94. Rudolf II. pohání Šebestiána Vřesovce z Vřesovic před soud zemský ke dni 5. října 1593 pro stížný spis, jejž ve svému nejvyšším úředníkům zemským neoprávněným spůsobem na místě pánů a rytířů na sněmu shromážděných byl podál, kterýms krále, pána svého, při stavích v ošklivost uvésti chtěl, a důstojnost královskou urazil.
NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 19. srpna. — Opis souč. v rukop. arch. česk. místod.: Majestalien 1576—1594.
Rudolf Druhý, etc. Statečný, věrný náš milý! Jakož o tom dobru vědomost jmáš, že sme léta tohoto tisícého pětistého devadesátého třetího z velikých a duoležitých, jakž našich a království našeho českého tak také i zemi k němu příslušejících, potřeb sněm obecni na hrad náš Pražský ke čtvrtku po neděli Reminiscere stavuom tohoto království našeho Českého, poddaným věrným našim milým, položiti a jej mandáty našimi císařskými rozepsati dáti ráčili, kdežto dotčení stavové téhož království českého, věrní naši milí, tak poddaně a poslušně sou se zachovali a při osobě naši císařské etc. zde na hradě našem Pražském ke dni uloženému sou se v nemalým počtu sjeli a najíti dali a naše milostivé předloženi sněmovní ve vší poníženosti poddaně vyslyšeli. Po kderémžto předložení našeho sněmovního přečteni na zejtří, totiž v sobotu po dotčené neděli Reminiscere, dříve nežli jest na jednáni sněmovní nastoupeno, tu jsi ty z rukou svých vlastních spis nejvyšším ouředníkuom zemským svědčící bez datum, kdy a kde psán, jehož jest začátek takový: "Vaši Mti nejvyšší páni ouředníci zemští! Z duoležité, zvláštní a nevyhnutedlné potřeby naší a tohoto království českého nemuožeme pominouti nížepsané artikule VMtem, jakožto ouřednikuom země, přednésti etc." s podepsáním v něm těmito slovy: "Páni a rytířstvo z obce království Českého při tomto nynějším sněmu na hradě Pražském shromáždění všickni společně," nemalýmu počtu panského i rytířského stavu v soudné světnici spolu shromážděným podal, kderýžto v témž sněmu při stolici naší královské u přítomnosti všech tří stavův království českého i jiných lidí přítomných v soudné světnici na katedře k zjevnému přečtení jest přišel. A v něm v nejprvnějším artikuli tato slova položena jsou: "že jest JMCská ráčil nám připověditi všeckna privilegia, obdarování, svobody, práva a zřízení zemská, starobylé dobré pořádky a zvyklosti tohoto království, jakž osobní tak také i obecní, potvrditi a to ode dne smrti JMti císaře etc. Maximiliana, pana otce svého nejmilejšího, ve čtyřech nedělích pořád zběhlých v těch punktích a klausulích slovo od slova, tak jakž JMCská císař Maximilian jest to učiniti ráčil, povinně vykonati a k rukám nejvyššího purkrabí Pražského konečně odeslati jmíti ráčil. A tehdáž při korunování JMti revers svuoj jest nám stavuom tohoto království na to dáti jmíti ráčil.
A něco málo níže, kde se o dosazení ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského píše, tato slova zejména postavena stojí: "A poněvadž privilejemi, právy a zřízením zemským jest jisté a hojné vyměření o ouřadech zemských tohoto království, kdeříkolivěk a jací ouřadové zemští býti a kderak od JMti, jakožto krále Českého, dosazováni býti mají a mezi jinými ouřad nejvyššího purkrabství Pražského jeden a nejpřednější jest, na kderémžto ouřadu nám a tomuto království velice mnoho záleží, tak že nám a tomuto království bez toho ouřadu dosazeni tak dlouho trvati není bezpečné: teď pak nyní od smrti předešlého nejvyššího purkrabí Pražského již dobře přes puoi léta JMCská etc. dosazením téhož ouřadu prodlévati ráčí, města Velvary a Hradčany od starodávna k témuž ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského náležející hned po jeho smrti od téhož ouřadu odňata jsou, JMCská oe mistodržicího a správce téhož ouřadu jest naříditi ráčil. A to vše proti zřízení zemskému, světlému a patrnému, právuom a svobodám našim a tohoto království, kderéž ne JMCské oc, jakožto králi Českému, anebo nařízenému od JMCské etc. správci toho ouřadu, ale vlastní osobě purkrabí Pražskému a na díle jeho mistodržícimu, vyměřuje zámku a hradu Pražského králi volenému postupování, moc dopomáhání práva, soudu nejvyššího purkrabství Pražského osazování a řízení, ten soud jeho soud jmenujíc a od toho soudu že pod pečetí jeho nebo místodržícího, totiž purkrabí hradu Pražského, puohonové vycházeti mají, exekucí všech práv i jiné mnohé zvláštnosti, což nyní při témž soudu a ouřadě vše jinak bez podstaty se děje. A dále "poněvadž se tu věci velikých a znamenitých dotýče, za to žádáme, že to JMCské poníženě a poddaně přednésti a prositi ráčíte, aby takové protržení nám milostivě k opatření zase přivésti, ouřad nejvyššího purkrabství Pražského osobou hodnou ihned podle dobrého, starobylého pořádku a zvyklosti, kderýž by od nás stavuov potřebu naši přednášel, dosaditi, a to, což jest tak koliv dosazením mistodržicího, správce toho ouřadu, a odnětím statku toho ouřadu i jinak se stalo, pro uvarování budoucích příkladuov nepříjemných, a tak všeckno to řízení a zvláště soudy a nálezy, což jest v tom čase od smrti nejvyššího purkrabí Pražského na tom soudu proti zřetedlnému právu a zřízení zemskému, starobylým pořádkuom a zvyklostem se dalo, zmařiti a v nic obrátiti ráčil, nebo my těm nálezuom a řízení tak nepořádnému v ničemž dostiučiniti a v tom státi nemuožeme."
