Správa posudného ve městech náleľela do pravomoci městských rad, jeľ delegovaly ze sebe dva konąely, kteří vedli počty posudného. Kaľdý majitel pivovaru nebo sladovny byl povinen zaloľiti týdenní registra a v nich poznamenávati počet varů a věrtelů svařeného piva nebo vyrobeného sladu. Podle těchto register odváděli pivovarníci daň městské radě a od ní ji kaľdého čtvrt roku vybírali krajątí výběrčí. Na patrimoniích místo městské rady zaujímala vrchnostenská kancelář. Tak organisováno bylo posudné jiľ od svého vzniku r. 1546.

Počínajíc r. 1564 doąlo k řadě významných změn v této organisaci. Tenkrát prvně dostalo se stavům práva krajské výběrčí posudného zvoliti, kdeľto do té doby je jmenoval král [SČ. III. ]. Kontrola pivovarů byla nedostačující, zejména vrchnosti nepřiznávaly vąech a podobně nejistý byl i počet várek. Cestu k jejich zatajování otvíralo ustanovení o várkách k vlastní potřebě. Hrozba dvojnásobnou pokutou a soudem komorním nestačila zastraąiti, kdyľ nebylo takřka pravděpodobnosti, ľe by krajątí výběrčí mohli defraudaci zjistiti. O tři roky později - 1567 - podařilo se prosaditi na sněmu ustanovení, aby kaľdý, kdo by chtěl pivo vařiti, poľádal krajské výběrčí dříve o cejch (známku), na němľ by byla označena také velikost várky. Krajským výběrčím měla pak slouľiti kniha o vydávání cejchů jako kontrolní pomůcka při vybírání berně [SČ. III.].

I toto opatření znamenalo ovąem nejvýąe kontrolu nad počtem, nikoliv vąak nad velikostí várek, stejně jako nezaručovalo, ľe přiznány jsou vąechny pivovary. Proto od r. 1571 se panovník snaľil docíliti na sněmu skolení k soupisu pivovarů, ale marně [SČ. III.]. V tom jedině byla naděje, ľe se znemoľní vrchnostem zapříti aspoň celé pivovary. A také proto se vrchnosti úsilně tomuto poľadavku bránily. Příątího roku 1568 prvně povolili stavové zvýąení posudného ze tří na čtyři gr. č. z věrtelového sudu, takľe výnos posudného dosáhl nejvyąąího čísla, totiľ 52.407 čes. kop čili 131.017 zl. r., částky, kterou překročil potom pouze v letech 1585 a 1586. Roku 1569 následoval vąak hned pokles na 45.327 čes. kop a r. 1570 na 43.196. Ani na této výąi se posudné, ačkoliv bylo od r. 1570 zvýąeno na 5 gr., neudrľelo. Teprve ke konci období, v posledních letech před tureckou válkou, kdy se jiľ platilo ąestigroąové, překročilo zase roční výnos 100 tisíc zl., aby konečně r. 1591 dosáhlo zase 49.457 čes. kop čili 123.643 zl. Asi polovinu této částky zaplatila královská města.

Krajským výběrčím posudného dal sněm r. 1570 stručnou instrukci, ukládaje jim úřadovati v kaľdém ze čtyř ročních termínů posudného po jeden týden v krajských městech a tu od vrchností a rad městských posudné přijímati a s nimi vyúčtovávati. Dbáti měli, aby posudné bylo placeno celé a pátrati, proč není placeno z pivovarů, z nichľ bylo jiľ placeno někdy dříve. Proti těm, kdo by se faleąně přiznali, nebo posudné neodvedli, měli učiniti oznámení zemskému soudu. Jako pokuta stanovena byla dvojnásobná výąe posudného [SČ. III. ].

Kdyľ se r. 1570 zase objevil pokles výnosu, navrhla, nepochybně příątího roku, Česká komora králi, aby se pokusil získat české stavy, aby posudné reluovali, totiľ odváděli mu určitou sumu z titulu posudného a daň si pak vybírali sami ve své reľii. Kdyby prý na to nechtěli přistoupiti, potom aby upustili od svých výběrčí a královątí výběr čí aby měli právo daň odváděti zase královskému úřadu rentmistrovskému [SČ. III.].

Sněm r. 1572 doplnil předcházející instrukci o odstavec věnovaný výběrčímu, ustanovenému pro praľská města [SČ. III.], jímľ se mu ukládalo: kaľdé čtyři neděle s mistry pivovarskými, kteříľ cejchy k sobě přijímají, o takové cejchy i také posudné před purkmistrem a radou jednoho kaľdého města počet činiti a vybrané posudné ihned po vykonání počtu před týmiľ zouplna skládati a kdyľ by kolvěk jménem J. Mti cís. purkmistru a radě kterého města o tom, aby takové sloľené posudné buďto rentmistru J. Mti cís. neb v jiné místo vydali, poručení se stalo, v tom proti dostatečné kvitancí, aby se kaľdého času tak zachovali. - V krajských městech čtyřnedělní vyúčtovávání uloľeno bylo purkmistru a radě městské, kdeľto odvod posudného krajskému výběrčímu zůstal čtvrtletní. Krajątí výběrčí placeni byli původně z výnosu posudného podle vyúčtovných výloh. Není patrno, kdy dostali pevný plat. R. 1579 byl jiľ tento plat zvyąován a sice o 10kop čes. [SČ. V.], a r. 1581 činil 50kop čes. [SČ. VI.]. Instrukce zůstávala ale stále táľ jako r. 1572.

