Úkolem tohoto pojednání, věnovaného pouze správě berně, nemůže býti řešení otázky tak zajímavé, jako bylo zdanění poddaného lidu a to jak v relativním poměru k stavům jiným, tak zejména pokud jde o absolutní zatížení selského hospodářství, vyjádřené určitým procentem zdaněného jmění, nebo částí čistého důchodu. Doufám, že naskytne se mi k tomu příležitost v jiné práci, která neobírala by se pouze problémy správními. Zatím dovolil bych si poukázati na dedukce, obsažené v známé práci Plachtově, zejména na str. 150 až 159, s projevem jisté reservy vůči jeho chmurným závěrům, aspoň pokud se týkají doby předbělohorské. Podle mého mínění nelze vycházeti - zjišťujeme-li skutečné berní zatížení - od fiktivních číslic, jež vrchnost přijímala do svého odhadu poddanského majetku, nýbrž od přibližné jeho hodnoty skutečné, o níž, aspoň relativně, správnější data uvádějí purkrechtní registra a gruntovní knihy, zejména v těch případech, kdy nešlo o prodej nebo cesi mezi příbuznými, nýbrž postup osobě cizí. K tomu cíli bude patrně nejlépe vyjíti od důkladného probadání starých předbělohorských pozemkových a městských knih z různých krajů Českého království.

Prací ještě obtížnější bude zjistiti skutečnou výši čistého výnosu zemědělského hospodářství, kteráž byla závislá na nejrozmanitějších činitelích místních, a obecně na stupni intensivnosti zemědělského podnikání, o jehož výsledcích - aspoň pokud šlo o podnikání selské - máme zachovány ponejvíce zprávy skreslené, totiž uváděné v souvislosti s úrokovými povinnostmi vůči vrchnosti nebo faře. Bez hlubšího propracování těchto otázek aspoň na několika patrimoniích nelze dojíti k neskreslenému obrazu veřejně daňových povinností předbělohorského lidu.

Pokud šlo o berní správu poddaných v době berně domovní, dlužno konstatovati, že byla podobně, jako kdykoliv dříve, v rukou patrimonijní vrchnosti, kteráž skutečnost měla však tentokráte pro poddaný lid daleko závažnější důsledky, než bylo tomu při berni odhadní. Tehdy totiž byla známa daňová základna každého poddaného, takže z ní mohl automaticky odvésti na panskou kancelář svůj berní příspěvek. Nyní byla však stanovena jen generální povinnost 15 nebo 20 gr. č. na "dům" bez ohledu na velikost a výnosnost selské usedlosti a starost o rovnoměrnost zatížení, totiž spravedlivá repartice berně, ponechána byla zcela první instanci berní správy, tedy u poddaných vrchnostenské kanceláři. Repartice měla se díti podle zásady "aby bohatší chudším byli nápomocni", ale pevných směrnic o ní nebylo, takže každá vrchnost měla při ní prakticky neomezenou vůli. Spravedlivá repartice předpokládala objektivní ocenění výnosnosti jednotlivých usedlostí, tedy odhad, jak tomu bylo před r. 1567, a tak i domovní berně v poslední své správní instanci přeměňovala se přece zase v berni odhadní. Mluviti o ní jako o berni usedlostní znamená proto nevystihovati skutečnou její podstatu.

Vrchnost, již jedině zákon znal jako poplatníka, měla znamenité možnosti, aby nadlehčovala jedněm a přitěžovala druhým poddaným, aby šidila fiskus ve prospěch svých poddaných tím, že přiznala jich méně a berni rozvrhla mezi všechny, stejně jako mohla obohacovati sebe tím, že zdanila všechny přiznané i nepřiznané, ale odvedla jen za přiznané a zbytek si ponechala. Někde mohla polehčovati svým sedlákům na úkor svých měšťanů, jinde zase naopak. Čeleď a podruzi platili berni také, ale jako v městech jen na ulehčení berně osedlým, tedy svým hospodářům, resp. domácím pánům. Výběr berně prováděli rychtář a konšelé. Neplatiči byli pokutováni i vězněni, berni za ně odvedla vrchnost a započítávala jim ji k dlužným penězům purkrechtním. Byly také případy, že berni poddanými řádně odvedenou vrchnost neodvedla a byla pak přísně stíhána.

Podle zásad dělení berně domovní děleny byly později po r. 1593 mezi poddané také přirážky na vydržování vojska, čili tak z v. turecké sbírky.