NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 7. prosince. — Orig. v státním arch. Vídeň. Bohemica.

Rudolf Druhý, z boží milosti volený Římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše a Uherský, Český král etc. Urozený Ladislave starší z Lobkovic. Jakož o tom dobrá vědomost jmáš, že když jsme léta tohoto tisícého pětistého devadesátého třetího z velikých a duoležitých jak našich a království našeho Českého, tak také i zemí k němu příslušejících, potřeb sněm obecní na hrad náš Pražský ke čtvrtku po neděli Reminiscere stavuom tohoto království českého, poddaným našim věrným milým, položiti a jej mandáty našimi císařskými rozepsati dáti ráčili, a dotčení stavové téhož království českého, věrní naši milí, poddaně a poslušně v tom se zachovavše, při osobě naší císařské zde na hradě našem Pražském ke dni uloženému jsou se v nemalém počtu sjeli a najíti dali i také naše milostivé předložení sněmovní ve vší poníženosti poddaně vyslyšeli, tu po přečtení předložení našeho sněmovního na zejtří, totiž v sobotu po dotčené neděli Reminiscere [20, března] dříve nežli jest na sněmovní jednání nastoupeno, že jest statečný Šebestian Vřesovec z Vřesovic a na Touchovicích spis nejvyšším ouředníkuom zemským svědčící nemalému počtu panského a rytířského stavu v soudné světnici spolu shromážděným podal, kderýž v témž sněmu při stolici naši královské a u přítomnosti všech tří stav&v království Českého i jiných lidí přítomných v soudné světnici na katedře k zjevnému přečtení jest přišel. V kderémžto spisu tak před začátkem sněmovního jednání sepsaným páni a rytířstvo z vobce království Českého při témž sněme na hradě Pražském shromáždění všickni společně (mimo vědomost a povolení jejich) podepsáni byli. A v tom tím spisem mezi jinejmi artikuli předně sme my, jako král Český, v to domnění u lidí, jako bychom tomu, co sme se stavuom tohoto království českého, věrným poddaným našim, milostivě zamluviti ráčili, dosti neučinili a privilejí a svobod jich nepotvrdili, uvedeni, i také tím, že bychom dobře přes puoi léta dosazením úřadu nejvyššího purkrabství Pražského (jsouc to v moci naší královské) prodleti ráčili, stíháni býti chtěli: čímž jest nám v mocnost naši královskou vkročeno a sazeno, nicméně duostojenství naše královské, to jistíce, že města Velvary a Hradčany od téhož ouřadu odňaty jsou, místodržícího a správce téhož úřadu že jsme naříditi ráčili, a to vše proti zřízení zemskému, právuom a svobodám tohoto království, kteréž že ne nám, jakožto králi českému anebo nařízenému od nás správci tohoto úřadu, ale vlastní osobě purkrabí Pražskému a na díle jeho místodržícimu vyměřuje zámku a hradu Pražského králi volenému postupování, moc dopomáhání práva a soudu nejvyššího purkrabství Pražského osazování a řízení, exekucí všech práv, což že by se toho času při témž soudu a úřadu vše jinak bez podstaty dalo, vysoce a velice uraženo jest. a pravíce to protržením obdarování, svobod, práva a zřízení zemského, starobylých dobrých po-řádkuov a zvyklosti tohoto království bejti, tak jako bychom se něčeho proti naší královské stavuom učiněné povinnosti dopustiti ráčili, vykládáni jsme; ano i úřad náš nejvyšší purkrabství Pražské více moci a podstaty v dopomáhání práva, též opatrování úřadu a soudu toho nejvyššímu purkrabí Pražskému a jeho místodržícimu nežli nám připisujíc, nám a naší královské moci a vyvýšenosti jest představen, toho vyhledávaje a o to usilujíc, aby to, což jest se tak koliv strany dosazení správce toho úřadu i jinak od nás nařídilo, v nic přivedeno bylo, a ti všickni nálezové, co jest se jich od smrti předešlého nejvyššího purkrabí Pražského na tom soudu stalo, aby k zmaření přišli a v nic