NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 16. září. — Souč. rukopis v arch. kníž. z Lobkovic v Roudnici.

Službu svou vzkazujem, urození páni, páni, urození a stateční rytíři, páni a přátelé naši milí. VMtí a vaše psaní jest nám dodáno, z něhož sme žalostným novinám o JMti arciknížeti Matiášovi, pánu našem milostivém, že jest z šanců a z ležení svého z šifů mezi Dunajem a Rabici s pobráním znamenitého počtu vozův kanceláře a komory své vytisknut, odtáhnouti musel, [s] zarmoucenou myslí a podle toho i tomu, čeho JMt arcikníže při VMtech a vás oustně skrze pana Ladislava z Šternberka, nemaje kanceláře své, aby jemu ku pomoci spěšně s celým vojskem lidu českého válečního dolů vypraveného nejprve k Vídni, potom k JMti až do ležení přispěno bylo, žádati ráčí, a jaké v tom rozmyšlení ma[jíc] nás v tom za radu a naučení žádáte, i také strany veřejné pomoci pánův Slezáků a Lužičanův, potom dostatku střelby, prachu, volova, též také peněz na rytmistry, hejtmany i na jiná vydání, jakž psaní vaše to v sobě obsahuje, připomínáte, sme vyrozuměli. A co nám dále této hodiny o té nešťastné příhodě po jistým kurýru v známost uvedeno jest, to vám také pro vyrozumění odsýláme a, majíc dotčené psaní VMtí a vaše v uvážení, nám takové noviny velice zarmoutlivé přicházejí, a ačkoliv bychom JMti ničehož raději nevinšovali, než aby se toho bylo JMti arciknížeti nepřihodilo, neb to neštěstí aby tak veliké nebylo, tolikéž také abychom my i VMti s stavy tohoto království a se vším lidem tím válečným, ku pomoci JMti přispěti mohli: ale poněvadž VMtem a vám jest vědomé, že toto dobrovolné tažení od stavův pro retuňk a obranu stavův markrabství Moravského a knížetství Slezského, jakožto oudův tohoto království, učiněno jest, a protož se nám nyní vidí, abyste ihned se panem hejtmanem markrabství Moravského beze všeho prodlení radu vzali, a pokudž byste se s námi v té příčině, aby ihned větší počet jízdného i pěšího lidu k JMti arciknížeti do ležení vypraven byl, snesli, to ihned ve jméno boží tak vykonali. Nebo znáti račte moci, kdyby Ráb a jiná místa (čehož pán Bůh všemohoucí uchovati rač) ztracena byla, k jaké ochraně by již nám náš lid na hranicích bejti mohl. Podle toho nás také zprávy docházejí, že by nějaké nedorozuměni mezi naším lidem strany osobního tažení býti chtělo (co se nám, pokudž by to tak bylo, bezpotřebná disputaci býti vidí a zvláště in rebus periclitantibus), a protož, jest-li že jest kdo na místě svém kohokoli z přátel svých vypravil, má slušně při tom zůstaven býti a jistě by taková bezpotřebná disputací víceji khyndruňku, nežli k jakému fedruňku sloužila. Naposledy, že ještě málo lidu jízdného dole jest a pan lejtnanb ani pan maršálek polní také že nepřijeli, jest nám toho s podivením: a protož sme ihned po krajích skrze listy odevřené stížně rozepsali a napomenuli všech vůbec, aby ti, kdeří doma ještě zůstávají, znajíc toho tak velikou, důležitou, bezelstnou potřebu býti, nemeškajíc vzhůru byli a dolů bez meškání táhli; jiné naděje nejsme, nežli že se v tom poslušně zachovají a meškati nebudou. Z těch příčin za potřebu uznáváme, abyste ještě nejméně do tří neděl rozjížděti se neráčili, nebo lid válečný každodenně skrze Prahu táhne a ještě se ho vždycky očekávati bude. S tím se VMtem a vám na všem dobře a šťastně jmíti vinšujem. Datum na hradě Pražském v pátek po Povýšení svatého Kříže léta etc 94.