEMĚPÁNŮV O KONTROLU BERNÍ SPRÁVY.
Správa několikanásob vyššího berního výnosu poskytovala stavům znamenitou moc hospodářskou a konec konců i politickou. Nebylo divu, že Česká komora pokusila se v ní r. 1596 o převrat, jehož konečný výsledek nebyl sice velký, nicméně přece přinesl králi právo jmenovati do nejv. stavovského berního orgánu svého dohližitele, jehož vliv z vlastní správy stavové pokoušeli se hned zase vymýtiti. Tento zásah do své sféry však stavové vyvážili, ba převážili r. 1600 zvolením stavovského direktora berně, jenž ujal se trvale správy sebraných peněz a hospodaření jimi.
Částečný zdar zeměpanského proniknutí do berní správy našel výraz také ve skutečnosti, že zaměstnanci nejv. berničného úřadu skládali od r. 1595 přísahu zemi i králi. Nicméně, zejména po r. 1600, nutno stavovský ráz berničné správy považovat spíše za posílený než oslabený.
Usnesení nových sbírek na vojsko r. 1595, zatím co staré berně domovní a prodejní povolené r. 1593 ještě platily, způsobilo zvolení nového nejv. berničného orgánu, rovněž tříčlenného, jenž podle instrukce sněmem mu dané, měl přijímati vybrané sbírky od berníků krajských, kteří k těmto sbírkám byli zvlášť zvoleni [SČ. IX.]. Podle těchto nových nejv. berníků však zůstávali v činnosti také nejvyšší berníci, kteří spravovali berni domovní, sbírku vrchností z měšců vlastních a sbírky z prodejů a které zvolil sněm r. 1593. Takže současně byly v činnosti dva nejvyšší stavovské berničné orgány, jichž kompetence byla rozdělena podle druhů berní. Nový berničný úřad dostal patrně i vlastní kancelář, neboť sněmovní artykuly ustanovovaly, že noví nejvyšší berníci mají právo chovati dva berní písaře a platiti jim po 30 kopách míš. [vybavení "sbírkového" nového úřadu bylo zřejmě chudší: nejv. berníci měli dle své stavovské hodnosti 75, 50, 25 čes. kop ročně, písaři jen 15 č. k., kdežto nejv. berníci z r. 1593 pobírali po 325, 250, 125 čes. kopách a jejich přední písaři měli po 100 čes. kopách]. Noví nejv. berníci byli totiž více méně jen účetní, kdežto vlastní práce, totiž příjem přiznání, rozvrh i výběr sbírek, ležely na krajských bernících, kteří zvoleni byli v každém kraji dva, totiž jeden rytíř a jeden měšťan.
Podvojnost vrchní berní správy nebyla udržitelná a patrně ani stavy zamýšlena. Hned následující sněm, jenž se sešel v únoru 1596 musil správu berně novelisovati a do této novely zasáhla obratně Dvorská komora. Již 27. prosince 1595, jsouc dotázána panovníkem na své mínění o proposici pro příští sněm, radila, aby se král domáhal moci nad zemskou berní pomocí a disposice s ní [SČ. IX.: "In allweg aber wirdet dies wohl in Acht zunemben sein, dass zu Verhütung allerlei Unordnungen und Missverstand diese und andere Landshülfen, so Ihrer Mt als Künigen zu Beheimb und derselben Krön zum besten bewilligt werden, in Ihrer Mt Gewalt und Disponierung gegeben und vertraut, derselben Regalien, Hoheit und Authorität erhalten und nit sogar die Hand gebunden und ausgeschlossen, dardurch an Einnehmbern und sunderlich an Musterherren, Zahlmeistern und in ander Weg viel Unkosten erspart werden kunnten]. Panovník sice do proposice výslovně tohoto požadavku nevložil, ale celé jednání k jeho dosažení směřovalo. Cílem zeměpanských úřadů bylo zrušení nejvyššího stavovského berního orgánu vůbec, neboť tak mělo být uvolněno pole pro zásah komory při organisaci nového. Sněm formálně vyhověl a starý berničný úřad prohlásil za zrušený, ale současně ustanovil nad správou sbírek stavovskou šestku, mluvě v artykulech o osmi osobách, jimž se sbírky mají odvozovati; další dvě osoby do tohoto sboru měl jmenovati panovník [SČ. IX.]. Protože také novým vrchním výběrčím stanovil sněm hned plat, bylo zřejmé, že jde znovu o orgán stavovský, v němž bude pouze trpěna jedna čtvrtina králových zástupců. Sněm dokonce, aby zabránil náhodnému majorisování královskými úředníky, ustanovil, že vrchní výběrčí mohou úřadovat a rozhodovat o platech, nebo je poukazovat, jen za účasti nejméně šesti členů a dále zplnomocnil nejv. úředníky a soudce zemské, aby mohli jmenovati nového člena stavovské šestky, kdyby některý z nich zemřel nebo z jiného důvodu odstoupil. Podle sněmovních artykulů záležel úkol nového vrchního úřadu v tom, "aby všechny svrchupsané svolené sbírky a pomoci, též i berně domovní s listy přiznávacími od krajských berníků přijímal."
