1594, 29. dubna. — Konc. y arch. státn. Vídeň. Bohemica, 2.

Jakož jest JMt. nejjasnější, nejnepřemoženější a velikomocný kníže a pán pán Rudolf Druhý z buoží milosti volený Římský císař etc, Uherský a český etc král etc, pán náš nejmilostivější Šebestiána Vřesovce z Vřesovic a na Touchovicích byl obeslati ráčil z toho, že jest léta etc 93. v sobotu po neděli Reminiscere spisu nenáležitého a nešlechetného, pokoutně a lstivě sepsaného, na ourážku duostojenství a mocnosti JMCské, jakožto nejpřednější křesťanské vrchnosti, Římského, císaře a Českého etc. krále etc. se vztahujícího do sněmu obecního, kderýž tehdáž na hradě Pražském držán byl, podal, tak jakž též obeslání, jehož datum ve čtvrtek po Nanebevzetí panny Marie [19. srpna] léta Páně 1593 to v sobě šíř obsahuje a zavírá.

Po kderémžto obeslání týž Šebestian Vřesovec z Vřesovic Ladislava staršího z Lobkovic o zastoupení v té při (pravíce ho puovodem a autorem téhož nepořádného spisu bejti), jest obeslal. A když na též obeslání přišlo a ta pře slyšeti se začala, tu jest on Ladislav starší z Lobkovic od ni odjel a stanného práva na sebe dopustil, nad to i k tomu se při odjezdu svém suplikací jeho vlastní rukou psanou, že tejž spis nepravdivej písaři svému psáti dal, přiznal. A po tom stanném právě jsouc on Ladislav starší z Lobkovic od JMCské obeslán, aby spravedlivého vyměření pro přečinění své veliký očekával, před týmž obesláním, véda o něm, že jest vyšlo, aby mu dodáno bejti nemohlo, se jest pokrejval a ke dni sobě uloženému nestál. Však nicméně vejpovědi spravedlivou podle předešlého na něj daného stanného práva cti, hrdla i statku jest odsouzen, jakž táž vejpověď v sobotu po památce svatého Pavla na viru křesťanská obrácení [29. ledna] léta tohoto etc 94 učiněná to též v sobě obsahuje.

Po kderéžto vejpovědi JMCská jest se toho dostatečně a v skutku doptati ráčil, že Jiří z Lobkovic, tehdáž nejvyšší hofmistr království českého a komorník JMCské, proti přísaze a povinnostem svým, zvláště dožádavši se toho prvý při JMCské, aby mu JMt direkcí toho výš psaného sněmu svěřiti a poručiti ráčil, téhož spisu nepravého a nešlechetného tak na ouražku duostojenství a mocnosti JMCské se vztahujícího vedle něho Ladislava staršího z Lobkovic nejpřednějším puovodem a autorem byl, tak i kdy a jak se týž nenáležitej spis podati a co při tom dále činěno a jak přímluvám jeho rozumíno býti má, o tom jiným naučení a návěstí dával. A čeho se pak ještě více při tom proti JMCské králi a panu svému, i také proti tomuto království, chtějice věci nepravé na JMCskou uvésti a stavy tohoto království s JMCskou v nesrozumění a ku pozdvižení přivésti, podvodně a nevěrně dopustil, z toho ze všeho jej JMCská před osobu svou vlastní, nejvyšší ouředníky a soudce zemské, též rady své obeslati ráčil, jakž též obeslání v sobotu po svatým Valentinu [19. února] léta tohoto 1594. vyšlé, i také příčiny, pro které mu odpuštění JMCská od ouřadu nejvyšího hofmistrství království Českého dáti ráčil, to vše v sobě šíře obsahují a zavírají.

Na kderoužto při když jest zavoláno, a po tom i též obeslání přečteno bylo, tu on Jiří z Lobkovic, znajíce se vinen býti, na milost i na nemilost JMCské skrze suplikací svou se dal, a aby (ho) JMCská tak na milost i na nemilost přijíti ráčil, pro buoží smilování prosil, s tím při tom doložením, jak koliv s ním JMCská dáleji učiniti a jemu vyměřiti ráčí, že jest hotov se v tom ve všem poslušně a poddaně zachovati. A také k té své suplikací před úředníky Pražskými menšími desk zemských, k němu, jako tehdáž nemocnému, vyslanejmi, že to celá a dokonalá vuole i také v té suplikací podpis jeho vlastní ruky jest, osobně se přiznal.

I ač by byl koliv JMCská tomu nejraději chtíti ráčil, aby ta pře s ním, Jiřím z Lobkovic, právně vyslyšána byla a vejpovědi spravedlivou konec svuoj vzala, tak aby z svědkuov i jiných průvoduov všickni vuobec těžkému a hroznému jeho Jiřího z Lobkovic přečinění vyrozuměti mohli: však na takovou jeho poníženou prosbu a poněvadž se v tom zjevně slyšeti dal, že se vinen dává a k žádnému soudu s JMCskou přistoupiti nechce, ráčil jest JMt od procesu právního upustiti a jej na milost i na nemilost přijíti a nicméně to provinění a těžké přečinění jeho s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami svejmi v uvážení své císařské a královské vzíti, a to vyhledati a najíti, kdyby tato věc podle zasloužení jeho Jiřího z Lobkovic a vedle práva souzena a vážena býti měla, poněvadž jest se tejž Jiří z Lobkovic ještě těžšího a většího nežli Ladislav bratr jeho proti JMCské přečinění dopustil, že by nejinač než jako on Ladislav cti, hrdla i statků beze všeho prostředku odsouzen býti niusil.

