1594, 31. března. — Opis souč. v archivu míst. král. česk. Majestalien 1576—1594.

Jakož jest JMt nejjasnější, nejnepřemoženější kníže a pán pan Rudolf, z buoží milosti volený Římský císař, Uherský a Český etc. král etc. pán náš nejmilostivější, Jiřího z Lobkovic před osobu svou císařskou a nejvyšší ouředníky a soudce zemský a rady své císařské obeslati ráčil z toho, že o tom dobrou vědomost jmá, kderak jest Šebestian Vřesovec z Vřesovic a na Touchovicích JMCské toho nešlechetného, nepravdivého a nenáležitého na ourážku duostojenství a mocnosti i také na zlehčení a zvošklivení vzáctnosti a slavného jména JMCské, jakožto nejpřednější křesťanské vrchnosti, se vztahujícího spisu, kderýž jest byl do sněmu obecního od JMti stavuom království Českého ke čtvrtku po neděli Reminiscere léta již pominulého 93 rozepsaného přinesen, Ladislava staršího z Lobkovic, bratra jeho Jiřího z Lobkovic, za soukupa, puovoda a autora zjevně jmenoval a že dotčený Ladislav takový nenáležitý spis sepsati dal a puovodem jeho že do sněmu obecního podán a vuobec přečteu jest, to na něho provésti a ukázati jest se uvolil. Týž pak Ladislav, jsouc od JMCské na žádost téhož Šebestiána z Vřesovic o zastoupení v té při před osobu JMCské, nejvyšší úředníky a soudce zemské, též rady JMti obeslán, tomu odepřel a za další průtah terminu sobě v obeslání jmenovaného prosíce v tom se ohlásil, že to s sebe dostatečně svésti chce, že tím spisem vinen není a jeho Šebestiána z Vřesovic zastupovati povinen nebude.

Na kderoužto jeho žádost když jest té pře do dalšího času odloženo bylo, týž Ladislav s svědky a jinými pruovody svejmi k tomu se hotovil a na zdvižení téhož obeslání nastoupil, však když mu to postačiti nemohlo, nýbrž další slyšení té rozepře nalezeno bylo, znajíce přečinění své veliké a že se toho, což tak nenáležitě před sebe vzal v nejmenším spraviti, ani toho očistiti a neviny své prokázati moci nebude, od soudu a té tak těžké pře, zapomenuvši se i nad povinností svou, kderouž k hejtmanství německých lehen učinil, z tohoto království ujel a zanechavši po sobě spisu, k tomu se, že jest ten předešlej nenáležitej spis sepsati dal, přiznal, stáného práva na sebe dopustil, tu vinu a křivdu JMCské učiněnou na sebe vztáhl, tak jakž obeslání na něj Ladislava z Lobkovic vyšlé a té pře vedení to všecko v sobě šíř obsahuje a zavírá.

Kdež chtěvše JMCská to jeho nenáležité proti JMti přečinění a hrozné těžké předsevzetí k slušné nápravě přivésti, ráčil jest jeho jiným císařským psaním obeslati a přístně poručiti, aby v středu po památce sv. Pavla na víru křesťanskou obrácení, to jest 26. dne měsíce ledna tehdáž příštího a již jminulého léta tohoto běžícího 94. na hradě Pražském před JMCskú, nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami JMti stál a dalšího spravedlivýho vyměření očekával. Ale týž Ladislav znajíce dobře, že jest znamenitého proti vrchnosti a mocnosti ublížení a hrozného ourazu duostojenství královského skutečného dopustil, a tudy v nemilost, trestání a spravedlivý hněv i v pokutu JMCské upadl, k tomu jmenovanému dni jest nestál, avšak podle předešlého na něj daného stáného práva spravedlivou JMCské, nejvyšších ouředníkuov a soudcuov zemských, též rad JMti soudu komorního vejpovědí cti, hrdla i statku že jest proti JMCské propadl a ztratil, jest odsouzen.