Kdyľ o dva roky později (1583) bylo posudné rozděleno ve dvě poloviny, takľe výnos 3 gr. měl připadnouti na vydrľování císařského dvora, jenľ právě do Prahy přesídlil a výnos daląích tří groąů měl jíti na úmor domácího královského dluhu, docílil král na českých stavech, ľe mu byla zase odevzdána správa posudného jako před r. 1564, takľe mohl jmenovati sám krajské výběrčí, kteří výnos berně odváděli do úřadu rent-mistrovského [SČ. VI.]. Tím zmizel stavovský vliv na správu posudného. Od této doby analogicky také výběrčí ostatních nepřímých berní, ačkoliv se udrľely pod správou nejv. berničného úřadu, musili skládati přísahu netoliko stavům, nýbrľ také králi [SČ. VII.].

Avąak ani se svými vyběrčími nebyl panovník vľdycky spokojen. Sedmnáctého března 1589 ukládal jim přísně, aby vyúčtování vybraného posudného provedli v účtárně České komory vľdy ve třech týdnech po projití kvartálu a nikoliv "po mnoha nedělích, kdyľ se jim dobrého líbí". Svá registra měl kaľdý výběrčí uzavřít jiľ týden po projití kvartálu [A M V. St. manip. S 15/1-2/1, fol. 132].

Proti dluľníkům posudného nebo těm, kdoľ vůbec přiznání neučinili, mělo se, jak jsem jiľ výąe řekl, postupovati relací k soudu zemskému a dvojnásobnou pokutou. Tato zásada platila v letech sedmdesátých, ale jiľ na sklonku stavovského období správy posudného doąlo k převzetí ustanovení z daně domovní a tak sněm r. 1582 ustanovil, ľe v takových případech mají krajątí výběrčí dáti dluľníka poznamenaného nejv. berníkům a ti vyľádají si zatykač od Desk zemských a "vedle téhoľ zatykače, jakoby po rozsudku zatčen byl se zachovati a ty ąkody pro nečasné spravení takového posudného... zase i s posudným dáti spraviti povinen bude... Jestliľe kdo do dvou neděl po doručení zatykače nezaplatí, má býti povinen sám postaviti se na Praľský hrad a takového zatčení nemá prázden býti." Taxa za komorníka byla stanovena na ¹/₂ kopy čes., za zatykači list 15 č. gr. [SČ. VI.].

Při doručování zatykačích listů se zůstalo i kdyľ správa posudného r. 1583 spadla zase na krále. V březnu 1589 byly rozesílány krajským výběrčím posudného z České kanceláře královým jménem zatykači listy: do kraje kouřimského jedenáct, litoměřického dvacet osm, hradeckého čtrnáct, slánského sedm, podbrdského deset, vltavského ąest, prácheňského osmnáct, ľateckého sedmnáct, bechyňského ąest, čáslavského dva, boleslavského třináct a plzeňského třicet osm [A M V. St. manip. S 15/1-2/1, fol. 131, fol. 136].

Krajątí vyběrčí, jak z listu prácheňskému výběr čímu Přibíkovi Pintovi Bukovanskému vyplývá, byli povinni vést zvláątní registra dluľníků a zvláątní rubriku v nich věnovat vlastním vydáním, spojeným s vymáháním jejich restů. Protoľe předchůdce páně Pintův v úřadě, pan Dejm, neodvedl "registra reątantní tu kdeľ náleľí", poručil mu král, aby bez meąkání dojel k p. Přibíkovi na Bukovany "a ten vejtah s pilností s ním přehlídl a tak napraviti pomohl, aby v tom spletku a zmatku ľádného se nestalo [Ibid.: Z jiného konceptu dopisu p. Václavovi Dejmovi je patrno, ľe nesloľil 104 kopy 11 čes. gr.].

O velikosti nedoplatků na posudném podařilo se mi nalézti významný doklad: výtah dluhů v kraji boleslavském za léta 1558-1567 čili celkem za 40 kvartálů sněmovního svolení. Také dluľníci jsou v něm přepočteni na kvartály: pan Adam Křinecký dluľil ze 40 kvartálů sedm, p. Zbyněk Berka ąest, ostatní dluľníci větąinou tři a čtyři, málo bylo po jednom a po dvou

Srovnáme-li vývoj berní správy v období domovní berně let 1567-1592 s obdobím předcházejícím, konstatujeme, ľe jest to období bez častých proměn a zvratů, jaké jsme vídali v období minulém. Berní správa je jiľ zaběhána v pevných kolejích, stavovská prevalence jest naprostá. Stavovský berničný úřad nespravuje jen přímou berni, případně také sbírky prodejní, ale po dobu 19 roků má ve svých rukou i zemské posudné, jeľ sněm kdysi r. 1546 výslovně odevzdal do správy královy.

Úřad nejvyąąích berníků se zkonsolidoval; nejen se jiľ neměnili nejv. berníci kaľdého roku, takľe mohli se zapracovati, ale zejména byla jiľ pevně zorganisována jejich kancelář, která měla řadu odborných úředníků i pomocných sil mimo systemisaci. Zásluhu o to dluľno přičísti před jinými Izajáąi Velíkovi, který udrľoval v berničném úřadě jistou tradici jiľ na konci berně odhadní a třeba neslavně svůj úřad skončil, nelze zapomenouti, ľe on to byl, kdo poloľil základy trvalosti a odbornosti stavovské berní správy aspoň v instanci nejvyąąí. V jeho intencích kráčel i jeho nástupce Jan Sladký z Peclinovce. - Tím větąí podiv musí potom vzbuditi skutečnost, ľe ani z tohoto období stavovské berní správy nezachovala se souvislá registratura nejvyąąího úřadu berničného.