V ZNOJMĚ, 1594, 4. září — Souč. rukopis v arch. kníž. z Lobkovic v Roudnici.

Poslali ku pánům komisařům JMCské páni Moravané z ležení svého, kteréž již za pomezím Moravským v království Uherském měli, předkem pana Bohuši Morkovského [z] Zastřízl, podruhy pana Jana Sedlnickýho z Choltic a p. Jana Hodějovskýho, a potřetí pana Joachyma Haugvice a pana Jana Zahradeckýho, a tu o potřebách svejch oznamovali, při tom také co od pánů komisařů panu hejtmanovi markrabství Moravského a zase od pana hejtmana pánům psáno bylo, toho se tuto díl nějakej také nachází.

Službu svou vzkazujem, VMti urozený pane, pane a příteli náš zvláště milý. Zdraví šťastného a v něm všeho nejlepšího VMti od pána Boha žádáme a přáli bychom věrně rádi. Podle toho VMtem oznamujem, že jest JMCská, pán náš nejmilostivější, nás tři a pana Jana Malovce z Malovic (kterýž na tento čas za někderými příčinami drobet poodjel) čtvrtého za komisaře k zmustrováni lidu jízdného i pěšího, kterýž se z království Českého zde u města Znojma strhnouti má, tolikéž i abychom jim nejvyššího polního hejtmana a jiné oficíry na místě JMCský a pánův stavův království Českého vyhlásili a v známost uvedli, milostivě naříditi ráčil. Podlí kteréhožto JMti milostivého poručení tak sme se poslušně zachovali a sjevše se sem do Znojma očekáváme tu na to toliko, aby se ten lid jízdnej i pěší z království Českého v hromadu sjel a sšel, což se, dá-li pán Bůh, máme za to, poněvadž jich již drahně zde jest, v málo dnech konečně stane. I poněvadž jest se JMCské v tom ponížené ohlášení stalo, že tato naše vojenská vejprava předně a nejvíce pro ochranu království Českého, markrabství Moravského a knížetství Slezského vyzdvižena a předsevzata jest, však, jestliže by království českému a týmž zemím nebezpečenství tak velikého nenastávalo, tehdy že ten lid od nás vypravenej v ta místa, kdež toho největší potřeba ukazovati bude, obrácen bejti má: i ráčil psáti JMt arcikníže Matyáš jinejm pánům místodržícím JMCské v království Českém i nám, že se JMti vidí, aby ten lid český od Prešpurku z tyto strany Dunaje až k Komárnu byl veden a odtud potom buďto do leženi JMti, aneb kdež největší potřeba nastane, že bude obrácen. Nad čímž my rozmyšlení žádného nemáme, ale pamatujíce na též naše svrchu dotčené JMCské učiněné ohlášení, také i majíce pozor na VMti pány Moravany, naše zvláště milé pány a přátely, vidělo se nám za slušné VMtem toto psaní učiniti a přezvěděti, ráčíteli VMti, páni Moravané, jaké pomoci, retuňku od toho lidu našeho válečného z království českého vypraveného potřebovati. Jestliže by pak z daru a z milosti boží v tak velikém nebezpečenství markrabství Moravské na ten čas postaveno nebylo a retuňku žádného nepotřebovalo, tehdy bychom se k tomu přičiniti a se pánem z Rožmberka, jakožto nejvyšším tohož lidu polním hejtmanem, namluviti chtěli, aby týž lid český, tak jakž nám JMt arcikníže Matyáš psáti ráčí, do království Uherského byl obrácen. Načež od VMti odpovědi brzké, abychom se čím spraviti věděli, budeme očekávati a VMtem k každé přátelské službě a volnosti sme hotovi. A pán Bůh všemohoucí rač shledáni našeho společného v dobrém zdraví milostivě popříti. Datum v Znojmě v neděli po sv. Jiljí léta 94.

Urozenému pánu, panu Fridrichovi z Žerotína na Židlochovicích, JMCské radě, hejtmanu markrabství Moravského a nejvyššímu nad 1000 koni jízdnými, pánu a příteli našemu zvláště milému.

Postscripta. Po napsání toho listu přišli k nám do hospody naší pan Adam Puchoníř, pan Lorenc Stecher a p. David Waller, nařízení komisaři od JMti arciknížete Matyáše, poslavše nám prvé psaní věřící od JMti a chtěli se s námi předkem o mustruňk tohoto lidu českého snášeti, pravíce, že k němu nařízeni sou: načež když sme my jim oznámili, že my o žádnejch jinech mustrheřích mimo nás čtyři od JMCské k tomu nařízený nevíme a z poručení JMti vystupovati, a s nimi se, což toho mimo instrukci naši, jak by ten mustruňk držán býti měl, snášeti že se nám netrefí; naposledy sme tomu od nich srozuměli, že jim rady váleční z Vídně píší, poněvadž nepřítel a[ž] k Ednburku štráfuje a pálí, aby s námi jednali, aby tento lid český k Vídni pro ochranu země Rakouské přes Dunaj byl veden. Proti čemuž sme jim to, co nám předešle JMt arcikníže Matyáš psal, oznámili, že se JMti vidí, aby lid náš z tyto strany Dunaje [k] Komárnu táhl, k tomu že toto naše osobní tažení a lidu vypraveni nejvíce pro ochranu království českého a markrabství Moravského z tyto strany Dunaje nařízeno a vyzdviženo jest, protož sme toho dále do příjezdu pana hejtmana polního a jiných oficírů odložili, o čemž se nám také VMtem přátelsky oznámiti vidělo.