Od r. 1532, kdy se stavové neprozřetelně připravili o možnost vlastní kontroly nad užitím berně, podařilo se jim prvně teprve na generálním sněmu r. 1556 domoci se zřízení vlastního výplatčího turecké pomoci, neboli berně ze jmění. To způsobilo znamenitou změnu v celé správě berní, neboť nejvyšší stavovští berníci nevydávali již berních peněz podle králových rozkazů rentmistru České komory, nýbrž platili jimi přímo vojsko, které z nich bylo najato. Úkolem tím byl pověřen zemský colmistr, který zřizován byl na dobu platnosti příslušného berního usnesení. Za správnost užití berních peněz ručil stavům, kdežto jemu za skutečný stav najatého vojska odpovídal zemský výstroj ní komisař- mustrher, který vedl registra o stavu mužstva, důstojníků a věcných záležitostech a dlel trvale u vojska, zatím co colmistr k vojsku se vypravoval dvakrát nebo čtyřikráte do roka, jsa jinak přítomen také v Praze v nejvyšším úřadě berničném.

Každá ze zemí České koruny dostala právo zříditi si vlastního colmistra, jenž měl se starati o to vojsko, jež by stavové jeho země podle výsledku přiznání a rozvrhu, jejž měl provésti král, vzali do svého nájmu - "pštelunku". Podle znění artykulů lze souditi, že colmistr měl žold odevzdávati nikoliv přímo lidu nebo velitelům rot, nýbrž jejich nejvyššímu hejtmanu, tedy buď plukovníkovi, nebo, šlo-li o větší sbor, jak dalo se na př. při hotovosti zemské, tedy nejvyššímu hejtmanu polnímu, neboli generálu zemské hotovosti. Ti teprve měli přijaté peníze v příslušném poměru rozvrhovati dále [SČ. II. 705]. O plat měl se s mustrherem i s colmistrem dohodnouti král, jenž mu měl též vydati instrukci. Osoby jejich však zvolil sněm; prvním colmistrem se stal Adam Budovec z Budova, prvním mustrherem Jindřich z Valdštejna na Dobrovicevsi.

První královská instrukce vydaná colmistru Adamu Budovcovi nese datum 29. června 1556 a zachována jest v současné kopii v aktech České komory [AMV. St. manip. I 18/9]. Opakuje nejprv ze sněmovních artykulů výměr colmistrova úkolu a stanoví bližší modality jeho provedení: colmistr má dopravu peněz k vojsku prováděti osobně, při čemž má míti s sebou průvodce, k nimž jest oprávněn. Nemá se zbytečně po hospodách zdržovati a marné útraty činiti. Když se dostaví k posádce, bude mustrher povinen provésti přehlídku a odevzdati mu "registra pořádná spečetěná a rukou jeho vlastní podepsaná, komu by a jak platiti měl." Colmistr má prohlédnouti registra a v čem by pochybnosti měl, na to se mustrhera dotázati a pak teprve přikročiti k placení, při čemž "od každého hejtmana, lejtingara, fendrycha, rytmejstra a jiných osob, kdeříž na kderýkoliv počet lidu peníze jaké přijmou, pořádnů kvitanci zpečetěnu a podepsánu pro počet svůj přijíti má." Kromě platů činěných na základě mustrherových register nesmí jiných platů činiti a nikomu ze svých peněz půjčovati. Po každé výplatě žoldu, když colmistr pojede zpět do Prahy, jest povinen přinésti opis register mustrherových, svá registra účetní, kvitance a stvrzenky o tom, co jest po pravdě utratil, a odevzdati to nejvyšším berníkům. V pochybných případech měl se obraceti o radu na krále nebo na českého místodržitele, arciknížete Ferdinanda.

Služby ustanovil král colmistrovi pro r. 1556 100 zl. r. a sice ode dne mustrunku najímaných rejtarů ve Strážnici až do dne skončení jejich služby. Vedle toho měl nárok vydržovati si dvanáct rejtarů, jímž příslušely také ryty jako jiným rejtarům, ale colmistrovi rejtaři měli se vždycky držeti při najatém houfu. Tím však náležitost colmistrova nebyla vyčerpána: "Item k těm rejtaruom na vuoz k zadním koním 24 zlatých a k tomu na kotčí vuoz na měsíc 15 zl., kteráž služba do registr mustrherových při každém mustrunku také zapsána býti a on colmistr po vyjití měsíce a mustrunku k sobě bráti a platiti má."

