1594, 27. března. — Desky zemské 169 K. 25.

Nejjasnější, nejnepřemoženější a velikomocnej Římský císaři, Uherský a český etc. králi, pane, pane muoj nejmilostivější! S jak zarmoucenou myslí a truchlivým srdcem VCMti těžkému obeslání sem porozuměl, to sám pán Buoh ví, jako ten, kderej jest zpytatel srdcí a já, kderého se dotejče.

A protož nemohu pominouti k VCMti, jakožto k císaři a králi a pánu svému nejmilostivějšímu, jako VCMti nehodnej poddanej se utéci a s nejsníženější pokorou poddaně a poníženě prositi, že z milosti svý císařský od tak těžkého obeslání, kderým ste mne před osobu)VCMti, jakožto krále českého, nejvyšší pány ouředníky, soudce zemské a rady VCMti obeslati ráčili, milostivě upustiti a na žádnej proces právní proti mně nehodnému poddanému svému nastupovati a se mnou svejm starejm a těmito neřestmi na nejvyšší strápenejm a téměř ode všech opuštěným služebníkem v soud vstupovati neráčíte. Neb nedej toho pán Buoh nikda, nýbrž toho mne milostivě uchovati rač, aby to na mou mysl přijíti mělo, anebo abych na to kdy mysliti jměl, s VCMti, jakožto s nejvyšší křesťanskou vrchností, císařem, králem a pánem mým nejmilostivějším, v jaký soud a odpory se dávati; nýbrž všecku svou vinu a mé proti VCMti přečinění pod nohy VCMti stavím a kladu, račte činiti, jak sami ráčíte podle VCMti milostivé vůle a zalíbení, neb já při VCMti nic jinýho nežádám ani nevyhledávám, nežli toliko milosti, bez kderé bych sobě nežádal živu býti. A protož VCMt pro Boha a jeho božské milosrdenství se vší nejsníženější pokorou na kolenou prosím, že mi to všeckno, co sem proti VCMti učinil a provinil, milostivě vážiti a odpustiti ráčíte. Neráčíteli toho chtíti pro mě učiniti jako toho, kderý jest toho na VCMti nezasloužil, poníženě a poddaně prosím račte to sami pro sebe, jako z tak šlechetné krve slavného domu Kakouského pošlej a tak velikými ctnostmi mimo jiný od všemohoucího pána Buoha obdařenej pán, a jako Římský císař a král, z milosti své císařské a královské jako studnice vši milosti učiniti a mne samého milosti své císařské a královské nezbavovati, kderéž ste až posavad ještě žádnému při VCMti toho s ponížeností vyhledávajícímu odepříti a odpovědlti neráčili. Neb já se znám, že sem proti VCMti přečinil a k slušnýmu a spravedlivýmu hněvu a nemilosti proti sobě VCMt popudil: pročež se VCMti, jakožto císaři, králi a pánu mému nejmilostivějšímu vinen dávajíc kořím a ještě vždy pro boží smilování prosím, že mi taková má proti VCMti přečinění milostivě odpustiti a mě na milost i na nemilost, na kderouž se VCMti, jakožto králi a pánu mému nejmilostivějšímu, dávám, přijíti, jsouc k VCMti té ponížené a poddané naděje, jakožto k nejvyšší a tak křesťanské, milostivé vrchnosti, že se mnou milostivě naložiti ráčíte. V čemž já VCMti nic nevymřujíc, jakkoli se mnou dáleji podlé milostivé a líbezné vuole své císařské a královské učiniti a mně vyměřiti ráčíte, hotov sem se ve všem poslušně a poddaně zachovati. Toliko prosím, jak nejstíženěji prošeno býti muože, že milosti císařský a královský dokonce ode mne odjímati neráčíte. A s tím se VCMti, jakožto císaři a králi a pánu mému nejmilostivějšímu, poníženě a poddaně se vší pokorou poručena činím a za milostivou odpověď prosím. Datum v neděli Judica 1. etc 94.