Item, níže, kde se o pokutě pro partydy a nepořádné půjčky sněm obecní léta etc 1575 v outerý po sv. Matouši, evangelistu Páně, zavřenej připomíná, taková závěrka toho artikule dostavena jest: "A protož sme se na tom jednomyslně snesli, abychom se z toho artikule propustili, jakž týž spis z počátku dotčený to v sobě šíře obsahuje a zavírá." V kderýmžto spisu tak od tebe podaným a před začátkem sněmovního jednání sepsaným páni a rytířstvo z obce království českého při témž sněme na hradě Pražském shromáždění všickni společně podepsáni jsou. Ješto jest vuobec vědomý, že jsou o něm všickni páni a rytířstvo z vobce království českého, věrní poddaní naši, nevěděli: za kteroužto příčinou neměli jsou tak proti a mimo vědomí jich všickni páni a rytířstvo království českého v témž spisu podpisováni ani takový spis od tebe s tím podpisem podáván býti proti těžké zřízením zemským zapovědí.
Nad to pak tou dotázkou v tom spisu doloženou strany potvrzení privilegií zemských nás jako krále a pána svého v to domnění u lidí uvésti si chtěl, jako bychom tomu, co jsme stavuom tohoto království Českého, věrným poddaným našim, milostivě zamluviti ráčili, dosti neučinili a privilejí a svobod jich nepotvrdili; ješto takové potvrzení netoliko od nás vykonáno, ale také i to, kteréž v latinským jazyku psáno, na Karlštejn k jiným privilejím zemským již doneseno, české pak ke dskám zemským složeno jest, a tak jsi i toho učiniti a nás na zvošklivení naše v takové zlé domnění u stavuov království tohoto nikoliv dávati neměl.
Dále pak v témž spisu i těchto slov o osazení ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského doloženo jest, že jsme přej dobře přes puol léta dosazením ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského prodleti ráčili: souc to v moci naší královské, tím nás stíhajíc, nám jsi v mocnost naši královskou, vyměřujíce nám, pánu a králi svému, proti zjevnému právu a zřízení zemskému, těch věcí jisté cíle, vkročil a sáhl. Nicméně duostojenství naše královské, pravíce a to jistíce, že města Velvary a Hradčany od téhož ouřadu odňata jsou, místodržícího a správci téhož ouřadu že jsme naříditi ráčili, a to vše proti zřízení zemskému, právuom a svobodám tohoto království, kteréž že ne nám, jakožto králi českému, anebo nařízenému od nás správci toho ouřadu, ale vlastní osobě purkrabí Pražskému a na díle jeho místodržícímu vyměřuje zámku a hradu Pražského králi volenému postupování, moc dopomáhání práva, soudu nejvyššího purkrabství Pražského osazování a řízení exekucí všech práv, což nyní při témž soudu a ouřadu vše jinak bez podstaty se děje, jsi urazil, též i protržením obdarování, svobod, práv a zřízení zemského, starobylých dobrých pořádkuov a zvyklostí tohoto království proti naší královské stavuom učiněné povinnosti, nás nenáležitě všetečně jsi dotekl. Ano ouřad také náš nejvyšší purkrabství Pražské, více moci a podstaty v dopomáhání práva, též opatrování ouřadu a soudu nejvyššího purkrabství Pražského témuž purkrabí Pražskému, nežli nám připisujíc, nám a naši královské mocnosti a vyvýšenosti jsi představil, toho vyhledávaje, aby to, což jest tak koliv dosazením místodržícího správce toho ouřadu i jinak se stalo, a tak všeckno to řízení, soudy a nálezy, což jest se od smrti téhož nejvyššího purkrabí Pražského na tom soudu dalo, pravíc to býti proti zřetedlnému právu a zřízení zemskému, starobylým pořádkuom a zvyklostem, na zlehčení nařízení našeho královského a jisté milostivé vuole naší zmařeno a v nic obráceno, dokládajíc, že by těm nálezuom a zřízení, kteréž nepořádné jmenuješ, v ničemž dosti činiti a v tom státi nemohli. Ješto my, jakožto král Český, majíce moc a