NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 1594, 12. února. — Konc. v arch. místodrž. král. Česk.

Rudolf etc. Slovutný v. n. m. Nepochybujem, že o tom vědomost máš, kderak jest Ladislav starší z Lobkovic spravedlivou vejpovědl naší a nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských, též rad našich soudu komorního království Českého čest, hrdlo i statek svůj proti nám propadl a ztratil i poněvadž zřízení zemské L. 5. to patrně vyměřuje, kdožby statek JMKské propadl aneb odsouzen byl, že vedle té propadené pokuty král JMt se v ten statek bude moci svou mocí královskou, aneb komužby to jeho královská milost poručiti ráčil, uvázati, jakž týž i jiní artikulové to v sobě šíře obsahují a zavírají: protož tobě poroučeti ráčíme, aby přijma na místě a k ruce naší od urozeného Jana Sezimy s Sezimova Oustí na Oustí, statečného Radslava Vchynského ze Vchynic na Teplici, rad našich, a slovutného Zdislava Kaplíře ze Sulevic, věrných milých, jakožto sequestratorův, proti jistému komorníkem od desk zemských sepsanému inventáři zámek a statek Mostecký se vším a všelijakým k němu příslušenstvím, tudíž ves Martiňoves, Ředhošť a jiné vesnice jemu Ladislavovi v těch položeních náležité, též důchody, což jich od nadepsaných sequestratorův až posavad přijato jest, takové statky i také lidi poddané osedlé i neosedlé až do dalšího našeho oznámení řídil, spravoval, všecky a všelijaké důchody osobám hodným, buď těm, kdeříž se toho na ten čas dotejkají, aneb jiné nařídíc a povinností zavážíc, jakť by se nejlépe vidělo a potřeba naše ukazovala, vybírati dal, a potom sám v jisté, bezpečné místo shromažďoval, tak aby se těch statků v ničemž neumenšovalo, nýbrž dobře, bedlivě a pilně hospodařilo, jakž o tobě nepochybujem a my tobě to milostivě spomínati ráčíme. Pakliby se ty osoby k tomu nehodily, tehdy se po hodných lidech ptej, kteřížby v opatrování těch všech věcí opravdově nápomocni býti mohli a nám je bez meškání k ruce komory naší české oznam. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. panně Školastice léta 94.