Berně ze jmění nebyla jedinou berní, která byla v tomto období v Čechách placena. Od r. 1546 byla současně s ní odváděna ještě jedna berně nepřímá, totiž berně z pivních varů. Navazuje na příklady starší, o nichž byla již zmínka jinde, docílil král Ferdinand, že mu sněm, konaný v létě r. 1546, tedy krátce před vzplanutím války s kurfiřtem saským Janem Fridrichem, povolil sbírku 14 malých peněz neboli jednoho groše z věrtelového sudu piva pšeničného a 11 malých peněz ze sudu piva ječného, které na prodej se vaří a za peníze vyšenkuje [SČ. II.]. Král docílil současně ještě jednoho úspěchu při této berni. Stavové nevzali ji ve vlastní správu, jako učinili s berní ze jmění, nýbrž usnesli, že král sám má právo vydati nařízení o způsobu její správy.

Tento řád vyhlásil král 11. listopadu [SČ. II.]. Za berní jednotky byly v něm prohlášeny vrchnosti stavu panského a rytířského a města královská. Tyto berní vrchnosti byly povinny založiti pro každý pivovar, ať na zámku, v městě, městečku nebo i vsi, počínajíc od 16. října již prošlého, pořádná registra, do nichž sládek byl povinen zaznamenávati počet varů a jejich velikost. Jestliže by kdo psáti neuměl, měl znamenati na vruby vary, věrtele i kopy za ječná piva a zvlášť za pšeničná piva. Vrchnost byla povinna čtyřikráte za rok (6. I., sobotu před Provodní nedělí, v sobotu po 15. VII. a v sobotu před 16. X.) a v osmi dnech potom následujících ona registra nebo vrubovní hole vyzvednouti a dostaviti se s nimi, za sebe i za své poddané (nebo poslati svého úředníka) ke královskému krajskému výběrčímu posudného, který v oněch osmi dnech v krajském městě úřadoval. Podobně, ale osobně, musili se před tohoto výběrčího sta viti svobodníci, mani a nápravnici, kteří na svých zbožích měli pivovary. Všichni pak podle přinesených register složiti měli počet a zaplatiti svolenou berni z těch varů, které byly vařeny na prodej. Pokud snad bylo na jejich zboží přivezeno pivo cizí, platilo se z něho nikoliv podle množství, nýbrž podle kupní ceny a sice groš z každé kopy grošů u pšeničného, nebo 5¹/₂ denáru u ječného.

Krajským výběrčím mohl král jmenovati kteroukoliv osobu svobodného stavu za odměnu, o níž sám se s ní dohodl. Tento výběrčí měl sedati osm dní po každém termínu v krajském městě a podle předložených varních register berni vybírati a vésti o ní řádná registra účetní, jakož i plátcům vydávati kvitance. K vykonávání těchto prací musila mu městská rada poskytnouti pomoc dvěma svými členy. Truhla s penězi měla míti dva zámky, z nichž jeden měl krajský výběrčí a druhý purkmistr krajského města. Po uplynutí úředních dnů a po řádném zúčtování příjmu podle register, zůstala plná truhla uložena na městském úřadě, až by požádala Česká komora výběrčího o peníze. Před svým odjezdem z krajského města musil však výběrčí zaslati české komoře "vejtah ze svých register". - Tedy králem jmenovaný krajský výběrčí posudného neměl nadřízeným orgánem stavovský nejvyšší berničný úřad, nýbrž královský úřad zeměpanský - Českou komoru. Ve správě posudného bylo lze tedy mluviti o stavovské autonomii jen v instanci nejnižší, v rámci patrimonia. Ustanovený krajský výběrčí byl také povinen občas objeti všechny pivovary v kraji a přesvědčiti se zejména o rozměru jejich varních nádob. Zprávy o zjištěných nepořádcích měl hlásiti České komoře.

