NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 13. dubna. — Opis souč. v arch. místodrž. král. Česk. Majestalien 157(5—1594.

My Rudolf Druhý etc. Oznamujem tímto listem všem, že jsme poníženě prošeni od slovutného a učeného Matyáše Kremera z Grunova, obojích práv doktora, rady naší při apelacích na hradě našem Pražském, věrného milého, abychom mu starou a sešlou huť šmelcovní při městě našem horním Příbrami ležící, kderáž na ten čas pustá stojí a ničímž se neužívá, s příkopem, vodou a porostlinou i jiným k též huti příslušenstvím milostivě propůjčiti a k tomu své povolení dáti ráčili, aby sobě na tom místě pro lepší pohodlí a vychování dvorce jeho tu blíž Příbramě ležícího, mlejnec vystavěti mohl. I jsouc témuž Matyášovi Kremerovi pro věrné a pilné služby jeho, kderéž nám posavad činil a ještě činiti nepřestává, milostivě nakloněni, k tomu z mocnosti naší císařské etc. jakožto král český, povolovati ráčíme a tímto listem povolujem, tak že on Matyáš Kremer sobě, dědicuom a budoucím svým na místě té staré a sešlé huti mlejnec ustavěti a toho i s příkopem a vodou, též z obouch stran břehuov, počnouc od též staré až dolů k nové huti, nicméně i těch porostlin s jiným k tomu příslušenstvím svobodně bez naší, dědicuov našich a budoucích králuov českých i jiných lidí všelijaké překážky držeti, jí užívati, prodati, směniti a s tím jako svým vlastním učiniti muože a moci bude. Však s touto při tom znamenitou vejminkou, jestliže by kdykoli dotčené hory naše Příbramské z požehnání buožího zase v předešlej zpuosob a k vyzdvižení přišly a my, dědicové naši, neb budoucí králové Čeští takové huti aneb místa toho k týmž horám potřebovati, aneb vodu z příkopu při též huti pro potřebu horní někam jinam obrátiti a visti chtíti ráčili, tehdy on Matyáš Kremer, dědicové a budoucí jeho, aneb kdož by toho v držení byli, bude a jsou povinni nám, dědicuom našim a budoucím, když bychom toho koliv požádali, takové huti aneb mlejna, kderej sobě nyní vystavěti dá, i s tím příkopem a porostlinou, jakž toho kdy potřeba ukazovati bude, zouplna bez odpornosti, ničímž se ovšem nezastírajíc, postoupiti. Jakož jest se nám pak, že tomu všemu, jakž se nadpisuje, bez přerušení dosti učiniti chce a povinen bude, sám za sebe, dědice a budoucí své reversem zavázal. A kdož by koli tento list jměl s jeho Matyáše Kremera, dědicuov a budoucích, neb jednoho z nich dobrou vuolí a svobodnou, chceme, aby tomu každému příslušela táž moc i též plné právo všech věcí v něm položených jako jim samým. Tomu na svědomí pečeť naši císařská menší k tomuto listu sme přivěsiti rozkázali. Jenž jest dán na hradě našem Pražském v středu po slavném hodu vzkříšení Krista Pána léta etc. devadesátého čtvrtého etc.