Rok 1537 znamenal návrat k bývalé berni ze jmění. Třicátek byl sice opuštěn již na jaře 1535, ale přes rok trvalo, než se panovník rozhodl znovu požádati české stavy o berni. Stavové svolili a to určité procento z odhadnutého jmění a nikoliv, jak se dalo dříve, pevnou sumu od každého stavu. Tím se podstatně změnila organisace a správa berně, neboť odpadla její repartice mezi stavy podle výsledků odhadu, který bylo nutno konati na sjezdech krajských u stavu rytířského nebo od nejvyššího berničného úřadu stavovského na hradě Pražském u pánů, a na radnici Staroměstské u měst. Základ zdanění zůstával tedy týž, ale správa berně se změnila.

Berní jednotkou bylo zase patrimonium a královské město; přiznávací listy od nich šly ke krajským berníkům, kde tentokráte byly zastoupeny všechny tři stavy. Cleny jmenoval král. Rozvrh berně podle krajských přiznání prováděli berníci nejvyšší. Nejvyšší berničný úřad byl jednotný, také v něm zastoupeny byly všechny tři stavy, tedy takový, jaký byl obvyklý v prvních letech berně ze jmění za krále Ludvíka. Proto odpadl berničný úřad městského stavu na Staroměstské radnici. Okruh pravomoci nejvyšších berníků rovnal se zemi České. Jen dvakráte získali v tomto období možnost rozšířiti svoji pravomoc, totiž na zem. sněmu r. 1544 a 1552, kdy ujednán byl společný berní plán celé České koruny a tak byla nutná vzájemná kontrola výsledku nového přiznání, jež mělo se státi základem repartice uherských posádek mezi korunní země. Podle tehdejších usnesení nejvyšší berníci jedné každé země byli povinni českým nejvyšším berníkům učiniti zprávu o tom, kolik v jejich zemi bylo majetku přiznáno [SČ. I. a SČ. II.: A což tak se podle takového šacuňku jedné každé země té berně neb sbírky vysumuje, sejde a sběhne, to mají z jedné každé země na hrad Pražský osobám od stavuov tohoto království k tomu voleným, psaním oznámiti a ony jim tolikéž, a což té berně nebo sbírky z království tohoto a z jedné každé země vyšacováno bude a jaká se suma sběhne, to jedni druhým pod sekrýty svými poznamenáno dáti mají. Tato, když by potomně o to počet držán byl, co jest která země vydala aneb co na kterú by zuostalo, vědomost o tom míti mohli a v tom aby rovnost zachována byla. A každá země má jmíti své berníky, kteřížto takových peněz touto pomocí svolených nikam jinam pod žádným vymyšleným obyčejem, toliko na tu samu potřebu válečnú proti nepříteli Turku vydávati a obracovati mají a což tak k sobě přijmu a zase colmistru krále J. Mt. na psaní J. Mti král. vydávati budou, z toho jedné každé zemi počet pořádný udělati mají."].

O kanceláři českých nejvyšších berníků až do sklonku tohoto období nemáme valných zpráv. Zdá se, že nešlo ještě o stálý úřad, nýbrž že každá nová trojice nejvyšších berníků přiváděla si s sebou jednoho nebo dva nové písaře, vedle nichž se uplatňovali případně i osobní sekretáři stavovských hodnostářů. Teprve od doby zřízení stavovského colmistra v r. 1556 se zdá, že se stabilisovaly také poměry v berničné kanceláři a postavení předního písaře se stalo stálejší, takže znenáhla počal se v něm a kol něho tvořiti trvalý úřad, jehož přednostové se ovšem měnili každého roku. Významnější posici v české berní správě si takto získal zejména, "přední písař berně", Izajáš Velík z Šonova, počátkem let šedesátých.

