Original v archivu Kutnohorském č. 4711.

1593 v outerý po neděli Laetare, 30 Martii. V sněme nebylo nic přednášeno, toliko suplikací vážili a jich vejtah při dskách činili.

V středu [31 Martii]. Pan Ladislav Vchynský na místě strejcuov svých žádal nejvyšších pánuov úřednikuov, soudcuov zemských, aby se ráčili přimluviti k nejvyššímu panu písaři, aby od toho upustiti ráčil dvoru, kderý mu JMCská skrze relací ve dsky vložiti, dopustiti ráčil, poněvadž neb. p. Jan Vehynský, bratr jeho, jej majestátem JMCské sobě osvobozený měl. Od nejvyššího pana písaře promluveno, [v] obšírných slovích omluva učiněna a potom dal odpověď, co jest jemu JMCská ráčil učiniti, že to vděčně od JMti přijímá a toho užiti chce. Nicméně poněvadž za ten dvuor dal jedenácte set top grošuov, budeli pan Ladislav Vchynský nebo strejcové jeho chtíti tu summu jemu dáti, že jim jej prodá. Potom se trochu řečí potkli.

Stav panský a rytířský i z obce vznesli žádost na JJMti nejvyšší pány úředníky a soudce zemský, připomenuvše, jakej jest soud dobré paměti pan Jan Vchynský s nejvyšším panem hofmistrem míti ráčil a oč, to že JJMtem v paměti zůstává, a že nejv. pan písař ráčí na poctivosti opatřen býti, oni že toho pánu přejí; však poněvadž deky, ten klínot přední stavuov vyšších, kderémuž poctivosti hrdla i statky své svěřují, v nebezpečenství zůstávají, že JJMti k milostivému uvážení toho podávají, byloli by za potřebné, aby JJMti ráčili jim oznámiti, jestliže takový klínot přední JJMtí v své podstatě zůstává. V tom vzkázáno od JMCské, že ráčí očekávati na stavy.

Toho dne sněmovní snesení od stavuov skrze nejvyššího pana hofmistra předneseno: 1. že berně na dva terminy JMCské dáti se svolili do roka a JMCskou poddaně prosí, aby ráčil milostivě to přijíti, nebo uznávají, že by netoliko ty pomoci, ale všechen statek vynaložili, že by to proti takovému nepříteli velikomocnému nic postačiti nemohlo, kdyby jiné pomoci jak svaté říše, tak jiných zemí nebylo. Protož prosí, že milostivě toho vyhledávati ráčí při svaté říši a jiných potentátích, aby také pomoc učiniti ráčili; a když stavové poznají, že svatá říše a jiní potentátové něco učiní,

1.tolikéž že oni chtí vedle nejvyšší své možnosti učiniti, jinak že by jim nebylo možné břemene toho nésti.

2.Strany posudního, také podle předešlého spůsobu po 6 gr. z věrtele, 4 gr. na vychování dvoru JMti a 2 gr. na splácení ourokuov a dluhuov; však tak, kteří by za VMCskou jaké dluhy měli, na těch 2 gr. aby sobě porážeti mohli a taková berně i posudné za stavy království tohoto českého aby zůstávala, nebo zpráva toho jest, že lidu válečnýmu na hranicích za 40 měsícuov jest zadržáno, a pokud ty berně za stavy zůstávaly, že jim nebylo nic zadržáno, a dluhu že jest do třidcíti tisíc, a ty JMCské mimo jiné summy darovány.

3.Co se dotýče další žádosti o zaplacení těch sto tisíc, v kteréž JMCská ráčil se vzdlužiti a nejvyšší páni úředníci rukojmové zůstávají: že stavové za jiné neměli, že těch sto tisíc anticipirováno býti mělo na tyto pomoci; nicméně, znajíce tu kderou potřebu JMCské, na tom sou se snesli, aby těch čtyrydceti jeden tisíc, kderé sou JMCské zapůjčili, k zaplacení předně dáno bylo a z židů obojího pohlaví od 10 let stáří tolar aby dán byl, což jich koliv v království Českém jest, ostatní summa kderak by zaplacena býti mohla, aby JMCská milostivě obmysliti ráčil.