Tento řád zůstal v platnosti po dlouhá léta. Stavové sice hned příštího roku z oposice přestali králi svolené posudné platit, ale po potlačení odporu odhlasovali zase sami na sněmu svatobartolomějském dvojnásobné pokuty těm, kdo posudné neplatili [SČ. II.]; ve správě berně však ani tehdy nedošlo k změně. Když toho roku nadiktoval z pokuty za odboj panovník všem královským městům zvláštní jednogrošové posudné z každého uvařeného věrtele piva ať ječného nebo pšeničného, ať pro potřebu vlastní nebo pro trh, trvalo v král. městech vlastně dvojí posudné.

Placení posudného bylo různým způsobem obcházeno, nádoby vyměňovány, vary upírány, což dalo se zejména, když král vymáhal na sněmích stále vyšší dávky. Na sněme r. 1558 prosadil král usnesení, podle něhož každá taková faleš měla být trestána dvojnásobkem dávky [SČ. III.]. Jednogrošové posudné zůstávalo v platnosti do r. 1551, v letech 1552 až 1561 placeny 2 gr. z věrtelového sudu a 1562--1567 3 gr. O jeho výnosu promluvím na jiném místě.

Od r. 1564 počaly se objevovati stížnosti stavů do královských krajských výběrčí. Oba šlechtické stavy předložily na sněme toho roku zvláštní své články, vyslovující nespokojenost jednak s berní ze jmění, ale také s organisací posudného [SČ. III.]. O posudném se v nich pravilo: "Při dávání pivní berně nemalé zlořády se nacházejí, takže mnozí předešle několik kvartáluov jí zadržali a za výběrčí takových pivních berní v krajích některých dosti lehké a neznámé osoby usazeny jsou a majíc služby dosti poctivé, velmi nedbanlivě to posudní vybírají .... a někteří vybravše .... nemalé sumy za sebou sou zadržali a neodvedše toho a nezaplativše J. Mti král. v tom sou i zemřeli a tak také J. Mt k škodám skrze to přijíti ráčila." Posléze vznesli stavové požadavek, aby král jim dal právo stanoviti v každém kraji vhodnou osobu za výběrčího. Král povolil a tak sněm r. 1564 narychlo ustanovoval pro každý kraj nové krajské výběrčí, kteří měli býti vázáni přísahou oběma králům, starému císaři i mladšímu králi Maxmiliánovi, a povinností jejich bylo v čtvrtletních termínech posudné vybírati a odváděti tam, kam by některý z králů jim poručil. Volení dalo se v takovém spěchu, že v době uzavření sněmu a zápisu jeho artykulů do Desk zemských, nebyla ještě známa ani jejich jména, takže pro ně bylo vynecháno místo, ale pak nedoplněno. - Ačkoliv se tak krajští výběrčí stali volitelnými, správa posudného přece nepřešla na stavovský nejvyšší berničný úřad.

Po třech letech byly však již předloženy stížnosti proti stavovským výběr čím zase se strany královy a stavové měli co činiti, aby nové své vymoženosti uhájili [SČ. III.]. Odmítali obvinění, že by bývaly nastaly nějaké nové pletky mezi výběrčími a poplatníky, poukazovali na stáří vytýkaných nepořádků, dovolávajíce se jakési své, ústně již dříve králi učiněné zprávy. Zdánlivě zříkali se ingerence na obsazování výběrčí, ale nabízeli, že sami mohou dáti zprávy, kterak znamenité pivovary již po léta posudného neplatí, aby král, jmenuje nové výběrčí, zjednal v tom spravedlnost. Král však znal dobře skutečné úmysly stavů a proto ponechal jim i dále právo zvoliti krajské výběrčí. Sněm tak hned učinil a jmenoval pro každý kraj po významnější osobě z krajského rytířstva [SČ. III.].

Praktický význam tohoto sněmovního ustanovování krajských výběrčí byl skoro jediný, totiž že příjem z této funkce plynoucí dostávali zmocněnci stavovské obce a ne jako před r. 1565 oblíbenci královi. Vybrané peníze stejně jako dříve plynuly však hned po kvartálu do České král. komory.