Výkonným orgánem nejvyšších berníků zůstávala vedle berních písařů po celé toto období Česká kancelář; zprvu není vůbec stopy po samostatné expedici z kanceláře berních písařů, leč ve styku meziúředním, teprve v šedesátých letech lze nalézti také dopisy koncipované a vyhotovované v kanceláři nejv. berníků a pouze jimi podpisované. Pokud berní záležitosti vyřizovala Česká kancelář - šlo hlavně o upomínky - dalo se tak buď jménem královým, nebo jménem nejv. purkrabí, jenž někdy upomínal sám, jindy zase vyřizoval dlužníku nelibost královu [A M V. St, manipulace S 15/14-I.]. Nejvyšší purkrabí jednal buď jako hlava české obce stavovské, nebo jako králem pověřený předseda české vlády.

Berničné úřady, ani nejvyšší ani krajské, neměly zatím instrukce kromě pokynů, které byly pro ně vkládány do sněmovních artykulů [první jsou pro r. 1537 v SČ. I. s. 411]. V nich obsažena byla především ustanovení o provádění odhadu, buď jen všeobecně, nebo i o způsobu zakládání odhadních register, o berních termínech, o úřední době, platu, o upomínání berních restů, o možnostech užití berničného práva proti neplatům, případně i o taxách a povinnostech s tím spojených. Někdy, byla-li sebraná berně odváděna automaticky mistru komory, nebo samým radům komorním, nebývalo o správě berních peněz ustanovováno nic, leč že berníci mají dostati řádnou kvitanci a pokyny týkaly se pouze účtování s krajskými berníky nebo přímo poplatníky, jestliže však berničný úřad sám měl právo z berních peněz propláceti předložené účty, třeba podle pokynů králových, připojována byla také ustanovení o způsobu takových platů, o vedení příslušných register vydání, o zvláštních rejstřících mincovních, na nichž při každotýdenní účetní uzávěrce přední písař vyznamenával, v jakých mincích peněžní hotovost je chována. I to mělo význam účetní, neboť při placení vojska v Uhrách bylo možno užíti jen dobré mince, v Uhrách berné, což byly uherské dvoj zlaté, zlaté a jáchymovské tolary. Při směně drobné mince, českých a míšeňských nebo slezských grošů, ba i čtyřiadvacetníků, na hodnotnou valutu se totiž značné procento ceny ztrácelo, což mohlo snadno sváděti k účetním machinacím.

Sněmovní usnesení pravidlem také určovala účel, pro nějž byla ta či ona berně svolena a k němuž jediné smělo jí býti užito. Ke kontrole nad dodržením tohoto účelu však pravomoc nejvyšších berníků nedostačila, jakmile byla dříve berně podle králova přání odváděna orgánům zeměpanským. Jinak bylo, měli-li stavové vlastního svého výplatčího - colmistra, jenž měl právo berní disponovati a podle poukazů krále, nebo nejvyšších úředníků a nejvyšších berníků, nebo - svolil-li k tomu sněm - také přísedících soudu zemského, či jiných hodnostářů stavovských, ji vydávati na účel sněmem usnesený. V sněmovních článcích měli nejvyšší berníci pravidelně také pokyny o poslední fázi berní agendy, totiž o "přijetí počtů", čili o revisi účetních register a berní pokladny členy sněmovní komise, která bývala hned při svolení berně sněmem ustanovována. Vyúčtovací listy, jimiž potom zvolení berníci byli kvitováni, vydávány byly z České kanceláře a to se jmény členů ustanovené sněmovní komise.

Zásahy zeměpanských orgánů do berní agendy po celé toto období byly velmi omezené. Přijímání berně skrze rentmistra záleželo pouze v převzetí sebraných peněz, ale revise, zda odvedené peníze odpovídají těm, které byly berní získány, nenáležela ani mistru komory ani komorním radům, leč že sněm králi dal právo, aby sám mohl berní resty zrevidovati, či dokonce vymáhati, jak při jednotlivých případech bude ještě ukázáno. Jinak uplatňovaly se zeměpanské orgány ještě při obstarávání konkrétních žádostí králových, přednášených někdy Českou komorou, jindy Českou kanceláří, jako na př. o urychlené poukazy peněz, o anticipaci berně u duchovenských stavů, u měst, případně i u zahraničních bankéřů, zejména v Norimberce a ovšem též po intervencích v záležitostech berních restů.