I poněvadž jest se toho JMCská doptati ráčil, že jest on s počátku psaný Jiří z Lobkovic o tom nenáležitém spisu dobře věděl a majíce sobě na snažnou žádost svou na JMCsků skrze urozeného Pavla Sixta Trautsona, komorníka a tejnou radu JMCské, vzloženou, že podstatně a platně sněm tehdáž od JMCské stavuom království tohoto položený říditi a v krátkých dnech k milostivému zalíbení JMCské k místu a dobrému skončení přivésti chce, téhož sněmu direkcí a správu svěřenou,tom jest JMCské nic neoznámil, nýbrž toho nevěrného předsevzetí Ladislava staršího z Lobkovic, bratra svého, a nešlechetného puntování, rocení příčina, puovod a přední autor jsa, k tomu radil, týž spis přehlídal, jak, kde a kdy by podán býti jměl, naučení dávala, zanechavši věcí a potřeb JMCské všeho křesťanstva se dotýkajících na straně, spis ten fedroval, a jej prvé, nežli jest JMCskó v známost uveden byl, beze všeho vědomí a povolení JMti na katedru po komorníku od desk k zjevnému přečtení odeslal, artikule v něm dostavené obliboval, i také, jako by se tu obecního dobrého a vlasti prospěšného vyhledávalo, schvaloval. A majíce se JMCské a duostojenství JMti, jakožto věrný pod daný jeden přední z nejvyšších ouředníkuov zemských a komorník JMti, jemuž netoliko ouřad, nejvyšší hofmistrství království Českého a potom i direkcí dotčeného sněmu, ale nad to vejš života svého JMCská se duověřiti ráčil, ujímati, nevinu JMti lidem v známost uvésti, proti těm smyšleným, nepravým věcem krále a pána svého skutečně a opravdově zastávati, toho jest neučinil, nýbrž naproti tomu o ty artikule v tom nešlechetném spisu dostavené přímluv zjevných po pořádku podával, k tomu pokoutně vedl a napomínal, aby ty věci v často dotčeném spisu doložené, jmenujíce je býti slušné, fedrovali, nápomocni byli, nad tím ruku drželi a k jinému o věci JMCské žádnému jednání dřív a prvé, nežli by k těm artikulům bylo povoleno, nepřistupovali; by pak on k řízení potřeb JMti v témž sněmu vedl a napomínal, tomu aby jinače a navopak rozuměli, nežli mluviti bude, na svém stáli a od týchž artikulův neupouštěli, dokládajíc, že se tím zpuosobem k tomu král přivede, že již nebude moci více v tomto království rozkazovati a poroučeti, ale stavuov za to, co by ráčil chtíti naříditi, aneb míti chtíti, museti žádati.

Za kderýmižto příčinami a takovými jeho Jiřího z Lobkovic lstivými praktikami, jakž jest týž sněm dále odporně šel, to vuobec známé a vědomé jest, nad to že jest k JMCské, králi a pánu svému z oust v uši nevážně mluviti směl, že jest posavad s JMti v maškaře chodil a na obou ramenách nosil, však že již takovou maškaru s sebe zase složiti a týž sněm mnohem jinač než posavad říditi chce. A co se artikule v často jmenovaném spisu postaveného strany odnětí od ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského města Hradčan dotejče: poněvadž jest na onen čas v tom JMCsků v jistotě postavoval, že to město ne k nejvyššímu purkrabství ale k hradu Pražskému a JMCské, jakožto králi českému, přináleží, v tom se slušně upamatovati a tolikéž stavuom poddaným JMti to v známost uvésti měl, čehož jest všeho pominul a k tomu ještě někderé osoby z stavuov, aby se od téhož sněmu rozjely, napomínati dal, tak jakž jest se pak to v skutku, že sou někdeří, nedočekavše zavření sněmu, preč odjížděli a jiní zde zuostavše, potom do téhož sněmu se najíti nedali, našlo a shledalo. A ku posledku davše JMCské zprávu skrze vyslané od JMti, na čem by věci svěmovní pozuostávaly, další na to JMCské resolucí a odpovědi nevyčkal, než vyvstavše z sněmu a jeho dále neodloživše, z soudné světnice šel a tak dotčený sněm vzvedl. Kderýmžto takovým jeho přečiněnlm a skutečným nevěry prokázáním JMCskou jest podvedl a s JMti vrchností, králem a pánem svým nevěrně, neupřímně a ošemetně vuokol šel, mocnost a duostojenství královské urazil a zlehčil, neohlídajíce se na to, jaké jest veliké a znamenité milosti a dobrodiní JMCská jemu činiti, nad ním ochrannou ruku držeti, i také nejedná jeho provinění jemu milostivě vážiti ráčil s tou při tom vejminkou, jestliby se kdy čeho toho neb k tomu podobného proti JMti i jinak dopustil, že by mu předešlí ti hříchové s tím posledním vzpomenuti býti musili.

