NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 14. ledna. — Opis sonč. v arch. král. hlavn. města Prahy, 6. 1080.

Rudolf Druhý etc. Milost naši císařskou a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí! Věděti vám dáváme, že majíce před sebou proti tomu úhlavnímu nepříteli všeho křesťanstva Turku znamenitou do pole vejpravu a tažení, toho jakožto křesťanský císař předně šetříme, aby pán Buoh všemohoucí v hněvu svém spravedlivém ukojen býti a pokutu, kteráž hříchy těžké spravedlivě následuje, aby milosrdně od nás odvrátiti ráčil. A poněvadž pokání pravé a zkroušené od hříchův přestání a života polepšení k témuž pána Boha ukrocení víme býti velice potřebné, na to všelikterak myslíme, aby všeliké nešlechetnosti a nepravosti, jimiž od nás božská milost rozhněvána býti ráčí, se přetrhovaly a na to místo pobožnost, bázeň boží, pokora, ustavičné modlení a vzývání pána Boha i jiní skutkové dobří ctní a šlechetní, kteříž v nemalé zapomenntí a nedbanlivost lidu přišli, zase v zvyklost a pravé pobožné užívání aby přivedeni býti a rozmoci se mohli. Jakož jsme pak již v svaté říši i v jiných krajinách a zemích našich dědičných o tom dostatečné nařízení učiniti ráčili, tolikéž tímto mandátem naším v království českém, markrabství Moravském i v jiných zemích k němu přináležejících, aby tak držáno a zachováno bylo, nařizujem a ustanovujem.

Předkem co se dotýče vzývání, volání a modlení ku pánu Bohu všemohoucímu, tato jest při tom jistá a konečná vůle naše: aby v každém městě Pražském i v jiných městech našich, městečkách, vesnicech, kdež kostelové jsou, po všem království Českém a markrabství Moravském, knížetství Slezském a markrabství Horních i Dolních Lužic letního času ráno ve čtrnácte a v zimě v sedmnácte hodin na celém orloji, a kdež se polovičného orloje užívá, v létě i v zimě, když deset hodin udeří v zvon veliký a jinde v jistý zvon k tomu obzvláštně nařízený čtvrt hodiny pořád hlasitě zvoněno bylo, tak aby lidé, zvláště obecní, pracovití znáti mohli, že to zvonění se tak pro napomenutí k modlení proti Turku děje. A když takové zvonění se uslyší, mají všickni mužského i ženského pohlaví, mladí i staří, kteréhožkoli stavu aneb povolání jsou, na kterémžkolivěk místě koho takové zvonění zastihne, ihned na svá kolena padnouce, pána Boha všemohoucího za ukrocení jeho spravedlivého hněvu, za milost, vítězství a přemožení toho úhlavního nepřítele a zachování cti a chvály božské a víry křesťanské se vší ponížeností a zkroušeným srdcem upřímně prositi a k jeho božské milosti volati.