Kdo byli nejvyššími berníky prvního roku této obnovené odhadové či šacovní berně, není patrno, neboť artykuly se zachovaly jen ve výpisu, kde jména jsou nahrazena třemi N. Kromě obvyklých úkolů, které měli v době starší i v letech příštích, měla tato trojice ještě úkol speciální, totiž vyrovnání s minulou berní třicátkovou, jejíž platnost byla odvolána. Sněm usnesl, aby se noví nejvyšší berníci sešli s berníky, kteří vybírali v letech 1534 a 1535 třicátek, totiž Janem purkr. z Donína, Heřmanem Sedleckým a Jakubem Fikarem z Vratu, kteří měli s sebou přinést "tu berni i registra a učiniti z ní novým berníkům počet". Noví berníci zastávali v tomto případě úkol sněmovní komise pro přijetí účtů od starých berníků. Z předložených peněz měli jim dáti odměnu "co by jim za jejich práci přišlo", kvitovati je a zbývající peníze podle register navrátiti poplatníkům, nebo spíše ještě "vyraziti" na nově svolenou berni. Tímto opatřením ovšem noví poplatníci, t. j. šlechta, města a poddaní dostali výpomoc z berně, kterou zaplatili nikoliv v tomto společenském seskupení, nýbrž jako konsumenti, což prakticky znamenalo, že penězi sehnanými především od širokých vrstev, hlavně městského a poddaného lidu, přispělo se nyní také na daň ze šlechtického majetku.

O pevných zásadách a zřízeních správy berně nemohla býti v této době ještě řeč. Hned roku následujícího nebyli zase nejvyšší berníci zvoleni, ani krajští berníci králem jmenováni, neboť sněm neposkytl tentokráte svoji pomoc králi v penězích, nýbrž ve vojsku a sice z každých dvou tisíc kop č. jmění jednoho jezdce nebo tři pěší podle přiznání, která učinili stavové r. 1529. Krajští hejtmane byli ustanoveni vedoucími těchto hotovostí a jejich povinností bylo bdíti, aby poplatníci dodrželi zmíněný krajský odhad, podobně zase jako nejv. polnímu hejtmanu připadla povinnost užíti odhadních register r. 1529 jako register mustrovních při přehlídce vojska z celého království. Stejně tomu bylo také r. 1539.

R. 1540 zvolil sněm zase tři nejvyšší berníky, nikoliv však také berníky krajské, jež nejmenoval ani král, takže tento mezistupeň berní správy tentokráte odpadl. Povoleno bylo sedm kop z každého tisíce kop jmění, jež však mělo být znovu odhadováno. Odhadní listy měly být posílány nejvyšším berníkům na Pražský hrad - patrně za pomoci krajských hejtmanů [SČ. I.]. Konání krajských sněmů mělo odpadnouti, což zjednodušilo a zlevnilo berní správu. S hlediska úplnosti přiznání byla to však reforma velmi nebezpečná, tím spíše, že rytířský stav se pro ni nevyslovil a jejím zavedením byl zatlačen do oposice. Rozpoznal správně, že odstranění krajských sněmů podvrací hlavní pilíř jeho mocenského významu.

Usnesení zářijového sněmu 1541 o stavení spěšné pomoci Moravě z určité výměry jmění podobalo se usnesením z r. 1538 a 1539, nicméně, protože tentokráte byl vyhlášen nový odhad, král ustanovil nejvyšší berníky po jednom z každého stavu a prvně byl jim vyměřen také pevný plat a sice podle stavovské hodnosti: 75-50-40 kop gr. č. Když pak vojenská situace se změnila a v prosinci sešel se sněm nový, jenž povolil posléze zase berni ze jmění, zvoleni také berníci krajští. Tak pro rok 1542 uvedena v život opět celá organisace, jak jsme ji poznali v r. 1537, ale s tím podstatným rozdílem, že tehdy krajské berníky jmenoval král, kdežto nyní si je zvolili stavové a ustanovili jim také plat a sice podle počtu dní, po kolik budou úřadovat; totiž pánu a rytíři po 30 gr. a měšťanu po 10 gr. č. denně. Rok 1542 byl tedy prvním rokem, kdy při berni ze jmění dostalo se nejvyšším i krajským berníkům pevného příjmu, což byl jistě příznak upevňování organisace berní správy [Srv. SČ. I.].