4.Co se generální defensí dotýče a správcuov, anebo osobního tažení JMCské a VMtí, a jakby země opatřena býti měla, aby v takovém veřejném tažení nebezpečenství nebylo, i jiných všech artikuluov k tomu podobných a potřebných, vidí se, že by jim k uvážení čas nepostačil. Že taková věc bedlivého uvážení potřebuje, vidí se stavuom, aby z prostředku svýho osoby volili, kderé by tomu, co k takové válce potřebí, rozuměly, a ty aby s vyslanými s plnou mocí z markrabství Moravského, z Slezska, z Dolejších i Hořejších Lužic uvažovaly, a JMCská aby příhodný čas k tomu obrati ráčil; a kdyby to uvážili a na místo postavili, aby to JMCské v známost uvedli, a co by JMCská od osoby své naříditi ráčil, aby při tom toho zanecháno bylo. A když by to uváženo bylo, aby sněm obecní JMCská uložiti ráčil a taková věc stavuom aby předložena byla i to se uvážilo, odkud by taková defense opatřena a odkud sbírky na ni se uložiti měly. Nicméně mohli by páni Moravané, Slézani, Lužičané přítomni toho býti. A poněvadž sou stavové království tohoto VCMti darovali a reštanty ty odvedli, tak že iádných peněz pro ňákou potřebu zemskou, kdyby nám přišla, nemají, na tom sou se snesli, aby na každou libru mas peníz přiražen byl a to aby do zemský pokladnice obráno bylo; byla-li-by jaká nenadálá potřeba VMCské i tomuto království, aby věděli se k čemu utéci, a taková sbírka aby do tří let trvala, poněvadž se neví co by takový peníz vynésti mohl.

5.O plavbu, poněvadž ten artikul od mnoha let trvá a léta etc. 90 v moc nejvyšším pánům úředníkům a soudcům zemským dán jest strany nařízené komissí a pečeti zemský, ještě při tom toho zůstavují a na místě zemřelých jiné osoby voliti chtl a poznávají, že by to věc příhodná byla JMCské i království tomuto, prosí, aby JMCská to k místu a konci přivésti ráčil. Když taková věc vyřízena bude strany vyvejšené vody a spravení jezuov, to se také na místě postaviti bude moci.

6.Strany osoby nařízení, kderá by obzvláštně příjem berní i vydání poznamenávala: vidí se stavuom, že by to bylo bezpotřebný, poněvadž nejvyšší páni berníci volí se od stavuov z rodů poctivých a vznešených, ano i z Pražan lidé dobře zachovalí, kdeří se k tomu potřebuji, vidí se, že by gegenhandler k posměchu jim byl, a posavad nic se nenašlo, aby jaká skrácení JMCské nebo stavuom se stala, a stalo-li se jest co toho naposledy, teď to na statcích vynahraženo jest; prosí, aby JMCská při starobylým spůsobu ráčil toho zůstaviti.

7. Poctové každého roku aby se činily od nejvyšších pánuov berníků: tu věc za slušnou býti uznávají a JMCskou žádají, aby to naříditi ráčil.

8. Práva horní a městská s zřízením zemským aby srovnána byla: k tomu přistupují a za potřebnou věc uznávají, i také na místo zemřelých jiné osoby k tomu voliti chtí, a Pražané žádají, aby osoby ty se brzo sjely a na corrigování těch práv zasedly; však mezi tím, poněvadž se jim na vejpovědích skráceni děje, aby mohli při nich zůstaveni býti, pokud taková práva nebudou scorrigována a v své mocnosti na ten čas aby zůstávala.

9.Co se sčítání osob poddaných dotejče, že stavové pány hejtmany krajské k tomu nařídili, ale aby to jakou platnost přinésti mělo, při sobě nenacházejí: vidí se stavuom, poněvadž každej v listu přiznavacím to přijímá k své vieře a duši a k tomu pečeť přitisknouti dá, že by při tom zůstaveno býti mohlo.

10.Strany plavení dříví po Oupě hořejší i dolejší a dnem i nocí odvozování dříví od ně- kderých při té řece sídla majících: poněvadž to dříví plaví se pro dobré Hory Kutny, jiné rady ne vědí k tomu dáti, než poněvadž sou osoby k tomu nařízený a své platy mají, aby ony pomáhaly tomu dříví dolů; než nechají ho ven z břehu vycházeti na luka á roli, a když voda vopadne, oni toho neuklidí. Nad to nechtíce ti, na jichž lukách a rolích leží, škodu míti, je do hranic sklidí; oni toho nechávají, tak sami škody toho sou.

11.Strany cla, že na pomezích JMCské clo ubejvá a to příčinou tou, že stavové formanuom listy fedrovné dávají: při tom artikuli vidí se stavuom, kdo by co koupil a ven z země vezl, nebo zase něco do země, že z toho povinnen jest dáti; než kdo by na náklad svuoj k prodaji ven z země vézti dal, že by neměl z takové věci cla dávati. Než zpráva jest, že handlířuom a obchodníkuom z kanceláře anebo z komory JMCské listy fedrovní se dávají: tu věc, poněvadž jest JMCské vlastní, oni při tom a při vuoli JMCské zůstavují.

12.Vyvozováni koní ven z země aby nebylo dopuštěno každýmu: nebo se obávají, kdyby měla ta věc svuoj průchod míti, aby v čas potřeby nebyl nedostatek koní.