Zřízení krajských berníků, k němuž došlo již o rok dříve, bylo v artykulech sněmu 1596 vysvětlováno potřebou decentralisace, neboť prý hned v prvním roce jejich existence "mnohem víceji osob při dávání sbírky léta pominulého vejběrčím krajským se přiznávalo, nežli při berni na hradě Pražském se nachází." Správně konstatováno, že berně z jednoho každého kraje dostane se krajským berníkům rychleji než ústředním a naopak zase že "reštanty" budou se moci pohodlněji vymáhati. K tomu se prý ještě ušetří vysoký plat nejvyšších berníků
[SČ. IX.]. Současně byli zvoleni noví vrchní berníci s platy sice nízkými, ale za to v počtu šesti na místě dřívějších tří. Nově ustanovení vrchní výběrčí musili skládati sněmu účty a proto byla zvolena také šestičlenná sněmovní komise (místo dřívější dvanáctičlenné), do níž měl král vyslati rovněž dva. své zástupce. Podobně jako r. 1595 také tentokráte svoláni byli vrchní i krajští berníci do České kanceláře, aby složili přísahu také králi.
Zeměpanský vliv v berní správě byl udržen i v oblasti posudného. Jako již od r. 1583, také nyní krajské výběrčí posudného jmenoval král a peníze s nimi vyúčtovával úřad rentmistrovský.
Pokus o ovládnutí správy zemské berně zrál již několik roků. Stavovské přistoupení na sbírky z prodejů, k němuž došlo r. 1587 za účelem úrokové a úmorové služby domácího král. dluhu, přiblížilo berní správu v dosah komorní kontroly, neboť jí patřila správa královského dluhu. Nejvyšší berníci byli nuceni s Českou komorou stále účtovati, komora měla za povinnost po každém termínu zapsat docílené změny dluhů a kromě toho ročně pořizovati pro nejv. úředníky "Generalauszug".
Nová komorní instrukce [SČ. IX. šestnáctém bodu dokonce ukládala českým královským komorním radům, aby bděli nad vymáháním berních nedoplatků skrze nejv. stavovský berničný úřad a aby při něm byly přítomny "unsertwegen etliche raitverständige Personen", které by pořídily také "quatemberliche Auszug und Bericht an unsern Hof zu Händen unserer Hofcammer." Dozírati měli pochopitelně i na krajské výběrčí posudného (úředníky zeměpanské), "aby jim cizí neviděli do rukou". V obor působnosti České komory položil šestnáctý článek nové instrukce také soupis pivovarů a várečných domů, přípravu sněmovní proposice a jednání o berni s vnějšími kraji.
Nová komorní instrukce sama jest tedy bezpečným důkazem, že panovník pojal již r. 1592 plán zmocniti se exekuce berních nedoplatků a tím kontroly celé berně. Příštího roku nabyl tento program konkrétního obsahu. V sněmovní proposici požádal král, jako již několikráte odr. 1570, o soupis poddaných, jenž měl zameziti dalšímu nepřiznávání sedláků, ale současně domáhal se zřízení kontrolního zeměpanského písaře (gegenschreiber) u úřadu nejvyšších berníků. Cílem tohoto požadavku bylo proniknouti do stavovského nejvyššího berního orgánu a zmocniti se kontroly nad stavovskými funkcionáři.
Rudolf II. vracel se tak k programu někdy svého děda z doby první komorní instrukce z let 1527-1531.