Však poněvadž se JMCské na milost i na nemilost dal, a jakkoliv s ním JMCská učiniti a jemu vyměřiti ráčí, v tom že se poslušně a poddaně zachovati chce, oznámil: protož aby všem lidem milostivá JMCské a královské dobrotivost vědoma a známá byla, a šetříc také JMt nejvyšších ouředníkův soudcův zemských, též rad svých i mnohých jiných lidí za něj činěnejch přímluv, toto vyměření jemu Jiřímu z Lobkovic činiti ráčí.

Předkem pro takové své veliké a tak těžké provinění aby v věčném vězení na zámku Líčkově zůstával, pakli by JMCská toho jakoukoliv příčinu neb potřebu uznati ráčil, jeho z toho místa jinam podati, tehdy aby tu, kdež mu od JMCské, dědiců a budoucích potomků JMCské jednoho každého času oznámeno a ukázáno bude, svrchupsaným zpuosobem u vězení zuostával, a odtud žádným vymyšleným zpuosobem bez jistého JMCské, dedicuov a budoucích JMti dovolení nevycházel a nevynikal.

Druhé, v témž vězení aby se všelikderak pokojně, jakž na vězně náleží, po všecken čas života svého choval, žádnejch sjezduov, puntování, rocení, rad a jednaní proti JMCské, též dědicuom a budoucím JMti aby nedržel ani s vědomím svým žádnému držeti nedopouštěl.

Třetí, to poručenství a opatrovaní panny Lidmily, dcery po někdy Janovi mladším z Lobkovic na Bílině pozuostalé, JMCská z něho snímati a téhož sirotka podle mocnosti a vuole své královské opatřiti chtíti ráčí.

Čtvrté, jestliže by jaké spravedlivosti nebo dluhy sobě náležité za JMCskou jměl, těch více a dále nemá užiti, ani vedle nich z čeho koliv upomínati, poněvadž jest JMCská netoliko to vedle jiných hrozných pokut cti a hrdla ztracení, kderých sobě JMCská každého času v své císařské a královské moci pozuostavovati ráčí, ale i všecken a všelijakej statek svuoj, mohvitej i nemohvitej, dědičnej, manskej, zápisnej, se všemi svršky, nábytky, klenoty, hotovými penězi, tež všecka práva a spravedlnosti své i se všemi dluhy, zápisy, majestáty, dobrými volemi, na čem by týž statek koliv byl a jak koliv se jmenovati mohl, nic ovšem nevymíňujíc, propadl.

Kderýžto statek JMCská etc podle moci své královské, tak jakž zřízení zemský ukazuje, držeti, prodati, zastaviti, dáti, zapsati, směniti a s ním jako s svým vlastním, co se JMCské líbiti bude, činiti moci ráčí; načež se on Jiří z Lobkovic, ani dědicové budoucí, potomci neb jacíkoliv přátelé jeho ani nižádnej jinej zase více a dále navracovati a potahovati nemá a moci jíniti nebude a nemají nižádným vymyšleným zpuosobem na časy budoucí a věčný.

A jestliže by on Jiří z Lobkovic, dědicové, budoucí nebo přátelé jeho, aneb kdokoliv jinej na místě jich, pak proti tomuto jistému, spravedlivému a více z milosti než z jakého zasloužení jemu Jiřímu z Lobkovic učiněnému vyměření, což by koliv lidská lest vymysliti mohla, před sebe bráti, též nad JMCskou, JMti dědici a budoucími, aneb nad JMCské zeměmi, radami, služebníky, poddanými a jinejmi lidmi, ježtoby, že sou o tom věděli, v domnění býti mohli, sám osobou svou ani skrze dědice a přátely své, buď skrze jiné kderé koli osoby se mstíti a něco toho, an by ku pomstě bejti chtělo se pokoušeti, řečí, skutkem, zlou pomluvou neb kderým koliv jiným vymyšleným zpuosobem a obyčejem a k tomu žádné protimyslnosti, škod a ublížení, zjevně neb tajně, on ani jiný příčinou jeho pro něj aneb na místě jeho, JMCské ani komu jinému činiti, též o to k JMCské ani k JMti dědicuom a budoucím králuom českým, k zem. radám, služebníkuom a poddaným JMCské, ani k žádnému jinému, on sám, dědicové a budoucí jeho, aneb kdokoliv jiný na místě jeho aneb jich a pro něho neb pro ně, ničímž hleděti a proto se navracovati nemá, nemají a moci míti nebudou, ani komu toho dopouštěti žádným vymyšleným zpuosobem a obyčejem.

Pakli by on Jiří z Lobkovic, dědicové, budoucí aneb přátelé jeho, aneb kdokoliv jiný na místě jich tomu všemu, jakž se svrchu píše, dosti neučinili a tak se nezachovali a toho, což se svrchu píše, bez přerušení skutečně nezdrželi a v jednom nebo více artikulích přestoupili; tehdy má čest, hrdlo i statek ten každej, kdož by se toho dopustil, bez milosti propadnouti a JMCská neb JMti dědicové a budoucí ihned beze všeho dalšího soudu po takovém přečinění moci budou na osobu toho každého sáhnouti a jeho dáti strestati. Stalo se etc. Relatorové od krále JMti na to obzvláštně vyslaní N. N. z pánů a N. N. z vladyk.

(V současném opisu archivu Třeboňského uvedeni jsou rektorové tito: pan Adam z Hradce, nejvyšší purkrabí Pražský, pan Jan nejstarší z Valdštejna, nejvyšší komorník království Českého, statečný Humprecht Černín z Chuděnic, hejtman hradu Pražského a podkomoří království Českého, statečný Václav Ples Heřmanský z Sloupna, purkrabí Karlštýnský.)