Domovní daň ve srovnání s předcházející odhadní berní postihla královská města hlavně svou nerovnoměrností. Placht v známé své práci tvrdí, že k r. 1565 bylo v českých královských městech 10.944 domů. Odhadovali-li vyšší stavové podíl třetího stavu na berni ze jmění na 12500 čes. kop, pak na jeden městský dům připadalo průměrem zatížení 1 kopa 8 gr. č. Když se r. 1567 šlechta domáhala, aby král ustanovil na městské domy berní ve výši 2 čes. kop, znamenalo by to bývalo zvýšení městské berně o plných 76%. Královská města však posléze dojednala domovní berni na pouhou 1¹/₄ čes. kopy, takže průměrné zvýšení jejich berního břemene činilo pouze 10%. Než tu již prvně projevila se nerovnoměrnost nové berně. Jinak vypadalo nové břemeno v bohatých městech, kde bylo poměrně málo velkých patricijských domů s pronajatými krámy a byty, a jinak v chudých městech venkovských, kde šlo převážně o malé domy pro jednu rodinu, málo se lišící od vesnických chalup.

Placht ve své často zmíněné práci uveřejnil taková srovnání, vycházeje však z mylného předpokladu, že domovní daň v městech již r. 1567 činila 1¹/₂ kopy čes., ačkoliv byla ještě o čtvrt kopy nižší. Použiji týchž příkladů, jichž užil Placht, ale s propočtem na skutečnou výši berně: Domažlice r. 1565 měly odvést na berni ze jmění 240 kop 40 gr. č.; městských domů měly 261 a tak r. 1567 připadlo jim zaplatit 326 kop 15 gr. (tedy +36%). Litoměřice r. 1565 za berně ze jmění platily 438 č. kop, domů měly 369, takže nově měly zaplatit 461 kop 15 gr. (tedy +5¹/₂%). Chudé podhorské, převážně ještě dřevěné Domažlice zatíženy tedy daleko více než bohaté, z labského obchodu a žírné půdy kvetoucí Litoměřice. Podobný výsledek přinese také srovnání Starého a Nového města Pražského: St. město platilo 948 č. k. berně ze jmění a protože mělo 909 domů, připadlo na ně domovní berně 1136 kop 15 gr. (+ 19%). Nové město platilo na berni ze jmění 756 čes. kop, ale mělo 1145 domů, takže domovní berně na ně připadlo 1431 kop 15 gr. č. (+89%).

Chudá královská města byla touto převrácenou progresí nové berně přivedena až tam, že požádala krále Maxmiliána (Chrudim a Polička), aby byla pro svoji chudobu zařazena mezi vesnice a platila jen poddanskou sazbu. To při staré stavovské pýše jest jistě výmluvným příznakem zvrácenosti nové berně [A. M. V. St. manip. S 15/14-I.]. Také druhému návrhu z řad král. měšťanů, aby totiž nová berně byla mezi města rozvržena podle skutečné síly jmění samým králem, nemohl král vyhověti, neboť znamenalo by to porušení sněmovního usnesení.

Naproti tomu znamenitý užitek z nové daně měla bohatá města šlechtická, jako Prachatice, Hradec Jindřichův, Krumlov nebo Pardubice, jimž byla berně vyměřována jako vesnicím, tedy 15 gr. č. z domu (1/5 sazby městské), ač šlo o města daleko zámožnější než mnohá města královská. To nebylo zajisté bez prospěchu pro jejich mocné šlechtické vrchnosti.