Stavové byli požadavkem rozhořčeni a rázně jej odmítli: "Co pak se týče toho, aby osoba některá ku pánům berníkům volena byla, kteráž by proti pp. berníkům registra držela, co se přijalo a co vydáno bylo, tu se vidí, že by to na potupu bylo, neboť jeden každý stav z sebe jednu osobu za nejvyššího berníka stanovili, protož se vidí, že bez tý takový osoby neb gegenhandlera dobře býti může a J. Mt o to požádán byl, aby od toho upustil" [SČ. VIII.]. Soupis poddaných potom skutečně stavové až do bělohorského převratu nepřipustili; pokud šlo o přístup královského zástupce do nejv. berního úřadu, byli však po třech letech smířlivější.
Účast královského zástupce v nejvyšším berničném úřadě mohla znamenati mnoho, kdyby jej stavové připustili k vlastní správě, ale mohla být jimi také značně znehodnocena, jestliže zaujali k němu poměr "beatorum possidentium" k nevítanému hostu. Ze vítáni královští zástupci nebyli, o tom svědčilo usnesení sněmu proti možnému majorisování a plná moc nejv. úředníkům o nahrazování chybějících vrchních výběrčí stavovských. Ze sněmovních článků bylo patrno pouze tolik, že královští zástupci nastoupí do starého stavovského orgánu, ale nikoliv jako kontroloři, "aby registra drželi proti nejvyšším pp. berníkům," jak žádal král r. 1593. Postavení jejich v nejvyšší berní správě bylo zatím neurčité a o precisování jeho pokoušela se Česká komora teprve měsíc po skončení sněmu.
Podnětem k tomu byla stížnost obou králem jmenovaných zástupců, že stavovští vrchní výběrčí nepovažují je za výběrčí, jednají bez nich a že sami jmenovali také oba berní písaře. Česká komora poslala o tom králi své dobré zdání v tom smyslu, že podle sněmovního usnesení jest nutno považovati oba královské zástupce při nejmenším za rovnocenné se šesti zástupci stavovskými. Posici svoji v berní správě snažila se podepříti současně novým argumentem, a to o velkém počtu královských poddaných, mezi něž počítáni byli také židé, svobodníci, ba i královští měšťané, kterýž prý opravňuje krále k řádnému zastoupení [SČ. IX.: "So haben sich aber die zwo Personen, so von E. Mt wegen geordnet, anjezo beschwert, dass sie von den anderen sechsen nit für Steuereinnehmber gehalten, so mit ihnen zugleich die Einnahmb und Ausgab verraiten, die Steuerschreiber durch sie allein aufgenomben und bezahlt werden, sondern allein von Berichts wegen und nur bloss zu Schein allda gegenwärtig sein sollten, inmassen beiligend Schreiben, so vom Landrechten an sie ausgangen, ferner vermag, da doch der Landtagsbeschluss eben sowohl die Verrichtung E. Mt verordneten, als denjenigen, so die Stand nambhaft gemacht und also den acht Personen zugleich anbefohlen und vertraut, wie beiliegunder Extract aus der Landtagspublication lauter vermag, und weil dann E. Kais. Mt von deren eigenthumblichen Herrschaften und Kammergütern, sowohl auch den Klöstern, Freisassen und der Judenschaft ein ansehenliche grosse Summa und sambt den Städten fast soviel als die andern zwen Stand selbst contribuieren"].
Co král podnikl na podkladě tohoto dobrého zdání, jsem nezjistil. Nevím tedy, zda pomohlo posílit posici královských důvěrníků v nejv. berničném úřadě. Činnost zmíněných král. důvěrníků jest vůbec dost pochybná, neboť Dvorská komora vyzvala teprve 12. února 1597 Českou komoru, aby je králi navrhla, tvrdíc výslovně, že jde o důvěrníky podle usnesení čes. sněmu z minulého března [SČ. IX.]. Tento rozkaz Dvorské komory jest v zřejmém rozporu s právě posouzeným dobrým zdáním České komory z dubna 1596, neboť podle něho by ještě v únoru 1597 žádných králových důvěrníků v nejv. berničném orgánu nebylo. Domnívám se nicméně, že jde přece jen o rozpor zdánlivý, totiž, že v únoru 1597 nešlo o navržení důvěrníků podle usnesení březnového sněmu r. 1596, nýbrž až sněmu druhého, zářijového. Nicméně i tak pětiměsíční opoždění České komory prozrazuje dost o zklamání, jehož se komora s král. důvěrníky v stavovském vrchním berním úřadě dožila.