Kdežto přiznání k berni, které bylo uloženo zářijovým sněmem pro potřeby spěšné pomoci a zemské hotovosti, mělo býti posíláno přímo berníkům nejvyšším, přiznání, které pro neuskutečnění těchto vojenských tažení nařídil sněm prosincový, aby mohla být r. 1542 obnovena berně ze jmění, dalo se u berníků krajských, kteří měli vypracovati z přiznávacich listů krajská odhadní registra a dle nich pak přikročiti k vybírání berně. Protože král z prvního termínu berně si vypůjčil 50000 zl. na spíži pro říšské vojsko, ustanoviv všechny tři nejv. berníky svými věřiteli, zůstal v jejich správě jen malý zbytek tohoto termínu a berně z termínu druhého. Berni sbírali nově zvolení krajští berníci, kteří měli povinnost zasílati vybrané peníze nejvyšším berníkům do Prahy a skládati s nimi počet. Dodáním berně do Prahy byla povinna rada krajského města, kde byla berně vybírána, ale na účet berních peněz.

Když na podzim 1541 chystala se zemská výprava do Uher, byl zvolen také zemský colmistr, který měl od nejvyšších berníků podle poukazů nejv. polního hejtmana vybírati peníze a najaté vojsko vypláceti. Pro neuskutečnění této vojenské pomoci Moravě však činnost svou nerozvinul.

Ani tvar, jejž nabyla berní správa pro r. 1542, nebyl definitivní. Již následující sněm, jenž se sešel počátkem března 1543 a měl původně realisovati loňská společná usnesení stavovských sněmovních komisí z České koruny a zemí rakouských, ale potom, jsa obeslán jen z Čech a bez přítomnosti královy, povolil pouze obvyklou daň ze jmění na placení uherských posádek, nezvolil, neznámo proč, nejvyšších berníků, nýbrž určil pouze berníky krajské pro provedení odhadu, jemuž však podléhalo jen jmění stavů, neboť se počítalo toho roku s tažením zemské hotovosti do Uher, na němž měli míti účast poddaní. Nejvyšší berníci nebyli zvoleni patrně proto, že sněmovníkům bylo známo, že dříve než odhad bude v krajích skončen, sejde se již sněm nový [SČ. I.]. Nejvyšší berníky zvolil teprve druhý sněm, zasedající v květnu, jenž změnil usnesení sněmu březnového také v tom, že přitáhl k berni i jmění poddaných, neboť bylo patrno, že zemská hotovost toho roku uskutečněna nebude [SČ. I.]. Novým nejvyšším berníkům vyměřil vysoký plat, totiž podle stavovské příslušnosti 200-150-100 kop čes., tedy dva a půlkráte až třikráte vyšší, než byl plat nejvyšších berníků pro rok minulý. Teprve druhý sněm r. 1543 znormalisoval berní správu na stav z roku minulého.

Od příštího roku však opět odpadli krajští berníci, snad proto, že nabyl platnosti odhad z r. 1543 a nového odhadu nebylo. Za to nově zvoleným nejvyšším berníkům, kteří měli provésti na podkladě přiznání nový rozvrh a berni vybrati, znovu ještě sněm zvýšil jejich roční plat a to berníku panskému na 240, rytířskému na 190 a měšťanskému na 140 kop čes. [SČ. I]. A protože šlo o nájem pomocného vojska přímo zemí, zvolil sněm také zemského colmistra a mustrhera. O tom, že organisace berní správy se upevnila, svědčí skutečnost, že tři nejvyšší berníci, kteří byli zvoleni pro rok 1544, byli zvoleni znovu také sněmy r. 1545 a 1546 [SČ. I.]. Osoby colmistra a mustrhera měly být r. 1545 změněny, ale jmenování jejich bylo svěřeno pouze šestičlenné sněmovní komisi v čele s nejv. hofmistrem Zdislavem Berkou z Dubé. O krajských bernících také v těchto letech není zmínky [Ibid: "... aby každý zouplna zač statek stoji se šacoval a list přiznávací téhož šacuňku statku svého berníkuom od stavuov zvoleným na hrad pražský do neděle Oculi aby poslal a dal"]. V potomních letech, kdy berně ze jmění svolována nebyla, ustala ovšem i její správa a berničný úřad se rozešel. - Co do této doby jsme zjistili, svědčí zajisté o trvalé neustálenosti berničné správy hlavní české berně.