13.Strany volení nejvyššího pana purkrabí Pražského: poněvadž JMCská ráčil se milostivě zakázati, že v brzkých dnech ráčí purkrabí voliti, to aby se stalo, poněvadž na tom mnoho království tomuto náleží. Co se nařízení toho, kderé se při tom úřadu stalo, dotejče: v tom opatřeni žádají, aby JMCská [napraviti] ráčil, co jest tu se proti privilejim, svobodám a spůsobu starobylému i zřízení zemskému stalo, na budoucí časy aby toho nebejvalo. JMCskou, jakožto krále a pána svého nejmilosti vějšího, ve vší poddané poníženosti prosí, aby starobylá nařízení království tohoto v náležitém re- spectu míti ráčil a stavuom také se neublížilo, nebo nemalé naříkáni a nesrozumění skrze to po vstávají, že ti, kdeří podle přísudku zatčeni sou, jedni druhé z neřádného zatčení obsílají. Při tom i toho žádají, aby soud purkrabský držán nebyl, až byste ráčili purkrabě milostivě dosaditi, aby větší neřádové nepošli.

14.Co se mandátu dotýče o minci a pokuty té hrdelní v témž mandátu: jestliže s milostivou vuolí JMCské ten artikul strany té pokuty jest doložen, prosí, aby JMCská milostivě od toho upustiti ráčil a ještě průtah do sv. Vácslava dáti. A kdo by ji z země nesl, aby jemu brána nebyla, ani pokutován aby nebyl; než potom kdyby ji do země zase nesl, aby jemu byla pobrána a jinak aby se pokutoval. A k snadnějšímu vybytí takové mince lehké ven z země, že by ten prostředek byl dobrej, aby při takové minci, po čem by brána měla býti, se poznamenalo, že by ji potom sem tak nenesli.

15.Jakož léta etc. 75 svolení všech tří stavuov království tohoto s milostivou vuolí JMCské jest se stalo, ktož by se partyt dopustil, aby na hrdle, statku i poctivosti trestán byl: poněvadž stavové to sobě propůjčeno mají, že mohou s vůlí JMCské k nařízením svým přidati něco i zase ujíti, prosí, aby JMCská v tom s nimi se snésti ráčil, aby z takové těžké pokuty sešlo. Než poznávají, že to jest věc velká a handl takovej za pohanskej a z židuov pošlej býti, kderéhož by se žádnej poctivej člověk neměl dopouštěti: však prosí, aby JMCská k tomu přistoupiti ráčil, aby ta pokuta změněna byla na ten spůsob, kdo hřeší penězi, na penězích aby trestán byl, kdo na hrdle, hrdlem, kdo na poctivosti, aby také poctivostí vyhrazoval.

16.Strany víz kladení: že prosí, aby JMCská neráčil dopouštěti jich klásti, a kderý sou od JMCské prokurátora kladeny, aby propuštěny byly.

17.Zprávy procházejí, kderak by domácí i přespolní obyvatelé zbraně zapověděné a nebejvalé při sobě nosili, jako ručničky malý, tulichy a jiné zbraně zrádné: na tom se snesli, aby to zapovědíno bylo, ano i také chození v pancířích a v brnění, jakž mnozí mladí lidé i po krajích toho se dopouštějí a mezi dobré lidi na veselí i jinam s takovými zbraněmi neobyčejnými opatření chodívají, žádají, aby na takové pokuty uloženy byly.

18.Item, do království tohoto že mnoho cizozemcuov sem přijíždí, kdeři ani při dvoře JMCské, ani jiným neslouží a o tom se neví, nač oni zde očekávají: žádají, aby jim toho trpěno nebylo.*)

19.Co se mezí království tohoto českého dotejée, poněvadž se nepřestává v ně vkračovati jak v ty strany k Bavorům tak k Slezsku, a cesty nebejvalé se začínají dělati na ublížení JMCské i stavuom: ten artikul, aby na místě JMCská s stavy postaviti a to patřiti ráčil, nebo kdyby každej hranic svých brániti měl sám od osoby své, co by z toho pojíti mohlo, k milostivému uvážení JMCské se to připouští.

20.Někdeřl stavové knížatuom a jiným cizozemcuom lesy prodávají a také meze smejcovati dopouštějí na hranicích: což by nemělo od koruny této odcizováno býti, ano i za tou příčinou, byla-li by toho jaká potřeba a nepřítel táhl, aby se zasekati mohly a proti nepříteli mezi tím hotoviti. A od dávných časuov ten nespůsob se nachází, snad od 60 i 70 let v místech někderých, že potom budou sobě to chtíti přivlastniti, když pamět lidská mine a když JMCské i království tomuto nemalé skrá- cení se stane: prosí JMCskou, aby to zapověděti ráčil; nýbrž i na tom se snesli, kdo jest co toho tak prodal od gruntuov svejch, aby zase to vyplatil a více bez vuole JMCské a stavuov žádný se toho nedopouštěl.

