Opis souč. v arch. města Prahy MS. č. 1080. Předložení sněmovní léta 1593.

JMt Římský císař, Uherský a Český etc. král, pán náš nejmilostivější, od stavuov království tohoto Českého, poddaných svých věrných milých, že sou se k tomuto nynějšímu od JMCské položenému a rozepsanému sjezdu obecnému v tak velikém počtu poddaně a volně najíti dali, milostivě přijímati a dáleji oznamovati ráčí: jakož sou na pominulým sněme obecním, kterýž na hradě Pražském v přítomnosti JMCské, jakožto krále Českého, v středu po neděli postní, jež slově Reminiscere, léta tohoto devadesátého třetího držán byl, z předložení sněmovního obšírně a dostatečně vyrozuměti mohli, v jakým velikým a znamenitým nebezpečenství hranice a pomezní místa v království Uherském strany tyranského předsevzetí ouhlavního a dědičného nepřítele všeho křesťanstva Turka, kterýž jest svým ukrutenstvím a nenadálými vpády v Charvátské a jiných okolních zemích nesčíslných a nevypravitedlných škod zajetím a zavedením do věčné služebnosti mnoha tisíc lidi obojího pohlaví, též také dobytím a opanováním mocí předních zámkuov a pevností, nadělal, postavena sou, což aby se nyní zase opakovati a stavuom, kterýmž to všeckno v dobré paměti zůstává, zbytečně zaneprázdnění činiti mělo, JMCská neráčí toho za potřebu uznávati. Z kderýchžto tak nastalých příčin, majíc JMt o království toto české, aby s zeměmi k němu příslušejícími před týmž nepřítelem Turkem v dobrým bezpečenství zuostávati a všelijaké nebezpečenství od něho odvráceno bejti mohlo, milostivou otcovskou péči, ráčil jest stavuov, věrných poddaných svých milých, milostivě napomenouti a za to žádati, aby časně a dříve, nežli by se něco škodlivého zběhlo, na všecky ty věci a případnosti bedlivě a zdravě pomyslili a všelijakých cest a prostředkův, kterak by v čas nastalé potřeby markrabství Moravské a knížetství Slezské, pokudž by se nepřítel o ně pokusiti a jim škoditi chtěl, náležitě a podstatně ochráněny a obhajovány býti mohly, s pilností vyhledávali a beze všech odkladuov, neboližto pruotahuov (poněvadž by periculum in mora bylo), spolu s JMCskou na něčem jistém se snesli a narovnali, s tím při tom milostivým zakázáním, že při kurfirštech a knížatech a stavích svaté říše i jiných křesťanských potentatích o větší, znamenitější a trvanlivější pomoci (neb by tyto proti tak velikomonému a schytralému nepříteli nikoliv postačiti nemohly), milostivě hledati a jednati dáti, i sice podlé nejvyšší své možnosti, nelitujíc v tom všeho jmění svého, království toto české a země k němu příslušející s pomocí pána Boha všemohoucího milostivě a otcovsky opatrovati ráčí; toliko aby stavové, jakožto nepříteli Turku blížeji přísedící, svaté říši a jiným zemím a potentatuom na sobě dobrý příklad ukázal[i] a žádosti JMCské, znajíc toho tak duoležitou potřebu býti, poddaně naplnili.