O malém jejich významu svědčí ještě jiný dokument z prvních měsíců r. 1597. Dvacátého devátého března poslala Dv. komora tajné radě upozornění, že český berní termín pro sbírky chýlí se ke konci a že jest třeba dosáhnouti účasti při jeho vyúčtování. Bude prý nutno naříditi České komoře, aby pomáhala při kontrole tohoto ročníku berně. Až prý dojde k účtování příjmů a vydání, ať komorní účtárna při něm pomáhá vedle osob stavy k tomu zvolených, aby J. Mt cís. byla řádně zpravena o nedostatcích a "reštantech". - Z toho bylo by se lze domnívati, že v berní správě snad již ani královští důvěrníci nebyli. Za druhé mělo by se prý docíliti, aby všechna turecká pomoc byla odváděna přímo do "Kriegszahlamtu". Dv. komora se domnívala, že by to bylo možno zaříditi skrze Českou kancelář. Kdyby českou pomoc spravoval Kriegszahlamt, bylo by totiž možno uzavírati na ni také anticipace u bankovních firem [SČ. IX.].
Výhoda láce nového nejvyššího berního orgánu vzala za své rovněž ještě r. 1596. Nejvyšší výběrčí, zvolení druhým sněmem r. 1596 - až na Václava Budovce, jenž vystřídal Ladslava Vchynského, byli všichni stejní - nebyli již s nízkou odměnou, kterou jim první sněm ustanovil spokojeni a docílili, že jim ji nejv. úředníci a soudci zemští, zplnomocnění k tomu sněmem, zvýšili znamenitě, takže každý pán měl bráti za rok 400, rytíř 300 a měšťan 150 čes. kop, tedy ještě o 1/6 až 1/4 více, než kolik měli berníci let 1593-1595. Nyní však přistupovala k tomu skutečnost, že místo tří nejvyšších berníků bylo jich šest a k tomu ještě 28 berníků krajských. Berní správa, zřízená na sklonku r. 1596, byla tak nejdražší berní správou, která vůbec kdy v té době existovala [podle St. manip. S 15/10 Ausgewählte Sachen 1596 dostali nejv. pp. berníci podle sněmu prvého a páni písaři za tento rok 3954 míš. kop, pp. berníci podle sněmu druhého 1700 míš. kop, věcné potřeby 216 míš. kop 33 gr. 2. den., zemští komisaři za přijetí počtů berních 745 míš. kop, Albrecht Slavata a Jan Oulner zemští výzbrojní písaři (mustršrejbři) 1780 míš. kop 34 gr., úhrnem tedy činila režie české berní správy za rok 1596 8.916 míš. kop 7 gr. 2 d., nečítajíc ovšem režii v krajích]. Nejvyšší úředníci potvrdili dále nejv. berníkům právo jmenovati samostatně berní písaře, stanoviti jim platy ("až do vládní ratifikace") a bráti je do přísahy. Správa berních peněz zůstávala jim - proti plánům Dvorské komory - rovněž vyhrazena a opakováno usnesení, že výplaty z berních peněz mohou poskytovati jen tenkráte, jestliže jest jich přítomno aspoň šest. Na víc ukládal jim zmíněný zemský stavovský výbor za povinnost provést vyúčtování domovní berně s berníky let 1593-1595, kvitovati je a přikročiti potom k jednání s panovníkem o způsob berního zatížení Kladska a Loketská [SČ. IX.].
Tato resoluce stavovského zemského výboru byla současně dokladem, že se pokoušel přesně vymeziti pravomoc stavovských orgánů proti aspiracím obou komor, čili že stavové byli rozhodnuti udržeti správu zemské berně ve svých rukou, vidouce v ni právem důležitou zbraň politickou.
Útok dvora proti české stavovské berní správě přinesl zatím tento úspěch: královského důvěrníka v nejv. berním orgánu, avšak bez určité pravomoci a přísahu berního personálu nejen zemi, nýbrž také panovníkovi, což však, aspoň pokud šlo o berníky krajské, uzákoněno bylo již r. 1595, naproti tomu však vedl k reduplikaci počtu nejvyšších berníků a k dalšímu zdražení berní režie. Posléze probudil obezřetnost stavů a postavil je do střehu proti dalším zeměpanským pokusům o výboj. O zvládnutí berní správy nebo aspoň o zřízení kontroly nad ní nebylo lze však již mluviti.