vrchnost, tak jakož jsou to předešlí králové Čeští mívali, nad tím nade vším, což k dobrému užitečnému našemu, našich dědicuov a všech obyvateluov království tohoto obecnému dobrému jest, to říditi, puosobiti a spravovati, takovým nařízením místodržícího nejvyššího purkrabství Pražského a soudu purkrabského držení, ne pro ňákej užitek aneb kořist naši než toliko pro obecní dobré, a aby lidé k spravedlivostem svým přicházeti mohli, nic nejméně právuom, svobodám, privilejím a zřízení zemskému ani žádnému jsme neublížili. Protož jsme takovým spisem od tebe podanejm v tom artikuli, že bychom něco proti právu, řádu a privilejím tohoto království učiniti, je protrhnouti a v tom se radou některých všetečných a bouřlivých lidí spravovati míti ráčili, tak neslušně na ourážku duostojenstvi našeho královského za naši otcovskou a milostivou a upřímnou péči a starost dotejkáni býti neměli. A naposledy, proti dokonalému a jistému JMCské, slavné a svaté paměti, císaře Maximiliana Druhého toho jména, pána a otce našeho nejmilejšího, s stavy tohoto království Českého snesení a již jednou za právo a zřízení zemské ustanovení, ten artikul strany partyd a nepořádných puojček, pravíce, že jsou se na tom osoby v témž spisu podepsané jednomyslně snesly, aby se z toho artikule propustily, jsi všetečně zrušiti a bez vuole a vědomí našeho královského předně a potom hlasu panského a rytířského a obecního jich spolu s námi snesení nenáležitě proměniti chtěl: ješto o tom, abychom k jakému postrannímu sněmu, sjezdu, jednání a snášení, též i spisuov takových spisování mimo tejž od nás na hrad Pražský položený sněm tobě neb komu jinému povoliti ráčili, žádné vědomosti nemáme. A ačkoliv nikda jsme tobě toho a nižádnému z obyvateluov tohoto království zbraňovati neráčili a neřáčíme, aby jeden každý potřeby své aneb toho, cožby k obecnému dobrému sloužilo, volně na sněmu obecném přednésti a oznámiti neměl: však takových spisuov proti předešlým obecným snesením a zřízením zemským těžké zápovědi na ouraz duostojenstvl našeho císařského a královského, zvláště poněvadž se nám týmž spisem nevinně svrchu dotčené věci přičítají a abychom snad u jiných obyvateluov tohoto království českého, věrných našich milých, v tom domnění, jakoby se něco toho od nás stalo, býti a zuostávati neráčili, mlčením pomíjeti a takového velikého proti nám od tebe předsevzetí a těžkého přečiněnl, i také po straně a pokoutně mimo obecný sněm spisu toho nedůvodného složení i do sněmu podání, tobě přehlédnouti nikoliv moci neřáčíme. A protož tobě poroučeti ráčíme přísně přikazujíc, aby před osobou naší císařskou, jakožto králem Českým, a nejvyššími ouřednlky a soudci zemskými, též radami našimi na hradě Pražském v outerý po zasednouti soudu zemského léta tohoto tisícého pětistého devadesátého třetího, to jest pátého dne měsíce října nejprve příštího, se všemi potřebami, ničimž se dále nezastírajíc a nevymlouvajíc, (nebo jsme o tom k ouřadu soudu našeho komorního skrze jistou relací, chtělliby jaké svědky k odvodu svému vésti a puohony, duohony pro svědky neb kladeni potřebovati, aby je proti statečnému Jindřichovi z Písnice, radě a prokurátoru našemu v království Českém, též i on zase proti tobě na místě a jménem naším bráti a vésti a k tomu se zhotoviti mohl, nařízení učiniti ráčili), osobně stál a dostál, a z toho, což se v tom našem obeslání obsahuje, práv byl. A my s dotčenými nejvyššími ouředníky a soudci zemskými a radami našimi tebe vyslyšeti a v tom se k tobě spravedlivě zachovati ráčíme, čehož jsme tebe, aby se věděl čím spraviti, tejna učiniti chtíti neráčili. Dán na hradě našem Pražském ve čtvrtek po Nanebevzetí panny Marie léta 1593 etc.