Z těch příčin poněvadž JMCské takového neslušného proti JMti předsevzetí a těžkého přeciněni přehlídati nenáleželo, ráčil jest JMt jemu Jiřímu z Lobkovic poručiti, přístně přikazujíc, aby před osobou JMCské, jakožto králem českým, nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami JMti na hradě Pražském v pondělí po neděli Laetare, to jest 21. dne měsíce března, tehdáž příští a již jminulý se všemi potřebami, ni čímž se dále nezastírajíc a nevymlouvajíc, osobně stál a dostál a z toho, co se v tom JMCské obeslání obsahovalo, Jindřichovi z Písnice, radě a prokurátoru JMCské v království Českém, na místě a jménem JMti práv byl, tak jakž též obeslání plněji svědčí. Ta kderéžto obeslání když jest přišlo a zavoláno bylo, tu jest on Jiří z Lobkovic, davše se při JMCské skrze přítele svého u přítomnosti všech lidí tehdáž přístojících poníženě a poddaně, že pro nedostatek zdraví sám osobně bezelstně státi nemuože, omluviti, suplikací JMCské svědčící v těchto slovích jest podal.

(Prosebný list Lobkovicův při dni 27. března 1594 již uveřejněn.)

Jakž táž suplikací slovo od slova bez umenšení a proměnění to vše v sobě obsahuje a zavírá. Po kderéžto suplikací přečtení aby ráčil JMCská s týmiž nejvyššími ouředníky, soudci zemskými a radami JMti tomu, jestli v tom ve všem, což v dotčené suplikací psáno bylo, jeho Jiřího z Lobkovic celá, konečná a dokonalá vuole, v jistotě a pravdě vyrozuměti, ráčil jest k němu jako k nemocnému dva z ouředníkuov Pražských menších desk zemských vyslati. Před kderejmižto on Jiří z Lobkovic k tomu ke všemu, což v té suplikací psáno, i také že jeho vlastní rukou podepsána jest, se přiznal, tak jakž též přiznání jeho ve dekách zemských v kvaternu památném Papouškovejm léta etc 94. ve čtvrtek po neděli Judica K 25 zapsané plněji svědčí a to vše v sobě šíř obsahuje a zavírá.

I majíc JMCská s nahoře dotčenými nejvyššími ouředníky, soudci zemskými a radami svými též obeslání na něho Jiřího z Lobkovic vyšlé, i také suplikací pokornou a poníženou od něho JMCské podanou v svém dostatečném uvážení, toto jemu za odpověď dávati ráčí: ačkoliv by JMCská pro znamenité a podstatné příčiny, vědouc o tom dobře, že se to všecko, z čeho tak on Jiří z Lobkovic od JMCské obeslán jest, na něj dostatečně provésti a ukázati muože, ničehož žádostivější býti neráčil, než aby ta pře zjevně slyšána byla a vejpovědí spravedlivou konec svuoj vzala, tak aby všickni vuobec slušně JMCské stížnosti, kderou do osoby jeho jmítí ráčí, i také přečinění jeho těžkému proti povinnosti jeho a tak veliké duověrnosti, kderou jest k němu JMCská jmíti ráčil, předsevzatému porozuměti mohli, však poněvadž jest se on Jiří z Lobkovic v tom, co jest proti JMCské přečinil, vinen býti přiznal, a že se s JMCsků v žádný soud dáti nechce, zjevně oznámil, nýbrž JMCské se jakž skrze touž suplikací, tak i oustní přiznání na milost i na nemilost dal a, jakkoliv s ním dáleji podle milostivý a líbezný vuole svý císařský a královský JMCská učiniti a jemu vyměřiti ráčí, nic v tom JMt nevymíňujíc, poslušně se a poddaně zachovati uvolil, z těch příčin JMCská na takové jeho ponížené přiznání a prosbu, též za něho snažně činěné přímluvy jeho Jiřího z Lobkovic na milost i na nemilost přijímati a od začatého processu právního upouštěti ráčí na ten zpuosob, předně, týž Jiří z Lobkovic v domě na Hradčanech, kdež nyní jest, aby pod jistým opatřením osob k tomu nařízených zuostal, odtud žádným vymyšleným zpuosobem nevycházel a nevynikal, než tu dalšího jistýho a konečného JMCské vyměření očekával a to, což mu koliv od JMCské vyměřeno a nařízeno bude, beze všech odporuov poslušně přijal a podnikl, v tom ve všem tak nejinak se zachoval. Stalo se ve čtvrtek po neděli Judica, jinak 31. dne měsíce března, léta etc. 1594.