21.Žádají JMCskou, aby milostivě k tomu dovoliti ráčil, aby bez relaci právo na statky vésti mohli, že se relací dosti dlouho dočkati nemohou.

22.Prosí, aby JMCská ráčil při pánech Moravanech naříditi, aby sem do království tohoto sběhlou čeleď a poddaný jich na psaní vydávali, že oni na druhou stranu tolikéž učiniti chtí.

23.Připomíná se JMCské, jak skrze předešlé sbírky drahota povstala i řemeslnici sobě na sazuji, že chudý lid a poddaní jich naříkají: a protož jak pro dvuor JMCské, tak obyvatele království tohoto bylo by slušné v to nahlédnouti. Však že Pražané oznamují, poněvadž o těch věcech předešle nařízení jest a při něm že zůstaveno býti může a nad tím pozor že míti chtí, naděje jest, že vedle zakázání takového se zachovají.

A JMCskou za to prosi a žádají stavové, což sou tak z ponížené poddanosti přednesli, že to milostivě od nich přijíti a jich milostivým pánem a králem zůstávati ráčí.

Od JMCské: že ráčil milostivě tomu vyrozuměti, na čem sou se stavové k proposicím sněmovním snesli a jaké při tom artikule přednesli, ale poněvadž ráčí toho potřebu uznávati, co jest tu předneseno, aby v milostivém svém uvážení to míti ráčil, protož v čem by vůle JMCské byla, a uvázle to JMt, stavuov království odpovědí svou spraviti chtíti ráčí.

Ve čtvrtek po neděli Laetare, 1 Aprilis, nebylo nic sněmováno, než nejvyšší pan písař zemský ráčil s někderými stavu rytířského jednati, jestli sou pánu z Říčan poručili od obce mluviti a vznešení na nejvyšší pány úředníky a soudce zemský učiniti. Potom před JJMtmi všemi třemi stavy stížnost svou [přednášel], jak by od pána z Říčan dotknut byl někderými slovy na zvošklivení jeho osoby při stavech království tohoto Českého a toho, co jemu nebylo poručeno, jakož se při mnohých toho dotazoval a oni jemu oznámili, že o tom nevědí. A poněvadž se to dotejče nejvyšších pánuov úředníkuov zemských, jimž deky poručeny sou, jako nejvyššího pana komorníka a nejvyššího pana sudího, že JJMti ráčí věděti, co k tomu říkati; on pak jakožto osoba stavu rytířského s služebníky svými v tom že se bohdá poznává, že spravedlivě se choval, chová a chovati do smrti bude, a pakli by co kdo věděl z jeho stavuov vyšších do osoby jeho nebo služebníkuov jeho, že by rád tomu vyrozuměl. Proti tomu od pána z Říčan promluveno: že jest on sám o svý ujmě nic nečinil, než na dožádání stavu panského i rytířského z obce, jakž JJMti ráčili to spatřiti, že sou přítomni byli, a naděje jest, že se i dnes k tomu přiznají, potahujíce se na jich ohlášení. A co by na zvošklivení osoby jeho bylo, že nic není mluveno, opáčivše předešlé oznámení své: protož že prosí, aby JMt nejvyšší pan komorník, nejvyšší pan sudí a nejvyšší pan písař neráčili o tom smejšleti a to tak vykládati, jakoby mělo tu vyměřeni dotejkáno býti, nebo jim to ani na mysl nevstoupilo a uchovej nebeskej pán Bůh, aby to o VMti smejšleti měli, než toliko pěkně uznávaje toho potřebu důležitou, svou dotázku učinil, připomenuvše soud ten, kderý nejvyšší pan písař ráčil míti, také-li drží, poněvadž oni v [...] nařízeni byli, v své podstatě zůstávali, a tu se na obec odvolal. Oni se přiznali, že s vuolí jich mluveno bylo. Potom nejvyšší pan komorník a nejvyšší pan sudí každej od osoby svý promluvili, ohrazujíce se, že co jest jim svěřeno, že oni v tom upřímně a spravedlivě se chovají a o ničem nic nevědí, bylo-li je co toho či nebylo; obšírné každej promluvení měli. V tom potom nejvyšší pan hofmistr ráčil promluviti: že tato věc k sněmu nepřísluší, aby těch sporuov zanecháno bylo, a že sou se stav panský a rytířský ohlásili; že se jemu vidi, že sou to slušně učiniti mohli, však že se tu nepoznává, aby JJMti nejvyšší páni úředníci zemští nebo nejvyšší pan písař v čem dotknuti tak býti měli. Obšírně ta omluva se učinila a žádost vyložila, aby nad takovým klínotem ráčili laskavěj pozor míti a jeho chrániti. Potom bylo po sněmu.