1594, 10. ledna. — Konc. v arch. místodrž. král. Česk.

Přisaháme předkem pánu Bohu živému, kterýž stvořil nebe i zemi, moře i všecky věci, přisaháme skrze všecka jména svatá jeho, kteráž napsal Mojžíš, služebník jeho, přisaháme skrze paterý knihy Mojžíšovy, v nichž jest napsáno desatero přikázání jeho, kteréž jest nám pán Bůh svou pravou rukou napsal a nám křivě přisahati zapověděl, potom také nejjasnějšímu a nejnepřemoženějšímu knížeti a pánu, panu Rudolfovi toho jména Druhému, volenému Římskému císaři, Uherskému a českému králi, pánu našemu nejmilostivějšímu, dědicům a budoucím JMti: jakož na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském jminulého 93 léta v sobotu po památce svatého Lukáše a zavřín téhož léta v středu po Všech svatých, mezi jinými v artikuli o zaplacení sta tisíc, v které sou se nejvyšší páni ouředníci zemští pro nenadálou potřebu míst hraničních v království Uherském vzdlužili, také židech, kteříž zde v městech Pražských i jinde kdežkoli v tomto království jsou, zavříno jest, aby každý, který dvadcíti let a výše stáří jest, po dvou dukátích z hlavy a kteříž pod dvaceti let a níže, obojího pohlaví, stáří jsou, po jednom dukátu dáti povinni byli; židé pak v městech Pražských i v jiných městech, kdež se koli v tomto království zdržují, že mají nám starším svým jeden každý tu výš psanou zbírku na dva terminy, totiž při každém svatém Jiří a svatém Havle, až do tří let pořád zběhlých časně od sebe odvozovati, a my židé starší máme toho, aby se při tom žádného fortele nedalo, pilni býti a takovou zbírku časně a bedlivě zvyupomínati, žádnému jí nepřehlídati, ani, by kdo měl tehdáž, když se zbírka dávati má, někam pryč jeti, léčby prvé zbírku dal, nedoponítěti. A jestli žeby co nedbanlivostí naší aneb nějakým fortelem sešlo, aneb že by ta zbírka časně zouplna odvedena nebyla, že se o to k nám starším židům hleděti má, jakž týž artikul to v sobě šíře obsahuje a zavírá: že se v tom ve všem, což tak týž artikul sněmovní vyměřuje, věrně, právě a upřímně chovati chceme a máme, ničehož, pokudž nám nejvýš možné bude, žádnému nepřehlídati a sumou v tom ve všem spravedlivě se zachovati a toho jinak nečiniti pro nepřízeň, pro dary, ani pro strach, ani pro žádnu jinú věc. Toho nám dopomáhej pán Buoh, kterýž souditi má nás a veškeren svět skrze oheň.

Tuto povinnost učinili tři starší židé v pondělí po svatých Třech králích léta 94 v přítomnosti pana Funka a pana registrátora v kanceláři, kde páni sekretáři sedají. A Jakub Fejtl též i nějaký Sex, též starší, mají ji ještě učiniti.