obráceni byli. pokládajíc je býti proti zřetedlnému právu a zřízení zemskému, starobylým pořádkuom a zvyklostem. A to vše na zlechčení téhož nařízení a k ourážce duostojenství našeho královského. I v tom se ohrazujíc, že by těm nálezuom a řízením (kdeříž se nepořádní jmenují) v ničemž dosti činiti a v tom státi nemohli, a naposledy proti dokonalému a jistému JMCské, slavné a svaté paměti, císaře Maximiliana, Druhého tohoto jména, pana a otce našeho nejmilejšího, s stavy tohoto království Českého snesení a již jednou za právo a zřízení zemské ustanovení ten artikul strany partyd a nepořádných nenáležitých nekřesťanských půjček, pravic, že sou se na tom osoby v témž spisu podepsané jednomyslně snesly, aby se z toho artikule propustily, všetečně zrušiti a bez vuole a vědomí našeho královského předně a potom hlasu panského a rytířského a obecního jich spolu s námi snesení nenáležitě proměniti chtějíce: kderéhožto tak neslušného proti nám předsevzetí a těžkého přečinění, i také postranně a pokoutně mimo obecní sněm spisu toho neduovodného na urážku a zlechčení duostojenství a mocnosti naší královské složení i do sněmu podání, přehlédnouti nám nikoli možné nebylo. Protož jsme téhož Šebestiána Vřesovce z Vřesovic jistým obesláním před osobu naši, jakožto krále Českého, a nejvyšší úředníky a soudce zemské, též rady naše na hrad Pražský k outerýmu po zasednutí soudu zemského léta tohoto devadesátého třetího, to jest k pátému dni měsíce října již jminu-lého, aby se všemi potřebami, ničímž se dále nezastírajíc a nevymlouvajíc, osobně stál a dostál a z toho ze všeho nám práv byl, obeslati ráčili, jakž též obeslání naše, jehož datum na hradě našem Pražském ve čtvrtek po Nanebevzetí blahoslavené panny Marije [19. srpna] léta tohoto devadesátého třetího, to všeckno v sobě siřeji obsahuje a zavtrá. Po kderémžto obeslání našem nadepsaný Šebestian Vřesovec z Vřesovie dříve a prvé, nežli jest termiti k stání položený přišel, na nás jest ponížené vznešení učinil a tebe dotčeného spisu za puovoda a soukupa jmenoval a vystavil, pokorně nás prosíc, abychom tebe k témuž času v témž obeslání našem jemu Šebestianovi Vřesovcovi uloženému o zastoupení obeslati ráčili, že on to na tebe podle práva provésti a, že jeho v tom obeslání, kderýmž od nás obeslán jest, vedle zřízení zemského zastoupiti povinen si, ukázati chce. K jehožto žádosti tak učiniti a tebe o též zastoupení k vejše dotčenému dni listem naším císařským, jehož datum na hradě našem Pražském ve čtvrtek den památky svatý Ludmily [16. záři] léta tohoto devadesátého-třetího. obeslati ráčili. Na kderýžto den, když ste se obojí strana k takovému roku před osobou naší královskou, nejvyššími úředníky a soudci zemskými, též radami našimi v pokoji našem na hradě Pražském postavili a obeslání naše hlavní na něho Šebestiána Vřesovce z Vřesovic vyšlé přečteno bylo, žádal jest on Šebestian Vřesovec svého obeslání o zastoupení na tebe vyšlého též za přečtení, proti čemuž když si ty vznešení učinil, že si se pro krátkost času svědky a jinými průvody svejmi do konce k tomu zhotoviti nemohl, žádajíce nás za odklad a v to se uvolujíc, že to, z čeho tě Šebestian Vřesovec obsýlá, z sebe dostatečně svisti a že jeho zastoupiti povinnen nebudeš, okázati chceš: ráčili jsme na takovou žádost tvou, aby žádného skrácení nenesl, té pře mezi tebou a ním Šebestianem z Vřesovic o též zastoupení z obzvláštní milosti až do pátku po svatým Kalixtu, totiž patnáctého dne měsíce října, tak a na ten zpuo-sob, aby se zhotovíc se všemi průvody a potřebami tvými na týž den zase před osobou naší a týmiž nejvyššími úředníky a soudci zemskými a radami našimi, ničimž se dále nezastírajíc, v světnici veliké nad