I ačkoliv jest se mimo všecku naději JMCské s jednáním sněmovním za dosti dlouhý čas prodlelo a teprv k posledku od osob z stavuov tehdáž zde přítomných jisté snesení na všecky v JMCské proposici obsažené artikule stalo, avšak jest takové jich svolení pro někderá zaneprázdnění a překážky k svýmu náležitému vyřízení a sepsání relací i také k publikací téhož sněmovního zavření podle starobylého a chvalitebného obyčeje a pořádku přijíti nemohlo, nýbrž to do jiného času odloženo býti muselo. Potomně když jest JMCská stavy mandáty a listy svými odevřenými po krajích rozeslanými k jistému dni, aby se zase zde na hradě Pražském poddaně najíti dali a vejš dotčená svolení svá relací sněmovní utvrdili a to vše k náležitému vyřízení přivedli, milostivě povolati ráčil, tu jest se opěť takovému JMCské předsevzetí a milostivé vuoli překážka dala, neb za příčinou dobyti pevnosti Siseku v Charvátské zemi od nepřítele Turka, též také vypravení z Konstantinopole předního vezíra Sinán basy do království Uherského, kterýž jest již několiko zámkuov pomezních (což všem vuobec vědomé jest), mocí dobyl a sobě podmanil, o to usilujíc, aby ještě tohoto podzimního času nětco víceji vyříditi a královstvím a zemím JMCské pálením, mordováním, zajetím křesťanských nevinných lidí a vybojováním některých pomezních míst na nejvýš škoditi mohl, ráčil jest k dalšímu všech takových traktací odkladu takměř znovu přinucen býti a o tom druhými mandáty svými všem stavuom pro zprávu v známost uvésti.

I poněvadž již toliko nyní na tom pozuostává, aby stavové, JMCské věrní poddaní milí, při tomto nynějším společným shromáždění ve jméno pána Boha všemohoucího k sepsání a uvedení v pořádnů relací svých svolených pomocí, tak aby předešlej sněm, což nejspíš možné, k svému dokonalému zavření, vyhlášení i také vytištění přijíti mohl, přistoupili a nečiníc těm věcem žádných odkladuov (neb by to nemohlo než s velikým nebezpečenstvím a nenabytou škodou zemí těchto bejti),to vše k ochraně a ku potěšení království tohoto Českého a zemí k němu příslušejících na místě a konci postavili.

A protož JMCská stavuov za to milostivě a otcovsky žádati a k nim, jakožto k svým věrným poddaným milým, té milostivé, otcovské a nepochybné naděje býti ráčí, že na osobách svých, aby všecky předešlé žádosti JMCské strany berně domovní neboližto turecké pomoci, posudního, sbírky a kontribucí z jistých věcí podlé milostivé vuole a k obzvláštnímu zalíbení JMCské, jakž by nejlepěji a nejprospěšněji býti mohlo (v čemž se JMCská stavuom duověřovati ráčí), naplněny a k svýmu dokonalému vyřízení přivedeny byly, netoliko nic sjlti nedadí, nýbrž také k JMCské a k vlasti svý tak chvalitebně se ukáží, aby všemu světu známé a vědomé bylo, že stavové království tohoto při JMCské, králi a pánu svém, a pro obhájení národu svého příkladem svých predkuov do nejvyššího přemožení z upřímný a věrný lásky a náchylnosti všecko rádi s obzvláštní ochotností učiniti a v tom žádnému národu nic napřed dáti nechtí.