Avšak rok 1597, chtěl-li se král uvarovati další ztráty berních peněz na neproduktivní režii, musil přinésti jen jeho ústup. Nebylo již řeči o tom, že s nejvyššího berničného úřadu sešlo, jak ustanovovaly sněmovní články r. 1596 [SČ. IX.], ani vymýšlení nových názvů pro nové nejvyšší berníky, nýbrž sněm zvolil zase jako v minulých letech tři nejvyšší berníky, po jednom z každého stavu a ponechal panovníku právo jmenovati k nim osobu čtvrtou, ale pouze proto, "aby vždycky týchž sbírek přítomna byla a o všem, co se toho příjme a zase vydá, vědomost míti a J. Mti o tom zprávu učiniti mohla". - Tedy nikoliv jako rovnoprávného berníka. Pokud šlo o loňskou drahotu režie, učinili stavové ten ústupek, že stanovení platů nejv. i krajským berníkům ponechali králi ve spolku s nejv. Úředníky [SČ. IX.], tedy s vládou a nikoliv s král. komorou. Tak zůstávalo potom i v letech příštích [SČ. IX., X., X.].
Direktor berně: K novému upevnění nejv. stavovské berní správy došlo zase r. 1600. Sněm uložil jednak nejv. berníkům za povinnost sídliti v Praze, jednak zvolil Kryštofa z Lobkovic, aby spravoval berní peníze a na to hleděl "kde a v která místa se obrátí a komu, aneb jak se z nich platiti bude," neboť pouze s jeho vědomím smějí se peníze z nejv. berničného úřadu vydávati. Tento "direktor berně" dostal také právo přednášeti nejv. úředníkům vše "co by nápravy potřebovalo". Bez jeho vědomí zejména nesměly se díti poukazy peněz vojsku v Uhrách. Za odměnu ustanovil mu sněm 500 kop čes. ročně. Současně také rozhodl, že pro zemské potřeby (domesticum) má býti vzato ze svolených sbírek 5.000 čes. Kop [SČ. X. ]. Panovníku ponechal právo, aby spolu s českou vládou vydal nejvyšším i krajským berníkům novou instrukci. Král snažil se však také zlepšiti svoji posici v české berní správě a tak na místo, reservované svému důvěrníku, posadil tentokráte samého presidenta České komory, Štěpána Jiřího ze Šternberka [Regesta militare II. ]. - Tyto změny nasvědčují, jak důležitou stávala se pro císaře česká berní pomoc v pozdějších letech turecké války.
Důchod nejv. berníkům, ani když bylo králi popřáno právo při něm spolurozhodovat, již snížen nebyl a ustálil se na 400 čes. kopách pro pána, 300 pro rytíře a 150 pro měšťana. Sněm r. 1601 dal jim dokonce právo stanoviti nejen platy pro jejich písaře, nýbrž také pro krajské berníky [SČ. X.].
V duchu usnesení sněmu z r. 1601 vyzněla i usnesení prvního sněmu r. 1605, který prvně po čtyřech letech zase artykuly o berní správě novelisoval. Panovníkovo právo vysílati do nejvyššího berničného úřadu jednu vhodnou přísežnou osobu, "aby z strany berní přijímání i zase vydávání dostatečnou vědomost míti mohla", rozšířeno bylo tehdy na osoby dvě a na právo dáti jim vlastní instrukci, ale současně prohloubil sněm také pravomoc stavovského ředitele berně, jímž byl stále Kryštof z Lobkovic tak, aby na něho šla všechna králova korespondence ve věcech berních. Nejvyšším berníkům pak bylo uloženo, že musí "pana principála" zpraviti o každém poukazu na účet české berně a jen s jeho vědomím peníze vydávati. Berní úřad resp. Kryštof Lobkovic obohaceni byli současně ještě o další dva zaměstnance, totiž stavovské komisaře pro placení žoldu posádkám, jimiž ustanoveni byli Kryštof z Fürstenberka a mladý český důstojník Albrecht z Valdštejna [SČ. X.]. Funkci tuto zastávali dříve berní písaři, kteří s penězi do uherských posádek, resp. k císařskému válečnému colmistru dojížděli.