Také přísně přikazujem a tomu konečně chceme, aby lid robotný selský, tolikéž všickni podruzi, nádenníci, dělníci, řemeslníci, mistři, tovaryši, učedlníci i jiní s svými ženami i dětmi, staří i mladí, tak dobře jako vyššího stavu lidé a měšťané, tehdáž když se zvoniti bude, všech prací a díla svého zanechali a odložili, ale toho času všickni, buďto v městě, v domě, v ulici, na rynkui na poli, na vinici, na zahradách a tak, kdežkoli jinde je to zvonění a napomenutí zastihne, na zem na svá kolena padnouce, tu chvíli modlitbu Páně "Otče náš" etc "Zdráva Maria" etc "Věřím v Boha" říkajíce, aneb jakékolivěk pobožné modlitby (za věci předepsané) umějí, srdcem zkroušeným nábožně se modlili a, dokudž by toho nevykonali, ničímž jiným ani žádným dílem se nezaneprazdňovali. Při tom na každou neděli a dny sváteční mají farářové a kněží na každém kázání lid k zpovědi a vyznání hříchův, ku pokání, almužny dávání a nábožným každého dne modlitbám napomínati. K tomu mají kněží v každý pondělí, v středu a v pátek na úsvitě ráno dáti zvoniti, služby boží a kázání krátké o svatém pokání činiti, a tudy křesťanský lid ku pokání pravému a vzývání jména božího, vykupitele a spasitele našeho, i k nábožným modlitbám a polepšení životův i k spomožení na válečný náklad napomínati, a po vykonání toho kázání a obecní zpovědi lidem poslouchajícím z kazatedlnice jednu nebo druhou modlitbu z těch, kteréž jsou obzvláštně k této potřebě roku tohoto v městech Pražských vytisknuty a vůbec vydány, k nábožnému modleni čísti. A v ten čas k témuž modlení a kázání všickni lidé, kteříž obzvláštního zaneprázdnění nemají, při nejmenším pak sám hospodář aneb hospodyně, a pakliby to bezelstně býti nemohlo, jedna osoba z čeledi do kostela z každého domu pod skutečným trestáním a vězením od představené vrchnosti za jeden den vypravena aby byla. Jakož jsme pak při dvoře našem, aby na ty jmenované dny mše svaté, procesí, kázáni a nábožné modlitby se daly, naříditi ráčili, tak také činiti mají všecky vrchnosti, chodíce v ty vyměřené dny k takovým službám božím, kázání a modlení, dávajíce na sobě křesťanskému obecnému lidu dobrý a chvalitebný příklad. A v ten čas, dokudž se ty služby boží tak konati, držeti a působiti budou, v městech, městečkách a vesnicích nemají se žádní krámové otvírati, prodáváno ani kupováno a ni-čímž jiným až po vykonání těch služeb božích zaneprázdňováno býti; nýbrž mají každá vrchnost, lid domácí i přespolní, žádného nešanujíc, do kosteluov k službám božím, k slyšení slova božího a k nábožným modlitbám konečně míti a přidržeti. A toto naše milostivé nařízení, aby od první středy v postě [2. března] nejprve příští až do středy po svatém Martinu [16. listopadu] tak svůj průchod mělo a trvalo.

Naposledy také tomu chceme, aby v těchto zarmoucených časech a nastalých úzkostech a těžkostech ode všech pánův a rytířstva, měst i jiných v zemi obývajících ve všech městech a městečkách, vesnicích a krčmách v tuto na nás dopuštěnou pokutu božskou, všecky tance při posvíceních a světské kratochvíle dokonce zapovědíny a zastaveny byly. Což všecko od kněží na kázáních v městech i ve všem království a zemích k němu příslušejících lidem vůbec oznámeno a při tom skrze též knězi a správce lidu předkládáno býti má, aby se lidé od žádostí a světských rozkoší, od obžerství a jiných hříchuov zdržovali, i aby lid křesťanský nám poddaný k takovému pokání činění a srdečným modlitbám a prosbám pohnut jsouce, skrze což milosrdný a dobrotivý pán Buoh v hněvu svém milostivě ukrocen, spravedlivé trestání a pokutu od nás odejmouc, z svého nevypravitedlného milosrdenství a vše-mohoucnosti nám proti tomu úhlavnímu a dědičnému nepříteli Turku, kterýž se obzvláštně tohoto času jarního horlivě rozlítiv vší mocí proti nám stěhuje [sic] a sílí, žádostiv jsa to, což z milosrdenství pána Boha a udatností vojska našeho jemu zase vzato jest, netoliko odníti, ale i dokonce nás potlačiti, krev křesťanskou vylíti a zahladiti, štěstí, vítězství a přemožení dáti ráčil. A to všecko od jeho božské milosti aby obdrženo býti mohlo, jakž pak, co na nás v této tak náhlé znamenité, důležité potřebě záležeti bude, na jiném nejsme, nežli také podle nejvyšší možnosti své v tom, což by k opatření a ochraně vás, věrných našich poddaných, náleželo, osobou svou císařskou nic sjíti nedáti. Protož vás všech i jednoho každého obzvláštně napomínáme a poroučeti ráčíme všem vrchnostem, stavům a hospodářům, kteříž poddané, též syny, dcery i čeládku máte, abyste se netoliko sami ku pokání a šlechetnému obcování, ku pánu Bohu každého dne volajíc a nábožně a pokorně se modlíce, obrátili a v každý čas napřed dotčený do kostelův chodíce služby boží vykonávali, ale též poddané, dítky a čeládku svou s pilností a skutečně k tomu vedli a měli a nad tímto naším pobožným a křesťanským vůbec rozepsaným poručením, aby se tomu všudy a všelijak, jakž poroučeti ráčíme, zadosti dalo, skutečně ruku drželi, vědouce, že na tom jistou a milostivou vůli naši císařskou naplníte. Dán na hradě našem Pražském den památky svatého Šťastného léta etc.devadesátého čtvrtého.