kanceláři českou na hradě Pražském postavil, odložiti s tím při tom opatřením, jestliže by kderý z svědkuov tvých po puohonu a duohonu svědomí dáti prodléval, že to budeš moci časně na nás vznésti a my to nařízení že učiniti ráčíme, aby ten ihned k tomu obeslán byl a takové svědomí bez odtahu vydal; nicméně chtěl-li by také statečný Jindřich z Písnice, rada a prokurátor náš v království Českém, na místě a k ruce naší proti tobě jaké svědky při úřadě soudu komorního království českého, i ty tolikéž proti nadepsanému Jindřichovi z Písnice, radě a prokurátoru našemu " na místě a jménem naším, jakožto krále českého, zase k této při svědky i jiné průvody při témž úřadě soudu komorního království českého vésti, že to budete moci učiniti, v tom si od nás skrze relací juxtou při témž odkladu byl opatřen. V tejž pak pátek po svatým Kalixtu, když jest na tu při nastoupeno a obeslání od něho Šebestiána Vřesovce na tebe vyšlé přečteno bylo, po jiných tvých někderejch vznášeních na zdvižení téhož obeslání jsi nastoupil a příčiny, pro něž by též obeslání k zdviženi přijíti mělo, předkládati chtěl: však když tobě to z uznalých a slušných příčin postačiti nemohlo, nýbrž té pře do ponděllho tehdáž nejprve příštího k dalšímu jí slyšení odloženo bylo, tu si ty k té při nestál, nýbrž od ní tak již začaté odjel a stáného práva na sebe dopustil a tudy všeckno to přečiněnl a křivdu, kderáž se nám tím spisem na urážku duostojenství a ublížení mocnosti naší královské nenáležitě a nevinně stala, na sebe si vztáhl, ano i spisem svým, tvou vlastní rukou psaným, nám a nejvyšším úředníkuoin a soudcuom zemským a radám našim svědčícím, kderého si po odjezdu tvém skrze Adama Eka, syna tvého, urozenému Adamovi z Hradce, radě naší. komorníku a nejvyššímu purkrabí Pražskému, dodati dal, k tomu, že si ten spis písaři tvému sepsati dal (předešle tomu vysoce odpírajíc), si se zřetedlně přiznal a při tom ještě nás, krále a pána svého, že by se tobě příčin, obran a nálezuov zároveň jiným užiti nedalo a jako by ti se tudy nějaké ublížení stalo, proti těžké zřízením zemským zapovědí, nenáležitě a neduovodně si dotknouti směl. Nadto pak i nad povinností svou, kderou si nám a koruně naší české k úřadu hejtmanství německých lehen zavázán byl, si se zapomenul a po vykonání takového přečinění tvého, znajíce to, v jakou si pokutu nám, králi a pánu svému, upadl, statky své urozené Mandaleně hrabince z Salmu, manželce tvé, dekami zemskými si zadal a z tohoto království preč ujel. čímž se všemu světu, kterak a co si o nás, králi a pánu svém, myslil, jednal a působil, známé učinilo. I poněvadž sou na jminulém sněmu obecním, kderýž léta tohoto devadesátého třetího v středu po památce svatého Lukáše [20. října] držán a téhož léta v středu po památce Všech svatých [3. listopadu] zavřín byl, nejvyšší úředníci, soudcové zemští, rady naše, ano i všickni tři stavové tohoto království při témž sněme shromáždění, věrní poddaní naši, to vyhledávali a nalezli, že jest se týmž spisem bez vědomi jich od tebe sepsaným nám, jako nejpřednější křesťanské vrchnosti, Římskému císaři a Českému králi, veliké ublížení a křivda stala: protož chtíce my sobě takové tvé proti nám přečinění k slušné a náležité nápravě přivésti, ráčímef poroučeti, přísně přikazujíc, aby v středu po památce Obrácení svatého Pavla na víru křesťanskou, to jest dvacátého šestýho dne měsíce ledna léta nastávajícího devadesátého čtvrtýho, před námi a nejvyššími úředníky, soudci zemskými a radami našimi na hradě našem Pražském stál a dalšího spravedlivého vyměření, neodjíždějíc odtud, od nás očekával, jinače nečiníc. Dán na hradě našem Pražském v outerej po svatém Mikuláši léta devadesátého třetího etc.