NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 26. února. — Konc. v arch. místod. král. Českého.

Rudolf etc. Poctivý věrný náš milý. Jakož o tom a bez pochyby vědomost jmáš, že jest Ladislav starší z Lobkovic spravedlivou vejpovědí naší a nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských, též rad našich soudu komorního království Českého čest, hrdlo i statek svůj proti nám propadl, ztratil, a zřízení zemské L. 5. to patrně vyměřuje, kdožby statek JMKské propadl neb odsouzen byl, že vedle té propadené pokuty král JMt se v ten statek bude moci svou mocí královskou, aneb komuby to JMKská poručiti ráčil, uvázati, jakž týž i jiní artikulové to v sobě šíře obsahují a zavírají. A protož tobě poroučeti ráčíme, aby se na místě našem ve dvě zahrady jeho Ladislava z Lobkovic i s lusthauzem v též jedné zahradě a jiným vším jich příslušenstvím, a to blíž kláštera našeho Břevnovského ležící, k ruce naší uvázal, a jestli co svrškův v témž lusthauzu před rukami, ty pořádně popsati a zventovati dal a takové obě zahrady až do dalšího poručení našeho, bud nynějšímu (byli by k tomu hodný a dostatečný) neb jinému zahradníku k opatrování a spravování poručil, i také časem sám k tomu ke všemu dohlídal. Vědouc, že na tom etc. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. Matěji, apoštolu Páně léta 94.