V ŘEZNĚ. 1594, 8. srpna. — Rukop. souč. v arch. knížete Lobkovice v Roudnici.

Mandát o veřejné tažení.

Rudolf Druhý etc. Urozeným a statečným, slovutným, opatrným, pánům, rytířům, vladykámT městům. Věrní milí! Jakož ste již nepochybně těchto pominulých dní z listův odevřených od místodržících našich v království českém vyšlých tomu všemu, kterak jest Turek nepřítel všeho křesťanstva svého nejvyššího jménem Sinán baše s někderými beglerbeky a baši s velikou mocí svou váleční do království Uherského vypravil a již také i některý zámky moci vzal a po dobytí jich přední pevnost Ráb oblehl, toho oumyslu jsouce netoliko touž pevnost nám (čehož pán Bůh uchovati rač) odníti, ale na[d] to vejše jiné země a věrné poddané naše věrné milé kaziti, hubiti a jim všelijak, jakž by nejvíce mohl, pálením i jinak škoditi, při tom vás napomínajíc, abyste podle sněmovního svolení ihned napřed k mustruňku a potom k veřejné hotovosti pro opatření království tohoto se zhotovili a na jistý od nich jmenovaný den k mustruňku se najiti dali, tak jakž ty otevřené listy jich to v sobě siřeji obsahují a zavírají, vyrozuměti mohli. I věděti vám milostivě dáváme, že nás vždy více jisté a hodnověrné zprávy docházejí, že se dotčený Sinán baše den ode dne s velikým všeho křesťanstva nebezpečenstvím sílí a všem našim i jiným křesťanským zemím tyransky škoditi se stroji, chtíce je sobě podmaňovati, hubiti a nelítostivě lid křesťanský mordovati a zjímati. I uznávajíce my se, jakožto křesťanský císař a král český, tím povinni býti, poddaných našich věrných milých dle nejvyšší možnosti s pomocí pána Boha všemohoucího neopouštěti, nýbrž je všelijak věrně a upřímně chrániti a proti tomu ukrutnému nepříteli otcovsky obhajovati, a ač bychom vás, jako věrných našich milých, před všelijakým osobním tažením s milostí rádi šetřiti a sanovati byli ráčili, ale nemohouc toho z vejš oznámených vysoce důležitých a nevyhnutelných nastalých potřeb nikterakž pominouti, na tom sme se se s nejvyššími úředníky, soudci zemskými, radami našimi soudu komorního a vosobami sněmem vobecním k tomu z obce volenými podle moci týmž sněmem jim dané, což by tomuto království nejužitečnějšího bejti mohlo, aby to zavírali, tak jako by to na obecním sněme řízeno, zavíráno a konáno bylo, milostivě a konečně snésti i v jistotě zůstati ráčili, abyste jeden každý z vás i také, kteří v novotě vladyctvím a erby obdařeni jste, pod ztracením téhož vladyctví a obdarování, osobami svejmi s koňmi, čeládkou hodnou a k tomu způsobnou, též také i s desátým člověkem pěším vedle téhož sněmovního vyměření, i jinými všelijakými potřebami do pole náležitými, v pátek po svatém Bartoloměji nyní příštím, to jest 26. dne tohoto měsíce Augusti, jinak srpna, u města našeho Znojma najiti a se mustrovati dali. A odtud předkem pro obhájeni tohoto království a zemí k němu přináležejících a potom, kdež by toho dále největší potřeba nastala, bez všelijakých vejmluv a odtahův (nedadouce sobě nic leč moci božské překážeti) poslušně a poddaně, jakž na věrné poddané a milovníky vlasti své náleží, se vypravili a táhli. Při tom také aby se jeden každý z vás dostatkem peněz a jinými potřebami tak vypravil, aby v ležení s čeládkou svou v poli nač trvati mohl a čeládce své škod žádných jiným činiti pod uvarováním skutečného trestání nedopouštěl. Nicméně také i všecka města naše a císařové JIMti, paní mateře naší nejmilejší, která v tomto království třetího stavu užívají, aby k této tak pilné a nevyhnutedlné potřebě (poněvadž všecky osoby z stavův vyšších samy osobně do téhož polního tažení se vypraví) vosmého člověka osedlýho z měst i předměstí též k tomu dni vejš dotčenému k městu Znojmu zbraněmi v týmž sněmu vyměřenými vypravila. Duchovni pak všecky osoby, které poddané své mají, předkem aby též desátého člověka osedlýho k témuž mustruňku vypravily a dále že se na jednání s nimi komory naší české v tyto tak pilný potřebě strany jiných pomocí náležitě a volně ukáží, o tom žádné pochybnosti jmíti neráčíme. Jsouce té dokonalé a jisté naděje k jednomu každému z vás, že předkem jakožto milovníci svaté víry křesťanské a obhájcové manželek a dítek svých sebe samy, národu a vlasti vaší neopustíte, nýbrž pokudž jednomu každému z vás nejvejš možné, jako na věrného milovníka vlasti náleží, proti tomu nepříteli se najíti dáte a v tom se poslušně zachováte, znajíc. jestliže by se kdo tak (ač té naděje nejsme) nezachoval, co by každému napotom z toho přijíti aneb potkati mohlo. A poněvadž skrz takové osobní tažení nejvyšší úředníci a soudcové zemští na větším díle i všeckny jiné přední osoby z stavu panského a rytířského proti nepříteli v poli budou, ráčíme souduov zemského většího i menšího do Suchých dnův postních, dvorského komorního do sv. Martina nejprve příštího i jiných v témž království pro takové znamenité a důležité příčiny bez ujmy jedné každé strany spravedlivosti odkládati. Kdež vědouce jeden každý o tom, tím se spraviti moci budete. Dán v městě našem říšském Řezně v pondělí po památce proměnění pána Krista na hoře Tábor léta devadesátého čtvrtého.