Odkázání městského stavu ve zdanění na jednání s králem a sněmovní vyhlášení nové berně jen pro stavy šlechtické došlo výrazu i v oddělení správy městské domovní berně od berně šlechtických stavů a v soustředění jejím na radnici Staroměstské, kde se v rukou zřízených konšelů scházela berně ze všech měst královských a odtud teprve byla odváděna nejvyšším berníkům. Později r. 1576, když královská města přijala na místě každoročního přiznávání určitou reluici, byl teprve na Staroměstské radnici prováděn její rozvrh mezi jednotlivá města, jímž čeleno bylo výše zmíněné degresivní působnosti berně [podle soupisu zachovaného v St. manip. S 15/15 a pořízeného prý r. 1568, tedy patrně podle přiznání s r. 1567, měla česká královská města v roce, kdy domovní berně vešla v platnost, tento počet domů: Klatovy 640 (i s vdovskými; bez nich 632), Nymburk 281 (kromě 41 bez hospodářů mužského pohlaví nebo pohořelých), Kolín 299 (mimo židovské), Litoměřice 369, Ústí n. L. 266, Plzeň 416 (kromě domů panských, klášterních, radnice, fary, nebo k služebnostem městským zřízených nebo forberkuov sousedských), Slaný 155 (město, ale na předměstí 186, kdežto mnozí se pro chudobu vyprodali), Domažlice 375 (krom poustek a chaloupek na obci vystavěných), Beroun 258, Budějovice čes. 361 + 69 na předměstí, Zatec dle svého přiznám 701, Most všech domův i chalupí v městě i na předměstí 438, Rokycany 109 + 86 na předměstí kromě mlejnu p. Kryštofa Muchka, jenž u nás pod šosem. Malá strana 161 + 10 k záduší, ostatní panské a služebnictva J. Mti král. Staré město pražské 946 (i s vdovskými), panských a rytířských 106, zádušních 11, mimo práva postranní sv. Anežky a j., Brod Český 142, Kadaň 159 + 177 na předměstích, Kouřim 219 (4 z toho panské), Čáslav i s vdovami 277, Vodňany 114 (mimo vdov, jichž přibejvá, ale živností ubejvá a nikdo se u nich neusazuje, že chudí jsou), Hory Kutné 594 (bez kostelů, far, škol, radnice a obecních malodomkuov), Písek 270 (i s domem panským pí Kateřiny z Lípy na Drahonicích, jenž v přiznání není), Tábor 512 (z nichž 50 spálenišť nebo pod prkny obývaných), Hradci n. L. 781, Louny 355, Dvůr Králové 153, Rakovník 180, Stříbro 265 (podle čtvrtí a všichni jmenovitě), Mělník 176 (jmenovitě), Jaroměř 305 (jmenovitě), Sušice 256 (i s předměstími), Nové město pražské 1105 + 78 poddanských. - V archivu hl. m. Prahy v rkp. 108 na přídeští je zapsán jiný soupis domů v král. městech, rovněž datovaný k r. 1567; otištěn byl v Pam. archeolog. VII. 341. - Data mnou právě otištěná vzata byla z přímých přiznání zmíněných měst, takže dlužno jim přičísti oficielní charakter. Jest zajímavé srovnati je se zápisem staroměstského písaře].

Berničný úřad třetího stavu na Staroměstské radnici stal se záhy netoliko důležitou stavovskou, ale také finanční institucí královských měst. Kdežto vlastní službu berníků konali v každém městě, i v Starém městě pražském, dva konšelé, volení obvykle jen na rok - "že každého roku jiní a jiní berníci v městě, jenž by od měšťanuov berni vybírali, voliti se mají, aby snadnější poctové mohli z berní vykonáváni bejti" - [Archiv hl. m. Prahy: Rkp. 326 "Liber rerum memorabilium" s. d. (1584)], v čele tohoto celostavovského úřadu zůstával pravidelně primas Starého města, jenž byl současně přednostou správy celého městského jmění. K vyřizování berní agendy užíval obvykle kanceláře městské a kvitoval platící města jménem celé rady městské [St. manip. S 15/15-1590. - Někdy snad také toto pravidlo bylo porušeno a v čele berničného úřadu stála jiná osoba než staroměstský primas. K r. 1590 se dozvídáme, že zástupci městského stavu - patrně při sněmu shromáždění - zvolili si k přijímání berně staroměstského konšela Tomáše Grofa z Greifenberku. Z pozdější stížnosti venkovských měst na Pražany v r. 1614 se však zdá, že staroměstský primas byl považován již za stálého přednostu úřadu (Archiv hl. m. Prahy, rkp. 6. 108 a J. Emler v Pam. archeolog. VII. 342)]. Konšelé berníci, spravujíce - jak víme - netoliko berni domovní, ale také třicátek, vyúčtovávali jej čtvrtletně, kdežto domovní berni pololetně a sice purkmistru a radě městské, kteří jim vystavovali kvitanci. Purkmistr pak odesílal sebranou berni berničnému úřadu staropražskému, jenž ho rovněž kvitoval. V městských archivech českých zachovaly se celé desítky takových kvitanci [radu konceptů těchto kvitanci viz v AMV. v St. manip. S. 15/7 a S. 15/13, kopii kvitance Novoměstské v "Liber memorabilium" Rkp. 332, fol. 118 a jinou opět na fol. 119

