V ZNOJMĚ. 1594, 6. září. — Rukopis souč. v arch. kníž. z Lobkovic v Roudnici.

Službu svou vzkazujem VMtem, urození páni, páni a urození a stateční páni rytíři etc. Podlí toho VMtem oznamujem, že sjevše se v pátek minulej [2. září] sem do Znojma, dosti malej počet lidu pěšího srně zde našli a jízdnejho téměř žádnejho; až teď teprv těchto dní sem se sjížděti a scházeti počali, tak že již pěších, máme za to, tři tisíce aneb více pospolu jest, a rytmistrové sou zde toliko dva, totiž pan Václav Pětipeský a pan Jan Lukavecký, nejvyššího a hejtmana nad pěšími žádného není. Nebylo by zle, podle našeho zdání, abyste VMti ještě pánům hejtmanům krajským psaní učiniti a je spěšně vypraviti poručiti ráčili, aby napomenuli každého, kdo co vyslati, aneb sám jeti má, aby to bez odtahův učinil. Psaní od JCMti nám svědčící, jak se při tomto mustruňku chovati máme, také i revers JMti a praporec jízdnému i pěšímu lidu, prosíme, račte nám tím dříve odeslati, nebo vůbec se mluví, jest-li lid náš ve dvou nedělích dále nebude, tehdy že potom, zvláště svede-li se bitva, malou platnost učiní. Před včerejškem poslali nám p. Adam Puchomíř a dva tovaryši páně psaní od JMti arciknížete Matyáše, kteréhož príležitě VMtem přípis posýláme. A nazejtří, totiž včerejšího dne, přišli k nám sami a oznámili, předkem, že JMt arcikníže na místě a z poručení JCMti nás poručiti ráčil přivítati a podlí toho že jest jim ráčil poručiti nám oznámiti: ačkoliv mustruňk lidu českého měl 26. dne Augusti držán bejti, však poněvadž se tím až posavad prodlilo, že sou sem proto vypraveni, aby, co nejdříve možné, týž lid zmustrovali, protož že by se rádi s námi chtěli namluviti, jak by nejlíp a co nejdřív ten lid zmustrován a potom kudy veden bejti měl, a nemohl-li by všecken pojednou se vypraviti, ale co by bejti mohlo, že toho veliká potřeba jest, aby se předce napřed poslalo, zvláště pak pána z Hradce lid, kterého by do šesti set mělo bejti, ten že se jim vidí, aby byl předce napřed vypraven.

Načež dána jim byla od nás ta odpověď: že jest na den jmenovanej, totiž 26. dne Augusti ten lid z některých příčin, které v to vkročily, zmustrován bejti nemohl, nad tím že sami, a vědouce o veliké nás všech potřebě, nemalou stížnost máme; však poněvadž již včera a dnes nemálo téhož lidu přitáhlo, že tý naděje sme, že se tím dlouho prodlívati nebude. Že pak ti páni za mustrhery od JMti arciknižecí nařízeni sou, o tom že nemáme žádné vědomosti, nýbrž toho že pánů tajiti ne-můžem, že jest JCMt psaním svým 23. dne měsíce Augusti z Řezna vyšlejm nás čtyři za komisaře sem do Znojma naříditi a, aby ten lid od nás zmustrován byl, milostivě poručiti ráčil, a aby kdo více vedle nás týž lid český měl mustrovati, o tom že žádného poručení nemáme. A protož, ač bychom my od osob našich pány jako bezpochyby krygsmanskejch věcí povědomé dobře při sobě mohli trpěti, aby nám téhož mustruňku pomohli vykonati, však že sami znáti mohou, že nám z poručení JCMti a z jistého nejvyšších pánův úředníkův a soudcův zemských, rad JCMti a osob z obce k tomu volených společného snesení vystoupiti nikoliv možné nejní, než když ten lid bude zmustrován, potáhne-li skrze zemi Rakouskou a páni sou-li k tomu za komisaře nařízeni, aby týž lid vedli, toho že netoliko my vděčni sme, ale máme za to, že i nejvyšší polní pan hejtman nad tím bude velmi dobře spokojen. Strany pak někderého počtu téhož lidu napřed vypravení: poněvadž tu na ten čas nejvyššího polního hejtmana, ani jinejch nejvyšších hejtmanů, kteří ten lid pěší vésti mají, ještě před rukama nejní, že se s nimi o nic toho snášeti nemůžem, než když pan hejtman polní a jiní nejvyšší hejtmane zde budou, že jim to v známost uvedem a co se nejužitečnějšího uzná, to že s pomocí pána Boha předsevzato bude.

Načež dali nám zase (majíce o tom nemalé promluvení), odpověď: oni že sou o tuto práci, aby lid český mustrovali, nestáli, než když jim to od JMti arciknížecí na místě JMCské poručeno, že sou se museli tak zachovati; než toto nařízení jiuejch mustrherů než z království českého že jest se bezpochyby stalo s dobrým uvážením JMCské, a k tomu i na žádost pánův místodržících ukazujíc, nám jeden artykul z psaní od VMtí pánů místodržicích JMCské učiněného, v němž se JMt žádá, aby vosoby k zmustrování toho lidu českého naříditi ráčil, což že jest JMCská ráčil JMti arciknížeti poručiti a JMt to na ně vzložiti. Také že i to poručení mají s námi o pštolunk rozmluviti a artykuls-brief, kteréhož se vůbec užívá, nám ukázati, také i jakou střelbou, municí a piksenmistry ten lid náš má opatřen býti a kudy táhnouti má, totiž k Vídni a potom přes most u Starejch Hradů, poněvadž se jinudy pro vody táhnouti nemůže, nám v známost uvésti.

