NA HRADĚ PRAŽSKÉM 1594, 12. února. — Konc. v arch. míst. král. Česk.

Rudolf etc. Slovutný, věrný náš milý. Jakož jsme tebe po odjetí Ladislava staršího z Lobkovic ven z země a dopuštěni na sebe práva stáného z jistých tobě tehdáž obšírně oznámených a s nejvyššími ouředníky, soudci zemskými a radami našimi bedlivě uvážených příčin za sequestratora statku jeho Felixpurku se vším a všelijakým jeho příslušenstvím naříditi ráčili, a takový statek posavad v správě a opatrování svém jmáš: i poněvadž jest týž Ladislav starší z Lobkovic spravedlivou vejpovědí naší a dotčených nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských, též rad našich soudu komorního čest, hrdlo i statek svůj proti nám propadl a ztratil, a zřízení zemské L. 5. to patrně vyměřuje, kdožby statek JMKské propadl aneb odsouzen byl, že vedle té propadené pokuty král JMt se v ten statek bude moci svou mocí královskou, aneb komužby to jeho královská milost poručiti ráčil, uvázati, jakž týž i jiní artikulové to v sobě šíře obsahují a zavírají. Z těch příčin tebe Linharte Štampach milostivě napomínati ráčíme, žádajíc, aby přijednaje k sobě, tak jakž s tebou na komoře naší české na tom zůstáno jest, Krištofa Pekmeistera, souseda Přisečnického, za ouředníka, týž statek dále na místě a k ruce naší vedle prvé od komorníka desk zemských sepsaného inventáře v opatrování přijal, jej řídil a spravoval, tak aby se ho v ničemž neumenšovalo, než dobře, pilně a bedlivě hospodařilo; a my tobě taková tvú volnost milostivě spomínati ráčíme. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. panně Školastice léta 94.