Způsob, jakým se dala správa berně v jednotlivých král. městech, vylíčil již obšírně Placht a nezbývalo by mně, leč zjištění a závěry jeho opakovati; nemohu ovšem k vůli úplnosti tuto otázku zcela přejíti, spokojím se však jen stručným výtahem z líčení Plachtová, na nějž tímto upozorňuji [Otto Placht: České daně 1517-1652, str. 100-109. Praha 1924].

Za základ prvého rozvrhu z r. 1576 vzali městští zástupci odhad z r. 1565, k němuž usnesli se poříditi v každém městě součet domů a srovnati je vespolek. Pražané měli právo podle tohoto srovnání reluovanou sumu berně rozvrhnouti "mírný prostředek v tom oberouce". Tomuto rozvrhu se říkalo "proporcí geometrická", kdežto ohled pouze na počet domů zval se proporcí aritmetickou. Repartice provedená r. 1576, byla prý přejímána beze změny až do poč. XVII. stol. Všimneme-li si, že tento rozvrh měl za základ poslední odhad berně ze jmění, vidíme, že v něm vlastně vliv staré odhadní berně zapůsobil daleko do dob příštích, analogicky jako tomu bylo ve vojenství s odhadem z r. 1557.

Než ani odhad z r. 1565 nebyl posledním, jehož bylo užito k repartici domovní berně. Jestliže kvóty, přikazované od r. 1576 jednotlivým městům, zachovávaly stejnou relaci, k rozvrhům berně mezi jednotlivé měšťany v každém městě pořizovány byly i později vlastní odhady. Odhad se dál někde přísežným prohlášením, jinde odhadoval sousedy zvláštní výbor z rady, někde rada sama. Často býval příležitostí k propukání sousedských hněvů nebo tvoření oposic proti městské radě. Stanovení odhadu stalo se také nepodceňovatelnou zbraní v boji konfesionelním, z něhož rodily se stížnosti k úřadu podkomořskému, k nejv. berňákům, ba i k sněmu zemskému. Po novém odhadu volávali ti, kdo chtěli snížení povinností a proto pravidelně vidíme, že městské rady se novým odhadům bránily.

Výběrčí bývali ustanovováni z rady městské. Sami berně neplatili, jsouce od ní osvobozeni, ba nad to dostávali často ještě odměnu, neboť práce jejich nebyla ani snadná ani příjemná. Neplatiči byli zatýkáni, hrubosti proti berníkům trestány šatlavou. Obec, ručíc jako celek za výši reparticipované berně, často zaplatila berni za dlužníky sama a pak ji od nich pro sebe exekvovala. Některá bohatá města vůbec berně nevybírala, nýbrž za všechny obyvatele ji zaplatila z výnosu obecního důchodu.

Od r. 1577 měla královská města právo do své celkové sumy domovní berně zahrnouti polovinu domovní berně svých poddaných, čímž částka reparticipovaná mezi měšťany se ovšem snížila. Čím bylo poddaných více, tím bylo pro měšťany lépe. Za tuto cenu koupila si šlechta trvalost domovní berně, proti níž města do té doby stála v oposici. - Kupní cenu, jak patrno, zaplatil král.

Příčinou sporů král. měst se šlechtou bývaly také šlechtické domy v městech, z nichž vrchnosti nechtěly platit berni do pokladny městské a města proto zase neměla, vědomostí, zda urození páni daň platí či nikoliv. V Praze i jinde činili tuto nepříjemnost radním pánům také katoličtí preláti a kláštery.