Sněm r. 1557 pozměnil částečně usnesení o colmistrech. Tehdy totiž nešlo o najmutí zvláštního vojska českými stavy, nýbrž o přímou peněžitou pomoc králi na vydržování vojska jím už najatého. A tak v artykulech čteme: "A tíž colmistři z poručení J. Mti mají tu v ta místa takové peníze, kdežby J. Mt potřebu uznati ráčil, vydávati a z toho stavuom počet řádný učiniti" [SČ. II.].

Již v prvním roce činnosti zemských colmistrů došlo k neshodě mezi colmistrem českým a moravským, respektive mezi názorem Budovcovym a moravských stavů, o tom, kolik kdo má vojska platiti [SČ. II.]. Příštího roku zase colmistr upadl v podezření, že neoprávněně se svěřenými penězi hospodařil. Zápis o jeho vyúčtování před sněmovní komisí o tom praví, že se ukázal nedostatek v tom artykulu "co by jemu colmistrů za službu dáváno býti mělo, totiž na osobu jeho 100 zl., písaři toliko jednomu 17 zl., na jeden kotčí vůz po 15 zl. na měsíc počítajíc a nic více.... Týž colmistr ale předkem si čítal služby na dva písaře a na dva trabanty (po 8 zl.), ale žádný pštolunk ani instrukci neukazuje; za 13 měsíců a 29 dní náleželo by mu vyplatiti 1811 tol. 8 gr. 4 d., on ale za druhého písaře a dva trabanty čítaje o 327 tol. 6¹/₂ gr. více a nad to ještě outrat pocestných, což obojí na víc činí 908 tol. 13 gr. 4 d., a tak požádal za těch 13 měsíců 19 dní o 2709 tol. 22 gr. 1 d. čes.... Ponechává se J. Mti král. [rozhodnouti]" [A M V. St. manip. S 15/13-11].

Právě citovaný zápis dává nám nahlédnouti sice slušně do způsobu vedení úřadu colmistrovského, ale znajíce královskou instrukci páně Budovcovu, jež dávala mu právo chovati přímo 12 rejtarů, čili užíti na výkon svého úřadu nákladu na 12 jízdných, nebudeme jako stavovští komisaři viniti jej z "nedostatků", nýbrž nejvýše uznáme, že sice místo rejtarů užíval písařů a trabantů, čímž formálně královskou instrukci porušil, ale že po stránce finančního nákladu nepochybně zatížil berni méně, než kdyby se byl instrukcí řídil přesně. Stavové nicméně ponechali p. Adamovi Budovcovi úřad již jen na rok, kdežto na r. 1560 zvolili zemským colmistrem p. Adama ze Švamberka na Střevu [SČ. III. ]. R. 1561 ponechali stavové právo určiti osobu zemského colmistra králi [tištěné Artykuly fol. s. 21]; král jmenoval opět Adama Budovce, jenž vykonával potom úřad také v příštích letech. V prosinci 1563 žádal král ještě arciknížete místodržitele [A M V. St. manip. S 15/14-1], aby vyšetřil, z kterých důvodů Budovec vyplatil do vídeňského kriegszahlamtu jen 15.216 tolarů, ač podle jeho sdělení byl poslán z Prahy s 16.550 tolary, takže rozdíl činí 1334 tolarů. Z Budovcova vysvětlení, které bylo později k dopisu připojeno, plyne, že si čítal na dietách půlroční paušál 513 tol. 45 d., dále že odčítal na výměnu špatných německých peněz za uherské zlaté 334 toi. 53 kr. a zbytek vysvětloval zálohami, poskytnutými uherskému colmistru, které vyplatil sice na kvitance, ale jen na slib dodatečného předložení register. Žádal současně, aby mu komora opatřila opis těchto register od uher. colmistra Gannobicera.

R. 1565 zvedla Česká komora odpor proti instituci stavovského colmistra "...was den Kriegszahlmeister in Behaim und andere unnötige Ausgaben betrifft" [SČ. III.] a král Maxmilián v podstatě jej bral na vědomí, pouze nevěděl, kterak by "besser jetzt abgestellt werden mag und wie solche Abstellung besehen solle" [SČ. III.]. Obával se totiž stavovského odporu a rozhodl posléze, že, nepřijdou-li stavové sami za účelem úspory správních vydání s návrhem na zrušení tohoto úřadu, mají být na ně upozorněni. Stavové ovšem sami s návrhem nepřišli, upozorněni také nebyli a tak sněm r. 1565 o zrušení colmistrovského úřadu nejednal. Zato se dovídáme, že král colmistru za rok 1565 nezaplatil a že dokonce i žádost jeho o plat byla 13. července bez vyřízení odložena [SČ. III.].

Úřad stavovského colmistra dočkal se sice ještě velké reformy české berně z r. 1567, ale za okolností již velmi povážlivých.