V ŘEZNĚ. 1594, 27. srpna. — MS. souč. v arch. kníž. Lobkovice v Roudnici.

My Rudolf Druhý etc. Oznamujem tímto listem, jakož jsme se na sněme pominulém, kterýž léta 1593. v sobotu po památce sv. Lukáše na hradě našem Pražském držán a potom téhož léta v středu po památce Všech svatých zavřín byl, s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami našimi soudu komorního království Českého, nicmíněji také s jistými osobami týmž sněmem k tomu z obce volenými podle moci jim dané snesli, abychom to vše, což by témuž království nejužitečnějšího bejti mohlo, vyhledávati a zavírati mohli, tak jakž týž artikul sněmovní to vše v sobě siřeji obsahuje a zavírá. I poněvadž sou se již jmenovaní nejvyšší úředníci, soudcové zemští, též rady naše soudu" komorního království českého spolu vedle napomenutí a žádosti naší nedávno pominulých dnův na hradu našem Pražském sjeli a všecka ta nebezpečenství, která by království tomu a zemím k němu připojeným tím nenadálým oblehnutím pevnosti Rábu skrze Sinán baši, kdyby táž pevnost vzata, moci turecké podmaněna bejti měla (čehož všemohoucí pán Bůh milostivě ostříhati rač), skrz to nastati mohla, v svém dostatečném a bedlivém uvažování a rozjímání srdečným jakožto věrní milovníci vlasti své majíce, na tom sou se společně z své svobodné a dobré vůle s námi, jakožto králem a pánem svým, snesli, aby jeden každý z obyvatelův království tohoto Českého osobou svou s počtem koní svejch jizdnejch, též desátým člověkem pěším, poddanými svými, města pak osmým zhůru byli a v ta místa, kde toho největší potřeba ukazovati bude, jeli a se najíti dali. Kteréžto jich uvolení sme od nich, jakožto od věrných poddaných našich milejch, s obzvláštní vděčností milostivě přijíti ráčili a přijímáme, však poněvadž se též často psané dobrovolné svolení obyvatelův království tohoto pro velikou potřebu a v velikém počtu jich osobně proti témuž nepříteli Turku do pole vytažení a poddaných jich vypravení a na to i v tom se ohlášení, že netoliko na pomezí království českého proti témuž nepříteli Turku táhnouti, nýbrž i v ta místa, kdež toho pro ochranu jich největší potřeba ukazovati bude, se obrátiti chtějí, mimo všecku povinnost z dobré a svobodné vůle jejich se stalo, aby jim to ne k nějaké škodě, jakoby to z povinnosti učiniti musili, než k budoucí témuž království pochvale sloužiti mohlo, ráčili sme je tímto reversem a majestátem naším císařským v tom opatřiti a takto opatrujem: že jim a též potomkům budoucím jejich a všem třem stavům království tohoto Českého to svrchu dotčené z jich dobré a svobodné vůle a k dobrému všeho křesťanstva předsevzaté vojenské tažení netoliko k žádné škodě zřízení zemskému, k ujmě a zlechčení a protrženi svobod a privilegi jich, také i dobrejch chvalitebnejch starobylejch pořádků v a zvyklostí není a bejti nemá nyní i na časy budoucí a věčné, nýbrž ke vší pochvale národu českého a k budoucímu zvelebení jména jejich že se má vztahovati; a my i budoucí králové čeští, potomci naši, máme a budeme jmíti příčinu jim i potomkům jejich to vší milostí naší císařskou a královskou spomínati a nahrazovati. Tomu na svědomí pečeť naši císařskou k tomuto listu přivěsiti rozkázati sme ráčili. Datum v městě našem a říšském Řezně v sobotu po sv. Bartoloměji léta tisícího pětistého devadesátého čtvrtého.