V PRAZE. 1594, 18. října. — Orig. v archivu Třeboňském.

Službu svou VMti vzkazuji. Vysoce urozený pane ujce a bratře můj nejmilejší etc. Psaní VMti, kteréhož jest datum v ležení u Prešpurku v outerý den sv. Firmiana [25. září], to jest mi teprva v pondělí po sv. Havle [17. října] dodáno; z kteréhož sem porozuměl, že z milosti pána Boha v dobrém způsobu zdraví postaveni býti ráčíte, což sem to věrně rád uslyšel a VMti toho za dlouhé časy srdečně přeji a od pána Boha vinšuji. A kdež mi pak psáti a poněkud sobě to, že by se VMti strany toho rozpakování, které jest se u Vídně stalo, že sou páni cechové přes most k JMti arciknížeti táhnouti nechtěli, vina dávati a přičísti měla, tomu sem porozuměl. I když do psaní JMCské, tolikéž i nejvyšších pánův ouředníkův a soudcův zemských, které jest VMti učiněno, bedlivě nahlédnouti ráčíte, nejsem té naděje, abyste v tom psaní, ježto by se na osobu VMti co takového vztahovati mělo, najíti ráčili: nýbrž kdyby co k tomu podobného od tohoto lidu, který od JMCské svěřen jest VMti, předsevzato býti chtělo, abyste jim toho dopouštěti neráčili, ale nýbrž je z takového jejich předsevzetí vyvésti ráčíte. Nebo sami, můj nejmilejší pane ujce a bratře, ráčíte moci dobře to znáti, jaká by nám to všechněm pochvala býti mohla, mohouce nepříteli uškoditi a jeho předsevzetí brániti, aby ňákými takovými výmluvami, které by víceji k našemu posměchu a zasmání nežli k způsobu mužskému a hrdinskému se přičítaly, mělo to se přetrhnouti; jakž pak žádný ani já pochybnosti nemám, nežli že VMt i spolu s jinými to tak obmýšleti ráčíte, co by předně ke cti a chvále pánu Bohu všemohoucímu a k zvelebení jména jeho svatého, potomně JMCské k dobrému a tomuto království a zemím k němu příslušejícím k poctivému se státi mohlo, čeho pak dáleji JMCská při VMti, tolikéž také i při všech jiných, kteří pod správu VMti náležejí, milostivě vyhledávati ráčí, tomu všemu z psaní JMti, tolikéž i z promluvení pana místo kanclíře, který již bez pochyby u VMti dole jest, porozuměti mocti ráčíte.

Jestliže by pak tak, jakž se o tom zde zpráva dává, mělo Komárno obleženo býti, sami ráčíte jako pán rozumný tomu moci rozuměti, kdyby mělo, čehož pane Bože milostivě uchovati rač, ztraceno býti, jaký svobodný pas bez všelijaké překážky by nepřítel mohl do markrabství Moravského a potom také sem do tohoto království míti a vtrhnouti. I dokavad ještě s tímto lidem českým tu ležeti a zůstávati ráčíte, tehda jest ta naděje, že by se tu mohlo nepříteli budto u Rábu anebo u Komárna uškoditi, anebo hranice markrabství Moravského tím lípeji, kdyby toho jaká potřeba nastala, hájiti. Nebo kdyby ste s tím lidem Českým, na který proto nemalý pozor Turek míti musí, tu býti neráčili, strach jest, že by byl o něco většího dávno se pokusil. Pán Bůh ten rač VMt sám svým svatým duchem osvítiti a vítězství bohdá šťastné nad nepřítelem, který jest ruhač a potupitel jména Krista pána dáti, a s potěšením se všemi bohdá domů navrácení s vítězstvím popříti.

Poněvadž sem teď pana Pešíka k JMti panu Virginovi Ursínovi příteli našemu do Vídně, abych ho také v nedostatku zdraví, v kterém nyní postaven jest, navštíviti dal, vypravil, nemohl sem toho z upřímné a služebné lásky pominouti, abych VMt tímto listem navštíviti neměl, i také poručiti k VMti nejschváleji aby posel sjel, a o zdraví VMti, kterak se všelijak míti ráčíte, aby na místě mém přezvěděl, začež žádám, že sobě neráčíte stížiti mi oznámiti; nebo by mi nic milejšího nebylo, nežli to slyšeti, aby se VMti všelijak dobře vedlo, jak by šte sobě na pánu Bohu vinšovati ráčili. O mně věděti račte, že z milosti pána Boha s manželkou mou nejmilejší v dosti mírném způsobu zdraví pozůstávám, nežli dcerky mé obě na neštovice se roznemohly, ale, děkuje pánu Bohu, zase jim lípeji býti počíná, mám naději, že pán Bůh dáti ráčí, že brzy dokonce zase zdrávy budou.

Nového VMti nevím hned odsud co takového psáti, než toliko že jest od knížete Muldavského posel sem k JMCské pánu našemu přijel a tyto dni také audienci měl; mám naději, že všeckno dobré s sebou přinesl, což potomně čas všeckno ukáže. Strany pak ztracení Rábu velice sobě všickni k srdci berou a sobě ztěžují, že hrabě Ferdinand z Hardeku tak hanebně beze všelijaké přílišné velké potřeby tu pevnost, na které tak křesťanstvu velice záleželo, vzdal; ježto by raději stotisíckrát mohl sobě vinšovati tam umříti, nežli aby to měl, co lidé o něm mluví, slyšeti. Mělť jest sobě příklad z toho ctného a šlechetného pana hraběte z Serynu, dobré a vzáctné paměti, který nyní s znamenitou chválou připamatován bývá, vzíti. A v pravdě se obávati, že Turci lípeji budou uměti Ráb opatrovati, nežli jest on učinil. Pán Bůh ten rač sám svému křesťanstvu svou svatou milostí pomáhati a mně s VMti, můj nejmilejší pane ujce a bratře, v dobrém zdraví s potěšením se dáti shledati. S tím se lásce VMti poručena činím. Dán v Praze v outerý po sv. Havle 1. P. etc 94.