248. Jindřich z Písnice, prokurátor císařský, Žádá Jaroslava z Kolovrat, paní Griseldu z Lobkovic, Diviše Markoita z Tedražic a pannu Lidmilu Švabovnu z Chvatliny za svědectví v příčině nároků paní Mandaleny z Lobkovic na statky odsouzeného jejího manžela, a že před a po odjezdu Ladislava z Lobkovic ze statkův i domův jeho různé věci odnésti si dala.

Bez dat. [1594]. — Konc. v arch. minist, vnitra ve Vídni.

Urozený pane, pane! Urozená paní, paní! Urozený pane a příteli! Urozená panno! Já Jindřich z Písnice, JMCské rada a prokurátor v království Českém, na místě a k ruce JMCské, jakožto krále Českého, tohoto svědomí od vás podle práva a zřízení zemského, že mi je proti urozené paní, paní Mandatene hrabince z Salmu, manželce pana Ladislava staršího z Lobkovic, k tomu odkladu pánův ouředníkův Pražských menších desk zemských vedle relací od JMCké ke dskám zemským učiněné, k průvodu tomu, jakou se táž paní Mandalena hrabinka z Salmu k statku po témž panu Ladislavovi z Lobkovic na JMCskou, aneb jinak k dluhům jakým, spravedlnost míti praví, vydati ráčíte (vydáte), žádám.

Od pana Jaroslava z Kolovrat, od paní Kryzeldy z Lobkovic, od pana Diviše Markolda z Tedražic, od panny Lidmily Švábovny z Chvatliny: že toho v pravdě povědomi býti ráčíte, kterak léta devadesátého třetího a léta devadesátého čtvrtého, když jest pan Ladislav starší z Lobkovic od pana Šebestiána Vřesovce z Vřesovic, aby jej v tom obeslání od JMCské na něj pana Šebestiána z Vřesovic vyšlém zastoupil, obeslán byl, po témž obeslání vyšlém a před tím, nežli jest týž pan Ladislav starší z Lobkovic z tohoto království českého ujel, při témž odjezdu i také potom táž paní Mandalena Lobkovská z Salmu, manželka téhož pana Ladislava z Lobkovic, z zámku Zbirohu a z zámku Mostského i také z Králova Dvoru, též také z domů jeho v městech Pražských ležících, mnohých a rozličných věcí témuž panu Ladislavovi staršímu z Lobkovic náležejících, od botových peněz, od klínotův, totiž řetězův zlatých, zapon a prstenů zlatých s drahými kameními [sic], koflíkův stříbrných i pozlacených, nádobí stříbrného, mis, talířů, lžic, šálů, naší etc, firhaňkův, čalounů nákladných a pěkných, a jakými koliv jmény ty věci jmenovány býti mohou, do truhel shromáždivše, to všecko na vozy klásti dala, a na grunty VMti, totiž paní Kryzeldo z Lobkovic, na Chýše odstěhovati a odnésti dala. To vše na onen čas s vozův složeno a tu ode paní Mandaleny z Salmu zanecháno bylo, a posavad to v moci její zůstává, s tím vším vládne, působí a sobě vše osobuje, jak se paní dobře vidí. A což VMti v tom v pravdě vědomo jest, nic nevypouštějíc, nýbrž jakž samo v sobě jest, světle bez všeho okorování seznati a vysvědčiti ráčíte. Daná cedule.




Přihlásit/registrovat se do ISP