I jakož také ten vysoce duoležitý a potřebný artikul strany veřejnosti, neboližto defensí, na němž království tomuto českému obzvláštně mnoho záleží, až posavad k dokonalému zavření přiveden není a teprva od stavů téhož království a vyslaných z příslušejících zemí o to jednání a traktací předsevzata bejti má: i poněvadž nepřítel Turek den ode dne se náramně a velice sílí a nepochybně o Ujvar a jiná hraničná místa a zámky proti markrabství Moravskému a knížetství Slezskému ležící se pokusiti chtíti bude, vidí se JMCské za potřebné býti, aby stavové pro snadnější a lepší fedruňk všech těch věcí při tomto společném shromáždění o to se jednomyslně snesli a to tak opatřili, aby předně JMCské, potom nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským a radám JMti, nicméně i jistým osobám z obce, kteréž by tímto sněmem jmenovali a k tomu volili, plná moc dána byla, kdyby koli JMCská sobě k takové traktací jistý a příhodný čas milostivě obrati a o tom osobám k tomu nařízeným milostivým psaním svým časně věděti dáti ráčil, aby o tuž defensi s vyslanými z markrabství Moravského, knížetství Slezských, obojích markrabství Lužických se vším dostatkem promluviti, jednati, zavírati a beze všech překážek a hyndruňkuov i také odkladuov dokonce a docela na místě postaviti mohli a moc měli. Strany pak duokladuov a peněz, odkud by k takový veřejnosti a vysoce potřebným vydáním v čas nastalé potřeby vycházeti a brány bejti měly, jest potřebí, aby stavové tolikéž ihned nyní o ten artikul, bez něhož by sice všecka jiná práce daremní byla, s pilností se namluvili a na ty cesty a prostředky pomyslili, aby z některých obzvláštních věcí jisté a stálé sbírky aneboližto daně vycházely a v jistý místo, jako do pokladnice zemské, co by se tak koliv toho sešlo a sebralo, vloženy byly, a v čas vyzdvižení defensí bez obtížnosti a zaneprázdnění stavuov na potřeby zemské, však s vuolí a vědomím JMCské, nejvyšších ouředníkuov a soudcův zemských a rad JMti, též také těch osob, kteréž by od stavuov tímto sněmem voleny a nařízeny byly, obráceny býti mohly. A. tak JMCská o stavích milostivě pochybovati neráčí, že se v tom ve všem pro dobré, užitečné, ochranu a bezpečnost království tohoto a zemí k němu příslušejících náležitě zachovati, nicméně také mustruňky, aby všudy po krajích v určitý časy náležitě držány byly, tímto sněmem naříditi věděti budou.

Vedle toho JMCská z slušných a uznalých příčin stavuom království tohoto Českého duoležitou svou potřebu přednésti a jim v známost uvésti pominouti moci neráčí, že sou při pominulým sněmu obecním autores a puovodové toho do sněmu podaného spisu (o nichž, kdo by byli, JMCská jest tehdáž věděti neráčil), hned při počátku tento artikul, zda-li by JMCská stavuom království tohoto Českého jich privilegia, svobody, obdarování, milosti, starobylé dobré zvyklosti, obyčeje, práva a zřízení zemská potvrditi aneb toho pominouti ráčil, doložili, a tudy JMCskou při stavích v nějaký zlý domnění a jako by se v tom nětco nenáležitého a tomuto království škodlivého a nebezpečného od JMCské obmejšlelo a proti zřízení zemskému, právuom a starobylým, chvalitebným, dobrým pořádkuom a obyčejuom při obecních věcech řídilo a dalo, uvésti i jinak k všelijakým neslušným nedorozuměním příčinu dáti chtěli, v čemž jest se JMCské od těch jistých osob mimo všecku naději JMCské v pravdě veliká a znamenitá křivda stala. Nebo považujíc JMCská toho, že jest z tak slavného, šlechetného, vzácného a vyvejšeného rodu pošel a pamatujíc na duostojenství a povinnost svou císařskou a královskou, k kderéž jest ho pán Buoh všemohoucí z milosti své svaté povolati ráčil, k tomu jest se po tato všecka léta kralování a panování svého se vší pilností milostivě a bedlivě přičiňovati a na tom ustanoviti ráčil, aby stavy a obyvatele království tohoto českého při všech jich privilejích, svobodách, řádích a právích beze všeho protrženi a přerušení netoliko dokonce a docela zůstaviti a zanechati, nýbrž také je do vuole boží ve vši upřímnosti věrně a spravedlivě jako laskavý otec opatrovati a jednomu každému z vyšších a nižších práva náležitě udělovati a dopomáhati a na konec příkladem svých slavných předkuov s nimi tak milostivě a dobrotivě nakládati, aby z toho pánu Bohu všemohoucímu i všemu světu odpovídati moci ráčil.