Když r. 1552 byla berně ze jmění obnovena, docílili stavové, že počalo jí podléhati také jmění komorní, s čímž souvisela králova snaha získati podíl v její správě. Sněm zvolil, jako činil před r. 1546, tři nejvyšší berníky, po jednom z každého stavu - o jejich platu se usnesení nezmiňuje - kteří měli přijímati i přiznávací listy i peníze a to ve dvou termínech, totiž v čtrnáctidenním po sv. Jiří a po sv. Bartoloměji [SČ. II.]. Brzy po skončení sněmu, 20. března, oznámil král České komoře, že svým zástupcem u nejvyšších berníků českých jmenoval Jana Čejku z Olbramovic, býv. stavovského berníka z r. 1544, a žádal Českou komoru o vystavení credentialu pro něho, "dass er bei den angeneigten der Cron Behaimb Steuereinnembern seie" [AMV. St. manip. S 15/2, fol. 36]. O podobných dohližitelích králových slyšeli jsme již při správě třicátého peníze r. 1534. Zdá se, že ani tentokráte se královský dohližitel trvale neuplatnil a členem berničného úřadu nestal. Jmenování jeho nemělo také opory v sněmovních artykulech. Nejvyšším berníkům ukládaly tentokráte sněmovní články velmi naléhavě bdíti zejména nad berními nedoplatky a ustanovovaly úřední sazby na jednotlivé druhy písemností, potřebné k řízení podle berničného práva.

Příštího roku, pokud šlo o berní správu, bylo doslovně opakováno usnesení sněmu minulého jen s tím rozdílem, že byly vyměněny osoby nejvyšších berníků. V roce 1554 došlo však, neznámo proč, k snížení jejich platu. Panský nejvyšší berník měl brát místo 240 kop jen 200 kop, rytířský místo sto devadesáti sto padesát a městský místo sto čtyřicet sto kop gr. čes. [SČ. II.]. Generální sněm r. 1556 provedl sice důležitou změnu v organisaci české berní správy, neboť došlo k obnovení krajských berničných úřadů, které od r. 1544 nebyly ustanovovány, ale nejv. berničný úřad ponechal beze změny. Protože z berních peněz mělo býti najato a placeno vojsko, zvolila každá země České koruny také svého colmistra a svého mustrhera, jak bude ještě podrobněji pověděno [SČ. II]. Pravidelně byly voleny také sněmovní komise pro vyúčtování berně s nejv. berníky; členem takové komise pro minulá léta mohl býti volen i nejv. berník roku současného, jak tomu bylo na př. r. 1557 s M. Janem Kunštátem, nejv. berníkem stavu městského [SČ. II].

Když sněm r. 1558 poskytl panovníkovi první berní reces na tři roky, zvolil tři trojice nejvyšších berníků, pro každý rok jednu a podobně také pro každý rok jiného nejvyššího colmistra. Ve složení nejv. úřadu berničného nezměnilo se pak již nic až do konce berně ze jmění. Sněmy pravidelně volily trojice nejvyšších berníků, někdy byl výslovně jmenován jejich plat, jindy o něm neučiněna zmínka; protože však na příštím sněmu schválen zase plat z minulosti známý, dlužno míti za to, že se neměnil, zůstávaje stále na částkách 200: 150: 100. Ve způsobu vyúčtovávání berně došlo však k změně: sněm r. 1561 ustanovil, že nejvyšší berníci a colmistr povinni jsou a budou každého roku skládati účty králi a zemskému soudu, kdežto obvyklé komise nezvolil [SČ. III]. Další sněmy neměly o vyúčtování žádného usnesení, tedy patrně platil článek sněmu z r. 1561, teprve sněm r. 1565 přikročil opět k volbě stavovské komise pro přijetí účtů, nikoliv však jako dříve devítičlenné, nýbrž dvanáctičlenné [SČ. III].

