8. POSUDNÉ.

Správa posudného ve městech náležela do pravomoci městských rad, jež delegovaly ze sebe dva konšely, kteří vedli počty posudného. Každý majitel pivovaru nebo sladovny byl povinen založiti týdenní registra a v nich poznamenávati počet varů a věrtelů svařeného piva nebo vyrobeného sladu. Podle těchto register odváděli pivovarníci daň městské radě a od ní ji každého čtvrt roku vybírali krajští výběrčí. Na patrimoniích místo městské rady zaujímala vrchnostenská kancelář. Tak organisováno bylo posudné již od svého vzniku r. 1546.

Počínajíc r. 1564 došlo k řadě významných změn v této organisaci. Tenkrát prvně dostalo se stavům práva krajské výběrčí posudného zvoliti, kdežto do té doby je jmenoval král [SČ. III. ]. Kontrola pivovarů byla nedostačující, zejména vrchnosti nepřiznávaly všech a podobně nejistý byl i počet várek. Cestu k jejich zatajování otvíralo ustanovení o várkách k vlastní potřebě. Hrozba dvojnásobnou pokutou a soudem komorním nestačila zastrašiti, když nebylo takřka pravděpodobnosti, že by krajští výběrčí mohli defraudaci zjistiti. O tři roky později - 1567 - podařilo se prosaditi na sněmu ustanovení, aby každý, kdo by chtěl pivo vařiti, požádal krajské výběrčí dříve o cejch (známku), na němž by byla označena také velikost várky. Krajským výběrčím měla pak sloužiti kniha o vydávání cejchů jako kontrolní pomůcka při vybírání berně [SČ. III.].

I toto opatření znamenalo ovšem nejvýše kontrolu nad počtem, nikoliv však nad velikostí várek, stejně jako nezaručovalo, že přiznány jsou všechny pivovary. Proto od r. 1571 se panovník snažil docíliti na sněmu skolení k soupisu pivovarů, ale marně [SČ. III.]. V tom jedině byla naděje, že se znemožní vrchnostem zapříti aspoň celé pivovary. A také proto se vrchnosti úsilně tomuto požadavku bránily. Příštího roku 1568 prvně povolili stavové zvýšení posudného ze tří na čtyři gr. č. z věrtelového sudu, takže výnos posudného dosáhl nejvyššího čísla, totiž 52.407 čes. kop čili 131.017 zl. r., částky, kterou překročil potom pouze v letech 1585 a 1586. Roku 1569 následoval však hned pokles na 45.327 čes. kop a r. 1570 na 43.196. Ani na této výši se posudné, ačkoliv bylo od r. 1570 zvýšeno na 5 gr., neudrželo. Teprve ke konci období, v posledních letech před tureckou válkou, kdy se již platilo šestigrošové, překročilo zase roční výnos 100 tisíc zl., aby konečně r. 1591 dosáhlo zase 49.457 čes. kop čili 123.643 zl. Asi polovinu této částky zaplatila královská města.

Krajským výběrčím posudného dal sněm r. 1570 stručnou instrukci, ukládaje jim úřadovati v každém ze čtyř ročních termínů posudného po jeden týden v krajských městech a tu od vrchností a rad městských posudné přijímati a s nimi vyúčtovávati. Dbáti měli, aby posudné bylo placeno celé a pátrati, proč není placeno z pivovarů, z nichž bylo již placeno někdy dříve. Proti těm, kdo by se falešně přiznali, nebo posudné neodvedli, měli učiniti oznámení zemskému soudu. Jako pokuta stanovena byla dvojnásobná výše posudného [SČ. III. ].

Když se r. 1570 zase objevil pokles výnosu, navrhla, nepochybně příštího roku, Česká komora králi, aby se pokusil získat české stavy, aby posudné reluovali, totiž odváděli mu určitou sumu z titulu posudného a daň si pak vybírali sami ve své režii. Kdyby prý na to nechtěli přistoupiti, potom aby upustili od svých výběrčí a královští výběr čí aby měli právo daň odváděti zase královskému úřadu rentmistrovskému [SČ. III.].

Sněm r. 1572 doplnil předcházející instrukci o odstavec věnovaný výběrčímu, ustanovenému pro pražská města [SČ. III.], jímž se mu ukládalo: každé čtyři neděle s mistry pivovarskými, kteříž cejchy k sobě přijímají, o takové cejchy i také posudné před purkmistrem a radou jednoho každého města počet činiti a vybrané posudné ihned po vykonání počtu před týmiž zouplna skládati a když by kolvěk jménem J. Mti cís. purkmistru a radě kterého města o tom, aby takové složené posudné buďto rentmistru J. Mti cís. neb v jiné místo vydali, poručení se stalo, v tom proti dostatečné kvitancí, aby se každého času tak zachovali. - V krajských městech čtyřnedělní vyúčtovávání uloženo bylo purkmistru a radě městské, kdežto odvod posudného krajskému výběrčímu zůstal čtvrtletní. Krajští výběrčí placeni byli původně z výnosu posudného podle vyúčtovných výloh. Není patrno, kdy dostali pevný plat. R. 1579 byl již tento plat zvyšován a sice o 10kop čes. [SČ. V.], a r. 1581 činil 50kop čes. [SČ. VI.]. Instrukce zůstávala ale stále táž jako r. 1572.