Na to sme my jim dali tu odpověď: strany ínustruňku, to že již má svý místo, my že z toho, co nám poručeno, vystoupiti nemůžeme. A poněvadž toho psaní, které jest od pánů místodržících JMCské učiněno, dobře vědomi sme a připiš toho zde sebou máme, že toho v něm najíti nemůžeme, aby JMCskou prosili, aby ráčil komisaře odjinud než z království českého k mustrování toho lidu našeho naříditi, než nicméně, že to chceme v ta místa, kdež náleží, čeho tito páni žádají, v známost uvésti. Strany pak pštoluňku, tu že jich tajiti nemůžem, že jest se s nejvyšším polním panem hejtmanem i s jinejmi officíry jistý snesení stalo a tak že se již tím zaneprazdňovati potřebí nejní: než strany artyk[ul]pryfu, poněvadž dokonce nevíme jakej se řád v tomto ležení JMti arciknížete Matyáše zachovává, že v něj rádi nahlídnouti chceme a pánů že žádáme, aby nám připiš dali. Taky i o střelbu a munici že se rádi s nimi namluvíme. Než strany pak tažení tohoto lidu k Vídni, že jich tajiti nemůžem, že jest pánům místodržícím JMt arcikníže Matyáš nedávno jminulejch dnů psaní učiniti ráčil, že se JMti vidí, aby ten lid od Prešpurku z tyto strany Dunaje až [k] Komárnu veden byl, odtud potom že se obrátí, kde toho potřeba bude: co sou sobě páni mistodržící oblíbili a nejvyššímu polnímu hejtmanu i jinejni jeho officírům to v známost také uvedli. A poněvadž tento lid nejvíce pro ochranu království Českého a zemí k němu připojených vypraven jest a pomoci naše všecky že se vztahovaly na ta místa, kteráž sou z tyto strany Dunaje, také že nevíme, kterak markrabství Moravské a knížetství Slezské sebou bezpečni sou, poněvadž se do dvacet tisíc Turků u Vostřehoma přes Dunaj na tuto stranu přepravilo, proto že se obáváme, že s těžkostí se náš lid bude moci jinudy obrátiti, než tak jak nám JMt arcikníže psal. Ale to že se bude museti dále s nejvyšším polním hejtmanem uraditi, a aby jaké vody ku překážce lidu našemu odsud až do Prešpurku a potom odtud až k Komárnu bejti měly, poněvadž těch míst někteří také drobet povědomí sme, že se v tom upamatovati nemůžeme.

Načež nám ti páni opět krátce to za odpověď dali: o tyto všechny věci že chtí JMti arciknížeti Matyášovi psáti a poněvadž by tohoto lidu mustrovati neměli, že nám nevědí jak přípisu toho artykulsbriefu dáti, ani se s námi strany střelby a municí jak snášeti; než toho že před námi tajiti nemohou, že jim rady válečné píší, kterak veliký počet Turků přes Rabici přetáhlo a že všeckno až k Ednburku pálí a plundrují, protož, aby s námi jednali, aby ten lid náš tudy k Vídni táhl.

Načež sme my jim zas pověděli: bude-li se jedny moci jak trefiti, aby ten lid bezpečně pánům Rakušanům, jako našim milým přátelům, jaké pohodlí učinil, my že se od osob svejch ktomu i také, aby týž lid odsud, co nejdřív možné bude, táhl, skutečně přičiniti chceme. A s tím oni od nás odešli, pravíce, poněvadž toho lidu mustrovati nemají, že odsud jíti chtějí, čeho sme my jich při dobré vůli nechali. I vidělo se nám o tom o všem VMtem oznámiti, a poněvadž se obáváme, že by to pánům přátelům našim obtížný bylo, aby ten lid náš páni Rakušané měli mustrovati, snad by zle nebylo, kdyby to při předešlém nařízení zůstalo; než strany toho artyklspryfu a střelby mohlo by se těm pánům od JMCské poručiti, aby se o to se panem hejtmanem polním a námi namluvili. Lid pak náš v těchto nebezpečnejch časích, zvláště poněvadž nepřítel tak silně přes Dunaj přetáhl, aby se měl k Rakousům za Dunaj obrátiti, nemůžem toho při sobě najíti, aby s dobrým a bezpečným těchto zemí bylo, však nechť to dále zůstává při dalším uvážení VMtí a milostivý vůli JMCské; jednom za to žádáme, račte nám zase tím dříve odpověď dáti, abychom se čím spraviti věděli. Ač nicméně, jak by se lid náš pěší strhl a hejtmane před rukama byli, sme oumyslu předce ve jméno boží počíti mustrovati a hejtmany jim naříditi, nebo toho veliká potřeba jest, poněvadž týž lid, nejsa pod regimentem, všelikejm rozpustilostem a svývůli k zkáze chudejm lidem se učí. S tím pán Bůh milosti, ochranou svou rač s VMtmi i s námi bejti. Datum v Znojmě v pondělí po sv. Jiljí léta 1594.