Jestliže se během let změnila majetková situace některého města, podalo žádost k Starému městu pražskému, aby mu s určené sumy bylo sleveno. O tom rozhodovala schůze městských poslů ke sněmu. Ta povolovala také dočasné slevy z titulu přírodních pohrom. Slevy musily býti buď rozvrženy na ostatní města, nebo zaplaceny z přebytku, který byl vědomě při staroměstském berničném úřadu vytvářen jistou malou přirážkou k předepsané berni. R. 1614 vznikl pro ni mezi král. městy ošklivý spor [archiv města Domažlic: Kniha snesení od r. 1581, fol. 379 n. - V té době již čtyři roky staroměstská radnice úřad berníka třetího stavu nezastávala, nelitujíc prý toho].

Je zarmucující, že v archivu hl. města nezachovala se registratura berničného úřadu městského stavu, jenž měl značný význam politický i hospodářský. Podával časem nejvyššímu berničnému úřadu požadované "výtahy" neboli přehledy o daňové poplatnosti svých příslušníků, z nichž dva se mně podařilo nalézti, nikoliv však v archivu hlavního města, ba ani v archivu min. vnitra, nýbrž v "Aktech různé provenience" v archivu země České. Oba týkají se let 1576-1593, jeden podává každoroční sumární čísla, kolik venkovská královská města zaplatila jako celek, druhý uvádí jmenovitě jednotlivá a částku, kterou každé zaplatilo na domovní berni za zmíněných osmnáct roků. V letech, kdy placena byla celá reluovaná částka 12.500 čes. kop, kolísal podíl venkovských král. měst na ni mezi 6.448 kopami v r. 1581 a 9.931¹/₂ čes. kopou v r. 1590. Zbytek doplňovala tři města pražská [podíl jednotlivých venkovských král. měst v zmíněných 18 letech na základní domovní berni byl tento: Zatec 11.965 č. kop, Litoměřice 8991 č. k. 1 gr. 4 d., Slaný 4737 ¹/₂ 6. k., Mělník 2749-50-2, Kutná Hora 314 č. k. 10 gr. (jen za ty, kdo nebyli horními podílníky), Dvůr Králové 472¹/₂ č. k., Nový Bydžov 61 kop č. (král. město až r. 1592), Beroun 2880-, Stříbro 4580³/₄ č. k., Ústí n. L. 3452-43-2, Chrudim 5100, Hradec Králové 11.072-36-2, Čáslav 7001-21-4, Vys. Mýto 2919-55-1, Rokycany 2954-18, Jaroměř 3233-14, Kouřim 4258-40, Plzeň 15.317, Most 3858-3-3, Sušice 2531-8-5, Polička 2178¹/₂, Louny 6821-7-4, Čes. Brod 3949-1-6, Vodňany 1483-12, Klatovy 5084-52-2, Rakovník 3787-54-4, Kadaň 7536-36, Kolín 3700-24-4¹/₂, Domažlice 5462, Písek 3141-48, Čes. Budějovice 8780, Tábor 3174-41-1. - Tento elaborát předložen byl nejv. berníky r. 1594 České komoře, která hned vyzvala král. jménem všechna král. města, aby jí poslala své vlastní "výtahy". (A. M. V. St. manip. S 15/15, fol. 2.). Rada odpovědí zachovala se v témže fasciklu; pocházejí z konce roku 1594 a jsou vesměs odchylné, ale nikoliv mnoho, od elaborátu staroměstského berničného úřadu].

Stavovský berničný úřad král. měst na Staroměstské radnici přečkal období pojaté do mého pojednání. Zašel teprve po r. 1609 a venkovská král. města byla vřazena zase do krajské berní soustavy. Města pražská tvořila pak zvláštní berní kraj [archiv m. Domažlic: "Kniha usnesení" od r. 1581, fol. 379: - Staroměstský kancléř M. Mikuláš Jaroměřský píše Domažlickým na jejich stížnost do výše kvóty domovní berně podle snesení sněmu českobudějovického dne 29. března 1614, že městům královským již nenáleží berně se dotýkati a nejv. berníkům ze všech tří stavů v povinnost sahati proti sněmovnímu usnesení, neboť předešlá taxa ne od Staroměstských, nýbrž od pánů stavův v direkci léta 1610 jest zařízena a do té chvíle Staroměstští žádných berní od jiných měst nepřijímali, nýbrž u krajských berníků se schází a tak Praha sama za jeden berní kraj jest považována].