NA HORÁCH KUTNÝCH. 1594, 2. září. — Konc. v arch. města Kutné Hory.

Máme toho zprávu, milostiví páni, že by na VMti ouřad horní mimo vědomost naši po straně něco toho vznášel, jakoby od nás při uložené zbírce na vypraveni vosmi jízdných koní zbrojných proti nepříteli Turku, na obec naši místo vosmého člověka uložených, havířstvu ňákó skrácení se stalo. I pokudž by tak bylo, vidělo se nám zapotřebné VMtem v tom omluvena se učiniti a to oznámiti, že puovodem někderých více z všetečnosti, nežli z jaké potřeby a podstaty, nám při vybírání té zbírky uložené překážka by se dáti chtěla a v obci ňáké nedorozumění i k nám neposlušenství způsobiti usilovalo; nebo, poněvadž tak vysoce duoležité zemské potřeby se dotejkalo, vejprava takových vosmi koni nemohla toliko na někderých osobách z obce zůstávati, než všichni toho břemene musili jsme a musíme sobě pomoci nésti. Jakž pak vedle možnosti jednoho každého jest ukládáno a na možnější sousedy více, na chudší méně, na havíře pak, kteříž z luonu dělají, toliko po 1 g. aby dali, jsme uložili. Kdeří pak havíři a jiní dělníci horní své domy mají, a živnosti jiné rozličné sami, nebo manželky jich, mimo dílo horní vedou, na ty po 3 gr., po 4 gr. a nejvýše po ortu jest uloženo. A mnozí z nich to povolně přijali i takovou zbírku vypravili, toliko někdeří všeteční a zpurní z ponuknutí ouřadu horního, začby se ustejdnouti mohli, tomu na odpor se postavují. Ješto vidí se nám, že bychom my nákladníci a hornici, kdeří své živnůstky na hory do vychuzení vynakládáme a havířům za práci jich luony a stance platiti musíme, více ušetřováni měli býti nežli mnozí ti dělníci horní, jimiž samými, kdyby nás nebylo, hory by se zdržovati a státi nemohli: i poněvadž, milostiví páni, havířstvo a jiní dělníci tak dobře svobod horních, jako i my užívá, nad to vejše my o ně, aby victualiemi a jinými potřebami všelijakými opatřováni byli, se starati musíme, nad to oni z našich statkův živnosti mají, nepoznáváme, proč by neměli a slušně nemohli v té tak pilné a důležité potřebě zemské nám toho břemene tím skrovným penízem nebo grošem, kderýž časem mizerně a marně utratí a jako do bláta uvrhou, pomoci nésti; zvláště poněvadž ne každého týhodne taková zbirka bude, než v někderým měsíci, ačby další potřeba nastala. Ač pak nemnoho výše přes pět kop grošuov té zbírky od hornictva po tom groši se sejde, však toho jest se obávati, kdyby havířstvu to prominuto bylo, že by i jiní v neposlušenství nám zůstati a té zbírky dávati se spíčili, a nám bylo by nemožné potom těch vosm koní v potřebě té v poli zdržeti. Pročež VMti poníženě prosíme, že ráčíte toho při tom našem nařízení milostivě zůstaviti a nedopouštěti, aby příčinou toho malého počtu havířstva jiný lid se rozpakoval a nám z poslušenství se vynímal. Datum na Horách Kutnách v pátek po svatém Jiljí léta etc 94.