Když o dva roky později (1583) bylo posudné rozděleno ve dvě poloviny, takže výnos 3 gr. měl připadnouti na vydržování císařského dvora, jenž právě do Prahy přesídlil a výnos dalších tří grošů měl jíti na úmor domácího královského dluhu, docílil král na českých stavech, že mu byla zase odevzdána správa posudného jako před r. 1564, takže mohl jmenovati sám krajské výběrčí, kteří výnos berně odváděli do úřadu rent-mistrovského [SČ. VI.]. Tím zmizel stavovský vliv na správu posudného. Od této doby analogicky také výběrčí ostatních nepřímých berní, ačkoliv se udržely pod správou nejv. berničného úřadu, musili skládati přísahu netoliko stavům, nýbrž také králi [SČ. VII.].

Avšak ani se svými vyběrčími nebyl panovník vždycky spokojen. Sedmnáctého března 1589 ukládal jim přísně, aby vyúčtování vybraného posudného provedli v účtárně České komory vždy ve třech týdnech po projití kvartálu a nikoliv "po mnoha nedělích, když se jim dobrého líbí". Svá registra měl každý výběrčí uzavřít již týden po projití kvartálu [A M V. St. manip. S 15/1-2/1, fol. 132].

Proti dlužníkům posudného nebo těm, kdož vůbec přiznání neučinili, mělo se, jak jsem již výše řekl, postupovati relací k soudu zemskému a dvojnásobnou pokutou. Tato zásada platila v letech sedmdesátých, ale již na sklonku stavovského období správy posudného došlo k převzetí ustanovení z daně domovní a tak sněm r. 1582 ustanovil, že v takových případech mají krajští výběrčí dáti dlužníka poznamenaného nejv. berníkům a ti vyžádají si zatykač od Desk zemských a "vedle téhož zatykače, jakoby po rozsudku zatčen byl se zachovati a ty škody pro nečasné spravení takového posudného... zase i s posudným dáti spraviti povinen bude... Jestliže kdo do dvou neděl po doručení zatykače nezaplatí, má býti povinen sám postaviti se na Pražský hrad a takového zatčení nemá prázden býti." Taxa za komorníka byla stanovena na 1/2 kopy čes., za zatykači list 15 č. gr. [SČ. VI.].

Při doručování zatykačích listů se zůstalo i když správa posudného r. 1583 spadla zase na krále. V březnu 1589 byly rozesílány krajským výběrčím posudného z České kanceláře královým jménem zatykači listy: do kraje kouřimského jedenáct, litoměřického dvacet osm, hradeckého čtrnáct, slánského sedm, podbrdského deset, vltavského šest, prácheňského osmnáct, žateckého sedmnáct, bechyňského šest, čáslavského dva, boleslavského třináct a plzeňského třicet osm [A M V. St. manip. S 15/1-2/1, fol. 131, fol. 136].

Krajští vyběrčí, jak z listu prácheňskému výběr čímu Přibíkovi Pintovi Bukovanskému vyplývá, byli povinni vést zvláštní registra dlužníků a zvláštní rubriku v nich věnovat vlastním vydáním, spojeným s vymáháním jejich restů. Protože předchůdce páně Pintův v úřadě, pan Dejm, neodvedl "registra reštantní tu kdež náleží", poručil mu král, aby bez meškání dojel k p. Přibíkovi na Bukovany "a ten vejtah s pilností s ním přehlídl a tak napraviti pomohl, aby v tom spletku a zmatku žádného se nestalo [Ibid.: Z jiného konceptu dopisu p. Václavovi Dejmovi je patrno, že nesložil 104 kopy 11 čes. gr.].

O velikosti nedoplatků na posudném podařilo se mi nalézti významný doklad: výtah dluhů v kraji boleslavském za léta 1558-1567 čili celkem za 40 kvartálů sněmovního svolení. Také dlužníci jsou v něm přepočteni na kvartály: pan Adam Křinecký dlužil ze 40 kvartálů sedm, p. Zbyněk Berka šest, ostatní dlužníci většinou tři a čtyři, málo bylo po jednom a po dvou


[A M V. St. manip. S 15/10-II.].

Srovnáme-li vývoj berní správy v období domovní berně let 1567-1592 s obdobím předcházejícím, konstatujeme, že jest to období bez častých proměn a zvratů, jaké jsme vídali v období minulém. Berní správa je již zaběhána v pevných kolejích, stavovská prevalence jest naprostá. Stavovský berničný úřad nespravuje jen přímou berni, případně také sbírky prodejní, ale po dobu 19 roků má ve svých rukou i zemské posudné, jež sněm kdysi r. 1546 výslovně odevzdal do správy královy.

Úřad nejvyšších berníků se zkonsolidoval; nejen se již neměnili nejv. berníci každého roku, takže mohli se zapracovati, ale zejména byla již pevně zorganisována jejich kancelář, která měla řadu odborných úředníků i pomocných sil mimo systemisaci. Zásluhu o to dlužno přičísti před jinými Izajáši Velíkovi, který udržoval v berničném úřadě jistou tradici již na konci berně odhadní a třeba neslavně svůj úřad skončil, nelze zapomenouti, že on to byl, kdo položil základy trvalosti a odbornosti stavovské berní správy aspoň v instanci nejvyšší. V jeho intencích kráčel i jeho nástupce Jan Sladký z Peclinovce. - Tím větší podiv musí potom vzbuditi skutečnost, že ani z tohoto období stavovské berní správy nezachovala se souvislá registratura nejvyššího úřadu berničného.




Přihlásit/registrovat se do ISP