O poměrech v kanceláři nejvyšších berníků není bohužel takřka zpráv. Pouze při složení počtů berních za rok 1560 se dovídáme, že správa berně stála toho roku 1482 tolarů 10 gr. 2¹/₂ d. [AMV. St. manip. S 15/12]. Přesné číslo ukazuje, že v kanceláři byl již schopný účetní. Protože však neznáme jednotlivé položky, nemůžeme pověděti nic konkrétního. Jisté jest tolik, že v těchto vydáních bylo 450 čes. kop čili 900 tolarů na platy nejv. berníků, kdežto krajští berníci sráželi si patrně svou odměnu při odvodu berně nejv. berníkům, takže v účtech nejv. berničného úřadu nemohlo býti pro ni místa. Zbývajících 582 tolarů 10 gr. 2¹/₂ d. činila hlavně vydání, spojená s činností úřední, zejména vymáháním nedoplatků, tedy taxy u Desk zemských, vydržování komorníka na jeho úřední cestě, kancelářské potřeby a plat úřednictvu kanceláře, z něhož však nemohu jmenovati, leč "předního písaře berně" Izajáše Veliká ze Šonova z r. 1565, jenž tehdy měl již tak vážené postavení, že když 2. března t. r. král nařizoval z České komory nejv. berníkům let 1561-63 pospíšiti s odevzdáním berních peněz českému colmistru Adamu Budovcovi, adresován byl poukaz týkající se nejv. berníků "Přednímu písaři berně Izajáši Velíkovi z Šonova k dodání" [AMV. St. manip. S. 15/14-1].

S usnesením sněmu z r. 1561, dle něhož nejv. berníci měli skládati účty také králi, souviselo právo České komory na kontrolu berně. Byl to nemalý úspěch pro komoru, která se snažila zmocniti se její správy. Úspěch trval však sotva čtyři roky a po smrti starého krále přistoupil sněm znovu k volbě stálé stavovské komise pro převzetí počtů. Tak ve čtyřletí 1561-64 měla účtárna České komory právo žádati zapůjčení účetních register i přizná vacích listů a dle nich revidovati, kterak byla berně vybrána a jaké resty zůstaly. Práci prováděl účetní úředník České komory Jan Domažlický, jenž se psal z Riesengruntu; činil tak již r. 1562 a také r. 1564 podepsal ještě nejvyšším ber-níkům "Pamět", totiž protokol o vrácení register a jiných pomůcek ["Pamět" uchovala se v A. M. V. St. manip. S 15/14-2 a zní takto: "Pamět: Co se vejtahuov a dluhuov od berní zemských skrze osoby, kderéž od stavuov král. Českého k přijímání berní starých nařízeny jsou, dotýče, jest pamět jistá, že takoví vejtahové do komory jsou poddaný byly proti jisté ceduli řezané, kderúž jsú dotčené osoby s pány kameráty měly... ale potom po čase sv. Františka dotčené osoby s tou cedulí zase na pány kameráty nastoupily, žádaly, aby jim takoví vejtahové zase vydáni byli, oznamujíc, že takoví vejtahové k počtům berničním v jejich opatřování a ne do puchhalterije náležejí. Kdež pak na poručení p. presidenta jsou takoví vejtahové všichni zouplna podle řezané cedule dotčeným osobám zase navrácený a oni proti tomu mně takovou ceduli řezanou zase navrátili, kderáž ode mně v puchhalteriji do té truhly, na kderé sedám, schována jest. Ex puchhalterija Montis Guttnis J. Domažlický mp.].

1527-31Samospráva pouze uvnitř stavů.

1532 Zemská hotovost (nejv. polní hejtman a krajští hejtmane).

1534 Jan purkr. z Donína - Heřman Sedlecký od Dubu - Jakub Fikar (St. M.).

1537 neznámí

1538 a 1539 jako r. 1532