Nad to pak co jest se JMCské neduovodně a nevinné (nad čímž JMt srdečnou lítost jmíti ráčí), přičítati chtělo, nikda jest ani pomysliti, neici-li nětco toho obmejšleti ráčil, v čemž pána Boha všemohoucího, zpytatele všech lidských srdcí, že tomu v pravdě tak jest, za svědka bráti a o stavíth, že sou to z opatrování JMCské až posavad sami vskutku poznati mohli, milostivě pochybovati neráči.

Co jest pak koli JMCská na onen čas při slavném korunování svém stavuom království tohoto připověděti aneb se v čem reversem svým královským zavázati ráčil, to jest se všecko náležitě a řádně od JMti vykonalo a naplnilo, nebo hned po smrti JMCské Maximiliana, pana otce svého nejmilostivějšího, slavné a svaté paměti, všecka privilegia a svobody, milosti, obdarování obecní i zvláštní, chvalitebný dobrý zvyklosti, obyčeje, pořádky, práva a zřízení zemské království tohoto českého ve všech punktích a klausulích, položení a artikulích v latinským a českým jazyku v času dotčeným reversem vyměřeným bez umenšeni, neboližto nedostatku, jest schváliti, obnoviti a milostivě potvrditi, oba majestáty v moc předešlého nejvyššího purkrabí Pražského odvésti poručiti a v tom ve všem se náležitě a upřímně jako křesťanská vrchnost beze všech nějakých obmyslův zachovati, nicméně také o to snažně pečovati a usilovati ráčil, aby stavové, JMCské věrní poddaní, pod ochranou JMCské každého času v dobrým bezpečenství, pokoji, svornosti a lásce zuostávali, svých svobod a obdarování, kderé jsou na předcích JMCské, Kimských císařích a králích českých, věrně a platně zasloužili a znamenitou pochvalu nabyli, beze vší překážky svobodně a bezpečně užívati, nimi jako i právy, zřízením zemským a pořádky svými se těšiti, říditi a spravovati a od JMCské, krále a pána svého nejmilostivějšího, pro JMti budoucí věčnou a slavnou památku nových a větších milostí poddaně očekávati a summou všelijakou císařskou a královskou milost v skutku k sobě poznávati mohli.

A protož se JMCské vidí, že jest za dobrodiní a milostivou i otcovskou péči svou tak nenáležitě, neslušně a hned beze všeho ušetření, respectu a studu neměl při stavích a obyvatelích království tohoto, zvláště pak při osobách, které sou o těchto věcech tak dostatečnou zprávu nejměly (ne-davše k tomu JMCská žádné nejmenší příčiny), zvoškliven a v nějaké zlé domnění pokoutně a nevinně uvozován bejti. Za kderýmižto vysoce duoležitými a nevyhnutedlnými příčinami JMCská jest toto ohlášení své zjevně, aby netoliko často psaným stavuom království tohoto, nýbrž také všemu světu známé a vědomé bylo, že jest se v tom ve všem JMCské vysoce a velice ublížilo, učiniti chtíti ráčil za to stavuov, svých věrných poddaných milých, milostivě žádajíce a jich napomínajíce, aby takovým a těm podobným neduovodným a naprosto omylným zprávám žádný víry nepřikládali, nýbrž všeckna domnění, v něž sou puovodem z počátku psaného spisu a jinejch nějakejch postranných zpráv uvedeni, z srdcí svých vypustili a dokonce i docela vyprázdnili a k JMCské jakožto k vrchnosti křesťanské, králi a pánu svému nejmilostivějšímu, kderýž residencí a dvorem svým císařským pro lepší ochranu a opatrování stavuov již drahně let pořád s nemalým prospěchem všech obyvateluov v tomto království zuostávati ráčí, všeho dobrého se nadali, té celé naděje a duověrnosti k JMCské byli i na to se také konečně ubezpečili, že všecko poctivé, dobré a užitečné království tohoto každého času milostivě obmejšleti, stavuom v potřebách jich obecních i obzvláštních všelijaký milostivý fedruňk skutečně prokázati a tak vší milostí svou císařskou a královskou jim nakloněn býti chtíti ráčí.